Butterfly340 komentáře u knih

(SPOILER) Velmi povedené fantasy, navíc od české autorky. To prostě musíte mít!

Vážně, kniha mě velmi bavila. Ano, je to zdlouhavé a těch popisů je tam hodně, ale vůbec mi to nevadilo, užívala jsem si to. Právě díky těm nádherným popisům se člověk cítí, jako by v Kaymeiře také byl a dýchal tamější vzduch.

K postavám si člověk musí hledat cestu, ale stojí to za to. Nakonec vám k srdci prostě přirostou.

Snad jediné, co bych vytkla, je absence mapy. Ta by byla potřeba jako sůl a vpravdě nechápu, proč v knize není.

SPOILER

Nesnášela jsem Nyeté. To i regent mi byl sympatičtější než ona XD Taková rádoby důležitá, která dělá všechno perfektně a pokud vy nejste stejně perfektní jako ona, dovolíte si nějakou slabost, tak se na vás dívá svrchu a odsuzuje. Bohužel takové lidi znám.

Daérhan měl skončit s Melyt. A Toaryl s někým úplně jiným. Ze začátku jsem mu přála Antaré, ale pak mi došlo, že Antaré musí být se Zaryhenem :D

KONEC SPOILERU

Naopak velmi pozitivní mi přijde, že dlouho člověk neví, jak se postavy spárují. Ve většině knih je to jasné od první stránky, tady nás autorka napíná. Zároveň oceňuji, že oproti jiným fantasy, se autorka vyhýbá sexuálním scénám a zbytečné brutalitě. Velké plus!

3 09.05.2023

Tohle nebylo vůbec špatné. Ne že by to bylo nějaké "wow", ale rozhodně lepší, než jak se může zdát podle recenzí.

Knihu jsem si rozhodla přečíst, protože mě prostě zajímalo, jestli je všechna ta kritika oprávněná. A závěr je, že ani ne. Chápu, proč autorku plno lidí nemusí. Upřímně, štve mě, že jejím knihám se dostává v nakladatelství takové péče, když knihy jiných autorů jsou odbyté. Vážně, viděli jste někdy, že by v knize byl barevný chat i s fotkami? Já ne a to už toho mám hodně načteno. Letní noci jsou prostě vymakané díky tomu, že autorka má konexe. Je to nefér vůči ostatním, jejichž knihy by mohli být taky tak super, kdyby se nakladatelství snažilo i v jejich případě...

Ale teď už k těm pozitivním stránkám. Oceňuji, že romantická linka není jen o fyzické přitažlivosti, jak bývá často zvykem a že hlavní postavy po sobě neskáčou jak králíci na jaře. Velké plus, vážně.
Taky se mi líbilo, že kniha může sloužit i jakási inspirace ke kreativitě na sociálních sítích. Že člověk nemusí jen scrolowat do zemdlení, ale může i nějaký zajímavý obsah sám přidávat.

Poslední, co bych vypíchla, byla realistická řeč. To se víceméně dařilo, když nepočítám používání emojis v chatech. Vážně, tolik emojis snad nepoužívá ani moje máma...

Tím plynule přecházím k těm ne úplně povedeným částem.
Nejvíc mi vadil nadbytek parazitických slov ve větách. Já chápu, že teen je používají, sama se bez nich neobejdu, ale v té knize by jich mohlo být míň. Přece jen, je to kniha :D
S tím souvisí i to, že se mi Letní noci nečetly tak dobře, jak by mohly. Do čtení jsem se musela místy hodně nutit.
Taky bych ocenila, kdyby autorka víc popsala prostředí. O městě, v němž Charlee žije, jsme se nedozvěděli vůbec nic. A já tyhle věci pro vykreslení atmosféry potřebuju :D

Poslední věc, kterou bych zmínila, jsou "úzkosti", kterými má Charlee trpět. Moc se mi to nezdálo. Maturitní ročník mám v živé paměti a upřímně, vyšilovala jsem daleko hůř než ona, přesto bych o úzkostech nemluvila. Je to normální. Je to stresový období a je úplně běžný, že ty děcka se hroutí. Neříkám, že je to v pořádku. Říkám, že to není nic tak extra, jak je v knize popisováno.
Taktéž panické ataky, které Charlee má zažívat. V průběhu knihy zažije jednu a tu rozdýchá. Přičemž tu ataku vyvolalo něco, co se dá pochopit jako stresový faktor.
Já si třeba předevčírem přivodila "hezkou" panickou ataku přečtením článku...
Ještě mě tak pobavilo, jak Noah hned ví, že Charlee má panickou ataku, když na to přišlo :D Takový expert.

