cathyblack komentáře u knih

Mrzí mne, že jsem si nevšimla, že se tato kniha řadí pod YA. V knihkupectví jsem ji našla mezi thrillery. Opravdu, vážně. Hned vedle oblíbeného Psychiatra od Caleba Carra. Zrovna jsem Psychiatra doposlechla jako audioknihu a chuť po viktoriánské temnotě tu stále byla a žádala více. Jack Rozparovač, to by šlo. Bez jakéhokoli bližšího vyšetřovaní jsem knihu ve stylu hlavní hrdinky, které přeje více štěstí, než rozumu - knihu pořídila. Néžé by mi to bylo hodně líto, nebyla to až taková katastrofa (rozuměj: není to nejhorší kniha roku) , nicméně jsem se místy vážně hodně smála. V jednu chvíli kucháme rozřezanou ženu, vyndáváme zbytky orgánů a za dvě vteřiny lacině flirtujeme s tím nejhezčím týpkem Londýna (prototyp úžasného, za každou cenu vtipného, tajuplného amanta), co má prsty od modrého inkoustu. Já nejsem jako ostatní holky! Moc ráda se rýpu v lidských vnitřnostech a taky mi byl do vínku dán kromě štěstí i nehorázné talent pro forenzní vědu. Už v sedmnácti se pletu pod nohy zkušeným vyšetřovatelům řádění nejznámějšího sériového vraha Londýna korzet-nekorzet, na střevíčkách zaschlá krev, ve vlasech kousky vnitřností, za nehty zbytky lidských ostatků. Dokonce jsem pro ně v jednu chvíli jediným schopným odborníkem! Čajové dýchánky s děvčaty mého věku jsou mi cizí, raději se procházím nočními uličkami ponurého Londýna, neozbrojená (protože jak jinak stólkovat sériového vraha) a skrývám se v mlžných oparech v jezdeckém obleku. Jsem strašně krásná a ještě více nebezpečná. Moje rodinné zázemí není nic moc, ale už jsem se stihla zamilovat do svého možného budoucího manžela. Je stejně tak divný jako já a můj strýc. Má za nehty taky krev! Nehodlám bojovat ale jen s vrahy, ale taky (a hlavně) za ženskou rovnoprávnost a naše práva! Proč by ženy nemohly to samé, co muži? Co se týče historických nepřesností, to byla taková ta poslední věc, kterou bych u této knihy řešila, ačkoli se autorka na konci knihy hezky vymluvila. Přeji všem mladým čtenářům, ať se jim tahle béčková kniha líbí. Těm starším doporučuji onoho výše zmíněného Psychiatra či druhý díl, Anděla temnoty. A v pokračování vážně chytá Draculu? Já si to snad přečtu...

2 03.12.2021

Docela by mne zajimalo, jestli touhle treti knihou Jeffery zakoncil serii s Colter Shawem. Musim rici, ze ze vsech tri dilu byl tenhle za mne tim nejlepsim. Zodpovedel na vsechny dotazy, ktere se nastinili v jednicce a klasicky v Deaverovskem stylu mi byly hazeny klacky pod nohy, protoze tech zvratu bylo i na jednu knihu dost. Ackoli Colter resil “svou rodinnou zalezitost”, nasel si cas i na pripad zmizele divky. Ten mi tam trosku prisel umele nastrceny, ale to je jediny a uplne malinkaty problem, ktery jsem s knihou mela. Bylo to ctive - byt jsme trosku zase zabrousili do politiky a historie Ameriky. Za mne suprova a klasicka Deaverovka… ale stejne se nemuzu dockat dalsiho pripadu Lincolna Rhyma!

5 09.11.2021

Od této knihy jsem nic neočekávala, protože se zajímám o jinou Sandersonovic tvorbu. Spousta se mi však líbila neotřelým nápadem - schizofrenní osoba, která využívá svá mnohá já k tomu, aby vyřešil(i) zločiny. Kniha obsahuje tři povídky. V jedné povídce se například dozvíme, co by se mohlo stát, kdyby někdo sestrojil fotoaparát, který dokáže vyfotit minulost. V další zase jak schizofrenní osoba může přijít o své "partnery" a jak moc jí to může ublížit. Každá z těchto povídek otevřítá zajímavé téma, které kdyby se stalo předmětem konverzace, protáhne se až do večera...

