Čenichnaknihy komentáře u knih
A je to tady, konec hry, konec série. William Wolf Fawkes se vrací na scénu, aby prošetřil smrt starého přítele a učitele Finlaye Shawa. On jediný věří, že to nebyla sebevražda, nýbrž vražda. Tím si pojistí fanouškovské body od čtenáře a stará se v první polovině knihy o nějaké ty emoce.
Do vyšetřování se zapojí všechny důležité postavy, které Cole stvořil v průběhu předchozích dvou dílech. Baxterová, Edmunds, Rouche… Navzdory tomu, že se tentokrát nekoná honička na masového vraha, nýbrž jen na pachatele jedné vraždy, povedlo se autorovi vykouzlit slušnou porci napětí a nakonec i nápaditou zápletku a rozuzlení.
Ale jinak? Nechceme vyloženě jen kritizovat. Chápeme, proč se série zařadila mezi bestsellery a našla si spoustu obdivovatelů i v České republice. Je napsaná moderně, má spád, místy prosákla i nějaká to romantika. Proč ne, to vidíme i u filmových detektivek. Mimochodem televizní nebo filmové zpracování by téhle sérii slušelo. Věděli jste, že Hadrového panáka psal Cole původně jako scénář?
Jenže právě kus toho poctivého spisovatelského řemesla nám v tomhle i v předchozích dílech prostě chybí. Vybudovat si nějaký vztah s postavou, obzvláště s Wolfem, dá ohromnou práci, uvěřitelnost některých scén je tak dost na hraně, někdy až za hranou. Nechceme spoilerovat, a tak to necháme jen takhle obecně. V každém případě je potřeba přečíst všechny tři díly postupně za sebou a v co nejmenších rozestupech, jinak se budete ztrácet.
Na první dobrou vás upoutá nádherná obálka, která přímo zve do Paříže. Jistě vás tedy zajímá, jestli i v knížce na vás dýchne atmosféra knih a města lásky.
Určitě ano, jen té lásky si zase tolik neužijete. Hlavní hrdinka Sarah si s kamarádkou vymění knihkupectví, ale během tohoto půlročního dobrodružství spíš hledá vlastní sebedůvěru než novou lásku. Vztah už ve skutečnosti má, jen se ho snaží udržet, i když na dálku to není zrovna snadné.
Sarah se hodně hledá i coby podnikatelka a manažerka. Přeci jen její knihkupectví je malé, ale tady v Paříži musí dokonce vést tým lidí a naráží na své limity.
Takže nečekejte žádnou velkou romantiku. Ale pokud si chcete užít podzimní a zimní Paříž, tak ideální knížka pro tuhle část roku.
Prázdniny v Římě, Snídaně u Tiffaniho nebo My Fair Lady. Ať je vám kolik chce, ať jste muž či žena, určitě jste na hereckou hvězdu Audrey Hepburnové museli někdy narazit.
A asi jste netušili, jaký životní příběh se za jejími něžnými gesty z filmových pláten skrývá. Jak kvůli válce trpěla hladem, jak toužila po kariéře baletky, jak se trápila v nevydařených vztazích
Bohužel zemřela moc brzy na to, aby celý příběh pořádně odvyprávěla sama. Ale Juliana Weinbergová její život poměrně zdařile zbeletrizovala. Jen k tomu tak musíte i přistupovat. Autorka v doslovu přiznává, že některé věci trochu přifoukla, dialogy jsou často imaginární, aby byl příběh čtivý a zároveň udržel základní informace.
A když se smíříte i s faktem, že se to v textu zrovna nehemží historkami z natáčení, čtení si moc užijete. Poznáte Audrey jako ženu poznamenanou otcovskou zradou, jako dívku věčně hledající pravou lásku či jako matku, která trpí kdykoli má dítě opustit kvůli natáčení.
Nutno dodat, že příběh nesleduje Audrey až do její smrti, takže to, abychom si domysleli, jestli nakonec našla všechno to, co v životě hledala, už je na nás na čtenářích.