Abych to shrnula - není to dokonalé, ale je to míň blbé než jiné populární romanťárny. Proto dávám čtyři hvězdy.

3 17.04.2023

Komentář se mi smazal ihned po odeslání, takže to zkouším znovu :D

Vražedná lhůta má dost patetický název i obálku, ale jinak jde o vcelku solidní knihu. Neohromí, ale ani neurazí.

Největší mínus vidím v tom, že vrah, jeho motiv i oběti jsou známé už takřka od prvních stránek. V knize chybí napětí i jakýkoliv plot twist, což je u něčeho, co se označuje za thriller, prostě problém.
Taky vyšetřovatelé na mě dojem neudělali. Takoví nemastní neslaní. V tomhle ohledu mě i vcelku zajímá jak se jejich charaktery budou dále vyvíjet, jestli v dalších dílech budou už trochu sympatičtější.

3 11.01.2023

Kniha by se dala shrnout do věty "Nečekejte Divergenci". Vážně, Spřízněni volbou je něco úplně jiného a pakliže začnete číst s vidinou toho, že jde o nějaký sequel Divergence, tak budete zklamaní.
K tomu přitom není důvod. Je to velmi dobrá kniha. Propracovaná, s neotřelým tématem a originální hlavní hrdinkou.
Jen to prostě není Divergence.

Spřízněni volbou je scifi, ve kterém se seznamujeme s partou Vyvolených, kteří už svůj boj s padouchem mají úspěšně za sebou a momentálně se vyrovnávají se svými traumaty, která utržili.
Už jen z tohohle můžeme cítit tu originalitu.
Je to snad má první přečtená kniha, v níž hlavní hrdinové už "dobojovali". Autorka otevírá témata jako ptsd, úzkosti, panické ataky...

Hlavní hrdinka nemá komplex toho, že by pořád musela všechny zachraňovat. Občas i ona sama potřebuje zachránit...

Abych to shrnula, bavilo mě to. A vřele doporučuji všem, kteří mají rádi scifi a originální náměty. Jen bych dodala, že kniha není (na rozdíl od Divergence) young adult. Sice neobsahuje nějaké explicitní scény, ale domnívám se, že mladší čtenář si ji nemusí tolik užít.

3 18.12.2022

Taková milá odpočinková četba, která ale pobaví.

Bridget je docela číslo. Občas mi přišla jako blbka, na druhou stranu, dokázala jsem se s ní i přes věkový rozdíl ztotožnit a v některých situacích jsem se vyloženě našla.

Řekla bych, že cílem knihy je, aby si čtenářky uvědomily, že někdy se holt nedaří a že je to v pořádku. Že nevadí řešit váhu, nebo přemýšlet celé dny nad blbostmi.
A tohle se knize povedlo. Takže cíl splněn.
Debaty, zda je příběh klišé nebo není, jsou bezpředmětné. Deník Bridget Jonesové je v první řadě o realistickém vykreslení života. No a k životu nějaká ta klišé patří. Bylo by teda divné, kdyby se v knize nic takového neobjevilo.

Párkrát se mi stalo, že jsem se v příběhu nemohla zorientovat. Nedávalo mi smysl, proč se řeší zrovna tohle, nebo kdo je ta postava, která se tu zčistajasna zjevila. Za to strhávám hvězdu.

Jinak by mě zajímalo, co vedlo překladatele k tomu, aby místo bloody mary psal o krvavých Mary. Jako vážně, proč?

3 25.09.2022

(SPOILER) Tak tohle byla hrůza už od prvních stránek. Celé to působí jako slohová práce a nabízí se otázka, proč něco takového vlastně bylo vydáno...

Jediné, co se mi na knize líbilo, byl název. Vražda s vůní mandlí, to prostě zní úžasně. Bohužel, ono to tak fakt jen zní, ve skutečnosti je to docela katastrofa.

Prvních pár stránek působí, jak kdyby je psal třeťák. Těžko říct, jestli je takový i originál, nebo se na tomhle podílel překladatel, ale... Už jen to docela odradí. Pak se ten styl trochu zlepší, minimálně tak, že je to čitelné.