1 08.11.2021

Neskutečný příběh Thomase Senlina se me hutně dotkl. Četla jsem ho pravě ve chvíli, kdy jsem potřebovala obyčejného hrdinu z lidu, který si sám se sebou neví rady. Vede marný boj s nástrahy Babylonské věže, tak jak nejlépe umí, bojuje jak s nepřízní osudu, tak se samotnými obyvateli věže. Nedůvěra, lži, rány pod pás, nespravedlnost. On ale neztrácí naději v lidstvo a doufá v skryté dobro. Kniha je svižně psaná a autorův smysl pro detail a jeho neskutečná fantasie me uhranuly, navíc postavy, co cítí a které si oblíbíte: co víc chcete?

3 04.10.2021

Řeknu to sprostě a jednoduše, prostě tak jak by to řekl kdokoli z Pánů Parchantů. Uplně si mě Lamoro nerozmrdal, ale bavil si mě. 
Příběh připomíná Benátské 19. století (někdy tedy i stylem psaní), odehrává se v prostředí přístavního města plného kanálů, smradlavých čtvrtí, temných doků, bordelu, zlocineckych doupat ale i, kupeckých paláců a honosných sídel šlechty. A mezi tim vsim particka zlodejicku, ktera ma radsi loupeni, nez samotny lup. Ten stradaji na hromadku a uzivaji si ho v ramci moznosti, aby na jejich poklad nikdo neprisel. Nevim jestli bohuzel nebo bohudik tahle sranda nebyla hlavni zapletkou. Najdete si ji v knize sami.
Poprvé, kdy mne Lamora dostal na lopatky s Pulnocari, jsem si řekla - to je něco. To mne bude bavit! Takovýdle fígle si nechám líbit. Jenže pak se zase dlouhou dobu nic velkého nedělo, ačkoli zvraty byly fajnové, nevyrazily  mi dech. Vodní svet stojí na pevnych zakladech, postavy si oblibite a pribeh hltate s mirnym zaskobrtnutím o autoruv styl psaní. Kniha by byla stejne dobra, ikdyby mela o sto stran mene. Nebo o nejakou tu lumparnicku navic, protoze Locke Lamora by na ni mel. Knihu doporucim spise trpelivym ctenarum, sama jsem tim, ze jsem vydrzila onen zaludne predlouhy zacatek, prekvapena. Rada bych rekla, ze me to chytlo a neupustilo az do konce, ale precetla jsem u toho dalsi tri knihy a rozecetla ctvrtou. Ne protoze by to bylo spatne, byla to proste plavba na delsi Lock(t)e

3 23.08.2021

Pokud bych chtěla sestavit dobrý fantasy příběh, asi bych taky sáhla po surovinách jako Feist. Čáry a kouzla, tajné brány, eflové, dva hrdinové, co přirostou k srdci, trpaslíci, draci a jejich poklady, kouzelné brnění a zbraně, princezny a politika. Jen mi to kolikrát příjde jako stokrát ochutnaná polévka. Mám docela problém s hodnocením této knihy, protože se mi líbila. Ale bylo tam tolik odkazů na Tolkienovo dílo, že už to hraničí mezi inspirací a krádeží. Každopádně je těžké soudit období, kdy tato fantasy vznikala. Tolkien byl vícero v kurzu, než dnes. A čtenáři si žádali podobné příběhy.
Musím uznat, že Feist oproti Tolkienovi píše lehkou rukou, nikde se zbytečně nezdržuje a pomalejší tempo střídá rychlejší, jen když je to zapotřebí. Postavy se od začátku vyvíjejí s příběhem, který je směsí několika fantasy klišé, nikoli však na škodu.
Knihu se nebojim doporučit, ačkoli s upozorněním, že ji není třeba brát tak vážně. Jde o hravý příběh, který občas překvapil zvratem, ale nevyrazil dech. Já určitě sáhnu po druhém díle a svět Riftwar ságy určitě stojí za prozkoumání.

1 10.08.2021

Chceš povědět příběh o krvi a úkladech, o penězích a vraždách, o zradě a moci?
- Budou v něm elfové? Draci? Trolové?
Na všechno zlo, co budeme potřebovat, nám vystačí lidé.

