cathyblack komentáře u knih
Poslechnuto jako audiokniha. Nebylo to špatné, určitě to nalákalo mou zvědavost na to zkusit nějakou knihu od Tima. Každý mi je doporučuje a já jak se zdá sáhla po té nejslabší. Ale přesto, čtyřku si to zaslouží už za první příběh, který mne vážně chytil a já neusla, dokud jsem ho nedoposlouchala.
Tato sbírka nás ve formě vcelku krátkých příběhů a vcelku dlouhých, ale o to méně zajímavých poznámek, provede skoro celou historií Středozemě. Od věku prvního (Tuor, Gondolin, Glamrung) přes ten logicky druhý (Numenór, Galadriel a Celeborn) až k tomu třetímu, který pokrývá podrobnější výpravu k Ereboru či bitvy Rohanské proti Sarumanovi. Vzpomínáte na Púkely z Šeré Brázdy, kteří se mihnou v Návratu krále? Díky Christopherovi Tolkienovi máte možnost nejen s nimi, ale třeba i s Palantiry seznámit blíže. Zprvu se může zdát čtení náročné, ale pokud za sebou máte Hobita a příběh Jednoho (co všem vládne) a zakusili jste, co zmůže Silmarillion - tomuhle odolávat nebudete moc dlouho. Já se snažila knihu nepřečíst čtyři roky. Vtipný je důvod: Jakožto jediná kniha, která vyšla v Česku a týkala se Středozemě, zůstala mnou nepřečtená. Já se bála, že už nebudu mít šanci si přečíst něco nového, až příjde hlad po Středozemi. Ale díky tomu na pohled hezkému, co do obsahu strašnému, seriálu brzičko výjdou další publikace. Argo přislíbilo Nedokočky ilustrované, tak se na ně těším. Možná bude dokončen i Beren s Lúthien a třeba někdo přeloží i Pád Numenoru. No a třeba by někdo mohl zvážit i překlad Nature of ME, jakožto celé série Historie Středozemě, že? Materiálu je ještě hodně....
Převorství se začalo krásně rozvíjet, představilo dobře promyšlený svět, draky, hrdiny, kteří sváděli své vlastní osobní bitvy s osudem, jiné draky. Mapu, další draky, rejstříky, legendy. Super, pořádná stand alone cihlička, čítající přes 800 stránek. Prostě fantasy komplet, jak má být. Ale něco mi tam prostě chybělo. Cítila jsem, že je to místy nedotažené, urychlené - navzdory popisnosti jiných nezajímavých částí. Převorství bylo dobré, ale rozhodně nebylo bez chyb – některé zápletky a postavy by si jistě zasloužily větší prostor. Mnohé scény naopak menší. Nejvíce mě však mrzel nedostatek času věnovaný hlavnímu dračímu záporákovi. Vždycky mě u fantasy knih mrzí, když se celý příběh vystaví na tom, že je někde nějaká svině, která Vám znepříjemňuje život a.... vy ho pak ve finále přemůžete levou zadní. Celou dobu je představován jako někdo, kdo mávnutím křídel může zničit svět... To velké finále nebylo nikterak extra epické a bylo mi vlastně jedno, jestli přitom někdo umře. Což je smutné. Navzdory tomu, mne objevování obsahu knihy bavilo. Hlavni hrdinové byli v celku fajn, jen ti zlosyni by potřebovali víc kuráže se ukázat. Ničit, drásat, ubližovat. Bavilo mě to, ale na ty čtyři hvězdy z pěti to prostě nevytáhne ani fakt, že je autorka spisovatelské pískle. Takže další hostovka na 3,5.
