carodej-ucednik komentáře u knih

Jedna z mála knih, u níž se dá říct, že film natočený podle ní kvalitativně v ničem nezaostává. Prostě stejný příběh, nic nechybí, nic nepřebývá. Škoda, že tomu u filmových adaptací nebývá častěji.
Pokud se nemýlím psali Ladislav Fuks a Juraj Herz, režisér filmu, scénář společně...

7 30.06.2014

Jestli tahle spisovatelka je nadějí francouzské literatury, jak se píše na přebalu, tak je to s ní nahnuté. S literaturou, ne s autorkou. Ta evidentně prosperuje dobře. Ale budu věřit tomu, že je to jen nadsázka, aby se kniha lépe prodávala.
Dobře se to čte, příběh odsýpá, ale děj je černobílý a prostý, jak v pohádce.
Spisovatelka smíchala postavení žen v 19. století s trochou duchařiny, skutečných historických postav, "atraktivní" prostředí psychiatrické léčebny a úplně nesmyslný závěr.
Navíc to trpí stereotypem typickým i pro některé mladší české spisovatelky. Všechny mužské postavy jsou buď neschopní troubové a pitomci, nebo lidské zrůdy.
Škoda, vlastně bych si docela rád přečetl na tohle téma, ale tohle není, co hledám.

5 21.02.2022

Krystalický nesmysl - tohle se fakt nedá.

Ten jazyk!

5 03.11.2019

LADISLAV FUKS:
Řekla mi cikánka,
řekla mi za minci,
že budu velký pán
a skončím v blázinci.

Letěly hodiny,
v divokém úprku,
pánem jsem ubohým,
blázinec na krku.

5 23.01.2019

Vypůjčený komentář: Jančar komponoval svůj román jako skládačku pěti monologů, osobních a subjektivních svědectví, z nichž tryská zaujetí, láska i žárlivost. Ale temná i poetická kniha je něčím víc než pouhým podmanivým milostným příběhem, je ponorem do historie země, jejíž klidná, půvabná a zelená krajina plná hor a jezer se za války mění v peklo.

Tučková dokáže strhujícím způsobem načrtnout atmosféru, vyvolat ve čtenáři nejistotu (Gertin německý původ) a strhnout ho až k naprostému znechucení, což dokazuje jak v Gertě tak v Žítkovských bohyních. Na rozdíl od ženských postav jsou v obou knihách mužské charaktery buď naprosto upozaděné, nebo zoufale černobílé (slabošské, neschopné, zlé), což je velká škoda.

5 30.06.2014

O situaci v Sin Ťiangu se až donedávna mlčelo. Zájem světové veřejnosti byl upřen hlavně na buddhistický Tibet, kdežto podobný osud národa vyznávajícího Islám stál stranou.
Stojí za to seznámit se s praktikami "stabilizace" čínské společnosti, k níž rádi vzhlížejí i někteří lidé u nás. (I když pochybuju, že nemají tušení, jaká je skutečná situace.) Chvílemi jako bychom četli úryvky z románu 1984, jindy zas jako by autorka doslova citovala Kafkův Proces. Až sem je to za *****
Nějak se nemůžu srovnat s vypravěčským stylem. Cítím z toho hrozný odstup. Jako bych opravdu seděl v jedné místnosti se ženou, která prožila dramatický příběh, ale mluvíme každý jiným jazykem a někdo nám tlumočí, a my nedokážeme překonat vzdálenost, která nás dělí. Velká škoda! ***

4 21.02.2022

"Vlastně mě ani nepodváděla; polyandrie byla pro ni normálním stavem. Jenže to já neuznával. Chtěl jsem ji mít, tu růži sáronskou, mít sám pro sebe, šest nebo sedm měsíců, na kolik mi v tom věku obvykle vydržela láska, ale - a to jsem nevěděl, protože jsem byl pitomý - ji děsila blízkost smrti a ubíhavé nožky vteřin, ona prostě neměla čas věnovat šest nebo sedm drahocenných měsíců života výhradně jednomu špatnému tenorsaxofonistovi s charakterem odpovídajícím osmadvacetiletému nočňátku."

4 22.05.2020

Kniha o tom, co by asi dělal Adolf Hitler kdyby se ocitnul v naší době.
Kritika míří ani ne tak na Hitlera a národní socialismus, které jsou zde podané ve zkarikované podobě, ale spíš na současnou společnost, politiku, média a vynálezy, jež ovládají náš život.
Otázka tedy zní: podařilo by se Hitlerovi dostat znovu k moci???

3 13.05.2014

Vzpomínky jednotlivých wintonových dětí jsou velice poutavé, i když každá z nich má odlišnou literární kvalitu v závislosti na tom, jak dotyčný pamětník ovládá pero.

2 15.07.2015

Vztah žáka a Mistra. Hledání sebe sama. Vykročení z civilizace. Život v extrémních podmínkách. Snaha o pochopení světa… Středoevropan chce dojít ke svému probuzení v podhůří Himálaje s pomocí jogína Joganandy. V líbivé podobě by to mohlo oslovit dost čtenářů (Coelho). Tato verze však bude zajímavá i pro ty, kterým jsou všechny ty východní úniky protivné. Málokde si totiž přečte tak přesný popis západního myšlení. Cokoliv ti dám, ať je to slovo, znamení nebo kopanec, si hned proměníš v symbol. Ke všemu si přimyslíš další dimenzi a hlubší význam. Každou píď skutečné země, kterou ti položím pod nohy, předěláš na mapu. Žádáš něco konkrétního, a když ti to ale přinesu pod nos, hned to začneš prověřovat a přetvářet.

Výběr Salonu; 13. 5. 2014
http://www.novinky.cz/kultura/salon/335963-vyber-salonu-guthrie-flisar-olsakova-a-brikcius.html

Zábavné čtení o soužití s vlastními potomky. Doporučuju každému nastávajícímu rodičovi - zejména mužům.

2 22.02.2014

Petrovy mozaiky jsem přečetl jedním dechem. Pár dní předtím také Grigovu Třetí kapli, takže mám možnost srovnání.
Oproti Třetí kapli jsou Mozaiky svižnější, méně fantaskní, uvěřitelnější a celkově lépe napsané. Jedná se o příběh z českého maloměsta začátku 90. let, okořeněný tajemnem. Zápletka se točí kolem mozaik ztracených z jedné hrobky, ale autor ji šikovně rozšiřuje, a tak s hlavním hrdinou absolvujeme nejen pátrání po tom, jaký vztah měla k mozaikám zemřelá místní postavička Baronka, ale prožíváme také jeho touhu po krásné lékárnici.
Těsně před koncem knihy si autor dovolí na čtenáře takový malý vtípek, kterému nemůžu než zatleskat.
Ilustrace Markéta Hlinovská!!!

1 02.06.2015

Je to pech, dostat tuhle knihu k narozeninám dva dny po Ivanově smrti... :´-(

05.02.2020

Dokud knížka vypráví příběh samotného Wintona, zachráněných dětí a Mináčova pátrání po tom, jak to bylo, je to velice poučné, zábavné a čtivé, ale v druhé polovině se to zvrhává v samochválu pana režiséra a reklamní brožurku, což svazku silně ubírá.

15.07.2015