Cara.17
komentáře u knih

(SPOILER) U této knihy jsem měla problém de facto úplně se vším. Na jednu stranu se může jevit jako hezká jednohubka pro malé děti, ale když jsem se nad ní - jakožto nad celkem - zamyslela, vyskakovalo jedno mínus za druhým.
Zaprvé příběh - v tomto případě konverzace mezi maminkou a synkem. Nad některými maminčinými námitkami jsem se div nechytala za hlavu a co se týče králíčka, tak ten ve mně zase vyvolával dojem, že svou maminku nemá moc rád, když od ní chce pořád utíkat. A nakonec místo toho, aby dal mamince také najevo, co pro něj znamená a že by se mu stýskalo, kdyby od ní odešel, jen unaveně rezignoval. Na jeho závěrečné "pche" jsem jen nevěřícně koukala. Vyznělo to naprosto strašně - jako od sobeckého nevychovance.
Ilustrace paní Knechtlové, které se mi velmi líbily např. v Anně ze Zeleného domu, mě tady vůbec nenadchly. Králíci mi nepřipadali roztomilí, hezcí nebo alespoň sympatičtí.
A pak je tu délka příběhu. Pokud by byl součástí nějaké sbírky pohádek, řekla bych OK, ale jako samostatná kniha? I kdyby to bylo lépe zpracované, ani tak bych neměla zájem to mít ve vlastní knihovničce. Neřeší se tam nic jiného, než jedno a to samé od začátku až do konce.
Takže ne. Je to pro mě hodně velké zklamání a víckrát už tuhle knížku nevezmu do ruky.
Jediné, za co dávám hvězdičky, je autorčina snaha ukázat velkou upřímnou rodičovskou lásku, která se nebojí překážek.


Sice jsem pejskařka a tudíž jsou mi mnohem bližší psí kousky, ale i tak jsem se pobaveně usmívala nad příhodami malého kočičího uličníka Morouska.
Paní Bílá má příjemný styl vyprávění a nemá nouzi o vtipy a laskavý humor. Kapitolky svižně odsýpaly a 112 stran uteklo jako voda, až mi bylo líto, že kniha není delší. Je to ideální četba na dovolenou v letních měsících, kdy toužíte po oddechu. Skvěle!


Jestli potřebujete něco k mírnému nakopnutí a pozitivnějšímu přístupu k životu, najdete v této hezké knížečce několik užitečných tipů. Je však třeba počítat s tím, že se nejedná o nic mimořádného či převratného. Jak už tu ostatně někdo psal - je to taková "vymazlená" záležitost, jež bude díky ilustracím naparáděné žabky lahodit především očím. Popř. tato jednohubka může posloužit jako malá pozornost pro vaše přátele nebo známé.


Krásná milá nadčasová klasika. Známý spisovatel Eduard Petiška nám čtivým a laskavým způsobem povypráví o příhodách malého Martínka. Nejedná se přitom o nijak neobvyklé příběhy ale o takové, které zažívalo (a možná i v dnešní době zažívá) mnoho dětí.
Autor v nich čtenáře lehce poučuje o dobrém chování a vysvětluje, proč je důležité poslouchat rodiče i svoje vlastní svědomí. Je to hezké a smysluplné dílo doplněné klasickými ilustracemi Zdeňka Milera a zaujme nejen malé čtenáře.


O tom, že je Ivona Knechtlová velice šikovná ilustrátorka, musí vědět každý, kdo viděl její kresby. V tomto případě se navíc nechopila jen štětce ale i spisovatelského pera.
Víla Muchomůrka je hezká kniha, v níž se dozvíme, odkud se berou malé víly a také kdo v lese tropí neplechu a pošlapává houby.
Musím říct, že stejně jako v jiných knihách, které paní Knechtlová ilustrovala, byly i tyto kresby velice zdařilé a skvěle se hodily k milému povídání. Příběh je jednoduchý a dobře se čte, takže osloví především malé čtenáře.
Mně osobně by se sice víc líbilo, kdyby se autorka vyvarovala lidských vymožeností jako např. periskop či šálky na čaj a ponechala tu čistě "přírodní" svět, ale to je samozřejmě detail, nad kterým se děti beztak pozastavovat nebudou. Navíc se tu dozví různé zajímavé informace o lese a houbách, což je super a knihu tudíž hodnotím velmi kladně.