Kniha rozehrává tři linie osudů postav, které asi nebudete mít problém mít rádi. Jen to chvíli potrvá, nebude to hnedka. Drsné až naturalistické popisy, drzé sexuální scénky, podivnosti, na jejichž kloub máte chuť přijít - ale autor Vám nedá šanci, protože jak předpokládám, tohle je velká předmluva k druhému dílu /který je už naštěstí venku/. To globální a skutečné zlo teprve přichází. Ovšem vy s hrdiny prožíváte jednotlivě jejich osobní tragédie a snažíte se nebrat si je moc k tělu. Protože by jste neměli daleko k pláči. Máte tam zamilovanou holku, který prostě štěstěna v lásce nepřeje. Copak, on by ji chtěl, ale nepřízeň osudu její život doslova rozmrdá na maděru. Pak tam máte krále, co do cnosti velikána, avšak každý má své chyby. Co vše dokáže obětovat pro záchranu své říše? A jakto, že dokáže uhlídat nepokoje ve své zemi, ale svého podařeného synka ne? A co má ten rozmazlenej zmetek vůbec za lubem? Jestli tu dodá či nedodá štěstěna tomu dobrému ty pravé karty ku hraní, to posuďte sami. Třetí linka nás dovede na moře. Představí nám kapitána, co vlastně není kapitán. Lodi však dokáže velet lépe než kdo jiný, posádka ho miluje. Něco ho však pronásleduje. Minulost. Do které maličko nahlédnete, ale pak vám autor zase nasadí pásku přes oči. Prdlačku zjistíš. A tak se plahočíš celým příběhem, abys vyslyšel jen něco málo o osudu minimálně tří, kteří se možná někde setkají, možná ne. Možná to ještě smysl nedává, doufám, že jednou bude. Přeskoky v čase semtam občas taky zanesou do vaší mysli binec. Mohla bych vytýkat, mohla bych hledat mouchy. Ale proč? Vždyť to ve finale všechno dopadlo tak, že chci přečíst další díl. A o to asi jde. Těším se na ucho.
Čtvrtej Archiv po sobě zanechal na mým krku cucflek. Tak moc silné spojení mezi čtenářem a knihou to bylo. Rozhodně je o co stát, stálo za to na knihu počkat. Doporučuji zopakovat si předešlé díly alespoň na YTB, kde se najdou suma-sumárum videa ke každému dílu alá Daniel Green. Jinak to byla opět neskutečná jízda a Kaladin? Kaladin je prostě láska. Trošku si zahrál na takového Johna McClana ze Smrtonostné pasti, ale mě to strašně bavilo! Místy jsem měla problém, protože prostě nemám ráda Šalán, ale tak nějak to celé hodnotím jako skvělou pecku! Nejlepší čtení letoška. A taky největší smutný zaklapnutí, protože - jak dlouho budu čekat na pátej díl v češtině?
A semtam sem tedy nazírala i do anglického originálu a musím říct, že místy mi ten překlad uplně neseděl. Zaznamenala sem dokonce i několik chyb, co se týče toho, kdo mluví. (Záměna za on a ona). Přesto nejde jinak než čistejch pět, protože to byl Sandersonovskej nářez. Ze začátku pozvolně a pak nemůžeš knihu odložit. Jo a rozlepil se mi hřbet!
There goes my hero! Jako fanoušek Grohla, Foo fighters, Nirvany a rockové hudby všeobecně nemůžu jinak než knihu vychválit. Je to velmi čtivé, zábavné a místy dosti dojemné čtení. Od Grohlových začátků bubnujícího já doma na polštářích, běhajícího obyčejnýho ušatýho kluka po sídlišti, až po vyprodané stadiony, zlomené končeniny i srdíčka. Je tam všechno, co od takové knihy chcete. Grohl opravdu velmi pokornou a čtenáři příjemnou cestou vypráví několik příběhů ze svého života, které ukazují, jaký má k životu a k hudbě obzvlášť vztah. Skvělá možnost jak poznat svého oblíbeného umělce. Povinnost pro každého fandu. Černobílé fotky tomu dodávají šmrnc a obálka je zrovna tak pěkná tak, jak Grohl sám. :D
Pěkná encyklopedie o fantasy (nejen) literatuře.
Je fajn. Už jsem díky ní našla tolik zajímavých, ale nikde nezmiňovaných autorů, které tady na databázi vyprodáváte za pár šupek a já se při čtení těhle starých pokladů usmívám.
