cathyblack komentáře u knih
Tahle kniha je uzasna, stravitelna za jedno odpoledne, vtipna, poucna a zaroven inspirativni. Bushido je v ni supr jednoduse zachyceno. Pro lidi, co so netroufaji na original jako ja, je to super prirucka k pochopeni.... no treba filmu Posledni Samuraj ((: muj oblibeny Kacumoto by to nerekl lepe.
Takze, na prvotinu od mladoura dobry. Pekny obal.
To je asi vse toho dobreho
Pro mne spatne vykreslene postavy, na hlavu postaveny dej, neprilis ctive, ci napinave. Snaha o to udelat postavu hlavni hrdinky pritazlivou obycejnosti (ma problemy jako kazda druha) se moc nepovedla, naopak me strasne stvala. Ja to mela hodit do kouta a ne docitat
...nedbalá elegance a prostinká podoba literární ze mne udělala na chvíli lepšího člověka.
No vážně!
Člověka, který věří v přátelství, v rodinu. V čest.
Dobrá, já vím že jsou to zločinci.
Já vím, vraždí lidi.
Jo, obchodují s ženami.
Ano! Sází své peníze a prohrávají je.
Ano, uřízli koni hlavu.
No a!
Já si během čtení navykla na zvláštní rodinou atmosféru, na svět, kde každý člen rodiny má své místo, na svět, kde nevyjádřit úctu znamená zemřit.
Na pár dní byli mou rodinou. Nevadí, že jsou zločinem prolezlí až běda. To Puzo je vytvořil tak, aby si je čtenář oblíbil. Sledovat záměr autora je údělem čtenáře.
Do knihy jsem se lehce začetla jeden ve vaně na doporučení kamaráda. Nebyla nejlepší, ale ani nejhorší na světě. Důležité je, že byla čtivá a místy jsem ji prostě nemohla odložit, dokud si patřičnou kapitolu nedočtu. Bylo to takové lehčí čtení, které ničemu neuškodilo. A druhý díl si určitě přečtu taky. Doufám, že v něm najdu odpověď na otázku, co mi hlodá díry do hlavy. Co je to za žlutej šutr?
S Harrym jsem skončila sedmou knihou, Relikviemi smrti. Pokračování této úžasné série knih, která mi zamotala hlavu, byla ještě zamotanější než moje hlava na střední škole, když jsem si s Harrym začla. Bradavice by mohly být domov nejen můj, ale každého z nás. To, co nabídlo Prokleté dítě by však nestálo ani za exkurzi. Exkurzi zadarmo. Originalita a genialita předchozích příběhů byly touto knihou ještě navýšeny a zbožňovaná Rowlingová je ještě víc boží. Divadelní scénář nepromyšleného příběhu zklamal. Proč když se nachystá něčeho pokračování, musí tam být cestování v čase. A ještě tak zamotané, že se to nedá ani na popáté pochopit. A proč se musí objevit spousta nových postav, které těm starým ubere na síle a tu svou bohužel nemá prostor rozvinout?
Kniha byla roztomile smutná. Neválela jsem se smíchy, netopila jsem se v slzách, přesto mi to jednodenní čtení bylo příjemné a August a Grace mi byli sympatičtí až do úplného konce. Mrzí mne, že se musí psát knihy o takovýchdle šílenostech, těší mne, že o tom někdo dokáže psát s nadsázkou a humorem. Překvapuje mne, kolik lidí si tuto knihu přečetlo a kolika z nás otevřela kniha oči. Greenův styl psaní je přeci tak obecný ale i zvláštní. Machruje nad námi chytrými citáty a používá odborné názvy a přitom nás vtahuje do jednoduchého příběhu na pozadí strašlivě komplikovaných stavů lidské mysli. Fakt se mi to líbilo. "Dobře."
Kniha se mi líbila více, než předešlá (V lesích). Neuvěřitelně mě vtáhla do děje a já s hlavní hrdinkou pomalu začínala mít rada další obyvatele Hlohovce a chtěla rázem studovat na vysoké škole a sedávat u krbu, popíjet víno a číst si se čtyřkou parádních kamarádů. Pro jistotu bych schovala všechny nože. Skvěle čtivé, úžasná volba slov a perfektní zápletka. Nad podobou policistky a zesnulé jsem se nezastavovala, je to jen kniha. Tuhle knihu číst pro mne byl zážitek a já mám v plánu vhrnout se na další autorčinu knihu!!!
V lesích nevyniká svižností, nýbrž slovní noblesou a skvěle vypracovanými postavami. Doporučuji, Tana French si umí hrát se slovy, tak že i nezajímavou pasaž udělá čtecím zážitkem.
Kniha nebyla rozhodne nejlepsi, kterou jsem kdy cetla. Byla vcelku dobra, mam vsak pocit, ze nebyla natolik dobra, aby ziskala tolik publicity, o Pulitzerce nemluve. Nicmene, byla psana krasnym jazykem. Vety byly lahodne znejici a kratke kapitoly dodavaly pribehu tempo, ktere jinak postradal.
