cathyblack komentáře u knih

Hlavní hrdina tak trošku omylem a tak trošku úmyslně zabije, protože na něj prostě udělali habaďůru. Skončil v base, ale našel způsob, jak to tam zvládnout. Začal se věnovat psaní. A modlení. Objevil v sobě talent psát modlitby bohatě poetickým způsobem a neadresoval je vám známým bohům. Je vcelku překvapující, že ty jeho niterní modlitby začínají fungovat. Náš hrdina si získává nejdříve respekt spoluvězňů, lásku své budoucí ženy a nakonec i předčasnou svobodu. Jeho “modlitace nakonec vycházejí knižně, a náš spisovatel se tak ocitá ve světle reflektorů jako okouzlující duchovní celebrita. Bestseller, znáte to. Sláva však přináší nejen štěstí, obdiv a peníze, ale i problémy, včetně hrozeb od fanatických kazatelů a znepokojivě děsivé přítomnosti Pána osamění, tajemného cosi, který jako by vystoupil přímo z jeho poetických textů.

Tento příběh není jen o víře a její síle a střetu s něčím novým, ale také o pochybnostech o sobě samém a o hledání smyslu v moderním světě. Proč vlastně? Stejně jako knihy mého oblíbeného Cormaca McCarthyho se i tato věnuje kritice společnosti, nebojí se použít ironie ani satiry. Tenhle obrázek vše požírající americké kultury mne překvapil svou přímočarostí. Kniha se čte opravdu jedna “báseň a musela být více než překladatelským oříškem. Hlavně co se modliteb týče! U nich se zastavte a vychutnejte si. Žánrově ji asi vymezit hranice nedokážu, nejraději bych se přiklonila k magickému realismu. Donutila mne ale dost přemýšlet o víře a všeobjímajícím konzumu.

Děkuji Gnomu za maličkou knihu velkého obsahu!

2 08.12.2024

Je to už docela dlouho, co jsem přečetla knihu na jedno posezení. Musím přiznat, že mi chvilkami vyskakovalo srdce z hrudi.

Je skvěle napsaná a nepotřebuje ani řádek navíc.

Příběh sleduje hon na draka, kterého se účastní jak Sithové, tak lidé. Hlavně tedy sledujeme dva bratry, Inelukiho a Hakatriho. Zatímco jeden je domýšlivý, neklidný a hrdý, ten starší je jeho pravým opakem. Když se Ineluki zaváže smělou a strašlivou přísahou, že zabije děsivého draka, přivolá na svého bratra pohromu, kterou byste nepřáli ani svému nejhoršímu nepříteli. A co hůř, tahle pohroma se dotkne nejen všech Sithů ale i lidí. Ti, kteří už ochutnali Východní Ard vědí, k čemu všemu tahle neuvážená přísaha povede. Kniha však funguje sama o sobě, je to parádní standalone, který může probudit zájem o Východní Ard.

Dobrodružná výprava na draka se tedy mění ve strašlivou tragédii, která je vyprávěna sluhou jednoho z bratrů tak dojemně, že jsem měla opravdu velký problém neuronit pár slz.

Zatímco se první polovina snaží udržet čtenáře v pozoru akčním dějem, protože drak není žádná roztomilá Bezzubka, ani upovídaný drak Šmak, ale opravdická ohavná a nebezpečná bestie, ta druhá vás zaskočí tím, jak se vás hluboko dotkne smutný dopad jedné z domýšlivosti vyřčené přísahy.

Bratři větru jsou skvělou ukázkou, že se výborný příběh dá odvyprávět na necelých třista stránkách. Že po sobě i malé dílo může zanechat hlubokou propast v duši. A že Tad Williams umí psát jako málokdo dnes.

A že není radno se spoléhat na hodnocení Databáze, protože tohle je rozhodně jedna z těch mnoha podhodnocených knih.

PS. Fakt nechápu ten jeden palec dolů.

3 08.12.2024

No tak, co si budeme říkat. K páte knize série se nedostane jen tak každý, vlastně předpokládám, že jsme tu už vesměs všichni fandové, kteří se budeme posouvat pouze dál.