Tráva si moc servítku nebere. Od drsných následků letecké nehody přes sexuální a dráždivé scénky až po domácí násilí a alkoholismus. Na to jak je krátká, skrývá v sobě nekolik důležitých témat - například ono domácí násilí, výčitky svědomí, totální odevzdání se. Sama novela pak odsýpá vcelku plynule a je velmi pravděpodobné, že knížečku přeslouskáte na jeden zátah. Mě zdržovalo jenom googlování, protože se v kytkách moc nevyznám. Jo a doprovodný soundtrack se skvěle hodí!
Tahle kniha krom nádherného provedení, parádních ilustrací a krásné mapy nabídne moc fajn čtecí zážitek všem, kteří si libují ve staré dobré sword and sorcery fantasy. Autor tímto dílem vzdává hold starým dobrým Gemmelům, Howardům, Sapkowským, Žambochům apod. Jak říká on sám, jejich ozvěny jsou v Životě válečníka zřetelné tak akorát, aby nemohly být považovány za bohapustou krádež. (Jak by řekli elfové.) V první části jsem mnoho podobností nenalezla, ale pak mě vlastně bavilo ty podobnosti hledat, dohledávát a bavit se tím. Podobně jako Zaklínač je kniha spíše laděná do delších povídek, pokaždé se potkáváme s nějakými dalšími zajímavými postavami a jde o jiný krvavý střet, jinou krásnou ženu v nesnázích či obludné monstrum. Čtení jsem si užívala, odpočívala u něj a ráda jsem se ke knize vracela. Ono provedení celkově té knize strašně sluší, oceňuji též vybrané citace: například báseň p. Hory - Léto. Tak skvěle se k následujícímu příběhu hodila! Nejvíce se mi líbila část: "Milenka mrtvého muže", která byla i úžasně vtipná, plná hlášek a draků. Za mě takový parádní literární husarský kousek z Česka, který si zaslouží hvězdiček šest. A Basty je láska.
Toto je kniha, kterou můžete koupit každému Tolkienofilovi. Ať už tomu malému, který viděl jenom filmy Petera Jacksona. Nebo tomu velkému, který rok co rok usedá k těm stejným knihám. Začíná Hobitem a přes Pána prstenů se dostane k Silmarilionu. Tahle kniha udělá radost všem. Obsahuje spoustu nádherných náčrtků, barevných ilustrací, informací o Tolkienově světě a vážně úžasný doslov samotného umělce. Po jeho přečtení mám pocit, že jsem nežila svůj život řádně. Závistí puknu :D
Letní strom, první kniha z Fionavarské tapisérie, nás láká svou úžasnou obálkou. Tu má na svých bedrech John Howe. Příběh se mi ale zprvu tak lákavý nezdál. Pětice kanadských studentů je zlákána čarodějem na podivný výlet. Na výlet do říše Fionavar, plné čarodějů, válečníků a mýtických tvorů a záhad. A oni na tuto zvláštní nabídku přikyvují a tím se nevědomky stávají součástí vzorce magické Fionavarské tapisérie. Trošku jsem se bála, že půjde o pohádku tipu Narnie. Nebyla jsem uplně tak daleko, ale Letní strom nabízí trošku víc. Elegantní prózu protkanou hutnými mýty, osobitou poezii a temnou atmosférou. Čtení mi šlo hodně pomalu, přiznávám - a jak jsem člověk od přírody netrpělivý, tady jsem si v té pomalosti lebedila. Zápletka je typická, kdesi povstane temný pán, jenž byl už jednou spoután. Na druhé straně se objeví osobití hrdinové, ke kterým není těžké si najít cestu, protože každý z nich prožívá svou osobní tragédii. Ačkoli mi příběh v jistém bodě připomínal pohádkovou Narnii, musím uznat, že se autorovi podařilo ukázat - jak je fantastický svět vnímán očima dospělých jedinců, kteří už své zažili. Jak se s tím pro ně nepřirozeným prostředím vypořádají? Více dodám až dočtu sérii.
