capricorn__ komentáře u knih

Knihu jsem přečetl během jediného dne, kdy u nás vypadl proud, a musím říct, že mě moc bavila a autor mě vtáhl do prostředí Říma velmi snadno. Ono se v knize vlastně vůbec nic neděje, název přesně vystihuje to, co čtenář dostane naservírováno na prostoru 216 stran, proto chápu nízké hodnocení některých uživatelů. Mně se ale kniha líbila tím, jaká je milá a nenáročná. Byť mi Doerr ne vždycky sedl, nemůžu mu odepřít jeho perfektní styl psaní, barvité popisy prostředí a to, jak umí ve svých dílech prodat svoji citlivost a věčně přítomnou nostalgii. Jestli hledáte krátkou knihu, která vás (aspoň na chvíli) vytrhne ze shonu a stresu, pak věřím, že s tímto dílem neminete.

4 14.12.2021

Jdu proti proudu, mně se knížka líbila moc. "Tři přání" se ke mně dostaly jako úplně první kniha od autorky a bylo to ve fázi, kdy jsem se k moderní beletrii teprve dostával, proto nevím, jestli by můj dojem nebyl ovlivněn jinak, kdybych knihu četl později, ale já si ji moc užil. Líbil se mi nápad, oslovil mě i styl psaní, autorka je velmi kvalitní a originální vypravěčka. Bavilo mě propojení příběhů trojčat a hlavně jejich opravdové osudy, které mě nutily si myslet, že nečtu fiktivní příběh, ale skutečné osudy skutečných žen. Liane Moriarty není žádný Tolstoj a život lidí v "Třech přáních" není vykreslen do hloubky, psychologie postav (kromě těch hlavních) je docela povrchní, ale přesto jde o knížku, která je velmi nenáročná a u které si odpočinete po náročném dni.

4 10.12.2021

"Hamlet" je moje vůbec nejoblíbenější drama a mé nejoblíbenější dílo od Shakespeara. (Četl jsem zatím dvě, ale nemyslím si, že něco mě zaujme víc.) Pomsta, bláznovství (?), historie a cynismus, to je moje. Zatímco u "Romea a Julie" jsem měl občas problémy s udržením pozornosti, protože jsem se upřímně občas nudil, "Hamlet" mě vtáhl od první stránky a držel až do konce. A to i přesto, že NEUMÍM číst verše. (Za to převážně může rychločtení.) Líbí se mi nadčasovost hlavní myšlenky příběhu, styl psaní, poetičnost, ale i například jakýsi jemný a nenucený smysl pro humor, který se objevuje v určitých momentech "Hamleta". A nemůžu samozřejmě zapomenout na legendární postavy a hlášky. Jako známku kvality beru už jen to, jak moc se o díle, které pochází ze 17. století, s nadšením mluví několik století poté.

4 10.07.2021

Srdceryvný příběh o rasismu vyprávěný očima malých holek mě vymáchal ve smutku a naštvanosti. Autorka píše velice poetickým a expresivním stylem psaní, díky čemuž vás perfektně umístí do hlav hlavních postav a nechá vás, abyste prostřednictvím jejich zážitků okusili všechny nepříjemnosti. K tématu rasismu jsem se dostal už v několika knihách, ale "Nejmodřejší oči" právě kvůli stylu psaní, kvůli hlavním postavám, kvůli osudům, kvůli popisnosti a kvůli atmosféře je určitě moje nejoblíbenější kniha. Chápu, proč autorka dostala Nobelovu cenu.

4 09.07.2021

Mírné spoilery...

