cathyblack komentáře u knih

Ohromně jsem se při čtení těhle drsnejch povídek bavila, ačkoli jsem měla docela trable s tím, že se mi tahle už několikrát lepená kniha začala rozpadat v rukou. (Půjčeno z knihovny první vydání)

Koniáš je drsňák, zjizvený šereda a jeden z těch šťastlivců, co dokáže zdupat celou hospodu na jednu krvavou a posranou hromadu. Není to chlap, který by nikdy nechybil, chlastá, pere se, ojede jakoukoli, která mu dá tu možnost. Sám se ale drží nějakýho základního mravního kamene, kam vytesal několik bodů základní slušnosti. Není prostě svině. Je docela cynický, má zvláštní smysl pro humor a dóst hustý hlášky. Defakto v povídkách vystupuje jako jediná hlavní a propracovaná postava. Vše ostatní je jen prvoplánová omáčka. Ženský jsou většinou vykreslený jako běhny, vypočítavý svině a nebo zaláskovaný hovada. Chlapští protivníci popisuje Žamboch jako ty nejlepší šermíře, nejsilnější bojovníky či největší macho men, na který kdy narazil. Všichni jsou to svině, co si zaslouží to co dostali. No, nebudeme si lhát, Koniáš ze všeho většinou vyjde jako vítěz, neříkám, že nedostane na budku a nevyválí se v krvi. Ale nenechte se mýlit, není to jen sled bitek, chlastu a sexu, občas se najde i místo, jehož hranice sahají skoro až k lyričnosti. Žamboch rozhodně umí psát.

Tahle sbírka obsahuje několik povídek, popisujících několik let Koniášova bídného života, jedna je lepší než druhá, třetí bych mohla označit za čistý brak a čtvrtá vás dojme... Všechny jsou tak nějak na jedno brdo, ale přesto překvapí.

Povídková forma dopomohla údernosti Koniášovým zbraním, ačkoli já jsem spíše fanda rozsáhlejších formátů, tohle bylo fajn. Odpočinkový, možná trošku šablonovitý a předvídatelný. Ale "noaco"!

"Existuje jistá hodina na rozhraní pozdního večera a noci, na předělu skvělé zábavy a zničující pitky, kdy i ta nejošuntělejší kurva, která už je na konci své strastiplné kariéry, vypadá přitažlivá a žádoucí jako bájná siréna.

6 16.08.2023

Něco mezi 3-3,5 hvězdami. Zaokrouhlím pro dobro své duše dolů, protože to mělo svý mouchy. Některým knihám jsem totiž dala za čtyři bez váhání.

Tuhle knihu bych doporučila tomu čtenáři, co se ještě necítí na vysokou epickou fantasy, ale už se vyčerpal při čtení young adult. Chtěl by něco víc, ale zatím má respekt z velkých sérií. Něco jako zastávka na cestě po schodech vzhůru.
John je skvělý vypravěč, coby spisovatel je na tom trošku hůř, ale odpouštím mnohé. Mohla bych vytáhnout na svět těch několik chyb (občasná nelogičnost děje, nesmyslnost dialogů, absence popisu postav atd ), ale nechci. Příběh jsem si užila, začetla jsem se téměř ihned. Těch několik postav jsem si oblíbila i přesto, že jim "něco" chybělo. (A vůbec mi jich nepřišlo moc, docela dobře jsem se v nich zorientovala). Těším se na další díly a jsem zvědavá, co Gwynne předvede, protože to má za mě obrovský potenciál. Ty jeho obří nápady totiž vůbec nejsou špatný.

Uvidíme, jestli ukáže víc ze světa, jestli odstraní nedostatky a taky, jestli udrží mou pozornost.

Bavilo MOC. Víc než Stín bohů.

2 07.08.2023

Všeobecně mám ráda druhé díly. A tenhle se povedl tak na 3,5. Ale v rámci sebereflexe zaokrouhlím nahoru. Já totiž nic tak dobrého nikdy nenapíšu.

... Zprvu jsem s otáčením stránek zápasila a nemohla se začíst, jenže se tak nějak stalo, že jsem si ani neuvědomila a byla skoro na konci. Dostala jsem to, co jsem přesně chtěla a nestěžuji si.

Uznávám, že první díl mne vtáhnul do děje rychleji.
Měl lepší spád, akci, tehdy jsem si Ashoka zamilovala.

