canis3217 komentáře u knih
Skvěle a poutavě napsaná kniha, která provádí světem F1 opravdu jinak. Nejen na trati, ale i daleko za ní. Skupinka adrenalinových feťáků se ze všech sil snaží připravit jedny z nejšílenějších strojů na planetě a zažívají úspěchy i pády. Boj se stresem a obrovské párty a s nimi související průsery.
Až přes míru filosofující, blábolivé s minimem děje. Já bych to nenazval Spasitelem Duny, ale epilogem knihy první (rozuměj, ne epilogem Duny jako takové). Po přeměně Paula v prvním díle tady ještě víc budí smutek nad jeho osudem. Osud samotáře, který nemá jak vysvětlit, proč jedná jak jedná, a pro zastavení násilí je ochoten obětovat doslova všechno. Je mi smutno.
(SPOILER) Z téhle knížky mam celkem rozporuplné pocity. Abych popsal co a jak, nevyhnu se spoilerům, tak kdo nechce ani náznak děje, ať nepokračuje.
Fakt nemám rád knížky, kde je hodně postav a já si tudíž musím dělat jmenné seznamy; jiní asi ne, ale já se aspoň do půlky věčně ztrácel v tom, kdo je kdo. To neberu jako vadu knihy, ale svou, takže na tohle nemůžu nadávat. Horší bylo, že každá z postav dostane krátkou kapitolku a jde se rychle k další a tak pořád dokola. Strašně to vytrhává z děje, a já přicházím o imerzi - knihu pak často odložím a nemám chuť ji držet v jakékoli volné chvíli.
Moje pocity se postupně zlepšovaly, ale i tak jsem s knihou válčil skoro třičtvrtě roku. Ano, svou část v tom má i moje první čtení slovenské knihy a vazba, nějak mi ty pevné desky nepřirostly k srdci. ️ Celé se to změnilo asi v půlce, jakmile se postavy začaly postupně potkávat a druhou půlku jsem zhltnul asi za dva dny.
Co naopak chci pochválit je tvorba postav, koho jsem si měl oblíbit jsem si oblíbil (zdravím Lilli), chápal jsem jejich motivaci a nevadila mi ani jejich ke konci jistá superhrdinskost. Klaďasové knihu opravdu táhnou a vždycky jsem měl radost se s nimi na stránkách zase setkat.
A teď to nejhorší, konec. Žádný totiž není. Autor to celý utne před začátkem vyvrcholení s jakýmsi dovětkem o začátku cesty všech postav a finito. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla před osmi lety a další jaksi není, mám smůlu.
Popravdě nevím jestli bych po další tvorbě Petera Rufuse znovu šáhl, jestliže to už u první knihy neměl chuť dotáhnout do konce.
Je to moje první kniha od Romana Bureše, tak je možné, že bych jinak byl připravený na takový nátřesk čtivosti. Po Nadaci (Asimov) jsem měl zase dobrou ruku a Idioty jsem slupnul jako malinu stylem ještě jedu kapitolu.
Planeta idiotů je tada úplně něco jinýho než jsem čekal, trocha humoru se sice najde, ale stísněnost a skvěle popsaná akce všechnu srandu zašlapávají okovanou botou zpátky do všech šílených úsměvů, co se v knize objeví.
Příběh je necitlivý, hrubý a nedával bych ho do rukou slabým povahám. Není to sice Cesta ale i tak jsem příjemné pocity po dočtení neměl. Autor se pouští do kritiky společnosti s novými nápady a určitě jsem Idioty nečetl naposledy.
To si tak člověk začne zjišťovat něco o bitcoinu a už v tom lítá.
Najednou se mu zjevují ekonomové, anarchisté, anarchokapitalisté, kynesiáni, minarchisté, libertariáni, a já už nevím kdo všechno. Pořád v tom mám trochu guláš. (Někdo mi musí vysvětlit, jak vznikají ty peníze úvěrem, to nějak nepobírám odkud to ty banky berou a proč si to "nevyrobí" pro sebe ????)
No tak tedy Dark web. K této knize jsem přišel přes jednoho z těch, co ví. Dominik Stroukal se často objevuje právě mezi těmito "isty" a někde se o této knize zmínil.
@stroukal vysvětluje, co dark web je, a hlavně co není. Vyvrací mýty kolem temných tržišť, ale taky potvrzuje to, že na dark webu je to nejhorší z nás.
Snaží se vysvětlit, proč potřebujeme i takové místo, jako je temný web, a u mě se mu to určitě povedlo - já se chci do problematiky určitě ponořit hlouběji. To je pro mě možná jediná chyba této knížečky, přijde mi, že by mohla být ještě trochu podrobnější, ale zase rozumím tomu, nevytvářet návod. Malinko mě vyvádělo z míry tvrzení, že posílání drog poštou je zločin bez poškozeného, protože samotná výroba drog dělá poškozených až až.