Krátké dílko, které zaujme jen svým názvem... Po knihách z osobního rozvoje čas od času sáhnu a když jsem uviděla tuhle a prolistovala ji, hned jsem si ji přidala do seznamu k přečtení. Lea Blumenthalová totiž píše přesně tím způsobem, který mám ráda, tzn. na konkrétním příkladu nastíní problém a následně jednoduše a srozumitelně předvede řešení.
Je jasné, že lidem, kteří se v psychologii dobře orientují, popř. ji přímo studovali, takovýto "příběh" nepřinese nic nového či převratného, avšak nám laikům může předat spoustu zajímavých rad a postřehů.
Ze své vlastní zkušenosti vím, že čelit konfliktům nebývá jednoduché. A ano, nejednou jsem se zachovala jako Lea - to však hned nemusí znamenat, že je člověk závislý na harmonii. Naopak si myslím, že čas od času skousnout nějakou tu nespravedlnost anebo se přes něco přenést bez reakce/komentáře, může způsobit víc dobrého než negativního. Problém nastává, když se to opakuje, výrazně vám to ovlivňuje a znepříjemňuje život a vy sami na sobě pozorujete, že ze všech situací, které mohou skončit konfliktem, raději rychle vycouváte, než k němu dojde. A právě takovým lidem velmi doporučuji tuto knihu. Autorka vám totiž čtivým a poutavým stylem předvede, že pravidelné vycouvávání z konfliktních situací z dlouhodobého hlediska nepomáhá, naopak se tím připravuje půda pro mnohem větší a horší problémy, od nichž se vám už utéct nepovede. A co je stejně hrozné - tím, že každému ustupujete a de facto se řídíte podle představ a přání ostatních, si pošlapáváte sebeúctu a žijete život, který se vám v hloubi duše nelíbí a nevyhovuje vám.
Za sebe tedy říkám, že jsem s touto knížkou byla velmi spokojená. Není to sice něco, k čemu bych se potřebovala vracet, přesto jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Dostala jsem tak náhled, s jakými problémy se potýkají jiní lidé a zároveň mě utvrdila v tom, že být samostatně myslící a rozhodující se jednotkou výrazně zlepšuje život a také to ostatním zabraňuje v tom, aby s vámi "zametali" a využívali vás ke svým vlastním cílům.


"Tady je to jak v Kocourkově..."
Kdo z nás aspoň jednou za život slyšel tohle přirovnání? A ještě lepší otázka - kdo si alespoň jednou pomyslel, že se ocitl ve společnosti lidí či v situaci, která by se dala nazvat "Kocourkovem"?
Jelikož jsme se s tím setkali bezesporu všichni, nemá smysl tuto knihu blíže představovat anebo popisovat, o čem pojednává.
Autor si byl už ve své době vědom, jak nekonečná a všudypřítomná může být lidská hloupost. Jak si někteří lidé myslí, kdoví jak nejsou chytří a jak skvělou a užitečnou novinku/vychytávku vymysleli a přitom... však to znáte.
Kronika města Kocourkova je mimo jiné ojedinělá i v tom, že ačkoli se v každé kapitolce setkáme s jinou "pitomostí", všechny příhody sálají stejnou "kocourkovskou moudrostí". Osobně to považuji za mimořádný počin, protože vymyslet tolik nesmyslů založených na stejné "logice"... no jen si to zkuste.
Celou knihu navíc doplňovaly známé a oblíbené ilustrace pana Sekory, které mám ráda už od dětství, takže jsem pociťovala spokojenost už z pouhého listování.
Jediné, co mi zkazilo dojem, byly příhody, v nichž trpěla zvířata. Pokud chce někdo nad mým důvodem pro stržení hvězdičky koulet očima, ať si klidně koulí, ale já bytostně nenávidím, když se ubližuje zvířatům. (Tím spíš ve spojitosti s humornou četbou.) Kdyby se mi nerozpadla celá kniha, tak bych ty stránky i vytrhla, poněvadž mi ony pasáže totálně zkazily pobavení z četby.
Pokud však pominu tyto kapitoly, jedná se o další kvalitní klasiku, která by neměla žádnému milovníkovi tvorby pana Sekory uniknout.