Tahle kniha nebyla vůbec náročná, nepobíhaly v ní komplikované postavy a neměla moc daleko ke konci. Přesto se mi líbila natolik, že jí s čistým svědomím doporučím každému, kdo si ještě není jistý, jaký směr ve fantasy nabrat, nebo jen někomu, kdo si chce odpočinout u dobrého příběhu. Dobrý příběh totiž nepotřebuje dokonale vypracovaný svět. Potřebuje dobré hrdiny. Půl krále nemá daleko ke grimdarku a lehce se vzdaluje od klasického Young Adult. Cim dal tim lip. Mám ráda příběhy, kde se ze slabých chlapců stávají muží. Kdy se z rádoby kladných postav stávají bezpáteřníci. Miluji příběhy, které končí pomstou a přitom netíhnou k přehnaným zvratům. Abercrombie svoje lidi zna. Tak nejak to bylo cely predvidatelny, ale ani trochu mi to nevadilo.

4 15.07.2021

Někdy prostě není nálada na náročné čtivo. A někdy nevíš, jestli chceš číst podřadný thriller nebo druhořadou fantasy. Proto tu jsou nejspíše knihy jako Bouřková fronta, takový lehčí akčňák, humorem kořeněný a s prvkem fantasy jako přídavkem nasládlosti. Kdo má rád indickou kuchyni, možná si i pochutná. Harry Dresden je zábavnej, zásadovej a občas i nahej. Myslím, že v téhle knize ani nemá jít o víc, než dopřát čtenáři zábavu na víkend. Pokud chcete od knihy více, vyhněte se ceduli Harry Dresden - Čaroděj obloukem. Já s ním teda nemám problém.

3 12.07.2021

Když se dva sirotci zapletou do dobrodružství, které voní po lívancích a ztřeštěných povahách jako má Gorbo, korunovaný popleta - může být docela legrace. I když jde o dětskou knihu, několikrát jsem se při čtení upřimně uchechtla a vážně mě zajímalo, jak celý tenhle příběh, co se odehrává v zemi Snergů, miniaturních lidiček, kterým vládne královnička jezdící na pštrosu s tendencí mít to nejvíc bláznivé ministerstvo na světě, dopadne. Snergové mají rádi jídlo a veselí. Nestarají se o problémy velkých lidí a snaží se žít tak jednoduše a lehce, jak jim to jejich kouzelná země dovolí. Hlavní snerg, pan Gorbo, trošku ztřeštěný ale velmi odvážný človíček provádí děti téměř celým jejich dobrodružstvím a příběh velmi často okoření svou potrhlostí. Pokud Vám někoho Snergové připomínají, možná nejste daleko od pravdy. Tato kniha prý zavdala ke stvoření Hobitů. J.R.R. Tolkien čítával původní verzi knihy svým dětem. Jestli pak ta původní verze měla takhle krásnou obálku?
PS. Tohle bych svým dětem rozhodně čítávala taky.

09.07.2021

Pád Gondolinu neni nic pro lidi, co si nepotykali s Hobitem ci Panem prstenu. Dokonce si dovolim tvrdit, ze se hodi i zakladni znalost Silmarilionu. A krom toho Christopher nesestavil knihu tak ctive, jak to udělal kupříkladu u Húrinových dětí. Spíše jako odborné literární dílo, které se zabývá vývojem příběhu o Tuorovi, pádu Gondolinu a vzestupu Earendila. Porovnáváme dvě nejdůležitější (nejstarší a nejmladší) verze pověsti Pádu Gondolinu, sledujeme jak jsou podstatné rysy příběhu zachovány, ale jejich význam se proměňuje, to jak Tolkien přicházel téměř neustále s novými prvky a to už od roku 1916. Christopher musel přelouskat několik set stránek, psaných třeba jen obyčejnou tužkou, které už byly sotva čitelné, aby pro nás tento příběh zapsal v té nejvíc odpovídajcí formě. Místy jsem se s tím prala, dokonce jsem při čtení začátku nadávala. Jakmile ten prekonate, jede to jako po masle. Misty.

