cathyblack komentáře u knih

Deaver je pro mne záruka dobrého čtiva. Nepotřebuji vyhypovaný příběh do šílených zvratů, naopak vítám pozvolné čtení a logické závěry.
Calter Shaw má dobrou půdu pod nohama.
Na Lincolna Rhyma je ale zatím malý.

4 11.05.2021

Archiv bouřné záře není jen další fantasy sérii, která vás přesune do jiného světa a dopřeje vám únik z reality na dračím hřbetu, je totálně dokonalým odrazem našich dennodenních obav a tužeb na nestabilním jevišti prazvláštního světa, který nám nenuceně připomíná nás vlastní domov. Já se o osud toho jeviště bojím, protože se mi všechny scény uhnízdili v srdci. Miluji to. A zvlášť Meč přísahy. Tohle byl nejlepší nejdelší úvod (cca 600 stran) v knize na světě, který teda rovnou skočil do toho nejúžasnšjšího závěru všech dob (zbylých cca 600 stran). Za doprovodu skladby Victory od Two steps from hell mi poledni kapitoly epicky vybuchovali před očima. A po sedmitunové kompletní okupaci Rošádu (tedy všech tří knih) přiznávám, že mi už nikdy nebude nic dobry. Hlavní dějová linka se točí kolem Dalinara a my ho poznáváme opravdu tak blízsko, že se automaticky stává mou nejoblíbenější postavou. Ty vnitřní boje. Ty výtky! Ve všech ohledech dokonalý nedokonalý muž. Stále je mou nejoblíbenější knihou série Cesta Králů, ale tuším, že jakmile dojde na rereading, budu u Meče přísahy hodně váhat. Protože tahle kniha jde do hloubky. Inu, není fantasy jako fantasy a Brandon Sanderson může být na své dílo právoplatně pyšný.

7 06.05.2021

Naslouchac mi vzal pred rokem dva dny karantenniho zivota. Vlastne ne, dal dvema mym karantennim dnum smysl.

16 03.05.2021

Cetla jsem Faju pred rokem. Cetla jsem ji den a ten jeden den, ten byl jednim z tech nejlepsich ctecich dnu vubec. Obzvlast pokud jde o ceskou literaturu. Faja vladne vsem.

16 03.05.2021

Po přečtení několika komentářů zde na databázi a i na instagramu jsem se bála zklamání. Rok jsem žila v očekávání a kousala si nehty, když konečně Host vyšel s datumem, kdy Nasterea spatří světlo knihkupeckých regálů, nemohla jsem dospat. Tiše jsem záviděla všem, co dostali recenzní výtisky a utvrzovala jsem se v tom, že svět prostě není spravedlivej. Kdyby loni neudeřil pandemický lockdown číslo jedna, ani bych po Naslouchači nesáhla. Český autor, fantasy s dětskou hrdinkou a levná "procreate" obálka, to vše pro mne nezní moc lákavě. Zmýlila jsem se tenkrát a zmýlila jsem se i nyní. Žádné zklamání se nekonalo. Šlo o čistej příval vesměs kladných emocí z toho, že váš oblíbený svět naslouchačů opět ožil na pouhých 491 stranách. Spousta lidí psalo o nudném začátku, já jsem asi četla jinou knihu. Už od začátku na nás Stehlíková chrlí vše, co ze světa sklenitu vychrlit chce. (Prolog nechávám stranou). Nechává si však ty nejlepší karty v rukávu a za to jsem ji neskonale vděčná. Tenhle svět je dokonale promyšlenej a přitom si nehraje na něco urputně (a falešně) velkého jako jiná fantasy díla, která mi prošla rukou. Možná by si zasloužil více prostoru a knihy třikrat tak tlusté, ale možná jednodušší forma a stabilní základ z toho dělá fenomén české fantasy scény. Jsem zvědavá, co dalšího odhalí následující knihy. Nasterea mne opět připomněla jaké to je - celý den sedět a nedutat. Nepřemýšlet nad tím, co ještě musím udělat. Nepřikláním se k názorům, že knize oproti předchozím dvěma dílům něco chybělo. Líbila se mi změna toho, jak jsem vnímala Pětadvacítku. Už nešlo o tu geniálně dokonalou a neohroženou skupinu bojovníků. A finále bylo tedy veliký, to ano. Všimla jsem si, že Stehlíková píše tak, že udává čtenáři tempo čtení. Chvílema jen tak lenivě obracíte stránky a užíváte si svět, který se před vámi rozprostírá a jindy zběsile hltáte slovo za slovem, akci za akcí a to, že jste překročila dalších 200 stránek poznáte až podle toho, jak nepřirozeně knihu držíte. Za mě velké Díky sama sobě, že jsem si knihu koupila a věnovala ji neděli. Ba ne, velké Díky patří autorce. Určitě si tahle série zaslouží mnohem více prostoru a nejen tady v Evropě. Pošleme to do světa!