Anotace, obálka i první stránky slibovaly detektivní sérii srovnatelnou s knihami Roberta Bryndzy. Možná i lepší. Minimálně hlavní hrdinka je v první kapitole senzačně vykreslená. Geniální agentka FBI, která vládne eidetickou pamětí, pomůže stařence na letišti ze šlamastiky.
Hned si vás získá a začnete se těšit, jak v rodném městě rozlouskne případ sériového vraha, který jde po místních blondýnách. Jenže pak to začne skřípat.
Geniální agentka se zpovídá z osobních věcí, ženě, která pro ni přijede autem a kterou vidí poprvé v životě. Těžko uvěřitelných až naivních dialogů je to ale spousty, takže časem si zvyknete, že teenageři tu jsou inteligentnější než Sheldon Cooper, zatímco hlavní vyšetřovatelská dvojka v podstatě vůbec nevyšetřuje. Při výsleších se nijak neposouvají a jen čekají, až se jim vrah přijde představit sám.
Až se nechce věřit, že Rebecca Zanetti je tak zkušená autorka, i když český překlad jejího díla vyšel teď. Na druhou stranu, má za sebou hlavně erotické romány a romantiky, což vysvětluje vše.
Sexuální napětí, jiskření, romantika. To vše je tu vykreslené na jedničku. Kupodivu vás vtáhnou do děje i některé akční scény a přestřelky. Za to určitě palec nahoru. Jinými slovy, pokud patříte mezi nadšené čtenáře knih Nory Robert nebo Sandry Brown, tahle série se vám bude líbit. Ale novodobou Agathu Christie tady nehledejte.
Psát o téhle knížce v době, kdy je navzdory datu v kalendáři venku deset stupňů nad nulou a tuny bláta, se zdá trochu zvláštní, ale berte to jako tip, jak si v lednu navodit zimní náladu, i když tomu počasí zrovna nepřeje.
My ji zhltli v čase adventu a skvělé nás naladila na Vánoce. Příběh se totiž odehrává v době, kdy se blíží svátky a skotskou krajinu objala zima. A ti z vás, kteří jste si sérii Romantických útěků oblíbili, víte, že Julie Caplinová fakt umí navodit tu správnou atmosféru.
Tentokrát je hlavní hrdinkou Izzy McBrideová, kterou znáte jako vedlejší postavu z knížky Domek v Irsku. Izzy zdědila chátrající hrad a ráda by z něj udělala útulný hotel. Její bláznivá matka sehnala na Vánoce i první solventní hosty, jenže svátky jsou za rohem a ubytování je v žalostném stavu.
Pomáhá tak kdekdo, včetně vysokoškolského profesora a spisovatele Rosse, který nové hradní paní zamotá hlavu a rázem je na světě i romantická linka, která je v knihách Caplinové pochopitelně nezbytná.
Další jednohubka britské autorky, která stojí za to.
Jestli existuje nějaká země, o které už roky mluvíme, že bychom ji rádi navštívili, je to právě Irsko. Středověké hrady, vlny tříštící se o vysoké skály a malebné kopce připomínající zelenou oázu.
Zatím nám to s tou cestou ještě nevyšlo, ale když jsme se dozvěděli, že si Julie Caplinová vybrala právě tuhle destinaci pro další Romantický útěk, byli jsme nadšení.
Tentokrát je hlavní hrdinkou Hannah Cambellová, která na chvíli přerušila kariéru právničky v Manchesteru, vzala si dovolenou a odjela studovat kulinářský institut v Irsku. A tam samozřejmě, jak už to u Romantických útěků bývá, nenabude jen kuchařské zkušenosti…
Už se stává tradicí, že knížka se na naší hromádce nepřečtených kousků dlouho neohřeje. Prakticky stačí den a máme ji přečtenou. Což je až trapné vůči autorce, protože ta si zjevně dává velkou práci, aby pronikla do specifik dané země, ochutnává jídla, zkouší je vařit a pak to prodává při psaní knih. Vykouzlí tak dokonalou atmosféru, která vás už nepustí.