Pád Gondolinu není však jen smutný příběh elfského města a jeho hrdinů. (Například elf Glorfindel a jeho boj s balrogem). Dojdeme i ke střípkům z Tolkienova života. Chtěla bych vypíchnout dojemný dopis, který J.R.R. Tolkien psal nakladatelství Allen and Unwin. Tolkien doslova žadonil o vydání “alespoň” Pána prstenů, kterého zrovna dokončil. Věděl, že čas Silmarilionu v poválečné Británii ještě nenastal. I tak stále považoval Pána prstenů za pokračování spíše jeho, nežli Hobita. Cituji: Pro mě je hlavní, že jsem se zbavil posedlosti celou tou záležitostí a osvobodil se od ní, napsal nakladeteli těsně po dopsání Pána prstenů. Sám byl překvapen tím, jak je dílo obsáhlé. Tyhle malé střípky z Tolkienova života, kdy přiznává, že nemá peníze na opatření strojopisu a proto ho musí psát sám - mě bodají do srdce a vlévají mi slzy do očí. Ačkoli je Pád Gondolinu velkým příběhem, Christopherovy poznámky, úvod a závěr mi daly daleko více. Přiblížili mi člověka, který dychtil po dracích víc, než po penězích. Dneska už se takový snílek těžko hledá. Westu hál. Ferðu, Tolkien, Ferðu

7 08.07.2021

…a tak si rikam proc ne.
Jist lidsky maso, ale zustat dobrym clovekem? To je o co tu bezi. Cele je to podtrzene zvlastnim humorem a akci, ktera Vas ze zidle nezvedne ale nebude vam pripadat k uzoufani nudna. Timothy Blake mi je literarne velice sympaticky, akorat bych si vedle nej asi v autobuse nesedla. A jak uz jsem psala k Mrchozroutovi: Timothy neni jako Dexter, co se pod rouskou noci snazi ukojit svuj hlad po krvi. Nepodoba se ani Lecterovi (postrada jeho kulturni auru), narozdil od jeho kucharskeho velicenstva kanibalu si totiz Timothy Blake, velmi inteligentni konzultant FBI se zalibou v hadankach a hlavolamech, na vasem brzliku pochutna hezky zasyrova. Tato serie mne zatim bavi. A co teprve ten konec? Akutne potrebuju trojku, dovolim ti za ni zakousnout se mi do lytka.

11 28.06.2021

V téhle živočišné knize narazíte na spoustu uvěřitelných postav, žádní hrdinové tipu: Zvládnu to levou zadní. Lidi, co se snaží najít způsob, jak nejlépe využít svůj um k tomu, aby přežili nešťastné okolnosti. Někdy působí jako zlí parchanti, jindy se ukáže, že jsou pro ostatní tím nejlepším člověkem vůbec. Záleží na úhlu pohledu a toho se vám dostane hned z několika stran. Někdy působí jako největší zbaběleci, vzápětí však překvapí neoblomným odhodláním a odvahou. Dokud se nedostaví odkudsi stopka. A jako čtenář si prostě chvíli svého oblíbeného hrdiny neužijete. Oni si vlastně ani nemůžou kolikrát dovolit jednat jinak. Život jim nachystal cestu a navzdory všem vyhraným vnitřním bitvám prostě nejde změnit směr. Možná Vám ji nenachystal uplně sám život, nýbrž někdo, komu jste celou dobu věřili. Třetí kniha Prvního zákona byla hra s mnoha výbornými herci, záludným scénaristou a finální zakončení bylo prostě epický. Ale ne takovým způsobem, jaký u fantasy očekáváte. Abercrombieho styl psaní je drsný, pro humor, ani sprosté slovo nejde daleko, je však nesmírně čtivý a podmaní si Vaši temnou stránku. Knižní sérii doporučuji všem, co se vyžívají v postavách, bohužel mi jich spousta po dočtení chybí. Vlastně mi ani nepříjde, že jsem četla fantasy. Toho “magického” tam bylo jen drobet a zbytek byl čistý naturalismus. Během těch tří knih čtených za sebou, jsem si k postavám vytvořila prazvláštní pouto. Obzvláště pak u postavy Glokty, Jezala a Westa. Možná je všechno ale jen snůška lží a kniha se mi vůbec nelíbila. Kdo ví, jestli na vás nezkouším nějakou fintu.

