capricorn__ komentáře u knih

Během první třetiny jsem si říkal, že čtu o něco více filozofického Dana Browna, ale rychle jsem pochopil, že takové přirovnání je naprosto zcestné. Umberto Eco píše vlastním stylem a já jsem rád, že jsem do strany 200 takřka zapomněl na detektivní zápletku - která nakonec není tolik důležitá - a spíš se věnoval příběhům hlavních hrdinů a více mě zajímalo "jak" a "proč" než "kdo" a "kdy". Pokud se ale zastavím u detektivní zápletky, pak i její rozuzlení je vlastně dost jedinečné.
Kniha je jasným příkladem postmoderního románu, proto je pro Jméno růže typická spousta vrstev a záleží na čtenáři, které z nich dá přednost. (Proto si dovedu představit, že bych se ke knize někdy vrátil a stejně v ní našel něco nového - to se mi například u žádné typické detektivky nestalo.)
Ale nebudu lhát: ne vždycky jsem se při čtení bavil, byly chvíle, kdy mě unavovaly filozofické popisy a řešení náboženských sporů, ale pak vždycky přišlo něco, co přitáhlo zpátky moji pozornost a zase mě vtáhlo dovnitř (jako například milostná linka). Opravdu moc se mi líbil konec, i ta symbolika, příběh skončil v takové síle, jako začal, a to hodnotím asi nejkladněji. Jestli mám s něčím u beletrie problém, je mnohdy nedotažený a nepromyšlený konec, který mi akorát zprotiví celkový dojem z knihy. Jsem rád, že Jméno růže není tím případem.

23 11.12.2020

Mně se "Krakatit" moc líbil. Je pravda, že první polovina mě nadchnula podstatně více, ale celkově kniha nebyla vůbec špatná. Právě ta první polovina se mi moc líbila právě tím, že byla tak zamotaná a že si čtenář nemohl být vůbec ničím jistý - škoda, že se v takové atmosféře "Krakatit" neudržel delší dobu. Hlavní myšlenka knihy je moc pěkně podaná a srozumitelná. Zaujalo mě, že na takovém (relativně) malém prostoru Karel Čapek dokázal přijít s tolika liniemi a všechny dotáhl do konce.

9 11.12.2020

Velice zajímavá kniha o ještě zajímavějším tématu. Pulitzerova cena je rozhodně zasloužená. Nejprve jsem měl strach, že mě taková velká knížka bude nudit, ale tomu se naštěstí nestalo. Autor tuto problematiku popsal velice příjemně, já osobně ani nevěděl, že taková porucha vůbec existuje. Taky se mi líbí, že Eugenides nestaví vyprávění příběhu pouze na hlavní postavě, která se s poruchou potýká, ale i na dalších členech rodiny, kteří tuto poruchu zapříčinili a proč. Já upřímně během četby cítil spoustu odlišných pocitů, a to je podle mě správné, protože kvalitní kniha by měla nutit člověka přemýšlet a ukazovat odlišné pohledy na situaci. Všechny postavy jsem samozřejmě pochopit nedokázal (hlavně tedy prarodiče - čtenáři ví proč...), ale o to tu ani tolik nejde. Knihu hodnotím velice pozitivně, protože jde o příběh, který se mi vryl do paměti a já si i po odstupu několika měsících vybavuji nejen příběh, ale i jednotlivé kapitoly a pasáže.

6 08.12.2020

Knížku hodnotím tak vysoko ne nutně proto, že by byla nějak čtivá (to ona totiž moc není), ale kvůli tomu, že perfektně odráží svoji dobu a ukazuje, jak lidé přemýšleli a chovali se, což pro mě - fanouška dějepisu a literatury - je opravdu cenné. Po Dekameronu jsem sáhl při první vlně coronaviru, protože se mi líbilo, že i hlavní postavy se schovávaly před epidemií. Dekameron mě zaujal svojí atmosférou, spoustou drobných příběhů - některé byly nudné, některé mi připadaly nezajímavé, ale některé mě dokázaly vtáhnout, rozesmát, znechutit, přemýšlet,... zkrátka cokoliv. Připadá mi, že Dekameron je jedna z knih, kde si každý může najít kus toho svého. Určitě se alespoň k některým povídkám v budoucnu vrátím. Dekameron je taky snad jediná kniha, která u mě dokázala vyvolat tolik rozporuplných emocí.

