caragana komentáře u knih
Knížka se mi četla dobře, o něco lépe než Vítězný oblouk, možná i o něco lépe než Na západní frontě klid. Obrázek kamaradství a lásky v těžkých dobách je vykreslen velmi dobře. Příběh je silný, smutný ale svým způsobem i velmi pěkný a donutí člověka přemýšlet. Četla jsem poprvé a určitě ne naposledy.
(SPOILER) Noooo, začínám se mírně ztrácet v rozdílech mezi božstvem, bohem, bohyní, demis, prvotním a neprvotním, asi si budu muset vytvořit pro další díly nějakou pomůcku i s postavami a informacemi, jestli jsou Atlanťan, vlkodlak, revenant, draken nebo kůň a jak nám autorka zatím ukazuje, dost možná se další knihou seznam ještě rozšíří.
Jinak se děj ubírá pořád zajímavým směrem a už si začínám zvykat, že pokud se mi v příběhu zdá, že už do sebe něco zapadá a že konečně stojím na pevných základech pro jeho pochopení, další kapitola mě většinou přesvědčí, jak moc vedle jsem.
Jinak se mi celkem líbily i ty části z pohledu Case. Sice velkou část jeho myšlenek tvořilo obdivování Poppy, řeči o tom, že jí není hoden nebo že by se s ní nejradši hned vyspal, ale i když už se jeho postava taky dost změnila, byl to zajímavý pohled na příběh. :)
Sice pro mě příběh není už taková pecka jako na začátku a Kieranova část knihy mi přijde prostě divná, i když ho jako postavu mám ráda už od začátku, ale stejně si přečtu zbytek knih a už teď se na to těším :)
To byla síla, v průběhu čtení mě až mrazilo z uvědomění si, jak blízko k realitě to může mít
Myslela jsem si, že budu mít problém se začíst, ale nakonec se mi to četlo mnohem lépe než bez nářečí. :)
Jo, tohle mě bavilo. Příběh mě chytil už na začátku a hlavní hrdinka mi byla sympatická, což mám na knížkách ráda. Mírně mi to ze začátku připomínalo první díl série Griša, ale dost možná proto, že po jeho přečtení jsem se vrhla právě na knihu Z krve a popela. Konec příběhu navíc přinesl zajímavý obrat, takže další díly určitě nevynechám. :)
Půlkou knihy jsem se musela prokousávat, ale závěr knihy mě upřímně překvapil a změnil můj pohled na celý příběh. Jsem tedy ráda, že jsem knihu dočetla, protože mě donutila trochu zapřemýšlet...
Musím říct, že je to jedna z mých nejoblíbenějších foglarovek, přečetla jsem ji téměř najednou a příběh se mi opravdu líbil. Strašně ráda na ni vzpomínám a jsem ráda, že na ni Devadesátka pokračuje navázala.
Na začátek chci říct, že jsem knihu začala číst, protože mě zajímala ta přirovnání k Hunger games, což mému hodnocení možná trochu ubralo, ale i tak se mi kniha moc líbila. Chvíli jsem si musela zvykat na svět, ve kterém se kniha odehrává, protože to bylo něco trochu jiného, než jsem v poslední době četla, ale vlastně se mi nakonec moc líbil. Celkem sympatická mi byla i hlavní hrdinka a konec knihy mě zastihl trochu nepřipravenou, takže jsem zvědavá na další díl, který určitě nevynechám. :)
(SPOILER) Musím říct, že jsem knihu kvůli doporučením ze všech stran začala číst s vysokým očekáváním a strašně mě potěšilo, že nezklamala. Příběh byl sice občas trochu předvídatelný a Xaden byl jasný už od samotného začátku, ale jinak mě děj velmi bavil a konec mě natěšil na další díl, který mi v knihovně určitě nebude chybět. :)
Prostředím jsem si chvílemi připadala jako při čtení Divergence, ale vytuněné Divergence. :) Navíc Violet jako hlavní hrdinka mi byla, naštěstí, příjemně sympatická, což nemůžu říct o Tris právě ze zmíněné série.
Jinak se mi hrozně líbila myšlenková komunikace mezi draky a oběma hrdiny, Tairnovy hlášky a popichování mezi Xadenem a Violet, to bylo super. :)
No a aby toho nebylo málo... ta ořízka??? Nádhera!