Pátá kniha Kola času místy nudila. Místy byla velmi zajímavá, legrační, napínavá. Ale vlastně jediné co dokázala ukázat, že naši hrdinové už jsou hrdinové. Žádné uplakané děti, Rand přestal fňukat a začal fungovat jako Drak, Matt ukázal zač je toho loket, Perrin se radši ani neobjevil. Děvčata se stále tahají za cop a hladí si sukně, tentokrát ale vystrkují růžky a zkouší to na šatech s výstřihy až k pupíku.

On ten Jordon buduje ty postavy hodně pozvolna, sem tam jsem měla pocit, že těch 80 stránek, co jsem zrovna přečetlo existuje jen proto, aby to byla bichle. Nic to na ději nemění, nikoho to nikam neposouvá, doslova se jen taháme za copy a přemýšlíme, který chlap je horší. Jestli ten, kterého milujeme, nebo ten, který miluje nás. Děj se ale někam dostal, opět vybuchl v epickém finále a ukázal, že možná ten Jordon i ví, co dělá. Ikdyž někdy to tak nevypadá.

Za čtyři v tom budu už asi navždy a pokaždé.

2 14.11.2024

Tohle je jedna z nejkouzelnějších verzí této vánočního klasiky. Úžasné ilustrace a parádní formát knihy dělají ze čtení pohádkový zážitek na zasněžený večer, hřeje jako horké kakao a je něžná jako maminčino pohlazení.

Dickensův svět ožívá prostřednictvím kouzelných ilustrací, každá stránka září jako blikající světýlka na vánočním stromku. Ty ilustrace otevírají dveře do světa a doby, kdy je obzvlášť důležité být laskavým člověkem.

Vyčaruje nejen úsměv na tváři, malé slzy, která se zaleskne v oku, se nevyvarujete.

Krásné Vánoce všem!

5 04.11.2024

I ty, Gwynne!

Dobrá, tvoje postavy jsou v mnohém “prvoplánové. Buď jsou dobré, nebo zlé. Ale vadí mi to v případě Hladu bohů? Ne!

Svět inspirovaný severem je tak půvabně chladný, obzvlášť v těchto venkovních teplotách. Gwynne skvěle vypráví, umí vtáhnout do děje a mám takové podezření, že si očuchal spisovatelské řemeslo už natolik, že se neštítí použít triků větších mistrů. Druhá kniha Krvopřísežných je nabitá akcí. Gwynne svým hrdinům nedopřeje ani chvilku oddychu, všude stříká krev, lezou ven střeva a nebojím se říci, že to má velmi blízko ke grimdarku. Hodně se to tam hemží různejma potvorama, hajzlíkama a hrdinky, to je jedna větší borka za druhou. Občas se neubráníte úsměvu, chvílema nemáte daleko k pláči. Tohle je ve finále strašně fajn věc. Ta severská hutná atmoška, drsné ženy a muži se zacuchanými vousy! A k tomu dvě milované potvůrky, Vesli a Spert. Naštvaná bohyně a huňatý ňuňu vlk.

Takže čtěte Gwynna, coby ne. Nejspíš Vám nezmění život, ale ty jeho mordy Vám udělají, kudla, dobře na duši.
A jestli jste přečetli Stín bohů, Hlad vás velmi potěší. Je totiž o jednu hvězdu lepší. Alespoň co já do toho můžu mluvit.

4 27.08.2024

Řeknu to jednoduše - spousta dobrých nápadů (ať už vykradených, či ne) a čtivá „ich“ forma bez povinnosti přemýšlet, spojovat a hloubat v moc pěkném obalu.
Prostě kniha, kterou si fanoušci žánru romantiky užijí. A jak je vidět , užívají.

Myslím si, že je na trhu mnohem více lepších "dračích" knih. Ale co naplat. Tady nejde o literární kvalitu či budování světů. Ale o něco úplně jiného a toho se v té knize nalézá dost.

Oceňuji draky. Za ty jsou ty hvězdy.

Fanoušci klasické fantasy ostrouhají.