Už dlouho se mi nestalo, aby ve mně kniha probudila tolik různorodých emocí - od těch pozitivních, přes lehce negativní až po jakousi smířlivost.
Ale asi by mě to nemělo udivovat. Stargirl je koneckonců neobyčejná kniha po všech stránkách. Už když se podíváte na obálku vyvedenou velice jednoduchým stylem, vyklíčí ve vás tušení, že to nebude jen tak běžné dílo...
Kdybych ho měla k něčemu přirovnat, pak by to bylo k moři. Pokud na něj budete koukat zpovzdálí, tzn. příběh si přečtete a nebudete přemýšlet o jeho poselství, neobjevíte nic mimořádného. Ovšem pokud do něj skočíte, necháte se jím unášet a zároveň ho budete prozkoumávat, teprve poté najdete poklady, které ukrývá.
Je však potřeba říct, že to není čtivo pro každého. Ne všichni ho totiž dovedou ocenit. A troufám si tvrdit, že zaujme především ty, kdo někdy zažili vyloučení ze strany druhých či přímo šikanu.
Jerry Spinelli nám něžným a citlivým způsobem povypráví o tom, co se stane téměř vždy, když někdo "vybočuje z řady". V rámci několika měsíců popíše život Stargirl - neobyčejné dívky, která se znenadání objeví ve škole v zastrčeném nudném městečku Mica a spoustě lidem (především hlavnímu hrdinovi Leovi) převrátí život vzhůru nohama. Vlastně... dalo by se říct, že to neudělala přímo záměrně. A jestli se jí to skutečně podařilo - to zjistíte, pokud si knihu přečtete.
Číst toto dílo bylo opravdu zvláštní. Jak jsem se zmínila na začátku - střídaly se ve mně všemožné pocity. Radost, nadšení, obdiv a dojetí, když jsem četla o tom, co všechno Stargirl dělala pro ostatní. Zlost, zklamání, smutek a znechucení, když jsem se prokousávala reakcemi a jednáním jiných postav (včetně Lea) na Stargirlino chování. A na závěr ona smířlivost - pocit z konce, který rozhodně nebyl takový, jaký bych si přála, ale na druhou stranu byl velmi realistický.
Tenhle příběh dokládá to, jak tupý a nelítostný dokáže být dav. Jak spousta jednotlivců touží po výjimečnosti, ale zároveň se děsí, že by jejich výjimečnost nešla ruku v ruce s oblibou a obdivem ostatních. Je to o tom, že i když jste dobří a vaše úmysly jsou upřímné a čisté, i tak se setkáte s nepochopením či opovržením, protože jak se říká: "Podle sebe soudím tebe..."
Avšak to hlavní poselství, které rezonuje od začátku až do konce, je, že kdybychom všichni víc mysleli na druhé než sami na sebe, nikdo by netrpěl nezájmem, samotou, méněcenností, vyloučením, opovržením či neužitečností. Ano, je to hodně utopická myšlenka, nicméně je lékem na spoustu problémů a trápení.
Za mě tedy úžasná neobyčejná kniha k zamyšlení a případnému přehodnocení některých zažitých názorů a postojů.