Tady jsem se až moc soustředila na věci, které mi trochu pocuchaly nervy.

Druhá kniha Ságy zapomenutého válečníka se věnuje z velké části samotnému prorokovi (Thera) a velkému hledání. Rod zabijáků mne samotný velmi zaujal, ačkoli jsem se s podobnými "cechy" již setkala v minulosti. Ale Correia si s tím svým poradil docela dobře. Na druhou stránku mi to velké zakončení přišlo "příliš" jednoduché, když teda víte po přečtení příslušných pasáží, to co se o Rodu zabijáků říká... Trošku jsem se bála, že se toho finále nedočkám.

Nástrahy inkvizice mne strašně baví a těším se, co ty svině předvedou dalšího.

Ale Ashok je pořád ten stejný psychopat, který si vyčítá první poslední, dokáže se rvát do poslední kapky krve a nikoho nenechá ve štychu. Tahle série není výkvět moderní fantastiky, ale je tak dobrá, že ji dočtu. A těším se na to.

A možná, možná si ji koupím domů. Zatím půjčuju z knihovny. :D

Jinak mi v tomto díle vadilo několik krkolomných vět. Mám takové podezření, že jde spíše o špatně zvládnutý překlad, než autorovu chybu. Nicméně to nebylo tak hrozné, ale párkrát jsem se zamračit musela.

01.08.2023

Myslím si, že TJ Klune může svému domácímu robotickému vysavači poděkovat. Tohle je letní počteníčko skoro stejně tak dobré, jako Dům v blankytně modrém moři. (Doporučuji obě knihy!) Takhle jsem se nepobavila při čtení již dlouho - v rámci minimálního zapojení mozkových buněk. Četlo se to celé totiž jedna báseň a hlavní postavy se opět postaraly o skvělou zábavu. Kdo si neoblíbí Ramba nebo sestru Ratched by se měl jít léčit :D V knize to hezky jiskřilo drsným humorem, sexuálními narážkami a taky docela silným tématem. Jsme my lidi opravdu takový svině? Dají nám jednou námi vyrobené stroje co proto? A opravdu si to zasloužíme? TJ Klune možná nepíše knihy pro mou věkovou kategorii, ale je totálně úžasný vypravěč, má skvělý smysl pro humor a taky mu závidím tu bezbřehou fantasii. Je pro mě objevem loňského roku číslo J E D N A, u kterého si příště zase velmi ráda odpočinu. Není čtenář jen vysokými literárními skvosty živ...

2 01.08.2023

Bý, to je hlavní hrdina příběhu, jehož obrázek by mohl být jako ilustrace v encyklopedii u hesla bláznivý macho, skoro nepoužívá zbraně. Raději si to s každým rozdává jako velký zlý alfa samec hezky zblízka, pro hustou hlášku nejde daleko a má setsakramentsky skvělej smysl pro humor. Tenhle Bý rozvaluje svoje špeky stárnoucího, vysloužilého poldy na pohovce ve svým kanclu soukromýho očka. Opíjí se, mračí se na lidi i démony (na právníky ukazuje zuby a vrčí), pro svůj klobouk by do žumpy skočil. A dělal by to tak dál, kdyby ho křivě neobvinili z únosu jedné nebezpečné, ale děsně rajcovní slečny. Bý se ve snaze dokázat svou nevinu neštítí rozflákat celé město, nakonec však zjistí, že se nechal zatáhnout do něčeho většího...
a že dno lahve někdy pomáhá nevidět nechtěné věci, protože kdyby otevřel oči dřív, mohl to všechno včas zastavit. Nebo taky ne! Ale berme to z té lepší stránky, podařilo se mu zhubnout do staré neprůstřelné vesty. Kdo z nás to o sobě může říct?

Taková akční, vcelku vtipná jízda v barevném Sin city, taková fajná béčková Noir detektivka, takový bláznivý městský fantasy. Něco mezi filmem RIPD-Urna (můj oblíbený) a Hellboyem. Takový můj šálek českýho čaje. Naše fantasy mi dělá radost čím dál tím víc.