6 27.08.2024

Strašidelná sbírka povídek obsahuje 20 krátkých příběhů, které vám ukážou, že přestat s kouřením není jen tak. Že se stroje můžou zbláznit, že ďábel nemusí posednout jen člověka, že se navštěvovat vesmír vždy jedinci nemusí vyplatit, že si radši posekám trávník sama. Že je lepší věřit dětem, když vidí ve skříni kostlivce. Že v kukuřičném poli skrývá se zlo, že není dobré věřit chlapům, kteří vědí, co ženská potřebuje.

A tak dále.

A ty otevřený konce!

Hodně se mi líbily povídky:
Mrtví se někdy vracejí.
Římsa
Nekuřáci a.s.
Já vím, co potřebuješ
Muž, který miloval květiny
Jahodové léto a Děti kukuřice.

A ty ostatní byly prostě Kingovsky dobrý.

8 27.08.2024

Kniha začíná na bojišti, všude teče krev, řinčí zbraně a ve vzduchu je cítit zrada. Hlavní hrdina Demir, borec na koni, zažije strmý pád do bahna viny a sebemrskačství. Na několik let se zdekuje do ciziny, aby využíval svých schopností v podsvětí. Když však zabijí jeho matku, vrací se jako mravokárný mstitel a využívá veškerých zbraní, aby se dopátral pravdy. Pravda, kterou odhalí, však může způsobit kolaps celé civilizace, neboť magická síla, která udržuje společnost v chodu, dochází. Damir, skleněný tanečník, si musí sáhnout takřka na dno, aby pochopil, že zákulisní hry, probíhající válka a možný konec života, jak ho svět zná, to vše je v neviditelných chapadlech něčeho mnohem silnějšího. Má vůbec šanci zachránit říši bez krvavých obětí?

Kniha je šťavnatě akční, autor nenechá ani jednu z postav odpočívat. Nesledujeme jen Demira, ale i velmi talentovanou sklářku, neporazitelného šampiona v boji na blízko (Montega ), cílevědomou vyšetřovatelku vraždy, řadové vojáky… Všechny postavy mají své vlastní pohnutky, které je velmi zábavné sledovat. Je velikou (a jedinou) škodou, že postavy jsou vesměs černé nebo bíle. Ale nemůžu mít všechno. Hlavně, že mám Montega !

Fungování magie, práce ve sklárně s magickými skly a jejich následné využívání, to vše je opravdu nápadité. Koncept skleněných tanečníků mne bavil. Postavy jsou sympatické. Světofungování má svou logiku. Příběh má jiskru zažehnutou ve sklářské peci a končí totální tmou, masakrem s velkým otazníkem.

Na konci opravdu dojde k překvapení. Těším se na další díl!

1 05.08.2024

Spíše se přikláním k 3,5.

Deaverovou nejsilnější stránkou bylo vždycky překvapení, totální zvrat v ději, který vyrazil dech. Poslední knihy jsou spíše v tomto ohledu dosti průměrné. Ke zvratu stále dochází, ale chybí tomu ten správný náboj. Mám vtíravý pocit, že jde o nejslabší z příběhů o zmrzačeném géniovi.

I v této knize Lincoln Rhyme řeší děsivý případ, kdy obyvatele New Yorku ohrožují "padající" vysokozdvižné jeřáby. Terorismus? Nebo něco úplně jiného? Do toho všeho se vrací na scénu Lincolnův dávný nepřítel číslo jedna. A samozřejmě - jeho hlavním cílem je Rhyme. Zažíváme dosti napínavé chvilky a v jeden moment to vážně vypadá na to, že série skončí šestnáctým případem. Na(ne)štěstí se objevuje někdo nový...
A zvratů je dostatek, nebojte.
Dokonce tolik, že se to zdá až příliš komplikované.

Celé je to jako zběsilá honička camarem, který řídí naštvaná Amélie.
Za mne nejvýraznější linkou příběhu je ta Rona Pulaského, kdy o něj máte v jednu chvíli vážně obavy a pak sledování počínání mistra Hodináře. Lincoln jakoby odjížděl na vedlejší kolej, což příběhu vůbec neškodí.