(SPOILER) Chut vyzkoušet něco nového byla tak silná, že jsem se sama dobrovolně vydala děsuplné obálce a ještě děsivějšímu příběhu lapeného mezi ty malé, ťuťuňuťu, bílé stránky. Onu mega divnou atmosféru lépe vstřebáš po přečtení doslovu, slibovali, pak v příběhu Alex nalezneš možná kus svého osobního traumatu,slibuju já. Myslím, že tady kniha nade mnou zvítězila. Quid pro Quo. Tusim, ze v ni najde nejakou svou etapu zivotni kazdy. To nejděsivější z knihy totiž napsal sám život, obzvlášť pokud jste se někdy ocitli v pozici podřízeného zaměstnance, který nemá možnost volby. Jako krajka na už tak pěkných, černých šatech, dozdobil novelu úžasný překlad Romana Tilcera. Á teď troška spoilerování:
Znáte to. Nedělní rozpálená noc. Je děsný vedro, za okny se zrcadlí temno vaší duše. V lednici dochází pivo, pár kostek ledu se rozpouští v poslední sklenici s whiskey. V peněžence pusto - stejně jako v srdci, výplata až na konci týdne, stejně tak nadějné vyhlídky na víkend, které se topí v hlubinách nedohledna. Houstnoucí Tma, podivný děs, osamělost a zvláštní zvuky kolem nepomáhají vaší otrávené duši vstřebat to, že je za chvilku pondělí. A vy zas musíte vstávat do hokny, kterou tak trochu, spíš více, nesnášíte. Samotné martyrium cesty do kanclu si snažíte zpříjemnit kávou, ale výsledek je vcelku nešťastný. Ty svině kavárenský se zase flákaj. Závist se rozpouští na jazyku spolu s kostkou ledu. A vy do tý práce JDETE, i když vám v uších bzučí varovný alarm: Tohle je naposledy. Všichni tady vědí, kdy a jak umřou. Na stehně Vás však hřeje vaše oblíbená zbraň a koutky rtů cukají, choutky na krev nepřetluče ani panák vodky. Kolegy bys viděla nejraději zevnitř. Rozpárat tělo umíš. Nějak to zvládneš, co jiného ti zbývá, vodka pomáhá, potlačuje. Po mírném uspokojení bolest, týpek z ministerstva porodnictví - který musí stihnout DEADline, krev za krev, pak výbuch. Tak nějak se vše přetočí, ztrácíš pevnou půdu pod nohama a chvíli trvá, než najdeš to svoje jedinečné já. Ty ho najdeš. Ale i oni. A pak je to zas buď ty, nebo oni. Kurňa, příjde jí ta výplata, nebo ne? A co ty utěrky!
Byly nebyly tři sestry, které se po letech odcizení opět setkaly. Poznáte je už od prvního pohledu. Bella je ta s brýlemi a knihami v podpaží. Stojí hrdě a hledí kamsi do dáli. Agnes Amarath je ta nejkrásnější ze tří, tiskne k sobě hebký uzlíček, jehož obsah vytuší každá matka. I ona stojí hrdě, hledí však přímo. A James Juniper, ta nejvzpurnější, rozcuchaná s tvrdým pohledem člověka, kterého se někdo pokusil kdysi zlomit, ale ona srostla o to silnější. Každá je jiná a přitom dýchají tak nějak společně. Sestry Eastwoodovy vypráví svůj příběh plný čar a kouzel, bylinek, zaříkávání. Zní to jako pohádka? Už od mala nás učí, že v každé pohádce se skrývá pravda, stačí ji pečlivě hledat. Krutost inkvizitorů, téměř nulová práva žen, rasová diskriminace - to vše na pozadí pohádky o třech čarodejnicích, které navážou pouto s minulostí, aby ochránily nejen sobě blízské. Za mě skvěle napsaná kniha, která si své fanoušky určitě najde. Příběh si tak plyne sobě vlastní rychlostí, ale neřekla bych, že je bez napětí či akce. Je nabitý zvláštním kouzlem, které mu propůjčily dobře volená slova, protože jedna z nejsilnějších stránek příběhu je určitě květnatost a krása jazyka. Je to tak dobře napsaný, že se to čte samo.