23 02.05.2021

Po přečtení Slov Paprsků mám dojem, jako by se pode mnou rozstříštila pevná půda a já padala do té nejhlubší jámy jménem: Závislost.
Je možná pravda, že mne Cesta králů více emočně nakopla, špíše mne několik posledních kapitol zadupalo totálně do hlíny plné emočních žížal, které na mě začaly bez slitování hodovat. .
Ale Slova Paprsků měla mnohem důležitější úkol. Udrží mne na planinách Rošáru, nebo budou chabou ozvěnou předešlé knihy? Oblíbim si postavy, které mi svou náturou lezou na nervy (Šalán)? Nebyla rozhodně žádnou ozvěnou ani pouhým stínem, spíše pozoruhodným pokračováním. Chválit Sandersonovic schopnosti vybudovat dokonalý svět, vystavět rozdílné kultury a postavit mezi sebe náboženská přesvědčení na pozadí totálně dokonale vykreslených postav a děsivě poutavého příběhu nehodlám. Nehodlám ho ani peskovat za Intermezza, která dokonale vsadil mezi ty nejdůležitější zvratové momenty. U nich se mi vážně třásla ruka v nejtěžších chvílich potřeby je přeskočit, tak ledabyle jako Paršendi přeskakují rokle. Odolala jsem a nakonec jsem veškerá Intermezza považovala jako za velmi přínosná a doplňující.

Pokud o Archivu bouřné záře pochybujete a ještě jste se do ní nepustili, mám pro Vás suma sumárum za dva díly:
Jakmile Vás spolkne Roklebloud, máte smůlu.
Jakmile potkáte Kaladina, máte smůlu.
Jakmile poznáte Dalinara, máte smůlu.
Jakmile si představíte rozcuchaného Adolina, máte smůlu.
Jakmile se dostanete pod pokličku filosofie Bouřné záře, sprenů, Střepkordů a Střepplátů, máte smůlu.
Jakmile otožíte poslední stránku Cesty králů, máte smůlu.
Jste v tom po uši na několik příštích let.
Bůh žehnej Sandersonovi a jeho šílené plodnosti, protože máme zaručeno, že se na tu desátou knihu dostanem! Jen doufám, že to nebude trvat léta.

8 25.03.2021

Dojit k teto Knize s velkym Ká v mé knihovne trvalo skoro tri roky. Byl to neskutecny zazitek. Těsně po dočtení mým tělem rezonují poslední zbytky bouřné záře, kterou jsem nasála při čtení kapitoly číslo 67 jménem SLOVA a já mam obavu, že neusnu. Nebo už aspoň nebudu spát, tak jak jsem spala dříve. Nikdy. V srdci, které zrovna dobušilo, totální pustina, plašné výkřiky do zpola osvětlené místnosti, okousané nehty, vytrhané vlasy, snědená celá jahodová marmeláda.  Ztratila jsem se v Rozstříštěných planinách, zamilovala se Kaladina a obdivuji celou svou duší Dalinora. Cely ten vymyšleny svet. Mam to stesti, ze jsem od tohoto vyjimecneho autora precetla jen Elantris. Tolik skvostu prede mnou! Nedokážu popsat, jak hluboce mne tenhle oštep zasahl. Archív bouřné záře se momentálně stává jedním z důvodů, proč žít. Zní to přehnaně? Přečtěte si Cestu králů a pak suďte!

