capricorn__ komentáře u knih

Než jsem knihu (čtěte: obří bichli) otevřel, věděl jsem, že jde o jeden z nejtěžších románů na světě a taky jsem věděl, že se v něm autor pokoušel oprostit od tradičních literárních zásad. Překvapilo mě tedy, když jsem se během čtení docela orientoval a chápal, co čím autor myslí. Potenciálním čtenářům doporučuju, aby udělali takové letem světem období druhé světové války, lépe pak pochopíte souvislosti a určité pasáže. A ještě především doporučuju přistupovat k "Duze gravitace" jako ke knize svého druhu. Nejde o souvislý román, každá kapitola má svoji vlastní atmosféru a prostředí, což se mi líbilo. Autor má taky velmi osobivý styl psaní, který mě bavil. (Až na to sperma a vagíny na každé druhé stránce.) Za sebe doporučuju, ale - už jen délkou, stylem psaním, netradičním "dějem" - vím, že "Duha gravitace" rozhodně není pro každého.

1 13.12.2021

Bezprostředně po přečtení jsem si říkal, že jde o jednu z nejhorších antiutopických knih, které se mi dostaly pod ruku. Vzpomínám si, že mě oslovil nápad, ale neoslovilo mě provedení a velký počet "hluchých stránek". Jenže i v době, kdy jsem se ládoval bestsellery s plackou jako s nezdravým, přeslazeným jídlem, které se podepsalo na mé literární váze, jsem věděl, že "Silo" vystupuje z řady, proto jsem si nakonec pořídil další dva díly a i k "Silu" se nakonec vrátil a našel si k němu cestu. Příběh jako takový je skvělý, atmosféra je hutná a postoje a chování lidí taky. Je znát, že si autor dal s dílem spoustu práce a věřím, že si svůj literární post zasloužil. Už od roku 2017 čtu, že by "Silo" mělo být zfilmováno, proto mě zajímá, jestli se někdy filmu dočkáme. Podle mě by v dobrých rukou mohlo dopadnout jako kvalitní filmový snímek!

8 10.12.2021

Jdu proti proudu, mně se knížka líbila moc. "Tři přání" se ke mně dostaly jako úplně první kniha od autorky a bylo to ve fázi, kdy jsem se k moderní beletrii teprve dostával, proto nevím, jestli by můj dojem nebyl ovlivněn jinak, kdybych knihu četl později, ale já si ji moc užil. Líbil se mi nápad, oslovil mě i styl psaní, autorka je velmi kvalitní a originální vypravěčka. Bavilo mě propojení příběhů trojčat a hlavně jejich opravdové osudy, které mě nutily si myslet, že nečtu fiktivní příběh, ale skutečné osudy skutečných žen. Liane Moriarty není žádný Tolstoj a život lidí v "Třech přáních" není vykreslen do hloubky, psychologie postav (kromě těch hlavních) je docela povrchní, ale přesto jde o knížku, která je velmi nenáročná a u které si odpočinete po náročném dni.

4 10.12.2021

"Egypťan Sinuhet" je jedna z mých nejoblíbenějších knih, která mě perfektně zabavila během prvního lockdownu, ještě cca březen-duben 2020. Měl jsem původně strach z tak velké a obsáhlé knihy, ale překvapilo mě, jak rychle mi stránky mizely po rukou. V žádné části jsem se nenudil, naopak jsem se spoustu naučil. Zaujalo mě, že ne pouze z historie, ale i lékařství či filozofie nebo antropologie. Nejvíce se mi na příběhu líbila atmosféra, popisy prostředí a metafory, díky kterým vám připadá, že si procházíte všemi vrcholy a pády se Sinuhetem. Nezapomenutelná knížka!

16 08.12.2021

Konečně jsem se dostal ke knize, která prý inspirovala moji (dříve) nejoblíbenější reality-show Survivor. Román jsem otevřel včera a zavřel dnes odpoledne, nikdy jsem se nenudil a nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych knihu odložil. Autor píše velmi poutavě, líbí se mi, jak vygradoval děj, že vždycky šel ke středu problému a nikdy nezahltil čtenáře nepotřebnou omáčkou okolo. Nejvíce se mi líbí atmosféra a úplný závěr, to, jak promyslel symboliku a jak tento román souvisí s historickými událostmi té doby. Takže tato část je perfektní. Za co hvězdičku strhávám, je uvěřitelnost, nad kterou jsem přemýšlel celou dobu. Zkrátka nemůžu uvěřit, že by malé děti byly schopny jednat a mluvit tak, jak jednaly. Kdyby jim bylo jen o pár let víc, třeba čtrnáct-patnáct, pak bych problém neměl.