Nemám ve zvyku se ve svých příspěvcích vyjadřovat ke komentářům druhých, v tomto případě však udělám výjimku, poněvadž nechápu, proč má někdo tendence porovnávat Ikaboga s HP? Přece to, že obojí napsala tatáž spisovatelka, není důvodem pro srovnávání dvou naprosto odlišných děl.
Za sebe říkám, že Ikabog mě nezklamal ani v nejmenším. Očekávala jsem pohádkový příběh vyprávěný tím skvělým stylem, jakým to Joanne Rowlingová umí, a přesně to jsem také dostala.
Trochu mě překvapilo, že je kniha určená dětem už od sedmi let, jelikož se zde vyskytují "věci", které bych tak malým čtenářům ke čtení nedoporučovala.
Pro ty vyspělejší je to však pozoruhodný a velice poučný příběh, u něhož snad nejde nečíst mezi řádky. Chvílemi mě až mrazilo, jak snadno lze využít příležitost, překrucovat pravdu, převzít moc a manipulovat s lidmi.
Autorka zde také bravurně předvedla svůj vlastní citát: "Zlé časy vykřešou z některých lidí to nejlepší, a z jiných zase to nejhorší." K tomu jen dodám, že JKR je zkrátka PANÍ SPISOVATELKA.
Za zmínku určitě stojí i zajímavý nápad s ilustracemi, které trefně dokreslily celý příběh.
Pokud tedy uvažujete, že si knihu přečtete, směle do toho, ale vyvarujte se přehnaných očekávání. Jen proto, že se toto dílo nevyrovná takovému fenoménu jako HP, neznamená, že není kvalitní. Mně osobně nabídlo spoustu zajímavých myšlenek a překvapivých souvislostí a určitě jsem ho nečetla naposledy.


Pokud při četbě této knihy nebudete moc přemýšlet o obsahu, zhltnete ji do půl hodiny. Textu tam není mnoho a "příběh" je velmi jednoduše napsaný. Jestliže se však rozhodnete mu věnovat více pozornosti, zjistíte, že má velkou hloubku a důležité poselství. A ocení ho především lidé, kteří se ve svém životě potýkají s nějakou změnou - ať už v zaměstnání, škole, rodině, partnerském vztahu či po zdravotní stránce.
Změny totiž - jak jistě spousta z nás zjistila - často přicházejí nečekaně a nevítaně. Koneckonců, pokud se nám v životě daří a jsme s ním spokojeni, tak proč na něm cokoli měnit, že ano? Každý má rád jistotu, naopak neznámé nepěkně děsí. Také se stává, že při zjištění změny, může mít prvotní šok nad námi takovou moc, že nás zcela "ochromí" a my nezvládneme nic jiného, než toužebně zírat zpět na onen pohodlný život, jenž nenávratně mizí v minulosti...
O tom, jak se z nepříjemného překvapení oklepat a najít cestu k dalšímu "sýru", se dočtete v tomto trefném a jednoduchém vyprávění Spencera Johnsona.
Kniha je i po vizuální stránce hezky zpracovaná a je velice pravděpodobné, že ze všech těch obrázků sýru na něj dostanete chuť, takže doporučuji se před četbou nějakým tím mléčným výrobkem zazásobit.

Kniha o fungování mozku, myšlenkách a jedné ukecané opici... Další dílko z osobního rozvoje, které se mi dostalo do rukou a které mě hodně zaujalo.
Ne každému však tato kniha sedne - veškeré poznatky se totiž dovídáme z netradiční konverzace mezi matkou a dcerou. Z mého pohledu to ale nepůsobilo zvláštně nebo rušivě. Vše bylo dobře a srozumitelně vysvětlené a mimo to se tu vyskytují i jednoduché náčrtky, které dopomáhají k lepší představivosti dané problematiky.
Takže za sebe jsem byla velmi spokojená a pokud vás toto téma zajímá, určitě dejte knize šanci.
A jen tak mimochodem - ta hádanka mi pěkně zmátla mozek.