Samotný příběh je nic moc. Stránky rychle utíkají, to je tak jediné plus, za které hodnotím dvěmi hvězdičkami, ale jinak je to naprosto o ničem.
Postavy tomu taky nepomáhají. Detektiv působí dojmem idiota, ostatní postavy jsou vykresleny též v dost nelichotivém světle a nemají možnost se obhájit.

SPOILER

Opravdu bylo nutné přidat do knihy incest? Přestože to děj nikterak neovlivní? Za mě to teda rozhodně nutné nebylo. Spíš to jen umocnilo špatný dojem z knihy.

3 30.05.2022

První kniha od autora a zajisté ne poslední.

Sníh se mi opravdu líbil. Je to filosoficky laděné, mnohovrstevné dílo odehrávající se v kulisách chudého tureckého městečka. Na první pohled se kniha zdá nečitelná a nepochopitelná, ale po pár stránkách se děj rozjede a čte se to samo. Nedělám si žádné iluze, že bych pochopila každou jednotlivou vrstvu příběhu, to v žádném případě, nicméně, i tak mi tento zasněžený příběh něco dal. Jednak autor zajímavě rozebírá náboženskou otázku. A to tak, že je to poutavé a inspirující i pro naprostého ateistu. Jednak také kniha umožňuje nahlédnout do turecké politiky a do konfliktu mezi sekularismem a náboženstvím.

Trochu mi vadily postavy, které se dle mého chovaly občas podivně až pateticky. Ale to se dá přičíst odlišné kultuře.

Sníh doporučuji všem, kteří mají otevřenou mysl a kterým nevadí u knihy občas trochu víc přemýšlet. Také pro ty, které zajímá problematika Turecka, tak bude kniha jistě přínosná.

3 01.05.2022

První díl jsem četla už před nějakou dobou, takže objevení sequelu pro mě bylo příjemné vrácení se do slunného kalifornského podnebí, které jsem ani nečekala, že přijde.

První díl se mi líbil, nicméně mi v něm chybělo něco hlubšího. To v tomhle díle už nacházíme hned v několika podobách - Maevin nekončící boj s nemocí, Knoxovy problémy s otcem i Phoebiny rodinné trable způsobené smrtí otce.

Kniha je dostatečně napínavá a tím pádem i čtivá. Postavy sympatické a promyšlené, což oceňuji. Ústřední trojici jsem měla ráda od začátku až do konce.

Pět hvězd dávám především za to, že mě příběh velmi bavil a že párkrát i slza ukápla.

Líbilo by se mi se někdy s hrdiny setkat, nejlépe v kavárně Contigo :)

3 27.03.2022

Klasika s nadčasovým humorem. Tenká knížečka, kterou člověk přečte za odpoledne a několikrát se při tom i zasměje.

Jediné, co mi vadilo, bylo "poselství" knihy. Tedy to, že ženy by měly na slovo poslouchat muže, že jsou jejich majetkem a jakýkoliv jejich názor snižuje jejich cenu.
Na druhou stranu, je nutné brát v potaz, kdy bylo dílo napsáno...

3 08.01.2022

První půlka knihy byla úplně skvělá, ale postupně to začalo upadat a ten konec, no, ten byl vyloženě příšerný.

Kniha odehrávající se v zimě v pošmourném Dartmooru, to je něco, co se k podzimu velmi hodí. Bavilo mě číst ty popisy melodramatické divoké přírody. Přestože teda názvů nejrůznějších míst tam bylo více než dost a měla jsem občas problém si něco pod tím konkrétním pojmem představit.
Zároveň jsem si tu oblíbila Lylu, dívku, která miluje přírodu a své dva psy. Bylo hezké číst o tom, jak lítá někde venku a objevuje les.
I hlavní hrdinka Kath byla vcelku sympatická. Trochu uťáplá, ale tak nějak jsem pro ni měla pochopení. Pátrání po tom, co se stalo 30. prosince a co předcházelo její nehodě, mě bavilo. Jak pomalu odkrývala souvislosti.

Jak to ale směřuje ke konci a k vyvrcholení příběhu, tak se to všechno začíná drolit. Nemůžu si pomoct, ale ten závěr mi tam prostě neseděl. Nejsem s ním spokojená a celý dojem z knihy mi to zkazilo.

Co bych ještě doplnila, tak to, že někde neseděly dny v týdnu. Párkrát mě to zmátlo a poté jsem to pro jistotu přestala číst a nějak nad tím víc přemýšlet.