4 10.07.2023

Sofia v této knize ukázala, jak úžasně bohatou slovní zásobu má, jak nádherné umí skládat věty, jak její lyrická duše zpívá. Bylo to krásné počteníčko a já musím tedy hlavně zatleskat českému překladu. Ačkoli jsem k příběhu úplně nepřilnula, tak mne velice zajímalo, jak to s hlavním hrdinou dopadne a taky jsem si užívala neotřelá slovní spojení. Ze začátku to bylo velmi příjemně popisné, ale později jsme se nořili do prazvláštně nepříjemného temna. Nebylo to skoro vůbec epické, spíš to bylo takové proplouvání klidným mořem s vyhrůžkou ošklivé bouře. Ještě tomu nechám trochu času, protože tohle musí dozrát.

1 25.06.2023

Soused z Kamenickeho Senova (Jiri Carda) podkreslil a defakto vykreslil desivou atmosku Edgarovych pribehu!

Ilustrace jsou bozi!

Pro nekoho, kdo chce zhruba vedet o cem jsou - je to skvely.

1 01.06.2023

Za mě stále takový ten lepší thriller na přethrillerovaným trhu. Jeffery pro mne byl vždycky (a bude) zárukou dobrého čtiva. Možná již ze zvyku, těch 20 let si po jeho boku neodpářu.

V této knize se dozvíme lecos o zámečnictví - a hrozbách sociálních sítí. Lincoln i Amélie (i ti ostatní) po letech potěšili svým návratem, o zvraty nebylo nouze a příběh měl hlavu a patu. Za mě klasicky dobrý Deaver.

Ale bylo už líp!

6 28.05.2023

Standalone ze světa Kronik Netesaného trůnu. Hlavní hrdinkou je kněžka řádu boha smrti, která v předchozí sérii dostala za úkol střežit jednu z hlavních postav. Tenkrát si mne získala svým cynismem a drsnou povahou. V Lebkách se vracíme v čase, Pyrre ještě není kněžka, chybí ji splnit poslední zkoušku. Musí "odtvořit" (zabít) sedm lidí, což by pro tak dobře vycvičeného zabijáka neměl být problém, ale máme tu samozřejmě jedno velké ALE. Poslední obětí má být někdo, koho Pyrre miluje. Jenže ta o lásce neví vůbec nic, umí jen zabíjet. Ale i tak si vzpomene na svého bývalého milence. To by mohlo vyjít, a proto se vrací do svého rodného města. Prostředí, kam autor děj vložil, se mi líbilo, město Dombâng je zvláštní mix Benátek a velkoměsta plné různých ras lidí. Nachází se v říční deltě a je plné nebezpečí jako jsou jedovatí pavouci, co do vás nakladou zaživa svá vajíčka, ukrutně jedovatí hadi, jejichž kousnutí ti vystačí jen na čtyři kroky (pak zemřeš) a najdete zde i pozůstatky dávného kultu, který kdysi v kraji vládl a uctívá bájnou Trojici, jíž je třeba přinášet oběti. Lidské. Pyrre, nevěda toho, co může způsobit, zažehne vzpouru. Jen proto, aby byla svému vyvolenému blíže... a dostane se mu uplně nejblíž, pravda. Mission accomplished. Tedy, vypadá to tak.

Místy jsem si připadala, jako bych četla erotický román. Toliko chtíče a popisů krás mužského těla, až jsem se červenala. Byť se mi série Netesaného trůnu líbila, tenhle standalone mi smrděl young adultem, finále mi navíc trošku vyrazilo dech, ale né tím příjemným způsobem, bohužel. Neříkám, že to není dobré. Je, ale na mě to prostě nezapůsobilo tolik, jako série věnovaná Kettralům. Ti byli parádní. Valyn, Gwenna
Pokud bych měla hodnotit dle zásluh, jde o nejslabší část Kronik Netesaného trůnu. To, co se mi v sérii s kettraly líbilo, jsem zde nenašla.

18.05.2023

Možná ještě nejsem bohatýrem dost dlouho. Nestihl jsem se zamilovat do vlastní slávy.

Dračí carevna byla žůžo dobrodrůžo. Jsem si polebedila Už teď cítím v duši hořkost, jak mi Ilja, Koščej, Mikula a ostatní chlapíci chybí! Zprvu se mi tak nezdálo, neboť mi zážitek ze čtení kazily ty všechno prorůstající ruské byliny (k tomu asi nikdy kladný vztah nenajdu bohužel), ale! Ale v druhé polovině ustoupily a otěže převzala stará dobrá fantasy meče a magie. Což tu někdo knize vyčítal, ale mě to strašně bavilo. Akční jízda, draci, meče a oštěpy, parádní postavy. Me Gusta! Pekelně vybroušený konec a musím přiznat, že druhou knihou Bohatýra se mi Juraj Červenák zaryl do paměti jako někdo, kdo setsakramentsky umí psát. Mám takový pocit, že už je z něj tak dobře vypsané hovado, že bych od něj četla i nákupní seznam se zatajeným dechem. Bavilo mě to, užila jsem si to a těším se na trojku Bohatýra!