To si tak máte chuť přečíst nějakou tu lechtivější literaturu a vybere si tedy knížku, která měla letos jeden z nejlépe zvládnutých marketingů. Skvělá obálka, propagace skrze bookstagramery, články na internetu. Jenže v tu chvíli jsme měli zavětřit nějaký podfuk.
Příběh založený na tom, že hlavní hrdinka snědla svému šéfovi banán a to se jako opravdu nedělá, ty jedna zlobivá holko... Plný eufemismů, ale hlavně i klišé a předvídatelných zvratů. Panička se musí přiznat, že v tomto žánru má jisté zkušenosti a tato kniha je prostě slabota, ani pár vtipných momentů to nezachrání. Znovu vyzdvihujeme marketing, jelikož i my se na něj nalákali. Ale kdo ví, pokud toužíte po nějakém tom naivnějším čtení nebo jste duší teenager a hlavně nic podobného jste ještě nečetli, třeba vám tahle knížka sedne.
Knížka vypráví příběh Veroniky, která se zamiluje do svého japonského spolužáka, vezme si ho a pak se musí popasovat se střetem dvou úplně odlišných kultur. Čtivou vtipnou formou dostanete naservírovaný příběh jednoho páru, který se snaží sžít s novou rodinou toho druhého.
Jak už název napovídá, je knížka psaná deníkovou formou, ale několik záznamů je i očima japonského manžela, který pro změnu bojuje s českou kulturou, kterou vůbec nechápe.
Zatímco Japonci mají ve zvyku naservirovat k obědu všechny chody najednou, Češi začnou polévkou a teprve pak pokračují. Což když netušíte, snadno to vede k nedorozumění a ke snězení hektolitrů polévky. A takových vtípků přináší česko-japonský životní styl spoustu. :)
Na samý závěr jsme si nechali prvotinu Shari Lapena a s klidným svědomím můžeme říct, že autorka s každým dílem rostla. Manželé odvedle nám přišli asi nejslabším kouskem.
Příběh o manželském páru, kterému někdo unesl teprve půlroční miminko a nikdo neví, kde je, se nám nečetl vůbec lehce. Přeci jen, když sami doma odpočítáváte poslední týdny do porodu, není to zrovna ideální čtení na večer. Pokud ale odhlédneme od téhle skutečnosti, je třeba říct, že knížka neměla tu správnou dynamiku, jako měly pozdější knihy Shari Lapena.
V příběhu vystupují v podstatě tři páry a je jasné, že někdo z nich musí mít únos na svědomí. Chybí tu i potřebný wau efect na závěr, který obvykle díla autorky mají. Rozhodně se nedá říct, že by knížka četla špatně, je relativně krátká, stejně tak kapitoly. Autorce se nedá upřít kreativita při popisu jednotlivých postav a vztahů mezi nimi. Všechny si dokážete živě představit.
Po přečtení poslední stránky a zaklapnutí obálky se chce napsat slovo “neurazilo”. Jakkoli snobsky to zní. Máme velkou radost, že v dalších knihách už Lapena neopakuje fráze typu “ačkoliv si to nezasloužil, bylo jí ho líto”. Někdy to byla velká a zbytečná tlačenka na emoce čtenáře.
Pokračujeme proti proudu publikační řeky Shari Lapeny. Nevítaný host je přeci jen trochu jiná knížka než Jeden z nás. Rozhodně větší psycho.
Několik hostů se ubytuje v odlehlém venkovském hotelu. Chvíli nato uvězní všechny uvnitř sněhová bouře, elektřina nefunguje a zásoby svíček se tenčí. A do toho zřejmě v areálu řádí zabiják, který hosty postupně likviduje. Lapena opět skvěle vykresila stísněnou a mrazivou atmosféru.
Není náhoda, že příběh trochu připomíná styl Agathy Christie, autorka umí mistrně vykreslit jednotlivé postavy tak, že máte tendenci podezřívat úplně každého. A jak bývá u Lapeny zvykem, opět přijde nečekané rozuzlení.