6 16.06.2021

Silmarilion mě přerůstá v každém slově, v každé větě, v každém odstavci.
Až se zase budu chtít jednou zdáti býti menší a ještě menší, stačí se jen začíst.
.
Pokud velikost člověka určuje jeho dílo, zde máme Tolkienovo nekonečno.
Za mě dokonalá ukázka toho, jak šílený člověk to byl.

11 07.06.2021

Návrat krále je stejně tak epický, jak zní samotný název knihy. A lyrika jen knižní poklad doplňuje oslnivým leskem.
Za mě jedna z nejlépe pojmenovaných (ale i napsaných) knih vůbec.
Westu Hal, Theoden. Ukázal ses býti králem králů. (PS: Bernard Hill je neskutečný Theodén, lépe PJ vybrat nemohl).

16 07.06.2021

Dvě Věže jsou velmi dobrým pokračováním Společenstva, ačkoli se rozpadlo, kniha drží všechny linky děje hezky pospolu. Navíc přidá několik dalších zajímavých odkazů na Tolkienův svět, který jen prohloubil zájem o Středozemi. Tak například do Rohanu, do Edorasu bych jela ihned na dovolenou. Miluji ten kontrast mezi Aragornovým hrdinstvím a tím, který naplňuje srdíčka dvou Hobitů, kteří se pomalu smiřují s tím, že možná nebude cesty zpět.

11 07.06.2021

Psát, že miluji příběh Pána prstenů je zbytečné, protože to už vědí téměř všichni. Už jen proto, že mám Tolkienův cejch navždy inkoustem vypálený do těla. Co ale málokdo ví, je proč. Ten důvod je Společenstvo prstenu. Miluji všechny ty popisy, květnaté věty, košatá souvětí, miluji vznešenost Elfů i obyčejnost Hobitů. Způsob jakým Tolkien píše, je způsob jakým já dýchám. Tohle je jistojistě nejdůležitější kniha mého života. A zůstane to tak navždy.

24 07.06.2021

V druhém díle mne Abercrombie uzemníl drsnou realitou středověkého fantasy světa, kde není kladných hrdinů. Existují jen postavy, které sice mohou být proslulé svými činy či postavením, současně se však často jedná o lidi násilné, zločinné, pokrytecké. Rozsévají peklo a samotní si jím několikrát prošli. Násilí, smrt, pocity zmaru i tušené obavy z věcí příštích vytvářejí drsné, výborně a uvěřitelně napsané pozadí pro vcelu jednoduchý příběh. Země je na pokraji zhroucení, ze Severu přichází obáváný válečník a nese s sebou krom zkázonosné války i severská monstra. Z Jihu přichází další neohrožená armáda, co si zahrává se samotnými Požírači. Hlavní město kolabuje a politické hrátky a souboje jen prohlubují krizi. Zde není místo pro jednoho či skupinu hrdinů, jejichž charakter by se dal vyvážit zlatem a co vše vyřeší s noblesou "za každou cenu klaďáků" . Nehrdinní hrdinové se posunuli v ději na výpravu, kterou si nikdo z nich není jistý. Pološílený a boji zocelený severský válečník Logan Devítiprsťák, který se v cuku letu změní v krvavé monstrum bez špetky soucitu. Tvrdá mladá dáma, která nevěří nikomu než sama sobě. Namyšlený kapitánský synek, jemuž tvrdá zkušenost v divočině možná nápraví zvrácenou dušičku rozmazleného hejska. Možná. Čaroděj, který sotva čaruje, ale má za sebou minulost temnější než noc. Na straně druhé: Hloupé princátko, co si myslí, že mu slávu ve válce vytěží pouhý titul. West, voják každým coulem, bohužel trpící komplexem "musím všechny zachránit" a jeho marne snahy většinou končí pořádným krveprolitím. A pak skupinka děsivych seveřánů se správnými jmény jako Psí čumák, jejichž tvrdost se může porovnávat s diamantem. Nosným charakterem „politické“ části děje je vyšetřovatel Sand dan Glokta, kdysi elitní voják, nyní následkem mučení v jižanském zajetí troska, který se podílí na největších zvěrstvech inkvizice. Můžete sledovat jeho tok myšlenek a to vás Gloktu donutí milovat. Tyhle postavy možná nejsou úplnými vzory ctností, jejich činy, myšlenkové pochody i příležitostný, byť trochu černý, humor však nedávají čtenáři jinou možnost, než si je oblíbit. Někoho víc, někoho min.