Bylo fajn opět potkat staré známé, jako Lon Selitto, ošetřovatel Tom , Lincoln, Amélie... Ron Pulaski, Hodinář. Ta nostalgie krásně hřeje u srdíčka, bohužel musím konstatovat, že to uměl Jeffery lépe. A Hodinář kdysi taky dokázal být zákeřnější antihrdina.

Ale nostalgie je nostalgie. Takže za čtyři a mlčím.

4 05.08.2024

Žádný nezapomenutelný balíček chechotu, spíš velmi průměrná jednohubka o trpasličí bandě, která čelí "nejen" nekromantovi. Pokud máš rád(a) humor, hrávals se mnou dračák, nechceš nic náročného do busu na italskou dovolenku…tak asi jo. Zlatá průměřina okořeněná několika fajn hustejma hláškama.

Určitě bych si nedovolila porovnávat s Terry Pratchettem. Tento druh humoru je úplně jinde.

11.07.2024

Poslechnuto jako audiokniha.

Strašně fajn věc nejen pro fanoušky HP. I mudlové ocení otevřenou zpověď kluka, co měl štěstí a zahrál si ve filmové sérii, která ovlivnila život mnohých, hlavně teda ten jeho. Tomovo vyprávění začíná zlehka, uprostřed je příjemně domácké, když mluví o svém pobytu v “Bradavicích s postavama, které máme či nemáme rádi. Vzpomíná na herce a jiné kolegy z natáčení, na svou rodinu a o humorné historky není nouze. Hodně zvážní, když se Felton svěřuje s věcma, o kterých jiní mlčí. Léta pobradaviční, převážně v Americe, velké změny a tvrdé dopady na dno.

Přes vše, čím prošel v době, kdy padl na úplné dno, se zdá, že zůstal pokorným a dobrým člověkem.

Jako herec mi přišel vždy dobrý, zahrát hajzlika a přitom si získat fanoušky, není jednoduché. Draca zvládl na jedničku.

Byl to strašně fajn a odpočinkový poslech, který se změnil v takovou menší terapii, která přišla ve chvíli, kdy cítím podobné “citové prázdno a mám potřebu pořádné dovolené.

5 22.06.2024

Jeden z nejakčnějších a nejsilnějších (na tloušťku, vlastně i na emoce) dílů Kola času se zpočátku tuze vlekl. Intrikovalo se, plánovalo, připravovala se půda pro tu záživnější polovinu knihy.

Robert Jordon rozšiřuje svou mapu světa a dostáváme se do míst, o kterých jsme v předchozích slyšeli jen z povzdáli, ba i dokonce se vracíme na místa, kde to všechno začalo - Dvouříčí (Edmondova role). Dostává se nám velmi zajímavého náhledu do historie, kultury Aielů. Dozvídáme se více o temných posluhovačích. Jordonův svět je barvitý, spletitý a rozmanitý. Dokonale vymyšlený a čtvrtou knihou to Jordon výrazně podtrhává.

Dějové linky se opět rozdělují podle toho, kam směřují hlavní postavy.

Perrin se vrací domů a je na něm znát, stejně jako u všech, velká změna. Z obyčejného kováře se stává "velitel", který dokáže naplánovat útok i obranu, velitel, který několikrát překvapí projevem hlubokých citů. Jordon si začíná pohrávat s prohlubováním charakterů a to mě strašně baví.
Perrinova linka je za mne druhá nejvýraznější, ačkoli všichni slibovali, že kniha patří převážně jemu, stojím si za tím, že hlavní hrdinou tohoto dílu je Rand, který se dostává hlouběji do světa svých předků, bojuje s osudem vyvoleného tak, že se snaží lépe pochopit proroctví a zjišťuje, že jejich výklad nemusí být vždy jednostranný. Skoro se mi zdá, že svůj osud přijímá a vydává se mu vstříc. Jeho změna je patrná již od prvních stránek této knihy a ačkoli se občas může zdát, že "šílí", přijde mi naopak jako normálně chovající se člověk, kterému na bedra osud naložil moc. V jedné náročné chvíli, kdy je těžce raněn, přemýšlí o tom, jak jednoduchý a šťastný život mohl jako ovčák mít. V tu chvíli mi přijde tak strašně lidský, že kdybych ho mohla obejmout, udělám to.
Matt se kupodivu přidává na cestu k Randovi. Dostává se mu také určité změny, jejíž řádnými svědky nejspíš teprve budeme. Jsem strašně zvědavá, kam dál se posune. Je neskutečný, kam se tito tři mladí kluci posunuli a strašně si to užívám.