12 18.05.2023

V nejepičtějším díle Brian Staveley opět dokazuje, jak skvělým vypravěčem je. Místy teda zbytečně natahuje, ale přiznám se, že jsem si na jeho styl psaní zvykla natolik, že mi ta prázdná místa dovolila odpočinout si a vstřebat to vše komplikované okolo.

Představte si tu hrůzu, kdyby někdo všem lidem v jednu chvíli vypl emoce. Nebáli bychom se, necítili lásku, nenávist, neměli žádné tužby, žádné deprese a obavy. Byli bychom prázdní. Za jak dlouho bychom se zbláznili? :D

Celkově sérii považuji za zdařilou a velmi nápaditou věc, nabízí víc než jen solidní klasiku, boj dobra proti zlu. Nevyrazila dech, místy byla předvídatelná, ale dala mému dubnu smysl. Je to čtivé, epické, místy zábavné a docela surové. Nabízí fajn hrdiny, obří létající ptáky a vcelku zajímavý magický prvek.

Mohla bych na světlo světa vytáhnout nějakou tu literární špínu (alá chyby v textu, stále nepřeložená mapa, vcelku snadno překonaný zloduch), ale nechci. Za mě to totiž nebyla vůbec ztráta času, ale v hodnocení se držím stále někde mezi 3-4 hvězdami. Na čtyřku mi chybí nějaké to zaháčkování, ke kterému prostě nedošlo.

Serie prectena hnedle za sebou.

3 01.05.2023

Toto je vcelku solidní druhý díl. Je to přesně to pokračování, které Vás nabudí do toho třetího, protože funguje jako prostor vyplňující sladká cukrová vata a vy se nemůžete dočkat toho slaného karamelu, co vás čeká na konci! Doslova se tím prožerete. V tomto díle se stále držím někde mezi 3 a 4 hvězdami, Brian Staveley sérii drží stále tak někde uprostřed, ale není to nic na škodu. Ani bych neřekla, že tu platí takové to - nenadchne, neurazí- protože to má sobě vlastní potenciál. Hrdiny si oblíbíte, prožíváte s nimi tíživé ale i ty vzletné momenty, svět nabízí pevné základy, zlo nabírá co do hrůznosti (byť se zatím moc neukázalo) a vy se těšíte na finální souboj a doufáte, že pro ty z nás, kteří dokážou cítit hrůzu, to bude příšerné. Protože jestli se tento konflikt vyřeší pěstním soubojem a na třech stránkách, otesám Netesaný trůn bez bázně a hany v dalším příspěvku na obyčejnou dětskou židličku.

Zbývá mi tu ještě prostor na to, abych vyjádřila svou nelibost nad tím, že jsou mnohé fantasy série přirovnávané ke Hrám o trůny. U téhle to mé rozhořčení platí dvojnásob a dovolím si s tímto marketingovým tahem nesouhlasit a žádat o zrušení podobně škatulkujících nálepek!

A vtípek vydavatele na konec: Chtěli jste mapu? Tady ji máte! Paráda.Jen tedy oproti textu v knize není přeložená a když neumíte anglicky, moc nepomůže. Poslední smrtelné pouto a Lebky čekaj. Tak ahoj!

1 24.04.2023

Je škoda, že mi takhle vcelku dobrá fantasy série unikla, protože bych ji před lety ocenila mnohem více po zásluze. Jestli unikla i Vám, s klidným svědomím vám doporučím tuhle chybu napravit, ačkoli jsem v hodnocení někde mezi 3-4 hvězdami z pěti.

Hned emotivní prolog si mne získal svou krutostí a čtivost prvních kapitol slibovala parádní počteníčko. Císařovy čepele v sobě odráží základní pilíře klasické fantasy ságy, která sází na spolehlivý model hrozivého nepřítele a hrdinů, kteří se mu musí postavit. Mnohé může zklamat předvídatelnost, jiné přílišná rozepsanost autora. Já však spoléhám na to, že si série nezískala věhlas jen na základě první knihy. Věřím, že úkolem čepelí bylo dát nám poznat hlavní hrdiny, představit svět, do kterého je děj vsazen.