Alžběta Bílková mě mile překvapila. Novodobou českou literaturu kvůli špatným zkušenostem moc nevyhledávám a k četbě Z kouře a kamene jsem tudíž přistupovala opatrně a bez jakýchkoli očekávání.
Začátek byl velmi dobrý, svižný a snadno mě vtáhl do děje. Pak tempo trochu zvolnilo - autorka nás seznamovala s fungováním Šerosvěta prostřednictvím úhlu pohledu několika hlavních postav. Také se zaměřila na Carys a její nově nabytý dar. Na jednu stranu musím ocenit, že se autorka vyvarovala romantické linky u dvou hrdinů, u nichž to k romantickému vztahu hodně svádělo, ale pokud by k němu došlo, jednalo by se o velké klišé. Na tu druhou mě trochu mrzelo, že romantiky jsme si tu moc neužili (tím spíš, když se jedná o YA žánr).
Také stojí za zmínku a pochvalu, že své hrdiny vykreslila jako "normální lidi" a ne jako super dokonalé a nadlidsky krásné modely/modelky.
I konec příběhu byl vcelku uspokojující, ačkoli možnosti pro pokračování tu určitě jsou.
Suma sumárum - tato kniha stojí za pozornost. Alžběta Bílková si umí získat čtenáře a také nemá nouzi o fantazii. Až příště dostanu chuť na nějakou young adultovku od českého spisovatele, už vím, na čí knihy mám mrknout.


Neobvyklý příběh s netradičními hrdiny z nešťastného období novodobé historie. Asi takto bych charakterizovala Kabát a kabelku od Marky Míkové.
Toto dílo získalo Magnesii Literu za knihu pro děti a mládež v roce 2022.
I přestože se mi při čtení vybavovaly nemilé vzpomínky na covid a všechno kolem něj, nemůžu říct, že by byl příběh špatný. Naopak se mi docela líbil. Sledujeme v něm "život" dvou běžných věcí - kabátu a kabelky - jejich setkávání, odloučení i dobrodružství, které zažívají.
Součástí knihy jsou zdařilé a výstižné ilustrace Galiny Miklínové.
Sice se nejedná o dílo, ke kterému bych se chtěla často vracet, ale jisté zajímavé myšlenky se tam najít dají, takže na jedno nebo dvě přečtení určitě ujde.


Tahle komiksová jednohubka mi moc nesedla. Je sice pravda, že po komiksech sáhnu jen výjimečně a mnohem raději mám klasické knihy, ale to neznamená, že nedovedu ocenit povedené dílko. Třeba tvorbu od Debbie Tung naprosto miluju a pokud jste z tohoto komiksu také nebyli příliš nadšeni, zkuste mrknout na knihu Když se introvertka vdá, kde je partnerský život vykreslen mnohem lépe.
Tady se mi jednak nelíbily ilustrace a ani mě neoslovily "příběhy". Některé mi připadaly zvláštní, u jiných jsem nepochopila pointu (pokud tam vůbec byla) a vyskytly se tam i takové, u nichž mi připadalo zbytečné vydávat je knižně.
Takže celkově hodnotím jako naprostý průměr, který stačí přečíst jednou a poté ho rychle zapomenete.


Fakt netuším, kde se vzal trend cpát nadávky všude, kde to jde, aby to bylo vtipné. (A raději to ani nechci vědět.) Bohužel - Kateřina Petrusová mi v této knize připomněla, proč české autory moc nevyhledávám. Krom vulgarismů totiž spousta z nich svoje díla vycpává i erotikou a sexem a tento příběh není výjimkou.
Jeden by si pomyslel, že když se řekne, že "někdo přemýšlí rozkrokem", tak se tím v drtivé většině případů myslí zástupci mužského pohlaví, ale ouha - s tímto "charakteristickým" rysem tu máme hlavní postavu Markétu. Ta si u mě vysloužila místo mezi nejhoršími hrdinkami, s jakými jsem se v knihách kdy setkala. Byla neskutečně sprostá, nadržená, otravná, tupá a praštěná.
Marvin/Pavel mi připadal o špetku lepší - především v tom, že neměl v hlavě místo mozku pejr.
Jejich "vztah" byl neuvěřitelný a nereálný. Jen díky tomu, že jsem se v knize několikrát pobaveně zasmála a od druhé poloviny byl příběh lepší, jsem nesnížila hodnocení ještě víc. Každopádně doufám, že příště budu mít lepší ruku při výběru romanticko-humorné četby.
A jen tak mimochodem - bezkonkurenčně nejlepší postavou pro mě byla kočka Adolf.