Zato děvčata tomuto dílu dávají na frak (proto mínus jedna hvězda). Obzvláště když jsou spolu. Intrikují, podlézají, chovají se nevyzpytatelně, nelogicky. Uhlazují si šaty a tahají se za cop. O svých vyvolených (mužích, do kterých jsou zamilovaní) mluví jako o hlupácích, kteří potřebují vést. Robertovi musely v minulosti ženy hodně ublížit, protože takhle nesympatické hrdinky jsem už dlouho "nepotkala". Nyneiva a Elain se vydávají do Tančika, odhalit černé Aes Sedai. Nejzajímavější z této linky je odhalení minulosti kejklíře Toma. Velmi zajímavá postava je Lanfear. Přála bych si, aby tohle tisícstránkové monstrum mělo ještě o sto stránek více. A aby se věnovaly jí.

Vesměs se Kolo času stále velmi dobře točí, občas ubírá na otáčkách a někdy se rozjede na plné obrátky. Nabízí toho spoustu a chce jen dvě věci: pozornost a trpělivost. Pokud toto Kolu času dáte, budete velmi dobře odměněni.

1 31.05.2024

Druhý díl Ságy o zelených kostech se odehrává necelé dva roky po událostech první knihy. Normálně bych sáhla po čtyřech hvězdách, ale zjišťuji, že si na této sérii buduji silnou nefritovou závislost.

Vše to opět stojí především na hlavních hrdinech knihy. Rodina Kaulů si mne získala už v první knize. Sourozenci Shae a Hilo nejsou perfektní, mají své chyby a občas jednají tak, že bych jim jednu vrazila. Ale právě tou svou nedokonalostí a slabostmi si mne získávají čím dál tím víc. Hilo ukazuje, že dokáže stejně slušně jako Shae manipulovat, s kým se mu zachce a občas se v něm probouzí jeho staré "Rohovské" já (tyhle chvíle miluju). Zároveň však narážíme na jeho jemnější a starostlivou stránku. Shae je výborná Počasnice, moc dobře ví, kam až může zajít. Nicméně se přes svou obvykle chladnou hlavu nechá zatáhnout do situací, které jí vůbec nezávidím. Svým vybruslením z nich si však získává moje sympatie a já ji považuji za jednu z nejzajímavějších hrdinek, které jsem kdy poznala. Občas nejednají čestně, ale v zájmu přežití klanu to prostě jinak nejde. Jejich adoptovaný bratranec Anden, takový mladistvý prvek v dospělácké sérii, který se spíše nechtě než chtě vydal do zahraniční za studiem, dostává více prostoru. V cizím městě poznává, že nefrit ovlivňuje mnohé i za hranicemi Kekonu a dostane se do nejedné svízelné situace. Nakonec se ukazuje, že aby byl pro klan užitečný, nemusí nasazovat nefrit.

Druhý díl se tedy nedrží pouze Kekonu, sahá si daleko za hranice ostrova a ukazuje, jak nefrit ovlivňuje nejen světovou politiku ale i jednotlivce, kteří chtějí zbohatnout bez ohledů na to, kolik lidí zemře. Za mne skvělý nápad - nedržet se jen hranic nefritového ostrova.

Podobně jako v prvním díle nabízí Nefritová válka extrémně emotivní až tragické momenty, dojde k přestřelkám a soubojům (které jsou výtečně napsané). Dochází i ke střetu kekonských gangů, který ve mne opět probudil touhu přečíst si Kmotra, nebo nějakou tu knihu od Caleba Carra (Gangy v NY).

Závěr v nás zanechává několik nezodpovězených otázek a pochybností o duševním stavu jednoho z hlavních hráčů, proto okamžitě sahám po třetí knize a nejspíš se tou angličtinou zadusím, ale za ten risk to stojí.