7 21.11.2021

Jedna z nejlepších knížek, která se mi v poslední době dostala pod ruku. Paní Woolfová mi vždycky sebere pevnou půdu pod nohama tím, jak umí rozvinout maličkost, kmitot křídel motýla či proud vody. Za krátký časový úsek stačila vepsat tak mnoho. Pro to, abyste tuto knihu ocenili, musíte být se spisovatelkou alespoň ze třetinky na stejné notě; být nenapravitelným melancholikem, kterého ani Vánoce tak docela nerozveselí, který hodiny dokáže sledovat padající listí. Pokud se vám toto poštěstí, pak si tuto - a další autorčiny knihy - zamilujete, protože budete nadšení z toho, že někdo dokáže napsat knihu o rozporuplných pocitech, které třeba neumíte ani pojmenovat a uchopit. Pokud takoví nejste, potřebujete v knize děj, jasnou strukturu, hodně přímé řeči, jasné vypravěče, pak se budete u "Paní Dallowayové" velmi trápit a pozvánka na její večírek vás moc nepotěší. Já jsem nadšený! Trochu mě mrzí, jak rychle jsem knihu přečetl...

9 19.11.2021

Skvělá kniha. Byť souhlasím s uživateli, kteří psali, že začátek válečného románu je o něco slabší než zbytek knihy, věřím, že bez něj by nezapomenutelný příběh tolik nevynikl. Je také fajn podotknout, že Merle i v těch horších částech byl velice poutavý a já nenašel jedinou stránku, kdy bych se nudil. Bylo zajímavé sledovat detailně rozebranou psychologii Langa, na kterou dával autor větší důraz než na historické ukotvení. Moc jsem si čtení užil, jen měl strach - jako u takřka každé válečné knihy - co na mě bude číhat na další stránce. Určitě doporučuju!

6 14.11.2021

Od Kinga mám načteno opravdu hodně, ale nikdy jsem si od něj nepřečetl žádnou povídku, proto mě zajímalo jak autor - známý grafoman - exceluje na krátkém prostoru. Musím říct, že ve většině případů jsem se bavil a čtení si užíval. King je perfektní vypravěč a jeho postavy, dialogy a popisy prostředí jsou velmi barvité a uvěřitelné, proto mě vždycky vtáhl do děje. Nejvíce mě zaujaly povídky jako Noční směna; Kostlivec; Nekuřáci, a.s.; Poslední příčka žebříčku a Žena v pokoji. Tyhle povídky mě buď vystrašily, nebo zaujaly hloubkou a hlavní myšlenkou. Věřím, že je opravdu těžké udržet silnou nit během dvaceti povídek, ale bez povídek jako Jsem brána či Jahodové jaro bych se klidně obešel. No a nemůžu zapomenout na Trávníkáře... co je to sakra za povídku? :D ... Ve výsledku fajn kniha, na Halloween perfektní. Cením si Kingových schopností z jednoduchého nápadu udělat něco velkého, a naopak velký nápad zhustit na pár stránek. Doporučuju hlavně začátečníkům, kteří se teprve dostávají pod rukopisy tohoto velkého autora.

11 08.11.2021

Protože moje představivost funguje tak, že i přes barevné popisy určitých situací a postupů psychopatů vše vidí mírněji, raději jsem sáhl po knize než po filmu. (Tomu se budu i nadále vyhýbat.) "Mlčení jehňátek" je vskutku jedinečná detektivka a chápu její vysoké hodnocení - postavy, motivy a celkový spád knihy jsou hodně výrazné a jedinečné. Líbí se mi i způsob, jakým Harris píše, jeho styl psaní nedovoluje hloupostem a zbytečným odbočkám. Z detektivky jsem cítil to, co jsem cítit měl: odpor, nechuť, občasně i strach. Protože jsem na detektivkách začal svůj literární koníček a přečetl jsem všechno od Browna po Nesboha, nebylo pro mě těžké předpovědět, jakým směrem se kniha vydá. Ubralo jí to však na kvalitě? To rozhodně ne. "Mlčení jehňátek" je jedna z těch knih, kterou se spousta jiných autorů pokusila napodobit, ale spadli pak na zadek. Věřím, že s postavou Lectera by se měl seznámit každý.