Výhodou je, že vás autorka opět nenechá namáhat mozkové závity příliš dlouho. Stránky pěkně ubíhají a rychle máte přečteno. A věřte, že vás příběh tak pohltí, že ji budete chtít přelouskat svižně, abyste měli jistotu, že vraždění už skončilo a pachatel se netoulá někde kolem vás.
V recenzi na první díl série o Hadrovém panákovi jsme trochu čpěli síru na postavu Wolfa a tím částečně zkritizovali i celou knihu. Tak to se tentokrát rozhodně nestane. A to z jediného důvodu, Wolf tentokrát v hlavním příběhu chybí.
A druhému dílu to jen prospělo. K Baxterové totiž naopak přibyl agent Rouche a ten měl dostatečný faktor X, aby kvůli němu čtenář tajil dech a létal zběsilou rychlostí z řádku na řádek a ze stránky na stránku. Mimochodem těch dramatických scén je v Loutkařovi o poznání víc než v Hadrovém panákovi, za to také palec nahoru.
Emily s Rouchem řeší tentokrát zvláštní sérii vražd, kde jsou vlastně vždy dvě oběti, jedna má na těle vyřezáno slovo Návnada, ta druhá zase Loutka. A za tím vším je nějaký ten Loutkař, který řádí nejen v Londýně ale i v New Yorku. V pátrání jim pomáhá Edmunds, také ověřená postava z prvního dílu.
Cole tedy zjevně s každou knihou v psaveckých výkonech roste. Nenabízí obvyklou detektivku, kde může čtenář hádat, která z postav za tím vším je. Tady je odkázán na to, až se autor uráčí mu vraha představit a jde vlastně jen o to, jak a kdy ho hlavní postavy dopadnou a jaké oběti budou muset přinést.
Tak schválně. Čtete romány se svalovci na obálce? A balíte je radši do papíru nebo sundaváte obálku, když někam jedete, abyste nedráždili oči lidí kolem?
Tahle knížka přesně takovou obálku má, svalovec je potetovaný a ještě má v ruce rugbyový míč. Ano, jde o ženský román z prostředí rugby. Ale to byste si ještě asi dovedli domyslet bez přečtení jediné stránky.
Co ale nemůžete vědět jen tak, je fakt, že kniha nelíčí jen osudy fyzioterapeutky, které si tentokrát lehl na stůl prostořeký rugbista a která bude tak dlouho odolávat jeho rýpancům, až se do něj zamiluje.
Příběh líčí osudy dívky, která trpí drobným handicapem, bojuje s vlastním sebevědomím a poznává, co je to síla přátelství. Pokud byste čekali, vzhledem k obálce, hodně erotiky, tak to byste se spletli. Té je tu spíše poskrovnu.
Haka za lili není jen tak nějaká romantika. Určitě se najdou i lepší, bezpochyby i horší, ale tahle je od české autorky a to se vždycky zaslouží zbystřit a podpořit domácí literární scénu.
Pokud hledáte nějakou knížku na dobrou noc, kterou byste mohli nahlas předčítat svým ratolestem, mladším sourozencům či třeba klidně i sami sobě, aby se vám lépe usínalo, neváhejte. Příběhy o borderákovi Kubíčkovi vás budou bavit. Jsou napsané skvělou barvitou češtinou, dialogy jsou uvěřitelné, žádné naivní fráze, které známe z některých knižních pohádek. K tomu doplněné o krásné ilustrace Aleny Doubravové.
Kubíček má na starosti celý statek, kde dává pozor nejen na stádo oveček, ale potkává tu celou plejádu zvířátek, domácích i divokých. Vzhledem k tomu, že doma taky máme borderku, moc dobře se dokážeme vcítit do povahy tohoto čtyřnohého chlupáče.