Cetla jsem ji na muj vkus dost dlouho na to, abych mohla premyslet o tom, co dneska internet s publicitou knihy dokaze udelat. Byla mi naservirovana mnozstvi internetovych doporuceni, instagramem pocinaje, knihkupcimi kritiky, chvaly a fotografiemi konce, radoby blogy a to jen za ucelem prodat. Dneska je cist knihu velice in. Dneska je dobry kseft prodavat, co je in. JSKN jsou in. Tim knihu nehanim, naopak se ji klanim. Je vazne dobra. Ale reklam moc nedbejte.
Pana Casanovu jsem poznala skrze magazin First Class, ktery je neuveritelne nabity pozitivni energii, kazdeho ctenare motivovat a dodat mu sebeduvery. Tuhle knihu jsem si proto logicky prala mit doma, protoze se dneska lide hlavne ve vztazich ztraci a neumi resit veci mezi sebou z oci do oci, spise facebook-facebook. Libi se mi i vsunute priklady jeho znamych ☺
Kniha zajímavým způsobem zpracovává téma fotografie, to co má být foceno a jakým způsobem. Nevěnuje se moc technice, což je milé.
Kniha je naprosto úžasně napsaná, čtivá a láduje čtenáře hromadou zajímavých informací. Doporučuji všem fotografům, kteří už ovládli svůj fotoaparát a nyní hledají motiv.... :-) Také ji nosím každý den s sebou, doufaje, že budu mít čas do ní nahlednout. Bohužel, zatím se mi nepodařilo najít chvilku.
Kniha byla celá prolezlá červy lidské povahy. Místy jsem chtěla knihou hodit do kouta, protože mi bylo nepříjemné číst si o pováhách, ze kterých se mi chtělo zvracet. Stejně jsem to neudělala a knihu dál četla, protože i když ty postavy byly opravdu odporní zlosyni, nebo jen tuze odporní lidé, měla jsem je tak trochu ráda.
Deaverovic povídky mi dělaly společnost několik nocí. Byly delšíí než v jeho předešlých sbírkách, byly ale také napínavější, nápaditější a velice různorodé. Doporučuji každému fandovi Deavera, protože všichni, my všichni, lidé, jsou opravdu stejní. Všichni jsme svým způsobem šílení.
Já, Poutník. Copak to asi bude za knihu, už jen ten název je úžasný!? Ptala jsem se sama sebe v knihkupectví. Po přečtení několika málo řádků v první kapitole, jsem se rozhodla. Je to neuvěřitelně čtivé! Knihu si vlekla k pokladně. (Je docela těžká (: ). Usmívající paní prodavačka, nejspíše ji ke štěstí stačí vidina tržby /kniha je trošku dražší/, mi říká, vybrala jste si moc dobře. Vy jste to četla, ptám se jí. Nečetla, ale kupuje ji skoro každý a je to bestseller. Díky těmto slovům jsem knihu málem nekoupila! A to by byla ohromná škoda, protože tenhle best-seller je opravdu a bez debat - best. Tak best, že jsem si oblíbila padoucha, fandila mu tak dlouho, abych ho nesnášela. Ale jak už to v knihách bývá... poslední stránka byla nasliněna prstem a otočena. Škoda, některé příběhy by končit rozhodně neměli!
Když jsem knihu četla, mnohdy jsem se musela nutit k tomu, abych ji dočetla. Byl to boj a po vítězném otočení poslední stránky mi došlo jak velké dílo tato kniha je. Prokreslené postavy, tajuplný příběh se střípky historie, ověnčený tajemnem. Týdny jsem pak chodila a na knihu myslela. Četla jsem ji asi tak dlouho, až jsem si zvykla. Mám C. C. ráda (za Psychiatra a Anděla Temnoty) a přečíst tohle patřilo k mým povinnostem fanouška.
Kupuji knihu a divím se, cože - takhle hubená? Jeffery překvapil po prvé. Prohlížím knihu a divím se, cože? obrázky? Jeffery překvapil podruhé. Počkat, děj se odehrává pozpátku? Jeffery překvapil po třetí. A konec jsem hltala tak, jak jen konce Deavera můžete hltat. Překvapil po čtvrté ihned po přečtení, líbila se mi i předmluva vtipně umístěna na konci knihy... Další příběh, kterou mi Jeffery dokázal, že se až tak uplně nezhoršil, že je stále mistr zvratů. Knihu doporučuju!
Kniha nebyla špatná to ne, bohužel ji srovnávám s Útěkem do Divočiny (na místo Into the Wild mi byla Wild doporučená knihkupcem). Byť má Cheryl o číslo větší boty, Supertrampovi nedosahuje ani na paty. Odvahu však ženská má, to jo. A vypravěčský ujm taky. Kniha dočtena, takže nakonec můžu doporučit, hlavně kvůli poslední kapitole. (:
Na takhle tenkou knihu, paráda. První kapitola se skoro nedala přečíst, ale poté... temně-chladná Anglická atmosféra. Konec mi způsobil minutovou žaludeční křeč.
Při čtení se mi začaly divně hýbat nohy, jako by chtěly obout boty a vypadnout z baráku. :-) Dobrá kniha, donutila mne přemýšlet o starých lidech, dlouhých procházkách a o tom, co člověk vlastně potřebuje k životu a co vlastně ne.