12 30.10.2021

Tohle je sakra těžká knížka, možná i ta nejtěžší, kterou jsem přelouskal, a to jsem už podle mě četl hodně náročnou četbu. Byť se mi příběh moc líbil, užíval jsem si autorův styl psaní (upřímně řečeno, styl psaní je hlavní důvod, proč jsem si knihu vybral a nakonec u ní i zůstal) a i plynulý přechod mezi vypravěči, stejně hodnotím čtyřmi hvězdami právě kvůli náročnosti, která pro mě občasně byla přílišná a já se přistihl, jak se mi do čtení nechce, když vím, že jedna kapitola má cca 50 stránek. Tak či onak jsem rád, že jsem knihu přečetl, je totiž úplně jiná, než na jaký jsem zvyklý. Hlavní myšlenka je skvělá, jen jsem po přečtení musel přečíst ještě několik internetových stránek, abych knihu pochopil tak, jak se mi během čtení nepodařilo. Určitě však doporučuju!

2 24.10.2021

K Potterovi jsem se dostal až v sedmnácti letech, potom, co jsem se mu celý život úspěšně vyhýbal, protože jsem k smrti nesnášel vše, co měli rádi ostatní a co bylo všude a všichni o tom mluvili. Mojí první myšlenkou během čtení bylo, že jsem se ochudil o hodně, protože vím, že v dětských letech by mě tahle série pohltila. Když jsem knihu četl poprvé, měl jsem radost z toho, že mě odvedla za ruku pryč od problémů do světa, který byl tolik vzdálený od mého. Podle stylu psaní autorky, podle hlavních postav, ale i preciznosti děje vidíte, že byla do svých příběhů zamilovaná až po uši, a je to během četby dost dobře poznat.

14 18.10.2021

Dlouho se mi nestalo, že bych cítil mírný smutek z toho, že se mi pod rukou tenčí počet stran. "Obyčejný život" je bezpochyby mé nejoblíbenější Čapkovo dílo. (Ne)obyčejný příběh mě pohltil už od první stránky a já se moc těšil na chvíle, kdy knihu zase otevřu. Kombinace velmi lidského příběhu a filozofie člověka a jeho existence pro mě fungovala skvěle. Čapek byl opravdu zajímavým a mimořádným autorem s velice živými postavami a flexibilním stylem psaní, kdy se autor chová jako chameleon proto, aby jeho hlavní myšlenka snáz došla k lidem. Nemám knize, co vytknout, skvělá, nadčasová četba!

11 04.10.2021

Velice originální knížka snad po všech aspektech: styl psaní, hlavní postavy, nápad, podání hlavní myšlenky či například i jednotlivé scenérie, potvrzující autorovu bujnou fantazii. Nevím, jestli jsem byl schopen rozluštit veškerou symboliku, které bylo v této stručné knize požehnaně, ale moc jsem si čtení užil. Knihu určitě doporučuju dál, ale všechno, co jsem já na knize obdivoval a hodnotil jako plus, může ostatním vadit - je to jedna z těch knih, na kterou musíte být naladěni, jinak vás bude NESKUTEČNĚ rozčilovat.

9 30.09.2021

Obvykle před volbami mám náladu na Orwellovskou atmosféru pro větší prozíravost u vybírání kandidátů a stran. Ke Kafkovi jsem cítil spoustu odporu po letech na gymnáziu, kde jemu - a například bratrům Čapkovým - byla přidána přídavná jména takové důležitosti a byl kladen důraz na smrtelně vážnou preciznost nad každičkým kouskem, který daný autor napsal (například i nad nepublikovaným dopisem otci), proto jsem chtěl po letech dát autorovi znovu šanci, když vím, že mi nebude stát za ramenem někdo, kdo by se zeptal, co se stalo na straně 63. "Proces" je úžasné dílo už jen kvůli tomu, jak je důležité, moc se mi líbí i charakteristicky absurdní atmosféra, kterou ze sebe podle mě jen tak neoklepu. Vadí mi však to, co mi zatím od každého čtení od Kafky vadilo pokaždé, ale za to autor nemůže: díla se mi zdají těžkopádná. Vím, že bych si "Proces" zamiloval podstatně víc, možná i postavil do výšin "1984", kdyby bylo dílo přepsané, určité pasáže přeškrtané a kniha celkově čtivější. Nechtěl jsem kritizovat, protože se mi kniha moc líbila, ale pro mě na pět hvězdiček není (a to taky není tak docela chyba autora).