12 18.03.2021

Ach Clayi Coopere, Ach Gabe! Moogu! Ganelone! Matricku! Zamilovala jsem si Vas. Vas britky humor, nabrousene cepele i pomlacene xichty. To jen na zacatek. V knihkupectvi jsem o tuhle knizku doslova zakopla, kniha dopadla na zem s rincenim, za ktere by se nestydelo ani rezive brneni jednoho z hrdinu. Pohled prodavace predem objednanych knih na internetu mnou jasne opovrhoval, vyzvednout a jit, nikoli nicit prodejnu! Se sklopenym zrakem a stahnutyma pulkama, jsem polozila knihu na pult. Muzu jeste tuhle? Tak nejak mi skocila do cesty. Proslo to, uf. Pohled tygra vystridal mily usmev mladeho knihomila. Jo, vsiml jsem si. Kralove Wyldu stoji za povsimnuti, toho jsem si vsimla zase ja. Sranda, charaktery a taky poradny bezpaternici, uslzene dojakove chvilky, poradna bitka, obludy, fesandy, pribeh, co odsejpa. A hlavne ten humor. Knihu radeji nikomu nepujcim, protoze je smichem poprskana ze vsech uhlu a stran. Me autor tedy totalne hodil do dob, kdy jsem v knihovne v regalu fantasy, hledavala prave podobne pribehy. Vetsinou mne zavedli k Pratchettovi, ale ja si k humoru prala jako prilohu poradnou fantasy klasiku alá pet se jich sejde v hospode a tahnou za dobrodruzstvim. A to se mi ted po 15 letech splnilo. Kralove Wyldu pojdte se mnou na pivo!! Prosim! Ve zkratce se uz zdedkovatela parta drive nejlepsich bojovniku vydava zachranit dceru jednoho z nich a u toho zazivaji ruzna dobrodruzstvi. Z nich vybrusli vzdycky spise stastnou nahodou, nez zpatky nabitejma schopnostma hrdinnych zabíječu oblud. Je mi jedno, ze svet neni do mrte promyslenej, vysperkovanej a prohnanej mytologii od A do Z. Nevadi mi, ze tydle parte kolikrat nelogicke vpady jinych postav do pribehu hrají do karet, chapejte to tak, ze jim hold nekdo vzdycky v pravou chvili zachrani prdel. Proc by melo, vzdyt jim fandim. Za me paradni pocteni, obzvlast na prvotinu, a ja diky, ze me zase hodil na palubu obloholode a ja se muzu snadneji pustit do Ohne a krve. Prose cist #fantasy je nejvic.

Když jsem poprvé narazila na tuhle obálku, bylo to na instagramu. Kde jinde se dneska líp ukazujou knihy? Popravde jsem byla trosku skepticka k obsahu, ale obalka mi nedala spat. A tak jsem tedy odhodila svuj neoduvodneny nezajem o moderni ceskou literaturu a potřetí v zivote se do toho vrhla bezhlave. Stejne tak jako Vrany, Naslouchac a Faja i tahle kniha skoncila na nocnim stolu prectena za jedno pouhe odpoledne. Proc? Ptate se: byla tak dobra? S přihlédnutím k veku autorky: ANO! Ctivy, trosku temny pribeh ctyr kamaradu, kteri se stali obetmi nocnich mur, to vse na pozadi zimních pohanskych svatku, pover a omezenosti obyvatel zapomenute dediny. Ctyri deti byly uneseny nocnimi besy. Jediného svedka pokladaji vesnicane za blazna. Co se bude dit, kdyz se po 12 letech z nicehonic tri z nich necekane objevi zpatky ve vesnici? To si prectete samy, protože to urcite za to stoji.