Jako fajn, dílo je skvěle napsané, styl psaní autora i nadále poutavý a čtivý. Nápad se mi moc líbí, Harry Hole tu dokonce opouští Evropu a navštěvuje jiný kontinent, ale safra, "Levhart" je tak zamotaný a zapletený, že už i během čtení jsem nebyl schopen říct, co se dělo tak sto stránek předtím. Je to zkrátka příliš překombinované - do takové míry, že si nejsem jistý, že sám Nesbo se v "Levhartovi" vyzná. Nemám rád knížky, které takové jsou. Pokud si chci užít četbu, pak si na ni chci pamatovat a být schopen o ní mluvit. Ale jak tak mluvit o překombinovaném, složitém "Levhartovi"? Jo - už vím: na konci jsem se skoro musel smát, protože už mi začal být otravný Harry Hole tím, jak přežije úplně každou situaci na světě i přes svoji mizernou životosprávu. (Achjo...)

Dávám čtyři hvězdičky, protože mě "Levhart" dost bavil, ale nejsem s ním tolik spokojený.

4 08.07.2021

Vzdávám se asi 50 stran před koncem. Ztratil jsem se tolik, že když mi došlo, že jediná přítomná postava, kterou si pamatuju, je Ursula, pochopil jsem, že čtení už nemá smysl. (I přesto jsem si poté přečetl shrnutí celé knihy, abych byl v obraze.) "Sto roků samoty" je velice zajímavá knížka, která rozhodně nezapadne mezi ostatní a já si na ni budu pamatovat. Způsob psaní, kdy uprostřed nějaké tragédie autor začne vtipkovat, nebo kdy nějakou nepředstavitelnou událost popíše ve stylu "no a co, tak se to stalo", je dost jedinečný. Knihu jsem si půjčil z knihovny, abych se blíž dostal k magickému realismu, což je literární styl, který mě moc zaujal, ale ještě jsem neměl moc šanci se k němu dostat. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Ve výsledku jsem s knihou spokojený, líbí se mi její důležitost a přesah. Ale na mě je v knize příliš postav (kdyby alespoň většina nezačínala na "A"...), proto jsem po většinu knihy, místo toho, abych si užíval čtení jako takové, tápal nad tím, o jakou postavu se jedná a ke komu patří. Proto čtyři hvězdičky. Věřím, že čtenářům, kterým nedělá takový problém udržet pozornost a zapamatovat si hispánská jména, se "Sto roku samoty" bude líbit více.

4 20.05.2021

Skvělá knížka. Postavy jsou velice lidské a tím pádem i lehko zapamatovatelné, během knihy se mi názor na většinu z nich otočil snad desetkrát. Děj se mi kvůli uvěřitelnosti zaryl do paměti a myslím, že ho jen tak nezapomenu. (To je velice dobré.) Moc se mi líbí nadčasovost příběhu: kniha je sice z druhé poloviny 19. století, ale věřím, že by stačilo změnit jen pár nepatrných detailů a příběh by mohl být zasazen i do 21. století. Já - jako asi všichni, kdo mají v rodině alkoholika - byl během knihy neskutečně naštvaný a znechucený, což je dobře. O knize jsem nevěděl skoro nic, proto jsem netušil, co/kdo ten zabiják je, ale během čtení jsem rychle pochopil. Líbí se mi, že i ty nejtragičtější situace autor popíše velice nezaujatě, skoro jako nějakou zprávu do novin, nechá čtenáře, aby se sám rozhodl, co si o nich myslí. Jediné, co mi vadilo, byly dlouhé kapitoly, ale to je jen drobnost. Rozhodně doporučuju!

4 19.04.2021

Mně se povídka líbila, nemůžu říct ne. Gillian Flynn je skvělá v nastavení atmosféry, taky se mi moc líbí její cynický a sarkastický styl psaní, kterým se odlišuje od ostatních spisovatelů, její střelené a zvrácené hlavní postavy mě taky baví a tato povídka obsahovala tak nějak vše, co obsahují i ostatní díla autorky. Problém mám ale s tím, že "Skvrna" je na takový krátký počet stránek, na to, že to je "jen" povídka, dost chaotická a příliš překroucená a zamotaná. Méně je podle mě více. Moment překvapení je sice super a je do jisté míry i žádoucí, ale měl by dávat smysl - čtenář by si neměl po dočtení říct: "Co to sakra bylo...?" Nejprve jsem si myslel, že je problém na mé straně, tak jsem povídku přečetl ještě nejméně dvakrát, ale ne, pořád jsem nechápal spoustu věcí. Například: o čem tahle povídka vlastně je? Co ten závěr znamená? Co je pointa? Co tím autorka chtěla říct?