Nefritová válka je za mne stejně dobrá jako první kniha, mám však pocit, že si Fonda Lee to nejlepší šetří na finále a že tuto trilogii zakončí tak, že mi bude chvíli trvat než se vzpamatuju.

Její postavy nejsou tak skvělé jako ty od Abercrombieho, ale miluju je.
Její magický systém není tak dobře vybudovaný jako ten Sandersonův a přeci miluji to, na jakých pevných základech a pravidlech stojí.
Worldbuilding má své zákonitosti a ani víc vlastně nepotřebuju.
Miluju tu čest.
Miluju ten smysl pro rodinu.
Miluju to politikaření.
Miluju ty všechny malé podvodníčky.
Miluju ty zvraty.
Miluju i tu lehce "romantickou LGBT" linku. Ničím neruší a krásně splyne se zbytkem příběhu.
Baví mě, co nefrit dělá s obyčejnými lidmi. Baví mě, co dělá se zelenými kostmi.


Obdivuju Fondu Lee a stavím si ji do topky žebříčku nejoblíbenějších spisovatelek.

Aktualizace: přečten třetí díl v originále - parádní série.

2 29.04.2024

Nefritové město není až tak typickou fantasy, nebýt nefritu a pozoruhodných schopností, které svým držitelům propůjčuje, přiklonila bych se spíš k drogové gangsterce, komornímu rodinnému dramatu. Asi bych ji zařadila do sekce pro dospěle, k městské fantastice. Nečekejte draky, čaroděje nebo rytíře ve zlaté zbroji. Příběh se odehrává na ostrově, který se velmi podobá Japonsku. Zařazení je tedy asijské, ale řekla bych, že se nijak asijské kultuře neblížíme, nepronikáme do ní. Nehraje prostě hlavní roli.

Už od začátku jsem si navykla na tempo knihy, pozvolna se dostávala do děje, poznávala hrdiny příběhu. Nejsilnější stránkou knihy jsou právě ty postavy, ke kterým chtě nechtě při čtení přilnete. A kdo je fanoušek Kmotra... nemůže nevidět několik podobností. Vždyť každá z postav zrcadlí někoho z hlavních členů Corleone rodiny. Anebo jsem tak velký fanoušek Kmotra, že jsem to v této knize chtěla vidět. Například jedna z tria hlavních sourozenců, Šae, mi připomínala Michaela Corleone.

Nosit nefrit není až taková výhra, jak se zdá. Pravé Zelené kosti mají genetické propozice k tomu, aby zvládly s tímto nefritem zacházet. Dlouhá léta se na nošení nefritu připravují. Pro nenavyklého člověka může být nefrit zhoubný. Když se objeví nová droga, která by mohla umožnit nošení nefritu i "obyčejným" lidem, začnou se dít věci, který zprvu pozvolna plynoucí příběh posunou úplně někam jinam.

Dostáváme se k politikaření, k boji mezi klany, k docela krvavým scénám. Odkrýváme postupně, že nefrit funguje jako droga a jeho používání se může jednomu vymstít. Noříme se do klanu rodiny, silně ovlivněného významnou minulostí jejích členů. Všichni se snaží nějak vyrovnat s vlastním odkazem a povinnostmi vůči společnosti. A někdo to nese prostě hůř.

Hned od začátku jsem si lebedila v tom, jak je příběh vystavěn a kam se ubírá. Mnohé jsem předvídala, ale to nikterak neovlivnilo můj zážitek ze čtení. Bojové scény byly napsány na jedničku, je vidět, že autorka moc dobře ví, o čem píše (má černý pás).

Navzdory některým malým mínusům, jsem si knihu zamilovala.. Myslím si, že si umístění v seznamu 100 nejlepších fantasy knih dle časopisu The Time vysloužila právem. Stejně jako některé postavy v knize svůj nefrit.

Potěšilo, velmi.

PS. Byla jsem na vážkách, jestli jít na 4,5 hvězdy. Nakonec jsem na databázi zaokrouhlila nahoru, na goodreads dolů. Aby to bylo fér.