9 08.12.2020

Mně se "Přízrak" z celé série líbí asi nejvíce právě proto, jak se tato detektivka odlišuje od ostatních knih autora. Nesbo šel mimo svůj typický rámec psaní detektivek, a to hodnotím velice pozitivně, protože mě nejvíce u kvalitních autorů mrzí, když se drží při zemi. Zaujala mě i drogová tématika, kterou Nesbo zvládl na jedničku - především to, jak o drogách psal a jak ukazoval, jaké to je zlo a co umí dělat s člověkem a k čemu všemu ho může přinutit.

4 08.12.2020

Knížka mi připomínala filmový snímek "Matka" s Jennifer Lawrence v hlavní roli.
Nejvíce se mi líbila hutná atmosféra a přemýšlení dvou bláznivých postav, jak se chovaly a jak reagovaly na podměty, co je k čemu vedlo... Připadalo mi to zajímavé, takový trochu oddechový thriller (nikdy by mě nenapadlo, že takové spojení napíšu :D), který je spíš zaměřený na psychologii postav.

4 08.12.2020

Asi jdu proti proudu, ale mně se kniha moc líbila a i po letech si na ni dobře pamatuju. (Čteno cca v červnu 2017.) Je to jedna z detektivek, na které jsem sáhl hlavně kvůli obálce, ale rozhodně nelituju, že jsem nahlédl dovnitř... Nejvíce se mi líbí čtyři věci. První z nich je styl psaní, který - jak jsem si všiml po přečtení i dalších knih autorky - je velice specifický, popisný a - alespoň pro mě - velice poutavý. Druhá z nich je tajemná atmosféra, která by v žádném thrilleru neměla chybět. Třetí je nápad s květinami, vlastně vůbec způsob vyšetřování mi přišel neotřelý a zajímavý. No a čtvrtá z nich je - a pro mě nejdůležitější - popis přátelství mezi hlavními postavami, který mi připadal velice opravdový.
Já vím, že tahle knížka má i svoje mouchy: chápu, že někomu může přijít nudná, mně třeba trochu mrzel konec, ale kniha pro mě vybočuje z těch ostatních detektivního žánru, které se na nás kupí ze všech stran, proto "Černooké Zuzany" hodnotím tak vysoko.

2 23.11.2020

Četl jsem knihu "O Duších 1-4", ale ta na Databázi není, takže hodnotím tuto knihu, která byla součástí té větší.

Na knížce se mi nejvíce líbí, že je jedno, jestli vůbec věříte tomu, o čem autor píše, knížka - alespoň u mě, zarytého skeptika - pozměnila pohled na život, filozofii a vnímání našeho smyslu na Zemi. Některé pasáže mi připadaly trochu přetažené za vlasy a fakt mě zajímá, jestli to dotyční ve stavu hypnózy opravdu řekli (ale třeba mám špatnou představivost, nevím), ale kniha mě moc bavila a odnesu si z ní hodně dobrých myšlenek. Jen se na ni dívám spíš jako na filozofickou knihu než duchovní, ale to je asi jedno. :) Účel splnila. :)

23.11.2020

Hodně nadčasová knížka - sice je kvůli jazyku docela obtížné ji přelouskat, ale moc se mi líbí přesah do každodenního života. Nakonec i ten použitý jazyk je docela fajn, když si na něj člověk zvykne. Je to jedna z knih, které můžete číst pořád a vždycky v ní najde něco nového.