4 17.03.2021

Jakoby jo, ale jakoby ne.
Mně se na knížce nejvíce líbil nápad, k vypůjčení knihy mě přinutila skvěle napsaná anotace. Měl jsem pocit, že dostávám od románu to, co přesně chci (horor, nespavost, spiritualita, aury...). A ono to tak částečně i bylo, anotace nelže. Mě "Nespavost" docela bavila, ale rozhodně nepatří mezi špičky S. Kinga. Uvědomil jsem si, že tato kniha je jakýsi prototyp stylu psaní autora a příliš nepřekvapí: jak už délkou knihy, pak hlavní postavou, vedlejšími postavami, záporákem, trochu i zápletkami, no a vlastně i atmosférou. Přesto mi na této knize něco nesedělo... A to něco byla ona spirituální stránka (či jak jinak ji nazvat), připadala mi taková... až příliš nerealistická a trochu střelená. Měl jsem pocit, jako kdyby to psal King hodně opilý nebo zdrogovaný, zkrátka ne při smyslech. A to jde z úst někoho, kdo vášnivě čte knížky o reinkarnaci a minulých životech, takže u mě nebyl problém v tom, že bych byl vůči této tématice nějak vnitřně uzavřený. "Nespavost" je fajn kniha, ale pokud by za mnou někdo přišel s tím, abych mu doporučil nějakou knihu od Kinga, tento román by to nebyl. Připadá mi, že abyste "Nespavost" patřičně ocenili, musíte už být na Kinga zvyklí. Je to zkrátka takový střed jeho tvorby. Neurazí, ale ani příliš nenadchne. Četl jsem od něj horší, ale i výrazně lepší.

4 04.03.2021

Není to dokonalá knížka: přišly chvíle, kdy jsem se dost nudil a přemýšlel, že s četbou skončím. Jenže i tak dávám čtyři hvězdičky, protože autor - jak jsem zjistil i při čtení "Jsou světla, která nevidíme" - má perfektní schopnost vtáhnout čtenáře do děje a přinutit ho cítit to, co autor chce, aby čtenář cítil. Atmosféra této knížky je velice melancholická, trochu mi tím připomíná "K majáku" od V. Woolfové, což se mi líbí, knížka pak působí opravdově. Hlavního hrdiny mi bylo líto a hodně jsem s ním sympatizoval, zaujalo mě, jakým jazykem autor píše, jen by podle mě neuškodilo, kdyby kniha byla o pár stránek kratší a měla o něco větší spád. Jinak jsem moc spokojený.

4 16.02.2021

Hvězdičku dávám jen za styl psaní - ten byl vlastně fajn a nic moc mně na něm nevadilo. Všechno ostatní hodnotím záporně. V době, kdy jsem přečetl "Skryté zlo", jsem už měl detektivek načteno docela dost - pokud tedy hodnotím tuto stránku románu, pak mě zklamala. Už od začátku jsem věděl, kdo "to" udělal. (A ono vlastně není vůbec těžké přijít na zápornou postavu, když vám jich autorka moc nepředstaví.) Další linka se týká červené knihovny, a ta mě navztekala ještě víc než ta detektivní. Nejen, že byla (taky) předvídatelná od prvních chvilek, ale taky se mi z určitých frází a scének kroutily oči. Hlavní postavy byly nerealistické podle uvažování a vlastně i chování, ale především postavy, jako najdete ve "Skrytém zlu", najdete snad v každém dalším podobném románu - nemají v sobě žádnou špetku originality a zajímavosti (až na ten běh, možná teda...). Bylo těžké se knížkou prokousat, a to je tak malá. Nedoporučuju.