Ten svět mě teda zatím moc nepřesvědčil a přijde mi, že mnohé zatím neukázal. Postavy se oproti tomu činili, bylo fajn sledovat čím vším musí projít, aby na konci byli takoví, jací byli. Nebylo jich moc, jména se vcelku dobře pamatovala. V prostoru jsem se docela orientovala, byť kniha postrádala mapu. Co se týče magie či historie světa, prozatím cítím, že chci zjistit více, ale přesvědčená o skvělosti úplně nejsem.

Máme tu tři linky, každá představuje jednu z císařových čepelí, jak sám zavražděný vládce poeticky své děti označil.

Princezna, co se snaží v nové funkci dokázat, že i jako žena dokáže plně zastat funkci mezi těmi všemi testosterony. Mezitím si jiné ženy naprosto bez problémů vybojovávají své místo v drsných speciálních letkách a podstupuji s princezniným bratrem Valynem krutý trénink. Ten navíc ke všemu za každým rohem očekavá někoho, kdo mu usiluje o život. Vse nevypadá tak ztracené, dokud nepřijde den poslední zkoušky, kdy ho doslova pozře temnota, nebo on ji?

A pak tu máme bratra-pravého následníka trůnu Kadena, co se učí v odlehlém horském klášteře podivné filozofii a podstupuje různé a docela ponižující zkoušky. Zatímco centru říše hrozí vzpoura, protože vrah císaře nebyl potrestán, snaží se Kaden včas utéct vlastni smrti. Poletí mu podezřívavý Valyn navzdory opačným příkazům na pomoc?

Po prohlédnutí mapy v knize dvě, jsem napnutá jak kšandy, kam nás křídla kettrálů dostanou dál. Tak snad! Vypadá to slibně.

2 11.04.2023

Povídky ze světa Sandmana jsou skvělým nápadem a prostředkem pro nahlédnutí do světa komixového díla Neila Gaimana. Sám povídky nepsal - pouze je vybral, jde o mix krátkých příběhů od různých autorů, najdeme mezi nimi jména jako Tad Williams či Gene Wolf. Některé povídky byly slabší, jiné zase naprosto skvělé, například: Krvák, Silnější než touha, Den narození.
Celkově sbírku hodnotím za tři, ale zmíněné povídky za pět rovných. A všem co se líbil seriál, všem těm by se mohly líbit alespoň některé povídky.

21.03.2023

Navzdory všem prolitým slzám jsem se místy neubránila úsměvu. Tohle emotivní, milé čtení prožije podobně nejspíš každý, kdo v životě o někoho či něco přišel. Nemusí jít nutně o babičku, či pejska, ona jedna promarněná přiležitost napáchá na duši člověka škod, až to bolí. Podle autorky člověk nepotřebuje protilék na zármutek, musí jen najít způsob, jak si jím projít. Svým tempem, ať to trvá, jak dlouho chce. A nejspíš ví o čem mluví, protože jí samotné psaní této knihy pomohlo vypořádat se se ztrátou milované babičky. Do knihy promítla mnohé ze svého žalu, což je znát na každé stránce. Prostřednictvím tří hlavních a dojemných příběhů popisuje velmi krásným a čtivým způsobem, jaké je to spadnout do zrádných vod jménem starostlivost. Jak je v nich nebezpečno, protože starost o druhé bolí jako čert. Jak se místo, ve kterém žijete, mění v muzeum všech, které jste milovali. A jak moc to bolí, když si smrt příjde pro někoho, koho milujeme. Veškerý ten smutek nám autorka servíruje prostřednictvím otce, který přišel o syna. Malého kluka, který přišel o svého tatínka. A dospělé ženy, která přišla jak o babičku, tak o lásku svého života. Všechny příběhy se na konci nádherně spojí a ukáží, že každý z nás by potřeboval alespoň jednou navštívit krámek s fantazií, což je kouzelné místo, které přináší útěchu, radost a naději a potěší každého, kdo nepřestal snít. A může se v něm lehce stát, že zavolá někdo, jehož hlas potřebujete slyšet. Jemuž jste zapomněli nebo nestihli něco důležitého říct. Přinejmenším si myslím, že by si každý z nás zasloužil jednu volnou stránku v knize "Vlastníkův průvodce truchlením." Nedržme žal v sobě, ale nechme námi tím důkazem, že jsme milovali, cloumat jak je zapotřebí. Sama jsem před lety prožila podobně silnou ztrátu jako autorka a o to víc musím zdůraznit, jak důležité poselství v sobě tahle maličká kniha skrývá.
A navíc v sobě nese jeden chlupatý odkaz: Kočky se tváří tak, jako by znaly odpověď na všechny záhady vesmíru. A že by každý měl alespoň jednu mít...