1 23.11.2020

Třetí knížka, kterou od autorky hodnotím, a můj komentář bude takřka totožný: protivné hlavní postavy, kdy každá je cíleně nepříjemná (nejspíš proto, aby čtenář nabyl dojmu, že každá z nich je podezřelá), děj takový nijaký, stručné věty, přítomný čas, nápad nic moc, konec "překvapivý"... Není těžké knížky autorky přečíst, za to jí dávám plus, ale pro mě jsou prostě její detektivky jako takové jednohubky nebo předkrmy před propracovanějšími knihami. Chápu, že své čtenáře/čtenářky si autorka najde, jen já mezi ně fakt nepatřím. :)

Hodně zajímavá knížka, nad kterou musím pořád přemýšlet, našel jsem v ní spoustu zajímavých myšlenek. Haruki Murakami je specifický v tom, že napíše cokoliv a nebojí se zabrousit do všemožných detailů, klidně bude i nechutný, proto na jeho knihy snad nejde zapomenout. Všechny obsahují něco, co mě chytí a vtáhne. Hlavní postava mi připadala opravdová a jedinečná - sice jsem Kafkovi ne vždycky fandil, není to můj úplně nejoblíbenější hlavní hrdina, ale i tak mě zajímalo, co se s ním stane dál. První část se mi sice zdála o fous lepší než ta druhá, ale ve výsledku jde o opravdu skvělou knihu... Mám dojem, že její důležitost a jedinečnost asi docením, až se mi děj pořádně rozleží v hlavě. :)

8 06.11.2020

Knížka je napsaná skvěle, o tom žádná, je vidět, že si s ní dal Andy Weir fakt práci, ale dokud vám nejde chemie a fyzika (nebo se v těchto oborech aspoň trochu neorientujete), bude vás kniha nudit, protože ty jednotlivé procesy, které autor zdlouhavě popisuje prakticky na každé stránce, vám zkrátka nebudou nic říkat.

Líbila se mi izolující atmosféra, nápad a dokonce i hlavní postava byla taky fajn (trochu mě překvapovalo, jak moc byla v takové situaci klidná...), jen zkrátka není pro někoho, kdo ovládá JEN humanitní obory. :)

Možná jediný případ v knižním světě, kdy preferuju film na úkor knihy.

Líbí se mi autorčin styl psaní, který bezpečně poznáte, jenže v této knize mě zklamala dějová linie, která byla dost nedotažená na to, že Liane přečetla nějaké psycholigické publikace, či na co tam v poděkování odkazovala. Jak jsem řekl: nápad je skvělý a první část knihy se mi moc líbila, jenže ta druhá...? Autorka děj zbytečně zkomplikovala, přidala tam zvrat, nad kterým mám chuť protáčet očima, protože to bylo takové klišé... A tohle klišé ani nebylo moc dobře napsané. Poslední stránky jsem dočetl se slovy: "A tohle sakra bylo co?"

2 24.10.2020

Knížku jsem četl hned, co vyšla (tedy na podzim 2017) a dodnes si pamatuju děj, dokonce i hlavní jména postav, což beru u knih jako úspěch. Zaujala mě především atmosféra tohoto díla, otázky psychologických testů za kapitolami byly taky pěkné odlehčení.
Thriller si nezakládal na šokových momentech, ale na temné atmosféře, která se postupně stupňuje, až na konci úplně vyhrotí.
Při čtení mě sice trochu rozčilovalo, že u vypravování jedné z hlavních postav chybí uvozovky u přímé řeči, ale hádám, že to byl autorův záměr, aby na čtenáře přenesl zmatení (?).
Za co ale strhávám hvězdičku, a co mi trochu zkazilo dojem, byl úplný závěr. Kniha je originální a jedinečná - konec (nebo respektive asi dvě poslední kapitoly) byl takový přetažený za vlasy a akorát otevřel spoustu zbytečných otázek.

6 24.10.2020

Mě docela štve, že dávám autorovi jen tři hvězdičky, ale tahle kniha, byť je moc zajímává a je vidět, že si s ní dal autor spoustu práce, je úplně stejná jako předchozí dva díly.

2 23.10.2020