1 20.02.2021

Recenze na tuhle knihu asi nebude tak přívětivá, jako vsechny ostatni tady na instagramu. Slysela jsem, ze osoba ktera pro Domino pred lety nasla Jefferyho Deavera privedla do Cech i
spisovatele jmenem #jdbarker. Sam Deaver se o teto knize vyjadruje "Nadherne zvracene". V očekávání jeho nového thrilleru Komunita truchlicich jsem sahla po Čtvrté opici, kterou jsem rozecetla behem meho pobytu v nemocnici v cervenci. Uz tehdy mne ten mezinarodni bestseller moc nebral. Porter mi prisel prazdny, špatně vykresleny detektiv. Kdyz jsem si vzpomnela na Henryho Hola nebo Lincolna Rhyma, nebo Maartena Schneidera oklepala jsem se. Uzivala jsem si hlavne dejovou linku, kdy opicak vypráví svuj příběh. Tenhle zvlastni samozvany soudce a mstitel, mi byl z knihy nejvice sympatický, byt vrah, nejspise proto, ze jsem ho jediného mela prostor dobre poznat. Mozna az budou dalsi dily ve vyprodeji, tak si je poridim, ale pravdou je, ze mne asi Opici vrah nijak neoslnil. Prumerny thriller a pokud se mam uchylit ke hvězdičkam, tak jsou to 2 z 5. Skoda, fakt jsem si slibovala jizdu. Cele je to pribeh o muzi, ktery unasi blizske osoby tech, ktere chce potrestat. Vic spoilerovat nebudu :)

3 20.02.2021

Knizka byla skvele napsana, presne tak jak jsem potrebovala. Byla prekvapive ctiva a autori skrze ni na mne mluvili normalnim jazykem, kteremu jsem lehce rozumnela. Spousta pribehu, tipu a hlavne vysvetleni (jak vubec site funguji). Neskutecne jsem si cteni uzila. Tolik zajimavych informaci. Ke knize se budu vracet, udelala jsem si do ni nekolik poznamek obycejnou tuzkou a vubec se za to nestydim. :)

1 20.02.2021

Tak jsem po klasicky předvánočně narocnem tydnu, kdy jediné moje prijemne chvile predstavovaly momenty s cajem a touhle knihou, pokorila jeden z nejlepsich prequellu vubec, Dracul. Jak se mi #jdbarker nelibil ve Ctvrte opici, v Dracul(ovi) jsem si jeho zpusob psani totalne zamilovala. Dosud nezverejneny pribeh spisovatele Brama Stokera nebo smyslené hratky s osudem spisovatelské legendy jmenem #Bramstoker? Bylo to paradne napsane, ctive, tajemne, temne, totalne svazujici. Všechno okorenene jiz napsanym svetoznamym pribehem Draculy. Pres 500 stranek paradni temne cetby! #dacrestoker primy potomek Brama si zaslouzi zubatou pusu.

7 20.02.2021

(SPOILER) Carmilla je jeden z prvnich upirich pribehu, ktere #jsheridanlefanu napsal v roce 1872. Cili o 26 let drive, nez #Bramstoker napsal Draculu. Pribeh je jednoduchy, poněkud lesbicky ale v prekladu Josefa „Pepsona“ Snětivého vyzni ve finale jako opravdove dilo. Laura, 19leta mlada a krasna divka prozije milostny romanek s upirkou, ktera si rika Carmila. Zprvu to vypada velmi nadejne a naivne, pozdeji se to zvrtne ve zvlastni nemoc Laury a patrani po pricine. Nebylo to nic svetoborneho, ale bylo to roztomile jako hlavni hrdinky a temne jako gotický upir.