Světla nad Prahou mne zaujala nejrpve obálkou, pak prostředím Prahy a zasazením děje do roku 1868. Někdy je lepší knihy jako tato brát s humorem. Musím knize uznat snahu o čtivost, místy zaznělo pěkně přirovnání či popis místa, objevil se i kus českých dějin, který autorka nejspíše musela nastudovat. Avšak ani tajuplná historie Prahy s nočními tvory v ulicích mi nepomohla k vyššímu hodnocení. Kniha byla takovou slátaninou všeho možného (od upíru, přes bílou paní k bludičkám a vodníkům). Celé to na mě prostě nepůsobilo tajemně, nevytvořilo to tu pravou atmosféru a občas jsem se naivnímu ději několikrát musela smát. Kniha si určitě najde čtenáře, kteří nejsou moc nároční a chtějí si u knihy odpočinout. Ačkoli jsem tedy čekala něco úplně jiného. Mnohem víc temného, viktoriánského, upířího... jsem někde mezi dvěmi, třemi hvězdami.
Když úplně opominu (důležité) téma LGBTQ, jehož se toto rozkošné dílko nejen alegoricky dotýká, musím knize přiznat magické kouzlo. Úplně chápu, proč se byrokratickou prací a všedním dnem znavený sociální pracovník do toho úžasného 'domu' zamiloval. Proč vyměnil šedivé město za barevný ráj. Asi bychom takový dům v blankytně modrém moři potřebovali všichni. Tak si ho můžeme užít alespoň prostřednictvím této milé knížky plné laskavosti a pochopení. Za mě velmi povedené dílko, napsané velmi příjemným a lehce čitelným způsobem.
(SPOILER) Proč si to vůbec četla?
Čekala jsem, že to bude lepší než Rozparovač, doufala jsem v to! Chtěla jsem zjistit, proč se to tolika lidem líbilo.
Už podle té jedničky se dalo poznat, že to není pro tebe. Neměla ses do toho znovu pouštět.
Aspoň jsem se pobavila. Dvě nejvíc epické scény byly prostě strašně vtipné.
Tak si nestěžuj.
Ale proč se to těm lidem líbí a mě ne?
Na tuto otázku jsem odpověď nenašla. Kniha má opět krásné zpracování (až na ty dopisy, jejichž font jsem teda luštila hodinu), fotky, obálka. Varování, pokračovat ve čtení by měli jen ti, kteří knihu už četli, nebo to nemají vůbec v úmyslu (dobře děláte!). Několik týdnu po smrti svého bratra, který se nešťastně pokoušel přivést k životu pohřbenou matku, k čemuž využíval veškerých nekalých metod sériového vraha, když se do uliček Londýna vytrácel coby Jack Rozparovač, se vrací zase v sukních naložená, neohrožená Audrey Rose. Tentokrát cestuje na Draculův hrad. K čemu obyčejný vlak, Orient express nabízí mnohem lepší kulisu. Historicky nepřesné okolnosti tolik příběhu ani neškodí, spíš ta naivita se kterou autorka k hlavní hrdince přistupuje. To asi ty bílé rukavičky. Je pravda, že série páchne trochu víc YA než krví, ale ikdyž člověk snažně přimhouří obě oči, může lehce ocenit pověsti a atmosféru hradu Bran (ee, ta se vlastně taky nepovedla) stále však zůstává jen velmi slabý příběh s velmi špatným zvratem. (Vymyslíte lepší po lahvince medoviny) Pro dramatické antré nebude zase nouze a Audrey konečně vymění sukně za kalhoty! Konečně, holka! Samozřejmě se před lovem patřičně prohlédne v zrcadle a "nemám boky jako skříň" je slabou alternativou toho, jak nešetří samochválou. O čem to tedy je? Rozmazlený potomek krvavé Bathory prahne po svazku s potomkem Draculou. Všude plýtvá otravně arsenikem a doufá, že jí všechny ty vražedný neplechy projdou, když dramatický vstoupí na scénu oděná v krvi. Že to s tím novodobým fešným Draculou zamává. Nevyšlo to, Tomas je už zakoukaný do Audrey Rose. Na scénu v nejhorší chvíli samozřejmě vstupují dvě neohrožené členky tajné organizace, která má za úkol chránit víc, než jen Draculovo tajemství. A jéj. Ségra, co ty tady děláš? Jo ták, tvoje milenka je bojovnice, zocelená úklidem použitých nočníku po Audrey Rose? A vzala tě do party? No tak to zakončíme plesem a vášnivým polibkem. Ke studiu nepřijatí, avšak o dobrodružství obohacení vydávají se Audrey a Thomas do Ameriky. Vážně, další díl? Prosím, co se na tom tolik lidem líbí, že bude další díl!