Poslední věc, kterou zmíním a která mě velmi rozčilovala, je to ignorování Lylina autismu ze strany jejích rodičů. Adam to celou dobu odmítá řešit, protože přece nebude "škatulkovat" svou dceru a Kath na konci též dospěje k "osvícení", že bude pro dítě mnohem lepší netahat ji k doktorovi a jakkoliv to řešit.
Nejhorší na tom je, že Lyla je ze svého stavu nešťastná a evidentně by to chtěla řešit. Chce navazovat vztahy s vrstevníky, chce být součást kolektivu, ale neví jak. A její rodiče místo toho, co by jí umožnili nějakou terapii (notabene, když jejich švagrová je uznávaná psycholožka), tak se na ni prostě vykašlou, protože je to proti jejich přesvědčení.
Kdyby s ní aspoň o tom mluvili nebo cokoliv, ale oni ji prostě nechávají vlastnímu osudu, přestože vidí, že je holka nešťastná...
Tohle jsem rozdýchat opravdu nemohla.

2 25.10.2024

Tahle kniha mě pohltila hned od začátku. Kdyby to bylo možné, okamžitě bych sáhla po druhém dílu. Ale bohužel, je nutné si počkat.

Hlavní postavy v podobě Heleny a Jesse byly sympatické od začátku do konce. Jejich rozhovory byly vtipné a chemie mezi nimi opravdová. Oba na mě působili velmi realisticky a tak, že kdyby to bylo jen trochu možné, ráda bych se s nimi setkala xd

Co velmi oceňuji, tak to, jak vzpomínali na své sourozence. Většinou, když nějaké postavě v knize zemře někdo blízký, tak je to celé vyobrazeno kýčovitě a tak, až mi přijde, že postava, která se vyrovnává se ztrátou, doslova nemá žádnou osobnost. Ale tady tomu tak rozhodně nebylo.

Další plus u mě Westwell získal díky vedlejším postavám. Ty jsou pro mě v příbězích vždy důležité. A přestože Trish, rodiče Heleny a jejího bratra, chce člověk občas něčím praštit po hlavě, přesto je dobře, že tam jsou a dostávají prostor.

Hodí se zmínit i dobrý výkon překladatele, který správně uznal, že ne každý název se musí překládat. Super, konečně to někoho napadlo!

Každopádně, o kladech knihy bych mohla mluvit ještě dlouho, ale asi by se tu hodilo uvést i něco, co se už tolik nepovedlo. A tím jsou s*x scény. Přišlo mi to zvláštně napsané a při přečtení slova ohanbí jsem chytla záchvat smíchu xd Naštěstí jsou tam teda jen dvě. Sice roztahané na xy stránek, ale jen dvě, takže se to dá přežít.

Jak už jsem řekla, kniha mě moc a moc bavila. A nejspíš ji teď budu nějakou dobu doporučovat každému, kdo kolem mě projde xd

2 10.08.2024

Po přečtení zdejších komentářů jsem se docela bála, co mě čeká. No, zas taková katastrofa to nebyla. Přestože už teď vím, že za měsíc nebudu vědět, že jsem knihu četla, času stráveného nad Chrastěním kostí nelituji.

Bavilo mě to. Příběh je čtivý, pořád se tam něco děje a kapitoly končí tak, že člověka nutí okamžitě číst dál.
Pokud tedy hledáte něco jednoduchého, u čeho nebudete muset moc přemýšlet, ale zároveň něco, co vás zaručeně chytne, tak doporučuji.

Hodí se zmínit, že to není detektivka, za kterou se to vydává. Policejní práce je tam minimum. Autorka vsází na hru s pocity, rozebírá emoce atd. Z tohohle pohledu se mi líbila propracovaná psychologie postav.

Chrastění kostí mi hodně připomínaly knihy od Rachel Abbott. Light thrillery pro ženy, jinak to nazvat nedokážu xd

Každopádně, Etta Fitzroyová nebyla úplně nejsympatičtější postava. Byla jsem ráda, že v příběhu nedostávala moc velký prostor. Co mě na ní iritovalo asi ze všeho nejvíc, bylo to, že nespí kvůli práci. Jak může být člověk, který dva dny nespal, užitečný pro vyšetřování? Do toho to její cinkání v hlavě... Úplně nevím, jestli je vhodné, aby taková osoba pracovala u policie xd

Zda si přečtu druhý díl, to zatím netuším, spíše ne. Nevím, proč autorka cítila potřebu to roztahat na dva díly. Stačil jeden.