1 20.02.2021

Cesta, Cormac Mc Carthy
Cestu jsem si chtěla přečíst již strašně dlouho, možná ještě předtím, než jsem před osmi lety viděla film s Viggem Mortensnem (Aragorn). Příběh je vcelku jednoduchý, otec a syn utíkají zpustošeným světem po, v knize nespecifikované, katastrofě (autor v jednom z rozhovorů uvedl, že šlo o pád obrovského meteoritu) před krutou zimou k moři, kde by bylo jednodušší přežít. Bezejmenní muž a jeho kluk putují světem téměř bez života a bojují o svůj holý život, o jídlo, trochu tepla a místa na spaní. Jen o ni dva a drkotající vozík z obchoďáku, do kterého narvali celý svůj život. A to ve světě neustavičně padajícího popela, kde nežijí žádná zvířata a krajem se potulují ti zlí. Sluneční paprsky si už nedokážou ani představit. Jen všudypřítomné šedo, chlad a strach. A dva poslední náboje v pistoli coby spása duše. Jde o velmi výjimečné dílo, kde autorovy stylistické a vypravěčské dovednosti, kontrast mezi minimalistickým dialogem mezi otcem a synem a popisy plnými metafor a přirovnání drží Vaši pozornost po celou dobu cesty, kterou prostě jdete s hlavními hrdiny volky nevolky. Neexistuje žádné racionální vysvětlení, jak je možné, že otec se synem vydrží za daných nehostinných podmínek tak dlouho naživu, aniž by se uchýlili k nezbytnému zlu, ke kanibalismu. Jedna z nejhorších scén pro mě byla, když je k ohni přiláká vůně pečínky a na roštu v dýmu dosud rozpoznatelné torzo tělíčka novorozeněte. I minimální zlo, které otec musí vynaložit na to, aby ochránil život svého syna, je mu vyčítáno. Syn se po celý příběh ujišťuje, že on i muž jsou pořád ti dobří, jak křehká hranice je ale od dobra ke zlu? A pouhé Tak jo, většinou ukončí velmi hluboký filozofický rozhovor odehrávající se ve třech slovech. Myslím, že kniha je o dost hlubší pro rodiče. Otec totiž vynakládá veškeré usílí na to, aby syna v tomto světě ochránil a dovedl ho k cíli. Jak hrozná muka to musí být, jak těžké musí nést to břímě, když víte, že vaše smrt je nevyhnutelná, ale syn musí přežít. Ale jak dlouho bez vás v tomhle světa Ničeho přežije? A končí opravdu všechny velké příběhy dobře? Navzdory srdce drásající temnotě, je kniha překrásným literárním dílem.

Vzal jednu knihu a listoval těžkými nabobtnalými stránkami. Nenapadlo ho, že hodnota sebemenší věci závisí na světě, který přijde.

16 14.02.2021

Fajnovy čtení. Líbila se mi tedy více první kniha, ale co. Když to srovnám s ostatníma thrillerama na pultech knihkupectví, je tohle úplnej poklad. Takže za mě, doporučuji.

2 06.04.2020

Fakt hustý. To si přečtěte. Neodtrhla jsem se od toho dokud jsem to nepřečetla.

6 06.04.2020

Kniha je krasne ilustrovaná. Provází čtenáře základními fantasy postavami a radi jak je správně kreslit. Od osvětlení, až po stínování. Jsem nadsena a ackoli je to deník, ještě jsem si do něj nedovolila napsat ani čárku ????

2 30.01.2020

... dneska jsem sahla konecne po knize, kterou jsem si koupila loni v rijnu v kauflandu v poletnim vyprodeji asi za 70 korun. Autor napsal kdysi velmi uspesneho Marťana, ktereho prectu posleze. Artemis je mesto na mesici. Hlavni hrdinka je muslimka, ktera v nem zije uz od sesti let. Je neco jako Dobrej Will Hunting, desne nadanej clovek, kterej do dotah jen na poslicka ze stanice Zeme-Mesic. Nejen ze je chytra jako raketovej ingenyr, umi svaret, rozumi oceli a po měsíci se prochazi ve skafandru ladne jako kocka. Jeji bajo život ma vsak nekolik mínusu, je chuda, žije v mistnosti tak male, ze se v ni da jen lezet (nebo provadet veci v leze) a honi ji fesnej polda ( ala Chriss Hemswoth), protože ze země pasuje zakazany komodity. A pak se primichne do takovyho divnyho zlocinu s kyslikem za milion. Hlavni postavu Jess si oblibite. Nejde daleko pro ostrou hlasku, nebo hur pesti. Pribeh si plyne svym vlastnim tempem a proto je jednoduche precist behem nekolika hodin. Záměrně jsem cetla Artemis pred Martanem, ponevadz kdyz tyto dve knihy porovnavate nize, nevychází z toho dobre. Pritom byla uplne skvela. ???? Doporučuju.