4 24.09.2021

O této knize vím delší dobu, matně si vzpomínám, že jsme se o ní učili ve škole, ale nějak mihla můj radar (pro mě) nezajímavou anotací. Jenže když jsem se v létě rozhodl rozšířit svůj hudební vkus a do hledáčku mi padla Kate Bush, která mě díky své nejznámější písničce "Wuthering Heights" dostala k tomuto románu. A což o to, písnička mi hraje ve sluchátcích minimálně jednou denně, ale věřím, že s touto knihou jsem společnou notu příliš neobjevil. Neberte mě špatně: kniha se mi četla skoro sama, překvapil mě skoro nadčasový spád (za to ale může jistě i překladatelka), hlavní postavy jsou uvěřitelné, bavily mě barvité popisy prostředí a důležitost přírody, ale nemůžu říct, že by mi kniha vyrazila dech, jako se mnohým historickým knihám podařilo. I přesto má v sobě román určité kouzlo, jakousi magii, proto se mi příčí hodnotit ji nižším počtem hvězd. Věřím, že kdybych měl více pochopení a empatie pro romantické příběhy, asi bych psal jinak. Já se v knize spíše zaměřoval na psychologii, na jakési rodové prokletí a na samotný závěr, který je napsán moc hezky. Filmový snímek mě nezajímá, ke knižní podobě se třeba někdy vrátím, ale dozajista si ještě poslechnu "Wuthering Heights" od Keith Bush. Chápu čtenáře, kteří knihu milují, ale i ty, které nenadchla. Já pořád stojím někde mezi (s mírným nakloněním k náklonnosti).

2 07.09.2021

"Alchymista" není pro každého, musíte být s autorem filozoficky na stejné vlně, abyste tuto knihu ocenili. Je tu hodně zákonu přitažlivosti, hodně Matrixovských myšlenek o síle myšlenky, jevů, které postrádají logiku, protože se autor oblékl za magický realismus, kde očividně není od věci, aby se člověk proměnil ve vítr, typický klišé-konec a poněkud naivní hlavní postavu, na které se hlavní myšlenka dobře projeví. Vím, že moje záliba v astro/numero/...všechno-logii mi čtení hodně přikrášlila a já si užíval každou stránku a celkovou atmosféru, kterou Coelho vytvořil. Děj je sice velmi předvídatelný, ale i tak milý a mně vrátil trochu optimistického vzhlížení na svět potom, co jsem dočetl "Spalovače mrtvol". Milostná linka se mi taky líbila, byť se odehrává někde v pozadí. Žádný problém s knihou tedy nemám. (Ačkoliv, i přesto, že "Alchymista" je můj šálek kávy, stejně preferuji "Veroniku".) Za sebe (někoho, kdo svádí pomalý internet na Merkur v retrográdní fázi) doporučuji, ale zároveň varuji - jestli jste logicky orientovaní, potřebujete uvěřitelná vysvětlení, budete se i na tomto krátkém prostoru trápit. Maktub!

6 28.08.2021

Od knížky jsem dostal přesně to, co jsem od ní očekával. Líbí se mi, jak příběh na první pohled působí velice jednoduše, ať už rychlým postupováním v ději, bleskovým vykreslením hlavních postav, jejich přemýšlením a chováním, ale i tím, jaké jsou věty a dialogy (ve většině případů) zestručněné na minimum. To, že na tak krátkém prostoru stačil napsat tolik a neztratit se v tom, velice obdivuju. Nejvíce mě asi ale zaujala charakteristická, hutná atmosféra a to, že celá kniha působí jako jedna noční můra, kde se odehrává jedna bláznivá věc za druhou. Konec mě dostal. Surrealistický román, který nenechá čtenáře se ztratit. Doporučuju!

2 28.08.2021

(Nevím, jestli poté, až se mi kniha více uleží v hlavě, počet hvězdiček nesnížím, či nezvýším... Proto současné tři hvězdy berte s rezervou.)