PSS. Někdo píše, že děj knihy je pomalý, vleklý začátek. Já Vám nevím, ale když čtete úvodní díl série, vždycky se k tomu hlavnímu dostáváme spíš postupně. Člověk se musí s mnohým seznámit, aby se dostal k tomu hlavnímu. Mně osobně tempo knihy strašně vyhovovalo.

2 22.04.2024

Oceňuji celou linku vyšetřování Sira Konráda Vonvalta. Nicméně Helenku beru jako velké mínus celé knihy. Hrdinka, která mi vůbec nepadla do noty a navíc mám výhrady i k jejímu logickému uvažování.

Škoda, že Vonvaltovi nedal autor více prostoru.

01.04.2024

Kosti jsou zdařilou hrdinskou fantasy o budování respektu, o zradě a pomstě, o tradicích a obavách ze změny. Zdařilé střídání časových rovin, drsný svět minotaurů, ale i krapet lásky a emocí činí z knížky fakt labůžo počteníčko. Potěšily velmi!

Zprvu jsem měla problém se začíst. Prvních šedesát stránek mi přišlo tak uspěchaných, že jsem měla obavu, že nestihnu dojít konce a knihu odložím. Ale vydržela jsem pevná ve víře, že to autorka napsala takhle záměrně. Záhy jsem pochopila, že můj odhad byl správný. Čím blíž jsem byla sedmdesáté straně, tím víc mi docházelo, jak byl tenhle krok rohatě ďábělský a zároveň riskantní. Pokud se do knihy na mé doporučení pustíte, vydržte. Protože pak to přijde. Celý příběh, svět a hlavně život jednoho hrdiny vám otevře náruč a vy do ní vběhnete natěšení, protože už to cítíte. Jak vám brní v konečcích prstů. Jak vám slzy vlhnou v slepé naději. Jak se kroutí palce u nohou. A když se z hrdiny stane vyhnanec, který je bičován nespravedlností příliš často přes záda, záleží vám na něm o to víc.

Hlavní hrdina byl velmi dobře napsaný. Budil emoce a člověk mu musel držet palce, v duchu se ho zastával a doufal, že to všechno dopadne ještě trošku jinak. Vedlejší postavy byly natolik barvitě popsané, že zaujaly a vlastně mi nikdo nepřekážel. Nevadil. Kniha byla velmi čtivá a napínavá navzdory tomu, že se dozvíte téměř vše na začátku. Málokdy se stane, že zůstanu číst po půlnoci, ale nešlo odolat. Kniha se nepouští do žádných zbytečných popisů, jde přímo k věci a to důležité zazní. Zbytek nechme svoji představivosti.

V knize naleznete i parádní mapu, která Vám usnadní v zorientování se v příběhu. Dalším plusem jsou bonusové materiály, jako soundtrack nebo další informace ze světa minotaurů.

Autorka mi se vztyčeným prostředníčkem jasně vzkazuje, že ženy na poli fantastiky mají své místo. A já doufám, že si ho obhájí. Protože stále častěji sahám po mužských autorech a ženám se vyhýbám.

Doporučuji s čistým svědomím.

2 01.04.2024

Je vůbec spravedlivé, že ačkoli autor na knize pracuje léta, vy ji přelouskáte během několika hodin?

Mysteriózní hororový příběh naladil atmošku Agátky Christie, kterou lehce okořenilo pálivé chilli z Dráculových skladů.

Miluji to prostředí. Obrovský dům, ba co dokonce zámek rodu Havranů, zasněžený kdesi v českých horách. Skryt před zraky ostatních, obestřen záhadami a hřbitovem, který sám o sobě vzbuzuje strach. Rodina, která je na ostří nože. Různorodé charaktery. Černý humor. Napínavý příběh. Tajuplná historie rodu a překvapivé rozuzlení, tohle všechno dělá z této horor-fantasy knihy fajn čtenářský zážitek. Vůbec nelituju, že jsem si knihu pořídila. Naopak, určitě se k ní jednou vrátím. Až déšť bude bubnovat na parapety a vítr bude lomcovat okny, až temné větve oškubaných stromů budou škrábat do rytmu po římsách. Svíčka. Horký čaj a Paytok. Jo, to by šlo. Listopad mám vyřešený.