Po povídkových knihách sáhnu jen výjimečně a už vůbec bych si je nepořizovala do vlastní knihovničky dřív, než bych je přečetla. Důvodem je koneckonců to, co zjistila spousta čtenářů - jen některé z povídek stojí za opakovanou pozornost. V tomto případě mě nejvíc zaujala ta poslední od Stephenie Meyer. Dokonce jsem si říkala, že je škoda, když z tohoto nápadu autorka nevytvořila celou knihu. Romantická linka mezi ústřední dvojicí mi připadala hodně zajímavá a neobvyklá a určitě bych se ráda dozvěděla, jak to s nimi nakonec dopadlo...
Takže když to shrnu - na jedno přečtení dobré, ale pokud pominu tu poslední povídku, žádná mě neoslovila natolik, abych se k ní chtěla vracet nebo mi alespoň zůstala v paměti.


(SPOILER) Jelikož jsem romantička a miluju příběhy, ve kterých není o romantiku nouze, stačilo, abych uviděla tuhle povedenou obálku knihy a hned mi bylo jasné, že jí dám šanci. Navíc jsem po přečtení anotace předpokládala, že to bude něco obdobně skvělého jako např. Pomsta & rozbřesk od Renée Ahdieh, tzn. "nedobrovolné" manželství, které je zpočátku na ostří nože, ale postupně se to změní...
Bohužel (jak se to ostatně stává, když máte velká očekávání) to nebylo tak úžasné a bezchybné, jak jsem dětinsky doufala, že bude.
Svoji nespokojenost shrnu do tří věcí, které nemůžu přejít a kvůli nimž jsem nedala plný počet hvězd.
Zaprvé - vadilo mi, jakým způsobem autorka řešila otázku "válečných zajatců".
Je mi jasné, že o válce a bitvách vím houby. (A díky Bohu za to.) A také je mi jasné, že tato kniha není skutečností nýbrž smyšleným příběhem.
Nicméně... všechno, co vidíme, slyšíme a čteme nám do hlavy vkládá myšlenky a ať chceme nebo ne, nás to ovlivňuje. Takže opravdu nemůžu "mávnout rukou" nad tím, když Aren bez sebemenších výčitek svědomí odpraví nepřátelské vojáky, kteří se vzdali a topící se ve vlnách volali o pomoc. Samozřejmě si uvědomuji, že to nebyli neviňátka, ale Arenovo jednání je špatné, nedomyšlené a z hlediska morálky hodné nejhlubšího dna.
Jelikož se jedná o sérii, není vyloučené, že by se autorka v dalších dílech mohla k tomuto problému postavit jinak a poukázat na to, co je všeobecně známé a sice, že nejjednodušší řešení častokrát není to správné. (Osobně doufám, že se něčeho takového dočkáme.)
Mimo to je smutné, že ačkoli si se svým příběhem vyhrála, to, jak vykreslila Arenovy/ithicanské nepřátele bylo hodně lajdácké. Konkrétně - udělat z nich "vraždící monstra" žen a dětí (a tudíž je v pořádku přenechat je jako potravu žralokům) je zkrátka odfláknuté až hrůza. Copak si neuvědomuje, že i mezi nepřátelskými vojáky jsou milující manželé a tátové od rodin, kteří by raději byli doma, leč vojenská povinnost jim velí jinak? Nechápe snad, že i když někdo stojí na druhé straně barikády, tak to neznamená, že by hned zabíjel ty "slabé a neozbrojené" na opačné straně? V každé zemi a v každém národě se najdou jak dobří lidé tak i ti špatní. Nikdy to není rozdělené na jen "ty dobré" a jen "ty špatné". Fakt mě mrzí, že si autorka zjednodušila práci v tak ZÁSADNÍ věci!
Zadruhé - charakter hlavní hrdinky.
Stejný problém jsem měla i u Skleněného trůnu se Celaenou. Lara i Celaena jsou popsané jako nelítostné vražedkyně, co se neštítí své nepřátele zabíjet, mučit a mrzačit. Nejsem sice psycholog, psychiatr nebo jiný odborník na psychologii, ale když použiju "zdravý selský rozum", nechce se mi věřit, že by takový chladnokrevný zabiják byl zároveň i citlivým laskavým člověkem. Proč je tedy obě autorky vykreslují i takto?
