cace
komentáře u knih

Po skleněném pokoji, četbou kterého jsem Mawera objevila, Pád rozhodně nezklamal. Pro mě úžasná četba. Doporučuji.


Přidávám mezi chaloupku strýčka Toma a Sever proti jihu. Krásně doplňuje problematiku. Čtení knihy mě velmi potěšilo.


Reportážní román s příjemně čtivým příběhem. Navíc se dozvíte jak informace o konfliktu v Sýrii, tak o životě migrantů v Norsku. Doporučuji všem, kteří se o problematiku zajímají. Vhodné i pro politiky................. Ale to na tyhle stránky nepatří. Lidé chtějí žít plnohodnotný život, což zkrátka nejde ve válečném konfliktu, ale ani jako neplnohodnotný občan v cizí zemi (ať už reálně nebo pocitově). Líbí se mi zpověď o pocitech migrantů a jejich názorech - ačkoli člověk ta témata tuší, takto se stávají reálnějšími.


Mně se to líbí. Napínavé, romantické, nápadité. V druhém díle jsem již byla kritičtější. Život v nížinách mě nenadchnul, zato Duvalské pohoří je fakt dobré. A to rozhodně nejsem cílová skupina.


Poutavý příběh o odvaze. Četla jsem ho jako fikci. To, že mají postavy skutečný historický podklad umocňuje zážitek několikanásobně. Nejraději bych se do domu Grimkeových jela podívat.


No tak už to není ono, první díl mi přišel poutavější. Navíc myslím, že jsou otevřená vrátka pro další pokračování a obávám se, že to bude takové nastavované. V tomto případě by stačila první kniha, bylo to dobře uzavřené.


Knihu jsem půjčila synovi, milovník psů, a přečtla jsem si ji, abych si na ni udělala názor. Syn nemá rád trápení zvířat, tak jsem to chtěla napřed trochu prověřit. Nikdy bych neřekla, že mohu přečíst knihu psanou z psího pohledu, to se mi opravdu ještě nestalo. Ale ano, bylo to hezké. A ty smutnější momenty jsou velmi citlivě podané, neublíží. Synovi předávám ke čtení s klidným svědomím. Klidně bych i zakoupila. Jen mám obavu, aby si nechtěl pořídit další zrození našeho retrívra Bastíka, který před časem umřel.


Knihu jsem začala číst a odložila ji až přečtenou. Dokáže vtáhnout do děje úplně mistrně, na čem se tu shoduje většina čtenářů.
Co však ti mutanti v závěru. A co změna v chování hlavní hrdinky (polibek za vývar)?
Důvodem četby byly obavy mé dcery, zda si má knihu přečíst, když ji všichni tak chválí, ale je krutá. Nedoporučuji, nepřipadá mi normální, pokud již 12 leté děti na knihu pějí chválu, nerozumím tomu. Jsme již tak otupělí? Proč číst promyšlené zlo a vydávat ho za literaturu pro mládež?


kniha je hodně poutavá, hodně krutá, ale hodně poučná. Stojí za přečtení, propracovaná psychologie postav, režimu, člověka. Důvěřuj, ale prověřuj. Něco, co jde proti sobě. Dobro a zlo. Souhlasím však s uživatelem triatlet, že od návštěvy rodičů se tam objevuje taková ta americká přehnanost, která to trochu znesvěcuje. Ve Lvovi je od začátku cítit i to dobré a to je vzrušující. Změna v supermana nemusela proběhnout zcela. Ale to jsem hodně náročná. Už dlouhou dobu jsem si tak dobře nepočetla. Navíc je to žánr, který cíleně nevyhledávám, takže je až s podivem, jak mě kniha upoutala. Doporučuji. Velmi oceňuji, že otvírá oči ve srovnání s dneškem. Jak poučné.


Počet komentářů ukazuje na to, že se knížka už nečte. Já jsem ji četla v dětství, asi ve 14 letech. Myslím si, že by to měla být četba doporučovaná třeba i ve školách. Udělala jsem si tehdy jasný názor na otroctví a to je její nesporný přínos. Doporučuji ji svým dětem. Zatím se do toho nehrnou už kvůli starému vydání. Škoda.


Velmi dobré. Komu se líbila Neapolská sága od Ferrante, mohl by být spokojený i s touto knihou.


Pěkná kniha - zážitek z jazyka , z příběhu a ještě se něco dozvíte.

Výborné, vyhovoval mi styl psaní. Chtěla bych si přečíst i další knihy autorky.¨


Velmi jsem nasmála u komentáře Vojpy. Úpně ho chápu. Já jsem celých 1000 stran čekala na rozuzlení ( proč to bylo napsáno a jaké to tedy bude mít poučení, smysl...) A dočetla jsem a nic. Román jsem ale přečetla celý, tak nějkou tu hvězdu dávám. Kdyby to úplně nešlo, tak bych knihu odložila. Praktickou věc, kterou jsem si z toho vzala pro vánoční výzdobu je, že nemusíte kupovat sněhový sprej, ale větvičky postříkáte medovou vodou a fouknete na to mouku. To mi přijde docela ekologické. Jinak kde nic, tu nic.

Přečteno, kniha mě nijak nepohltila. Vnímání dítěte je ale vykresleno pěkně.