2 06.08.2024

Ze Tří temných korun jsem byla nadšená, proto jsem se prakticky ihned pustila do Jednoho temného trůnu. A musím říct, že mi to nadšení vydrželo i po celou dobu druhého dílu. Ten je o poznání akčnější a dále rozvíjí prostředí Fennbirnu.

Co mě na téhle sérii opravdu těší, tak to, že Fennbirn je matriarchát. Silné ženy mám v knihách vždy ráda a tady jich je víc než dost.

Na rovinu je potřeba říct, že to není kdovíjaké fantasy. To si uvědomuju. Ale mě to prostě bavilo. A to už nespadám do cílové kategorie xd
Hodně v tom hrál roli i autorčin styl, který je velmi čtivý. V knize se pořád něco děje, každá kapitola končí tak, že nutně potřebujete přečíst tu další.

Jeden temný trůn však na rozdíl od prvního dílu končí vcelku uzavřeně, což mě trochu zamrzelo. Čekala jsem nějaký zvrat, který mě donutí okamžitě začít číst pokračování :D

2 07.07.2024

Heavy contemporary, které bude bavit i starší čtenáře.

Prostředí baletní školy se mi líbilo. Přestože teda toho baletu tam na mě hlavně ze začátku bylo hodně. Jako někdo, kdo se o balet vůbec nezajímám, jsem měla trošku problém s pojmy.
Nicméně ano, po přečtení knihy mám chuť na nějaký balet zajít a dovzdělat se xd

Příběh je vyprávěn z pohledu tří postav - Gigi, Bette a June. Každá z nich je jiná, ale všechny mají stejný cíl - uspět.
Postavy jsou vykresleny realisticky a tak, že každou z těch tří máte svým způsobem rádi a chápete ji. Ať už daná postava udělá cokoliv.
Co mi trochu vadilo, tak mužské postavy. K žádné z nich jsem si nevytvořila nějaké pouto, protože na rozdíl od dam, jim není dán prostor na to se nějak obhájit a vysvětlit, proč se chovají tak, jak se chovají. Ale to se třeba změní ve druhém díle.

Co bych zvlášť vypíchla, tak překlad. Ten se povedl. A to tak, že jsem neobjevila žádné chyby, což už se mi hodně dlouho nestalo.

Tiny Pretty Things si zaslouží pozornost a knihu můžu doporučit všemi deseti.

2 02.07.2024

Romantasy moc nečtu a od knihy jsem nic světoborného nečekala. O to víc mě překvapila.

Začetla jsem se prakticky okamžitě. Bohužel mi do toho přišlo zkouškové, tudíž kniha musela jít chvíli stranou. Ale to vlastně ničemu neuškodilo. Jakmile jsem si splnila zkoušky, ke knize jsem se nadšeně vrátila a za jeden den ji dočetla. Překvapivě jsem za ten měsíc nic nezapomněla, natolik mi tahle kniha zůstala v mysli.

Líbil se mi ten nápad. Tři královny, z nichž skutečně může vládnout jen jedna.

Kdo má rád drsné souboje a boj, na svoje si nepřišel. Tady jde spíš o intriky a tahání za nitky. O rodiny, které udělají vše po tom, aby ochránily svou královnu. A to se mi na tom právě líbilo.

Mou oblíbenou sestrou se stala Arsinoe, která v knize dostala největší prostor. Katharina mi též byla sympatická. Jediná, kterou nemusím, je Mirabella. Tolik ke královnám. V příběhu se vyskytuje velké množství postav, ale to nepředstavuje problém. Jsou dobře zapamatovatelné.

Konec byl famózní a donutil mě dát pět hvězd (předtím jsem počítala s tím, že budu hodnotit čtyřmi) a musím říct, že díky němu se neskutečně těším na další díl!

2 22.06.2024

Zhruba před rokem jsem od Mony Kasten přečetla knihu Věřit znovu, která mě zrovna neoslovila. Ale jelikož minimálně její začátek byl vcelku nadějný, rozhodla jsem se, že autorce ještě šanci dám. A ta šance přišla s prvním dílem série Maxton Hall.

Musím říct, že Zachraň mě mě bavilo mnohem víc než Věřit znovu. Příběh si na nic nehraje, je to klasická slaďárna, kterých je na Wattpadu tucet. Avšak mě tyhle klišé příběhy baví!