Krom toho jsem z Lary (o Celaeně nemluvě) měla dojem jakési nezničitelnosti. Že by přežila úplně všechno. (I ránu od Hulka.)
Zatřetí - vztah Arena a Lary.
Tahle kniha je hodně akční - to je koneckonců napsané nejen na obálce ale i u poslední bonusové kapitoly, kde se sama autorka zmiňuje, že se ji rozhodla vystřihnout, aby nebrzdila tempo příběhu...
Z mého pohledu však byla akční až moc. Chápu, že některým čtenářům vyhovuje, když jedna akce střídá druhou a celé je to prošpikované pořádnou dávkou napětí, jenže na úkor toho strašně utrpěla romantická linka. Bylo tam málo pasáží věnovaných onomu "poznávání se", díky nimž bych měla pocit, že se jedná o upřímný a pevný vztah založený na skutečném citu. Krom toho se Aren tři čtvrtiny knihy domnívá, že je Lara špionka (což pochopitelně brání vzniku důvěry) a aby toho nebylo málo, jsou tu i Arenovy časté myšlenky na Lařino dokonalé a krásné tělo. (Jasně, je to chlap, ale vzhledem k tomu, že byl před sňatkem s Larou hodně sexuálně aktivní, tak si jako čtenářka mám myslet co? Že za jeho zájmem není především chtíč? Že mu jde hlavně o to, jaká je uvnitř?)
Zkrátka se mi nechtělo věřit, že by vzhledem k výše vyjmenovaným skutečnostem byl jejich vztah natolik opravdový, aby byl na konci Aren v tak zdevastovaném stavu a tvrdil, že bez ní nemůže žít.
Ale abych tu nepopisovala jen negativa, chci zmínit i to, co mě nakonec přimělo dát 4 hvězdy. (Ačkoli s hodně přimhouřenýma očima.)
Princezna klamu je čtivá, napínavá a dobře propracovaná romantasy. (I přestože se některé prvky v příběhu mohou podobat typické young adult literatuře, YA to opravdu není. Hrdinové jsou dospělí - tedy žádní teenageři - a jsou tu i explicitní popisy erotiky a sexu, takže YA ani omylem!)
Jak už jsem zmiňovala výše, Danielle L. Jensen tu předvedla svůj dobrý spisovatelský um. Vytvořila fungující svět, ve kterém není nouze o intriky, krutost, násilí, vypočítavost a především touhu po moci. I přestože začátek knihy musel zvednout ze židle nejednoho čtenáře, oceňuji, že autorka není ten typ spisovatele, který by si liboval v detailních popisech násilí. (V opačném případě bych knihu nejspíš vyhodila z okna, protože vraždění je tu opravdu dost.) Za zmínku určitě stojí i vykreslení jednotlivých míst - ať už se to týká vyprahlé pouště, džungle plné jedovatých hadů anebo nebezpečného moře, ve kterém se prohánějí stále hladoví žraloci.
Příběh hýří akcí, překvapeními i nervy drásajícími náhodami, u nichž byste si nejraději rvali vlasy z hlavy.
Většina charakterů postav je dobře napsaná - především Arenova a Ahnnina babička (na tak příšernou uštěpačnou bábu jsem v knihách ještě nenarazila).
Co se týče erotických a sexuálních pasáží - osobně bych to nepotřebovala tak detailně rozpitvané, ale aspoň se autorka zdržela vulgarismů.
Pokud vám vadí cliffhangery, pak z konce knihy nebudete nadšení a asi budete mít stejně jako já chuť mlátit hlavou do zdi, proč jste to začali číst v době, kdy u nás ještě nebyl k mání 2. díl. Na ten jsem mimochodem hodně zvědavá a pevně doufám, že se v některých věcech autorka polepší a dopřeje Laře a Arenovi víc prostoru.