Naše Jackie nám Kubíčka v mnohém připomíná. Ať už je to klasickým ranním rituálem “vzbudit páníčky hned, jak zableskne první sluníčko” nebo přátelskou duší, díky které se nechá podrbat od kohokoli na světě. A je úplně jedno, že to je holka a ne do černa ale do červena zbarvená. Všechny bordery jsou stejně vychytralé a je zábava o nich číst.
Na téhle sérii je nejlepší, že není jen tak obyčejná. Že řeší i hlubší otázky, než jen miluje, nemiluje, líbí, nelíbí, jiskří, nejiskří. Autorka zasadila příběhy do druhé poloviny 19. století, do doby, kdy sňatky byly domluvenou záležitostí, práva žen v plenkách a muž měl ve společnosti nad ženou.
To znáte i z předchozích dílů série. Tentokrát se ale příběh rozbíhá v dělnickém prostředí, hlavní postava Lucien jako dítě fáral v uhelných dolech. Postupně se ale vypracoval v úspěšného obchodníka, i když možná ne vždy úplně tím nejšlechetnějším způsobem.
Do klína mu spadla bohatá dědička bankovního impéria, která si Luciena musí vzít, aby se vyhnula skandálu. Pro oba je to trochu složitá situace a musí si k sobě najít cestu.
Evie Dunmore tedy tentokrát rozehrála příběh, ve kterém řeší i otázky chudoby, tvrdé dělnické práce, třídních rozdílů a mnoho dalšího, nad čím budeme přemýšlet a dumat, jaké to asi bylo v takových poměrech žít.
Pokud tuhle sérii ještě neznáte, určitě si přečtěte i předchozí dva díly, taková sonda do britské historie skrze romantickou linku rozhodně stojí za to.
Pokud už patříte mezi fanoušky série s agentkou FBI Ninou Guerrerovou, vůbec vás to nepřekvapí, ale tohle je prostě skvěle odvyprávěná detektivka.
Pro nás to byla první zkušenost s Isabellou Maldonado a určitě ne poslední. Není totiž tuctová. Věříte jí všechno, od dialogů přes vyšetřovací postupy až po příběh samotný.
Tentokrát se na univerzitě ve Phoenixu ztrácí mladé studentky. Pohřešuje se jich už šest a pachatel si brousí zuby na sedmou.
Někteří autoři detektivních thrillerů se snaží dohnat mrazivost příběhu pomocí různých kudrlinek a klišé při popisu atmosféry nebo prostředí, ale tady to vůbec není potřeba. Děj, který střídá pohled Niny a jejích parťáků s pohledem vraha.
Pokud jste na tom stejně jako my a nečetli jste od prvního dílu série, asi si tolik neužijete romantickou linku, která zřejmě pokračuje napříč knihami na pozadí hlavního vyšetřování. Ale klidně se bez toho obejdete a čtení si užijete.
Patříte mezi milovníky filmu Půlnoc v Paříži? Sníte o tom vrátit se do 20. let minulého století a potkat všechny ty spisovatelské velikány, jakým byl Ernest Hemingway nebo Francis Scott Fitzgerald? Tak to budete tuhle knížku zbožňovat.
Traduje se, že u filmu byste do pěti minut měli poznat, jestli je dobrý a bude vás bavit, nebo ne. Tady by se to pravidlo dalo zfleku použít pro potřeby knihy. Do pěti stránek vás pohltí atmosféra staré Paříže, kdy láska ke knihám znamenala ještě něco víc než dnes.
Stačí pár odstavců, na kterých Sylvia Beachová vkročí do pařížského knihkupectví, a vzduchem šustí papír, voní nové vazby knih a mezi regály se to hemží tehdejší uměleckou smetánkou.
Kromě Hemingwaye a Fitzgeralda potkáte i Ezru Pounda nebo slavnou milovnici umění Gertrudu Steinovou. A během těchhle inspirativních “schůzek” rozplétáte příběh zrodu knihkupectví Shakespeare & Co., které pomohlo najít cestu na svět kontroverznímu románu Jamese Joyce Oddyseus.