3 03.06.2021

Miluji Hemingwaye. Tahle kniha mi přišla z počátku velmi zajímavá, ale čekala jsem tam toho Hemingwaye více. Nakonec jsem měla několik problémů začíst se a než jsem se dostala ke konci... trošku se to ve mě pralo. Ve finále musím uznat, že mnohem lepší je film, který byl podle této knihy natočen.

1 21.05.2021

Vyhrazuji si právo dojímat se nad maličkostmi života, které vás však zasáhnou hluboce jako šíp vystřelený z hřbetu Olifanta. Expedici do Středozemě za doprovodu slov Johna Gartha jsem započala samozřejmě bez kapesníku. Což byla chyba, protože při posledních dvou kapitolách jsem své slzy neudržela na uzdě. Na jedné straně jsem poznávala hory, lesy, jezera a řeky, cizí mytologie a libozvučné jazyky mi zpříjemňovali cestu na straně druhé. Mezitím vším jsem s typicky hobitím nadšením pro věc od knihy odbíhala pro něco dobrého k zákusu, s typicky čarodějnickou zvědavostí googlovala, hledala v Tolkienových knihách samotných, a s typicky trpasličí zarytostí pokračovala ve čtení, ačkoli mi mnohé unikalo mezi řádky. S typicky lidským ponížením jsem knihu zavřela dočtenou. Jsem takhle malá. (Nic elfího ve mne nedlí, takže už další přirovnání nepříjde). Tahle modrá, přenádherná kniha není záležitostí na jeden večer, sama Vás donutí se k ní vracet, listovat a dohledávat uniklé zajímavosti mezi řádky a užívat si doprovodné ilustrace a mapy pokáždé, když dostanete chuť na pouť po Čarozemi, které literárně ve světe není rovno. Tato kniha je určena všem, kteří Tolkienovo dílo poznali blíže a ono se dotklo jejich srdce. Po přečtení mám pocit, že jsem Tolkienovi zase o krůček blíže, zároveň se mi však svou vrozenou genialitou a vybájenou fantazii neustále vzdaluje. Pokaždé, když narazím na nějaký nový odkaz, který mne dovede k dalšímu. Jeden by tuto kapitolu mého života nazval "Hádanky ve tmě". Tuhle knihu si přečtu ještě 30x a věřím, že pokaždé objevím něco nového . Středozem vznikla, aby odrážela, co ve svém vlastním světě Tolkien nejvíce miloval a nesnášel. Středozem vznikla, aby mnohé z nás spasila.

7 18.05.2021

... poznáte několik sarkastický, skeptickych, drsných hrdinů, kteří vas skrz svou nadutost, špínu, pach i temnou minulost provedou knihou, která nemá konec. Prostě to začalo... a pokračuje nejspíš v druhé knize (doufám). Říkám si, že napsat fantasy knihu, kde ve vetsine knihy pomalu nedojde k žádnému klasickému fantasy prvku, natož pak ke klišé, kde jsou hrdinové opilí, nadrženi (na souboj, či ženskou), špinaví od krve (a je jedno, jestli je krev jejich, nebo jejich obětí), tělesné zbidačeni mučením - ale přesto maj bezzubou hubu plnou hustejch hlášek, kde hrdinové obdivuji svou krásnou bradu, ale pak si ji nechají rozbít hromotlukem pro slávu a bohatství, kde carodejove nevypadají jako Gandalf... Kde to funguje bez toho, abychom věděli jak to přesně v tomhle světě funguje... Tohle všechno narvat do knihy téměř bez zápletky a přesto uspět na plný čáře. To musí bejt autor pořádnej literární kment. A když vám do toho všeho posouvá svoje cynickosviňský myšlenky samotnéj inkvizitor Glokta... Za mě to byl fajnovej zákusek v literárním menu.

9 12.05.2021