Řekla bych, že pokud se do téhle knihy pustí čtenářky kolem 15 let, tak by mohly být spokojené. Místy je to sice dost sladké a v jistých chvílích i předvídatelné, na druhou stranu se mi hodně líbilo to "pouto" mezi hlavními hrdiny. To mi přišlo velice dobré a vcelku originální. Je proto škoda, že u nás nevyšly i zbylé díly. Zajímalo by mě, jak by se díky tomuto "telepatickému" daru vyvíjely vztahy ostatních (prozatím nezadaných) členů Benedictovy rodiny. Jedinou útěchou je, že příběh Sky a Zeda skončil uzavřeně - žádný cliffhanger se naštěstí nekonal.
Co mi však kazilo zážitek z četby, byly překlepy a ne moc dobrý překlad. Zatímco kvalitní knihy se čtou hezky a věty na sebe plynule navazují, tady to občas bylo nepříjemné "škobrtání".
Plný počet hvězd bych sice nedala ani kdyby byl text naprosto OK (to by ten příběh musel být o něco lépe propracovaný), ale na 3 hvězdičky to také snižovat nechci. Z mého pohledu to bylo o něco lepší než průměr.

Myslím, že toto dílko splnilo svůj účel. Je zde lehkou a zábavnou formou ukázaný život jedné single slečny - se svými klady i zápory. Většina momentů mi přišla trefná, u některých jsem se zasmála, ale bylo tam i pár těch, které mi připadaly trochu trapné a hloupé.
Pokud si některá dívka/žena svou svobodu užívá, pak by se pro ni dala tato knížka použít jako dobrý a vtipný dárek. Dotyčný dárce by si tím ale měl být na 100 % jistý, poněvadž v opačném případě by mohl způsobit víc škody než užitku.


Stačilo, abych si přečetla anotaci, která silně šťouchla do mojí zvědavosti a já se rozhodla, že se na knihu podívám „zblízka“. A nezklamala jsem se.
Ne nadarmo se říká, že vizuální stránka knihy vlastně knihu „prodává“ a v tomto případě splnila svůj účel na výbornou. Na krásnou obálku navázaly úžasné ilustrace Andyho Wilxe, jež podtrhovaly atmosféru každého příběhu.
Příběhy samotné nezůstávají za působivými kresbami pozadu. Autorka nám vypráví starověké báje jednoduchým stylem, kterému porozumí i děti a troufám si tvrdit, že je zaujme.
Jak už bylo zmíněno v anotaci, jedná se o příběhy ze všech koutů světa. Bylo velice zajímavé a netradiční dovídat se, jak o souhvězdích a hvězdách uvažovali lidé, kteří se sice nikdy nepotkali, ale pojila je stejná vlastnost – rádi pozorovali noční oblohu a dopřávali rozlet své fantazii.
Při četbě jsem pocítila opětovnou vděčnost za písmo a knihy. Díky nim totiž můžeme poznávat a „seznamovat se“ s lidmi, které bychom za svého života nejen nikdy nepotkali, ale ani bychom o jejich existenci a smýšlení neměli tušení. Což by byla hrozná škoda, nemyslíte?