Možná na vás v prvních pár kapitolách padnou i pochyby, jestli kniha není víc milostným románem než historickou biografií. Ale nebojte, to zase rychle odezní a vy se necháte unášet knihomolským světem dvacátých a třicátých let.
Krásná obálka a skvělé ohlasy. Tahle švédská detektivka dlouho ležela na naší hromádce, kterou musíme co nejdřív přečíst. Její čtení nakonec vyšlo na jaro, ale vůbec to nebylo na škodu, protože venku lilo, fuelo, a tak byla iluze podzimní atmosféry dokonalá.
Knížka se rozbíhá v dvou časových rovinách. V roce 1990, kdy jeden členů mladé partičky vyplave mrtvý v lomu, u kterého skupinka kempovala. A pak o 27 let později, kdy přijíždí do města nová šéfka policie a zjišťuje, že tajemství kolem smrti tohoto mladíka tíží obyvatele i po tak dlouhé době. A chtě nechtě bude muset do starého případu zabřednout.
Často bývá prolínání časových rovin na škodu, ztrácíte se, nebo i zapomínáte, čím kapitola z jiné etapy končila. Tady se toho nemusíte bát, kapitolky jsou krátké a významově navazují tak, abyste plynule přeskakovali z příběhu do příběhu.
Anders de la Motte se po vzoru Vivaldiho zpracoval čtvero detektivek podle ročních období, tohle je druhá kniha ze série, se kterou teprve začínáme. A vylíčit podzimní atmosféru se mu povedlo skvěle.
Anna je skvělá hlavní postava, ze Stockholmu si na maloměsto přivezla vlastní tajemství, které vás také dlouho udržuje v napětí. A i když tak trochu celou dobu tušíte, jak to dopadne, stejně vás konec přinejmenším trochu šokuje.
Vypráví detektivní příběh, který se odehrává ve dvacátých letech v Austrálii. Hlavní hrdinkou je Phryne Fisherová, která je šikovný soukromý detektiv. Přijde za ní paní, která trpí v manželství s despotickým a násilnickým mužem, o kterého má ale paradoxně strach, protože tuší, že by ho její syn mohl zabít.
Nakonec se chlapík opravdu najde mrtvý a Phryne vyšetřuje vraždu. Ani na vteřinu se nenudí, protože vedle toho musí řešit i únos malé svérázné holčičky.
Jestli patříte mezi znalce detektivního žánru, tak tuhle knížku bychom hodili do kategorie “Sherlockovky”. Podobně jako Holmes je Phryne precizní, systematická, navíc také bydlí v domě 221B. Knížka se skvěle čte, není dlouhá, příběh má spád, takže za jeden večer nebo propršené odpoledne máte hotovo.
Sháníte tip na nějakou prázdninovou knížečku někam k vodě nebo na chatu? Tak tahle uzoučká detektivka je něco pro vás. Do vedra ideální, protože příběh začíná v zasněžené vesničce Sittafordu, a protože Agatha umí mistrně popsat mrazivou atmosféru, tak vás příběh opravdu ochladí.
Major Burnaby v něm jede hledat přítele kapitána Trevelyana, který má být podle zpráv z jedné spiritistické seance mrtvý. Nebyla by to Agatha Christie, aby v ní nebyla spousta podezřelých postav, kde každá z nich může být vrah.
Tohle dílko je výjimečné i tím, že do rozluštění celé hádanky nefušuje Poirot ani slečna Marplová, nýbrž úplně jiný originální hrdina - inspektor Narracott.
Taky jste jako děti s partou kamarádů stavěli v lesích či parcích bunkry, chatky a boudy, abyste měli svou “klubovnu”? Tak tahle knížka je něco pro vás. Vypráví totiž příběhy lidí, kteří náš dětský sen dotáhli k dokonalosti a uprostřed přírody si z přírodních materiálů, které našli všude kolem, postavili parádní příbytky.
Knížka je bohatě proložená fotografiemi, takže spíše než číst můžete snít, jaké by to asi bylo si nějaký takový dům pořídit.