Od začátku do konce je děj předvídatelný. Za celou dobu se nestalo nic, co by mě překvapilo. To mi ale ani nevadilo. Je to tak nějak uklidňující, když člověk tuší, co přijde.

Postavy byly průměrně sympatické. Z Ruby ani Jamese si člověk na zadek nesedne, ale na druhou stranu, v knize nebyl žádný moment, kdy bych je toužila proplesknout. Takže jak říkám, průměr.

Do tohohle slova by šla vlastně shrnout celá knížka. Není to nic wow, ale průšvih to taky není. Dávám solidní čtyři hvězdy, protože mě to fakt bavilo číst a celý den jsem se vždy těšila, až si večer budu moct ke knize sednout a zase pár stránek přečíst.

Přesto mi to nedá a musím zmínit i ten překlad. Tomu člověku, který do textu nasypal všechny ty "maminky a tatínky" bych už k překladu nesvěřila ani obal jogurtu. To mu to sakra nepřišlo ani trochu divný a vadivý?
Faktem ale zůstává, že už původní text asi musel stát za to. Některé scény nedávají smysl (třeba hned na začátku, kdy Jamese jeden z jeho kamarádů strčí do hrudi a James následně spadne do bazénu obličejem napřed, což prostě není možné vzhledem k tomu, že nepadal z žádné výšky a neměl čas se nějak "přetočit"), někde si musíme jako čtenáři něco domyslet a jinde zase něco odmyslet (třeba když je ve větě použito slůvko "vždy", ale vy víte, že ta situace rozhodně nenastává vždy, ale že je pro postavy nová a zažívají ji poprvé). Evergreenem pak zůstávají příliš spisovné dialogy, které jsou až nereálné, protože takhle prostě nikdo nemluví, tím spíš ne puberťáci.

2 28.04.2024

Ideální kniha pro jarní dny. Jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala právě v tomto období, ke kterému se, dle mého, velmi hodí.

Příběh je krásný. Je to takové miloučké, protkané láskou k přírodě a slovanskou mytologií. S tou autorka pracuje velmi zdárně, opravdu se mi líbilo, kolik různých bytostí nám zvládla představit. I přes to množství má každá jednotlivá bytost, která se v příběhu objeví, nějaký účel a žádná z nich tam není "jen tak".
Autorce se ve mně dokonce podařilo zažehnout touhu dozvědět se o slovanské mytologii víc.

Autorka má velmi příjemný styl psaní. Trochu víc popisný, ale to mi nevadilo. Přesto bych asi zmínila, že zvlášť ze začátku stránky moc neutíkaly. Bylo pro mě těžké vzít knihu do ruky. Avšak jakmile už jsem ji v těch rukou měla, tak jsem četla xd Z tohoto důvodu strhávám jednu hvězdu.

I přes toto jde o velmi povedenou knihu a já se těším na další příběh od této nadějné české spisovatelky!

2 19.04.2024

(SPOILER) Tahle kniha je zajista originální svou formou. Jednak se tu vyskytují emaily, sms zprávy, dopisy a "román". V tomhle se autorka opravdu vyřádila.

Začátek mě dost bavil, začetla jsem se prakticky ihned. Postupem času má pozornost ale ochabovala. Přišlo mi, že se řeší pořád to samé a v knize se nic nového neděje.
Satisfakci mi nepřinesl ani konec a rozuzlení. Představovala jsem si něco "víc".
Celý příběh se vlastně snaží o vibe romantismu a starých časů. Ten konec ale odpovídá spíš moderním young adult. Ne, nejsem s ním spokojená.

SPOILER

Poselství knihy je v podstatě to, že nemáš mít hlavu příliš v oblacích a brát, co je. Což u některých věcí chápu, ale láska by měla být opravdu láska. Možná jsem romantička, ale chodit s někým (nebo si ho nedejbože vzít) proto, že je hodnej, je blbost. Láska je přece víc než jen tohle!
Elias si vezme Lorelai, protože se hezky chová k personálu a protože se mu líbí, jak maluje. Takže sňatek z rozumu, nic víc.
To stejné vlastně udělá i Josie, když se dá dohromady s Oliverem. Sice ji nepřitahuje a cítí k němu jen přátelství, ale chová se k ní hezky, tak why not.
S tímhle nesympatizuji. Když už to nemohlo dopadnout romanticky, tak bych radši brala nějaký tragický konec příznačný pro tu dobu.