4 15.01.2021

Čekám, že za tenhle komentář schytám bídu, ale mně se tahle knížka prostě nelíbila. Připadá mi, že pokud si autor vybere zpracovat příběh o někom, kdo trpí krutou nemocí, která ho přivádí o zdraví, a zároveň je tento člověk mladý a pokud by nebylo nemoci, žil by (snad) šťastný život, má o emoční stránku románu postaráno. Ze stejného důvodu nemám ani rád spoustu nových válečných knih. Vezmete si těžké téma, u kterého víte, že u něj budou čtenáři plakat, protože toto téma je opravdu těžké a kruté - jenže příběh není všechno. Já mám rád knížky s těmito tématy a respektuju lidi v běžném životě, kteří si podobnými věcmi musí procházet (nebo procházeli), jenže je pro mě těžké najít knihu, která se netváří jako nastavená "ždímárna emocí". Z této knížky to cítím až příliš. Pokud pominu příběh, hlavní postavy jsem stejně neměl rád a o nemoci jako takové jsem se skoro nic nedozvěděl. Příběh s potenciálem, který u mě ale silně narazil.

4 13.01.2021

("Destrukční deník" jsem dostal ve čtrnácti letech a i v té době jsem z toho nebyl odvařený, to myslím mluví za své.) K čemu tahle "knížka" vlastně je? Nechápu její smysl. Dobře, dobře, pokud vás budou bavit všechny úkoly, stejně pak knížku budete muset vyhodit, protože skončí v tak mizerném stavu (a nejspíš nebude ani moc vonět), že pokud se nerozpadne, bude to štěstí. Pokud zhodnotím úkoly jako takové: stejně nejdou splnit všechny, protože pokud knížku rozšlapete, umyjete a vyválíte bůhví v čem, další stránky se slepí či zničí, takže i tento aspekt je silně nedomyšlený. Co se ale strategie autorky týče, jo, ta je fajn. Na "Destrukčním deníku" mohla vydělat dost.

Ruský realismus je mi moc blízký. Nejen, že jsou knihy z tohoto období kvalitní a nadčasové, ale zároveň se díky nim mohu naučit o dalších oborech mimo literaturu. Mezi ty patří například historie, sociologie či psychologie (to spíše u Dostojevského), protože tito autoři perfektně vystihují, jaká je společnost dané doby, co pro ni bylo typické, což pomůže člověku lépe pochopit historické události a co k nim vedlo. "Anna Karenina" je jedno z děl, které mě chytlo od začátku do konce, a to jsem se bál, že se budu nudit. Co mně na knížce dost fascinuje (a co si taky myslím, že jí přidalo na popularitě), je, že kdykoliv o "Anně Karenině" mluvím, dotyčný vždycky vypíchne nějakou postavu a řekne: "S touhle se ztotožňuju nejvíc." A je jedno, jestli to je přímo Anna, Levin nebo třeba Kitty. To mě dost fascinuje, protože knížka byla napsaná v 19. století, a i přesto je její téma relevantní a (nejspíš) se způsob myšlení lidí tolik neliší.

4 29.12.2020

Abych řekl pravdu, knížku jsem četl jen kvůli mojí nejoblíbenější zpěvačce Lana del Rey, která se netají tím, jak moc má Lolitu ráda (dokonce má vytetováno jméno autora a složila písničku "Lolita") a vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. (Nebo takhle: kvůli té písničce jsem tušil.) Taky jsem se chtěl seznámit s ruskou literaturou, jenže - jak jsem pochopil během čtení například Dostojevského či Tolstého - Nabokov píše spíš jako americký autor než ruský.
Je pro mě příšerně těžké knížku ohodnotit, proto nakonec napíšu jen tenhle komentář a hvězd se zdržím. Já totiž stojím na hraně dvou jakýchsi protivah: Lolita je napsána krásným a bohatým jazykem, jenže na druhou stranu jde o příběh p__ofila, který se snaží čtenáři vysvětlit, proč takový je a chce, abyste s ním sympatizovali a schválili jeho zvrácené myšlenky. Je to nechutná knížka a dělalo mi problém ji dočíst (a to jsem přečetl desítky severských thrillerů).
Protože jsem studoval na církevní škole, Lolita nebyla v seznamu maturitní četby, ale vzpomínám si, že nám říkali, že je román perfektním příkladem nespolehlivého hlavního hrdiny. Někde na internetu jsem četl úvahu o tom, že "vztah" Humberta a Dolores je metaforou pro Rusko (Humberta), které si snaží podmanit mladou Ameriku (Dolores). Tuto úvahu jsem četl někdy v první třetině čtení Lolity, proto když mi bylo z knihy opravdu zle, přemýšlel jsem nad článkem.
Co ke knížce dál říct?
Perfektní psychologie postav s dost smutným koncem, který se dal ale předpovědět. Doporučil bych někomu četbu? Eh...