4 12.03.2023

Momentálně jsem jak na křídlech postižené vážky, protože opravdu nevím. Gallant by si dozajisté ty čtyři hvězdy zasloužil, protože začal tak záhadně, že se i hrad v Karpatech a komnata v Bradavicích červenali v obavách, že je v tajemnosti překoná. Autorka píše vážně hezky, využívá skoro až poetické popisy, vtahuje do děje, nabízí solidní duchařskou story. Hrdinku, která si Vás získá. Poznámka pod čarou: miluji, když se aktuální příběh prolíná s minulostí, třeba ve formě deníků jako zde. Dodává to příběhu takové šmrncovní mrazivé vzrušení...
Jen prostě...
Já se strašně těšila na finále a pak ho dočítala mírně nakrknutá, ta radost z tajuplné a místy hezky strašidelné atmosféry se vytrácela, nahrazovala ji netrpělivost. Kdy už to přijde. A pak přišlo něco jiného - maličké zklamání, solidní začátek se změnil v docela zbytečně rychlý konec, který se podle mě té spooky atmosféry nedržel už ani za pačesy. Ale což. Bylo to prostě fajn young adult počteníčko a neublížilo. Určitě se podívám po dalších knihách autorky.

3 03.03.2023

Velmi čtivé, napínavé a místy i vtipné. Forma rozhovorů tomu dodala na kultuře a vůbec, pan Mareš je docela frajer. Pan Moravec je rozený talent na pokládání otázek.

Taky bych nikdy neřekla, kolik (a jakých) zločinů se v Praze a okolí dělo. Neviděla jsem seriál Devadesátky a ani Případy 1. oddělení, ale po přečtení knihy se na ně chystám.

12 27.02.2023

První kniha ze série Stín krkavce nebyla vůbec špatná. Anthony Ryan v ní ukázal, že přesně ví to, co čtenáři v tradici epické fantasy chtějí číst. Hraje si s klasickými a jednoduchými motivy alá: zrození hrdiny, cvičeného tajemným řádem. Skrývá tajemství o magickém daru. A nakonec je tím nejlepším z nejlepších. Zocelen krutým osudem a ztrátou milovaných… Ano, přesně o tomhle jsem už letos četla v Synovi černého meče a bůhví kde ještě. Hold klasika, která neomrzí. V první polovině knihy se skrze trénink seznamujeme (krom toho, že sledujeme růst hlavního hrdiny) s dalšími postavami a světem, který tedy k mému smutku bez draků působí jako z historického románu. Bavila mne spíše druhá polovina knihy, kdy se už dospělý Vélin protlouká bitvami, snaží se být dobrým velitelem a přítelem v době, která tomu moc nepřeje. Poznává sílu své mocné písně. Místy mi ho bylo vážně líto. Mezihry s kronikářem byly strašně fajn, dodávaly příběhu zvláštní pocit poznání směru, kudy se příběh potáhne a zároveň čtenář sledoval (a dedukoval proč?) že Vélin neříká úplnou pravdu. A finále? Provázání s vedlejším temným příběhem, který byl v knize několikrát zmíněn, mne velmi potěšilo. Po dočtení se mi ale nespalo lehce, ve všech těch lehčích fázích spánku mnou stále rezonoval smutný osud Vélina al Sorny. Ranní probuzení bylo lehce depresivní. Ačkoli si myslím, že nejde zas až o takový hit, neubráním se třem hvězdám z pěti.

Zábavné, ale nijak ohromující.

7 20.02.2023

Hlásím návrat k zaklínači Geraltovi! Pokud jste fanoušci, určitě máte své vlastní důvody proč se taky vracíte. Zaklínač nám jich dává zavděk mnoho, ať už mluvíme o hrách, knihách či seriálové adaptaci, jejíž první sérii jsem si docela užila, hlavně díky Henrymu. Nikdy jsem si totiž nemyslela, že Geralt může být takhle strašně sexy...