KONEC SPOILERU

Asi bych hodnotila líp, kdybych knihu četla jako mladší.
Bohužel Nejdražší Josephine je vydáváno za literaturu pro dospělé, přestože je to čisté young adult a je to ideální pro čtenářky 13+. Takže na tohle trochu pozor. Řekla bych, že je to takový pokus o Pýchu a předsudek pro děti.

2 04.02.2024

Půjdu proti proudu, protože mně se druhý díl líbil daleko více než ten první. Rok v Provence jsem četla před dvěma léty a dost mi trvalo, než jsem se začetla. Do Navždy Provence už jsem šla s tím, že jsem znala autorův styl a byla na něj připravená. Knihu jsem tam přečetla za jeden den a jsem nadšená.

Je to milé, autor nám vypráví další příhody z Provence, kam se přestěhoval, a popisuje život místních obyvatel.

Opravdu obdivuji slovní zásobu, kterou zvládá používat. Neskutečné. To se moc nevidí ani v knihách. Přispívá to k tomu, že si člověk vše zvládne představit a atmosféra prosluněného Provence na čtenáře z knihy přímo dýchá.
Nicméně připouštím, že ne každému tenhle popisný a hutný styl může vyhovovat...

Mě to nicméně bavilo a těším se, až si přečtu další díl, který mám už koupený.

2 23.08.2023

První kniha od autora a dost možná poslední.

V knihovně mě Hlasy mrtvých zaujaly anotací. Čekala jsem napínavou detektivku, kde do konce nebudu vědět, kdo je vrah, avšak... Kniha anotaci moc neodpovídá. Od začátku se ví, kdo je vrah, a příběh pojednává o jeho složitém dopadení a také o životě detektiva Parisiho. Žádné vyšetřování fakt nečekejte.

Samotný děj je i přesto vcelku napínavý a rychle to utíká. Bohužel kniha má hafo much, které mě v průběhu čtení neskutečně vytáčely.

Překlad je na dvě věci. Místy to zní, že překladatel neumí česky. Líp by kolikrát dal větu dohromady Ukrajinec, který se česky učí dva měsíce.

Abych ale vše nesváděla na překladatele, on už i ten původní text musel být zajímavý. Top strop je věta, v níž se píše, jak v nemocnici pochodovali mrtví. Další perla je, že když nakonci někoho zavraždí na záchodě, tak se o odstavec dál mluví o tom, že dotyčný byl zabit v domě (pro upřesnění: do restaurace přišel patolog a místo aby zamířil za mrtvolu na záchody, tak za ní šel do domu)...
Taky si autor plete postavy. Těch je tam teda hafo, takže se mu ani nedivím, ale kdo jiný by si je měl pamatovat, když ne autor?
Kromě záměn jmen dochází i k dalším nepřesnostem. Tak například inspektor Watson měl se svou zesnulou sestrou nejdříve vlažný vztah, ale o cca padesát stran dále vypráví, jak byli nejlepší kamarádi a říkali si všechna tajemství.

Samotný styl autora je takový podivný, zvlášť ze začátku. Různě přeskakuje a říká úplně random fakta. Třeba poručík Parisi mluví o rodině a jen tak se zmíní, že jeho syna zneužil pedofil... Nebo vypráví o tom, jak je s přítelkyní v restauraci, a plynule přejde na to, že jeho zesnulá manželka užívala antikoncepci. Připomínalo mi to příběhy na Wattpadu, kde mladé autorky neudrží nit vyprávění a přeskakují z jednoho na druhé.

Jinak hlavní postava mě řádně iritovala. Jeho vztah ke svým vlastním dětem je takový... Eh. O svých nejmladších dětech se nikdy nezmíní jménem, jsou to pro něj jen "holčičky". Mám podezření, že si jejich jména ani nepamatuje :D Své starší děti s oblibou házel na krk své staré matce, aby si mohl užívat s milenkou. Za milenku neváhal utrácet - luxusní restaurace, hotely. Vrchol všeho - prstýnek za tři tácy. Přitom mluví o tom, jak těžko vychází s penězi a že děti nemůže vzít ani na pořádnou dovolenou.

Hlasy mrtvých působí dojmem devadesátkového amerického seriálu o poldech. Mafie, střílečky, pajzly, v nichž se slízají fízlové. Nic moc promyšlenýho, ale za to napěchované zbraněmi a klišé. Nevím, na mě to nefungovalo.

2 16.07.2023