Se severskými detektivkami se roztrhl pytel a je často obtížné od sebe jednotlivé knihy stejného žánru rozlišit, protože jsou občas úplně stejné. Právě proto, kolik takových knih existuje, je sakra těžké být jedinečný. Samuel Bjork podle mě jedinečný je... Nebo takhle: částečně, do jisté míry. Líbí se mi jeho styl písma, stručné věty, dostat se na konec není nic těžkého. Taky se mi líbí hlavní hrdinové, kteří jsou sice takoví trochu stereotypní, ale nebyli mi lhostejní, proto to Samuelovi odpouštím. Případ sám o sobě je taky příjemnou změnou, rozuzlení mi připadalo fajn. Dávám tři hvězdičky jako průměr. Byla to fajn knížka, zabavila mě a tedy i dobře posloužila. Jen mě asi nezasáhla tak moc, že bych se k ní chtěl někdy vrátit a doporučil ji někomu, kdyby se mě zeptal, jakou detektivku si má přečíst.

4 15.12.2020

Pro mě je tato kniha od Cobena nejoblíbenější. Ze všech jeho knih mi nejvíce sednul hlavní hrdina, (tradičně zamotaný) případ a i přesah do osobního života hlavního hrdiny. Líbily se mi překroucené a nejasné informace - na začátku jedné kapitoly si nemůžete být vůbec jistí, jak dopadne její konec. Kniha se četla sama a docela mě mrzelo, že jsem se dostal na konec, protože jsem si četbu opravdu užíval. Konec se mi moc líbil, autor vše dotáhl do konce a dovysvětlil šedá místa. Propojení milostné a té detektivní linie mi sedlo a hezky se propojovalo.

4 08.12.2020

Mně se "Přízrak" z celé série líbí asi nejvíce právě proto, jak se tato detektivka odlišuje od ostatních knih autora. Nesbo šel mimo svůj typický rámec psaní detektivek, a to hodnotím velice pozitivně, protože mě nejvíce u kvalitních autorů mrzí, když se drží při zemi. Zaujala mě i drogová tématika, kterou Nesbo zvládl na jedničku - především to, jak o drogách psal a jak ukazoval, jaké to je zlo a co umí dělat s člověkem a k čemu všemu ho může přinutit.

4 08.12.2020

Knížka mi připomínala filmový snímek "Matka" s Jennifer Lawrence v hlavní roli.
Nejvíce se mi líbila hutná atmosféra a přemýšlení dvou bláznivých postav, jak se chovaly a jak reagovaly na podměty, co je k čemu vedlo... Připadalo mi to zajímavé, takový trochu oddechový thriller (nikdy by mě nenapadlo, že takové spojení napíšu :D), který je spíš zaměřený na psychologii postav.

4 08.12.2020

Já chápu záměr autorky popsat každičkou postavu (kromě dítěte) jako opravdu nesnesitelnou, abyste nabyli dojmu, že každá postava v knize je podezřelá, jenže právě kvůli tomu se mi knížku ani nechtělo číst, protože jsem si říkal, že zase budu muset trávit čas s takovou bandou idiotů...

Hvězdička za čtivost a stručné věty.

4 24.10.2020