Tuhle knížku mám už nějakou dobu přečtenou, ale jak dlouho odkládám něco o ní napsat, tak ji mám pořád v hlavě. Několik věcí se mi na příběhu líbilo, ale některé vůbec. Hlavně Lewenhart.
Odporná hlavní postava, která je domýšlivá, sebestředná a slepě naivní, půl knížky trpí sebelítostí nad svým osudem, přitom zvoře, co může. Tohle není zrovna etalón postavy, o které bych chtěl číst.
Přiznám se, že kdyby byla kniha rozdělená na dva výtisky, namísto dvou dílů, druhý díl bych už nečetl. To by taky byla pěkná chyba.
Hororový konec u konce první části, který sakra zvedl můj zájem, se zahryznul do citlivých míst, a najednou mě začala knížka bavit mnohem víc.
Co jsem luštil měsíc, jsem najednou stáhnul za víkend, a na jinou knížku jsem se ani nepodíval. Doslova akční jízda (i ta se objeví) - která sice byla občas zmatená a musel jsem se místy trochu vracet - trvá s malou hororovou mezihrou snad celou druhou půlku.
Finální jatka jsem sice čekal, ale v mnohem menších dávkách, než jakých se mi nakonec dostalo. Splatterpunkové srdéčko opět zaplesalo. 4/5
Měl jsem pocit, že třetí díl velkoměsta trošku pokulhával v prví třetině a trvalo mi trochu déle knihu "rozčíst", aby mě chytla jako druhá půlka, kterou jsem už projel jak namydlený blesk během jednoho dne. Šlechta nám opravdu pomalu poodhaluje historii Bornu/města a i když je někdy něco malinko přitaženější je super jak to do sebe postupně zapadá, objevují se postavy, které byly nastřelené v předchozích dílech, ostatní chystají kontury a víc a víc vybarvují, bývalí nepřátelé se obracejí na stranu naší skupiny. Musím se přiznat, že mi chybělo víc Oggerda a Halíka, kteří víc a víc zapadají mezi vedlejší postavy a stará trojice už se asi nadobro rozpadla. Konec mě nechal napnutýho jako kšandy a já netrpělivě budu vyhlížet čtvrtý díl.
Víkendové čtivo jak má být. Mám pocit, že tady se přiblížil Kotleta asi nejvíc mistru Kulhánkovi jak jen to jde a až na pár míst kniha sype akci za akcí. Místy je trošku přepálená, ale o to nám čtenářům u podobných knih vlastně jde. Oceňuji super hlášky a narážky provázející celou knihu (Starobrno zvlášť vypíchnu). Určitě jsem tohle dílo nečetl naposledy i když knihu čeká dalších jedenáct bratříčků! Jedna hvězda navíc za píseň od Echt!
Díky širší znalosti Oggerdovského světa mě kniha vlastně bavila víc než při prvním čtení a kvůli nespavosti a celodennímu válení na lehátku padla doslova za necelý den.
Knize se vyčítají nějaké překročené hranice vkusu, což u mě není problém, co mi ale vadilo, je samotná titulní postava. Emma mi prostě nepřirostla k srdci, přišla mi protivná a přes neustálé narážky na její inteligenci, příšerně naivní až blbá.
Poslední část byla až na hlavu postavená a vůbec mi nesedla do konceptu příběhů. Výhoda knihy je v její jednohubkovosti a že čtenáři se za pár dní vykouří z hlavy, takže když nebude zrovna co číst, téměř vždy může přistát před zraky čtenáře znova. Jinak pro mě lehký nadprůměr.
No, je to hezký, ale takovej průměr. Občas na to asi ještě kouknu, ale ten příběh je osekanej prostě moc, jak pro člověka co zná knihy, tak pro někoho kdo do světa Bratrsva krve nakoukne poprvé. Chybí mi motivace a emoce. Akce je na tak úzkou knížečka prostě moc, takže tři čtyři stránky a jdeme dál. Za mě by bylo lepší přitlacit na pilu, udělat 3x větší knihu za větší peníze než tohle. Kdyby se měl objevit další díl budu hodně přemýšlet jestli to mám vůbec zkoušet "číst".
Tohle byl děs. Užvaněné až na půdu. Tohle jsem dočítal vyloženě s donucením.
Přečteno skoro na jeden zátah při probděné noci. Bezva čtení, tříštění příběhu mě napíná a čekám jak se všechno začne spojovat.
Jediný co bych knížce vytkl, je velké množství překlepů, hrozně to ruší.
Dobrou zápletku shazuje odbytý konec, respektive stopy, které policie přehlédne, jsou až příliš početné. Nechci spoilerovat, ale kdyby byl vynechán pes ušetřil by si spisovatel spoustu chyb.