Co k hodnocení dodat?
Nechápu tu "oblíbenost" této "knihy". Je to velmi špatně napsaný horror/thriller. Postavy jsou nezajímavé, příjdou mi hloupé a najít si k nim vztah je stejně naročné, jako se nechat příběhem napínat jak kšandy. Stoprocentně se z toho prostředí dalo vytěžit více. Konec byl na jednu stranu předvídatelný, na druhou strašně vyhypovaný. A způsob psaní mi vůbec neseděl, jako by autor ani neuměl říct, to co chtěl říct. Za mě dokonalý příklad, jak se instagramem nechám zlákat ke koupi totálního bullshitu.
Příběh nebyl špatný, já příznávám, že jsem byla lehce zklamaná. Očekávala jsem mnohem více. Neupírám autorce styl a dobrý nápad. A docela fajn hrdinu. Uvidíme, co přinesou další díly. Argo má zatím velké a solidní plány...
Měsíční zahrady byly dlouho v mém seznamu TBR. Chvílema jsem si říkala, co na tom tolik lidí vidí. Jenže pak jsem se dostala za druhou půlku a onen prazvláštní svět za mě dostal šťávu poznání. Jde o úvodní knihu do světoznámé série, představení skvěle vybudovaného světa, který funguje. K postavám jsem si zatím ten vztah nevytvořila, ale zaujaly mě. O bizardní situace v knize nebyla nouze. Přesto ve finále vážně tak nějak všechno začne dávat smysl a začne Vás zajímat, co dál. Kniha asi není pro každého, ale ti, co si k ní cestu najdou - asi litovat nebudou. Čeká nás dobrodružná cesta a zlí jazykové tvrdí, že Erikson je zmrd, který nám ještě ukáže. Těším se na to, ale nemám odvahu do tohoto světa vkročit ihned po dočtení. Počkám si až Planeta9 vyleze s druhým dílem nádherně zpracovaného vydání. To první se povedlo - kniha je nádherňajs.
....................................................................................................................
Aktualizace po druhém čtení:
Všechno dává větší smysl. Už tak trošku víš, do čeho jdeš a přeci tě mnohé překvapí. Postavy už bereš jako svoje staré dobré známé a proto s nimi trošku víc trpíš, nebo naopak, skáčeš radostí.
Několik drobností tě překvapí, jako bys to četla poprvé.
Svět je stále temný, ale tak nějak zábavně. Neodcházíš s depresí. Naopak se těšíš, až se do něj vrátíš. Při druhém čtení musím přiznat, že mi přijde, že kniha nemá řád. Odbíhá tam, kam se jí zrovna zachce a čtenáři to vážně ztěžuje. Nabízí spoustu postav, které vás buď zaujmou nebo ne. Ale určitě zmatou. A pokud se třeba jako začínající fantasta, chceš vrhnout do jedné z nejslavnějších sérií, nemusí ti Maláz úplně sednout. Nebo tě přesvědčit v tom, že je to tak dobré, jak se říká. Když jsem sepisovala do svého čtenářského deníku děj knihy, pod nosem se mi objevil úsměv šílence. Celý tenhle smotanec slov totiž opravdu smysl dává, ale všema těma odbočkama a tunelama, skokama v čase se zdá, že vlastně žádnou hlavní linku nesleduješ. Bavilo mne to o dost více než poprvé a díky skvělému hudebnímu podkladu (Two steps from Hell - album Myth) mi přirůstá Maláz čím dál tím víc k srdci.
Ale i tak po opáčku a přečtení druhé knihy si myslím, že jsem knihu napoprvé přecenila a tak snižuji o jednu hvězdu oproti minule.
Těším se na další knihy.
Některé povídky byly slabší, některé velmi dobré. Nejlepší je za mě ta úvodn povídka. Jo Nesbo hold umí. Taková žlutá makronka na jedno dopoledne. Určitě se nebojím doporučit.