Celkově hodnotím příběh na 3,5 hvězdy (protože jsem se mohla bát trošku víc, protože jsem se mohla trošku líp s nějakou postavou skamarádit), půl hvězdičky dávám za úžasný vizuál, který mne velmi potěšil.

2 25.03.2024

"Kdo ví, jak má dračice ráda maso upravené?"

S touto knihou jsem bojovala skoro dva týdny, nebylo lehké se prokousat každou stránkou, která mnohdy zkoušela moje nervy a zároveň mě podivně hřála u srdce fanouška "netradičních" knih.

Někdy bylo holt těžké udržet soustředění na takovém stupni, který si kniha zasluhuje a žádá.

Pohřbený obr nás zavede daleko za hranice realismu, je těžké o něm mluvit jako o fantasy příběhu, o historickém nebo společenském románu či o artušovském mýtu. Dle mého se prostě pohybuje napříč žánry.

Příběh se odehrává v mytické artušovské Anglii, kde kromě lidí (a jiných potvor) žije i dračice Querig, jejíž dech zahalil obyvatele, Brity a Sasy, do kolektivního zapomnění. Vystupuje tu několik postav, ke kterým si popravdě ani nepotřebujete vytvořit pouto, procházíte s nimi knihou hlavně proto, abyste se ptali a přemýšleli. Nakonec pozornějšímu čtenáři stejně slzička dojetí ukápne. O čem to tedy je? Staří manžele se vydávají hledat svého syna, na kterého málem zapomněli. Nejde o žádnou veselou výpravu manželů za dobrodružstvím, spíše jde o prazvláštně snovou cestu za minulostí, ke které by bylo lepší se nevracet. Autor si užívá to historické zařazení do středověku, mýtickou atmosféru ať už prostřednictvím archaického jazyka, či dokreslení mnohdy temné atmosféry záležitostmi ryze artušovskými (Gawain, Merlin). Do cesty stařečkům vstupují cnostný rytíř, houževnatý chlapec, sir Gawain a další méně důležité postavy. Příběh se proplétá mezi nohama obrů, naráží na hejna skřetů a nasává teskno lidí, kteří (ne)zapomněli na své milované. Samozřejmě si za řinkotu mečů pohrává s alegorickými obrazy a hazarduje s filosofováním, vírou a sebemrskačstvím. Je toho prostě strašně moc, co sice není pro každého, zároveň by se však dalo říct, že by byl hřích tohle všechno v mnoha ohledech matoucí ignorovat...

6 03.03.2024

Dvě věci, které bych chtěla zmínit hned na začátku:

1. Soundtrack ke knize mne velmi bavil. Doprovázel mne celou knihou a pomohl k silnějšímu prožitku.
2. Jazyk - kniha byla skvěle napsaná a některé obraty (navzdory tématu) hezky pohladily. Takový drsný poetismus.

Rozpadající se předměstí Clevelandu, krachující továrny a rozbitá rodinná pouta, bortící se sny mladých, dívky měnící se v podivná monstra... Vše popsáno jazykem lehkým jako obláček.

Můj oblíbený autor (jeden z nejoblíbenějších) Cormac McCarthy by možná obraz tamní společnosti nepopsal lépe. No možná ano, ale Gwendolyn mi v mnohem připomínala to, proč mám jeho knihy ráda. Ta surová beznaděj hlavní hrdinky ve snaze Rezavým pannám pomoci. Ten hutně atmosférický obraz rozpadající se společnosti a chátrajícího města, které se pomalu mění v město duchů se mi velmi zamlouval.

Stránky knihy nemají šanci zreznout, né protože jsou z papíru, ale proto že vás Gwendolyn nutí otáčet stránku za stránkou tak rychle, že knihu přelouskáte za jeden večer.

Nemodlete se za Rezavé panny, dejte této pětici rezavějících dívek šanci žít.

5 20.02.2024

DO-KO-NA-LOST!
Miluju. Pláču a směju se.

Skvělý počtení nejen pro fanoušky Zeměplochy, ale pro všechny ty, co miluji knihy. Pro všechny ty, co milují fantasy. Pro všechny lidi, kteří by si chtěli přečíst jakýkoli životopis.

11 01.02.2024