Je pro mě těžko uvěřitelné, že člověk, který napsal "Alchymistu" plného odhodlání, motivace a důvěry ve své sny, napsal také tento román, který na mě házel beznaděj, úsilí vedoucí nikam a filozofii, která tak nějak odrazovala čtenáře od toho, aby si myslel, že někdy může prorazit, protože jediné místo na něj čeká v průměru. Chápu, takhle to nejspíš funguje. (Říkám "nejspíš", protože je mi 20... Co já vím, jak to funguje?) Proto v tomto komentáři nekritizuji to, že autor kritizuje pokřivenou morálku celebrit a toho, jak to v tomto průmyslu funguje. Nekritizuji ani tolik hlavní postavy, protože s většinou z nich nemám problém (myslím si ale, že jich mohlo být méně - u některých jsem vyloženě neviděl smysl). Já kritizuji to, jak Coelho STRAŠNĚ moralizuje. Nevadilo mi to v "Alchymistovi", nevadilo mi to v knize "Veronika se rozhodla zemřít", ale tady jsem se přes to nemohl přenést. Autor vysvětloval svoji filozofii tak moc, že jsem měl občas pocit, že nemusím přemýšlet vlastně vůbec. (Nejvíc mě nakrknul, když v jedné pasáži psal o hippies a sufražetkách, a pak do závorky napsal, co to hippies a sufražetky jsou... Jako vážně? Nejsem debil.) Kniha mě ve výsledku bavila, přečetl jsem ji rychle, podle hodnocení jsem čekal větší propadák, ale i tak mě zklamalo, že po slibném začátku začal příběh upadat. A upadl nakonec tak, že i na konci, kdy mělo přijít dramatické vyhrocení, jsem necítil nic, než zmatení. Igor je zvláštní postava a já i po přečtení nechápu, co je to za osobu a proč se chová tak, jak se chová. Nevím, jestli mi ho je líto, nebo jestli mě štve. Prostě nevím. A u hlavní postavy by to tak být nemělo... (Mrzí mě to, protože vím, že umí psát postavy, které vám připadají jako opravdové a vy se s nimi dovedete ztotožnit. Například Veroniku.) Každopádně jsem se rozhodl pro průměrné hodnocení právě kvůli čtivosti a taky kvůli tomu, že i když Coelho své myšlenky sděloval jako na nějaké přednášce, které jsem se asi nepotřeboval účastnit, stejně svoji myšlenku sdělil výstižně.

2 23.08.2021

Nádherná a nezapomenutelná knížka! Obdivuju spisovatele magického realismu, protože mě zaujalo, jak jsou schopni těžkou dobu zamaskovat za "nevinné" situace a symboliky. O tomto románu slyším docela dlouho, ale dokopal jsem se k němu až po doporučení profesora na španělský jazyk. Kniha mě nadchnula. Sice jsem cca dva měsíce zpátky četl "Sto roků samoty", což je román, který s touto knihou od Allende sdílí spoustu podobností, ale pokud bych si měl z těchto dvou knih vybrat vítěze, zvolím "Dům duchů". Obě knihy jsou skvělé, ale mě více sednul procítěnější a poetičtější způsob psaní spisovatelky, které se podařilo vytvořit nezapomenutelné a velice jedinečné postavy - Claru například zařazuji mezi své nejoblíbenější ženské hlavní hrdinky. Líbí se mi, kolik nálad, období a důležitých myšlenek se do této knihy vešlo. Zkrátka nemám, co bych vytknul... A protože jsem velký fanoušek Meryl Streep a nově i Clary, filmový snímek rozhodně nevynechám!

12 14.08.2021

První knihu, kterou jsem od autora přečetl na základě doporučení cizince, který vztah této dvojice přirovnal k jednomu z mých nejoblíbenějších hudebních alb. (Nesouvisí s knihou jako takovou, asi to nikoho nezajímá, ale šlo o "Ultraviolence" od Lany del Rey.) Překvapilo mě to, proto jsem se ke knize dostal. A rozhodně jsem nelitoval, příběh mě chytil už od prvních stránek, které jsou velice náladové a expresivní. Okusit Kunderův poetický a inteligentní styl psaní po přečtení spousty románů s plackou, které jsou psané jako přes kopírák, tohle bylo velice dobré osvěžení, které mi vnutilo zájem o klasickou literaturu. Nemám, co bych knize vytkl, protože se mi líbila úplně celá. Hlavní postava, zápletky, popsání doby, začátek, konec, styl psaní... Jen jsem (podle mě) v 18 letech nebyl na knihu úplně zralý, proto věřím, že při dalším přečtením se do knihy zamiluju ještě o něco více.

14 07.08.2021