Svět Sapkowského nabízí ale mnohem více, než samotného Šedého vlka, dosti si toho bere z Tolkienovského lóru, nejsou mu cizí rasy jako elfové, půlčíci, trpaslíci. A taky jejich "řeči". Jen mi v tom přijde více realistický co se týče charakterů. Je vidět, že Tolkien byl vědec, který vše musel ověřit, podpořit určitými zákonitostmi, vyzkoumat A až k Z a vše podepřít dalšími sloupy své nejen jazykové obrazotvornosti, občas ale zapomínal na čtivost a hravost. Kdežto Sapkowski, panejo, uplně jsem zapomněla, jak on si to psaní náramně užívá. Jak dokáže peprnými hláškami, nespisovnou mluvnicí, narážkami na skutečné historické události (ten boží alá středoevropskej středověk) a sobě vlastní ironií dodat ději líbivosti a autentičnosti. A ta jeho inspirace u klasických pohádek Grimmů či Drdy? On se tím vším baví! Krásně se těží z mezirasové nesnášenlivosti a nepochopení z, jak to říct - dejme tomu nejlépe po Prattchettovsku - z druhismu jako takového. Baví mě moc, že ze všeho vychází nejhůř lidé. Ach my svině! Vlastně sám Geralt je vnímán jako cosi těžce přijatelného, odporný mutant, který ani mezi svými zrovna není moc doma. Hold se úplně nepovedl podle představ. První kniha povídek mne jen utvrzuje v tom, že ve fantasy je možné opravdu všechno, ale každý svět má svůj řád, svá pravidla. Když to všechno funguje jak má, nevybočuje to ze zavedených zákonitostí, přichází ten opojný pocit druhého domova. Těším se až se vrhnu na druhou povídkovou knížku. Protože miluju, jak Sapkowski dělá to, co dělá nejlíp. Jak vypráví.

15 10.02.2023

"....Varuji tě! Jestli tvoje věc není spravedlivá, jdi mi z cesty, protože jsem Ashok Vadal a postarám se, aby i bohové litovali, když mi zkříží cestu...!

Dostala se mi do rukou typicky akční fantasy, která kráčí vstříc tempu moderní rychlé doby s hlavou vztyčenou. Do dějin literatury se nejspíš nezapíše, ale přesto zaujme vybudovanými pravidly dosud nepoznaného světa, svižným tempem bojových scén udrží čtenáře bdělého při čtení i takhle po půlnoci a ano, přestaví někoho - koho můžete tajně milovat v myšlenkách před usnutím…

Poslední dobou si doslova libuji v příbězích, kde není nouze o bitky, krev, střeva ale hlavně o hrdiny, kteří z těch správných důvodů baží po pomstě a jdou cestou spravedlnosti hlava nehlava. Ano, u tohoto odpočívám, vypínám a pumpuju svoje imaginární svaly do rytmu úderných skladeb od Audiomachine a přidávám se k boji v bezpečí svého obýváku!

Z písmenek povstal notně morální hrdina (nutno podotknout další neporazitelný v řadě...), co staví zákon nadevše, nezná strach, soucit a když k tomu přidáte trošku té dávno zapomenuté magie a černý meč, který ke svému majiteli promlouvá a obohacuje ho o bitevní zkušenosti všech velkých válečníků, kteří ho kdy drželi v rukou... musíte si k němu přidat přídomek obdivuhodný, ať už chcete nebo ne. Svět ve kterém hrdinové tohoto příběhu žijí, drží pohromadě jen díky sbírce zákonů a jednotce speciálně vycvičených mužů, kteří se starají o to, aby byl zákon dodržován. Nakouknete lehce i do historie a odhalíte mnohá tajemství. Ale co když je ten nejlepší z těchto bojovníků využit jako nástroj zločinu proti lidskosti? Jakou cenu má lidský život někoho, kdo slouží...? A určuje (Indií inspirován) kastovní systém to, čím se můžete v budoucnu stát? Co když jste samy lůzou, ničím, lidským odpadem? A co na tohle všechno staré proroctví, které slibuje děsuplnou válku a návrat obávaných démonů...

Opět mám krvavé palce od toho, jak jsem svému favoritovi zuby-nehty fandila. Za mě velmi dobrý počtení a nemám ani jeden důvod, proč Vám to nepodstrčit jako dálešek k naloženinám

4 05.02.2023