8 14.07.2019

Sotva třiatřicetilety JackHeath mi dnes naporcoval na cestu dom knizku mrchozrout. Hlavni hrdina, jemuz do mrazaku lepsi nedivat se, se zrodil z krve stejne tak, jako oba dva zaporni klaďasove, ktere zminuji z nakladatelstvi na prebalu knihy pro lepsi prodejnost (kvuli tem dvema jmenum jsem knihu koupila i ja), nicmene je trosku jiny, neotrele novy. Žere mrchy. Za jednu zachranenou obet, zada si krvavy obed. Nepodoba se ani Lecterovi (postrada jeho kulturni auru), narozdil od jeho kucharskeho velicenstva kanibalu si totiz Timothy Blake, velmi inteligentni konzultant FBI se zalibou v hadankach a hlavolamech, na vasem brzliku pochutna hezky zasyrova. A vasi holeni kost ohloda jen za predpokladu, ze bude mit teplotu 36.5°C. A nepodoba se vlastne ani komicky desivemu Dexterovi, ne jen proto, ze vyrovnat se vypravecskemu stylu Jeffa Lindsayho, to jen tak nekdo nedokaze, hlavne spis proto, ze tento hrdina svou veceri nelovi pod zastitou noci jako Dexter, neridi se zadnymi pravidly, spise si obet(d) zlocince, nechava podavat vezenskou sluzbou pripravenou temer k zakousnuti. Kazdopadne to byla misty sranda, napinavy to bylo tak akorat na knizku rozsahu necelych 300 stranek a hlavni hrdina byl i pres sve neupravene vzezreni, minimalni pocet obleceni, zalibu ve slane kave, krvavy zapach z ust a podivne chovani velmi sympatický. Vlastne je tak sympatický jak jen kanibal, muze byt. A ikdyz se vam z hrdla misty behem cteni vydrasa uprimne BLE, pozitek ze cteni vam to nesnizi. Nechci prozrazovat vice z pribehu,.. ale melo to cely hlavu a patu, narozdil od nove se rodicich radoby thrilleru, jejichz autori snazi se (mnohdy na ukor pribehu) za kazdou cenu šokovat. Za me 4 hvězdičky z 5. A tesim se na dalsi díly ???? zajimavost: knize dali sanci v Allen and Unwin, tedy ve stejnem nakladatelstvi, ktere dalo sanci i Tolkienovi

3 14.07.2019

V ramci zmatoreni sveho knizniho mola poridila jsem si krasku, o ktery jsem premyslela dele nez je zdravo. Knizku, od ktere bylo trosku tezsi se behem nekolika malo poslednich dni odtrhnout. Cely ostrov (Island) z nicehoz nic prijde o spojeni se svetem. Lode nepriplouvaji, letadla se nevraci, svet kolem jakoby zmizel, ponoril se do ticha. Obyvatele ostrova musi bojovat s nehostinou silou samotneho ostrova i sami proti sobe, aby vůbec prezili. S nedostatkem leku, energie, paliva, vlidnosti.Vitejte na ostrove, kde lidskost, demokracie nemaji misto. Na ostrove, kde zakladni hodnoty spolecnosti postoupily vladu základním instiktum preziti....na ostrove, kde musite o svuj zivot bojovat. Kdyz ctete mezi radky, uvedomite si, kam se může dostat spolecnost MODERNICH lidi, kterym byla odebrana dostupnost vseho, od potravin az po leky, ci informace (internet). Dojde vám, ze zit ve stredoveku bylo zivotu vazne nebezpečné. Doctete se, proc je nekdy nezbytne nutné nastolit krutou vladu jednotlivce (jedne strany) a snizit se k obětování mensiny, pro zachranu vetsiny. (ne ze bych se takhle zachovala ja, jsem všeholidumil). Resume je takove, ze kniha stoji rozhodne za precteni. Zanecha totiz takové zvlastni tiche misto k premysleni o podstate sebe samych. A hlavne vyzdvihavam preklad, pritomny cas, střídání pribehu s novinovymi clanky, volbu slov, kratkych vet a prazvlastne znejicich slovnich spojenich, kterych si na pozadi desiveho pribehu, kde lidi trpi nedostatkem vseho (hlavne slusnosti), doslova hojne užíváte. Konečně zase knizka, ktera ma cestne misto v me knihovne. A splneny bod čtecího wishlistu.

4 20.06.2019