cérka komentáře u knih

Mé první setkání s Peterem Tremayne je velkým zklamáním. Očekávala jsem velkolepou detektivku a dostalo se mi náhledu do historie Anglie a Irska v 7.století.
Vůbec jsem se nemohla začíst! Chyběl mi popis postav a jejich charakterů. Navíc jsem se postupem času setkávala se stále novými postavami s podobnými jmény, které se mi pletly. Sama nevím jestli si ještě někdy přečtu další díl, snad jsou mnohem lepší.

22 díl série, která mě neskutečně baví. Na časové ose jsme tak v 1/3 úspěšné kariéry Oldřicha z Chlumu a proto mi snad jen nesedí šikovnost Oty a Diviše :-). Nějak se nám do toho pan Vondruška zamotává. Jinak, ale super, má fantazie běží na plné obrátky a celé vyprávění se mi v hlavě promítá jako film. A to jsou panejo scény :-).
PS. se psaním musí panu Vondruškovi vypomáhat jeho žena nebo založil po vzoru věhlasných umělců tzv. Vondruškovu školu :-)
Jinak při svém pracovním vytížení nespí, nejí, neodpočívá. Klobouk dolů :-)

Případ nešťastného šlechtice = Trpké víno. Dneska tu četbu beru nějak hopem :-), povídku jsem četla před nedávnem v Letopisech královské komory III. Dodatek o městských katech byl příjemným bonusem.

Knížky pana Vondrušky mám ráda, vždy si při nich skvěle odpočinu . No a jelikož chci přečíst vše od svého oblíbeného autora, vrhla jsem se i na pana Alenského :-). Tento příběh jsem ovšem už četla a to nedávno v Letopisech královské komory I :-), tak hurá čte se dál :-)

Všechno v životě chce své a možná proto v poslední době narážím na knihy, které vypráví o osudech lidí za světových válek. Je to paradox , od školních let a nekonečných hodin dějepisu věnovaných naším spojencům, toto období nesnáším. Válečné téma prostě nemám ráda. Utrpení lidí, kterým si lidé museli projít mi nedělá dobře.
Tato kniha je, ale jiná. Už jen svou formou. Je celičká složená z dopisů!
Že začátku jsem se trochu ztrácela, kdo je kdo, ale postupně jsem už jen doslova hltala stránku za stránkou. Chvíli jsem se smála, chvíli plakala, ale pořád se těšila na pokračování, až najednou přišel konec.
Chtěla bych si přečíst tolik nových knih, ale zároveň bych se chtěla vracet k těmto pokladům literatury, mezi něž Spolek přátel... bezesporu patří!
Možná bych se k této úžasné knize časem dopracovala sama, nicméně mě na ni upozornila má kolegyně, za což jí ze srdce děkuji.

Těžké téma, neuvěřitelný příběh, tolik bolesti, ale zároveň radosti, lásky, štěstí a naplnění života.

"Slibuji před Duchem svatým, že vás budu milovat a ve dne i v noci hýčkat, vás a všechny, které v sobě ukrýváte, budu vás doprovázet, kamkoli se vydáte,"...

Ruku na srdce milé čtenářky, která z nás by to nechtěla slyšet :-)
Nemůžu opomenout Slečnu Nadpočetnou :-)
Olivier Bourdeaut si mě získal a tato kniha bude už navždy patřit mezi mé lásky.

Poctivě přečtena 1/4 knihy, zbytek pouze prolistován. Bohužel jsem očekávala jiné pojetí knihy.

Má posedlost, přečíst každou knihu kterou začnu číst a tím pádem i všechna další pokračování se opět probudila :-)
Kniha se čte celkem dobře, zápletka není nijak složitá. Některé dialogy jsou zbytečně zdlouhavé, já osobně bych uvítala více děje a větší "švih"
Konec příběhu je mi jasný už teď, ale stejně si třetí díl přečtu :-)

Ano, souhlasím, i řeholníci, kněží, papežové jsou tady na zemi pouze lidmi a lidé mají své touhy, přání, sny a představy. Jedni jsou hodní, sympatičtí a milí na první pohled. Druzí působí snad přísným, nepřístupným dojmem. Každý by se měl podívat nejdříve do své vlastní tváře a duše. Zamyslet se nad sebou samotným, nad svými činy, než začne soudit druhé.

Knihu jsem začala číst s nesmírným nadšením, případ řeholnic z kláštera Sant'Ambrogio mě lákal jako mouchy mucholapka :-). Konečně se dozvím něco o životě za zdmi kláštera s klauzurou...

Autor knihu pojal velmi velkoryse a vše do nejmenších podrobností vysvětluje a popisuje. Hold některé teologické úvahy a vysvětlivky jsem přeskakovala, jinak bych knihu asi nedočetla.

Celkový dojem? Obrovská nevědomost, chybějící vzdělání a dobrá rodinná vazba, vždyť některé dívky byly v klášteře od útlého dětství, mohli vést k tak obrovské lidské tragédii.

Závěr? Typický pro tehdejší (možná i dnešní) dobu. Za vše může žena, vždyť ona utrhla jablko ze stromu poznání. Muži byli potrestání minimálně.

Opět jedna z mála knih, která mi zůstane zaseknuta hluboko v duši a ke které se budu ráda vracet. Paní Kolaříková píše nádhernou, košatou češtinou, radost číst! Bravo, děkuji a jen tak dál!

Kniha se mi dostala do rukou jen díky DK a skvělému a výstižnému komentáři "Chytuš". Poučné, zábavné a v mnohém nečekané vyprávění o našem zažívání. Nejvíce jsem se zasmála a poučila v první polovině knihy. Můj muž, prohlásil, že si tu knihu snad přečte a to on vůbec nečte !
Snad budu jíst konečně pomaleji a uvážlivěji :-)

Tak jsem narazila na knihu od pana Vondrušky , kterou jsem ještě nečetla (to je tak, když čte člověk série na přeskáčku) :-).
Četla jsem přes víkend mezi vařením, praním, uklizením a díky napínavému ději jsem vše zvládla v rekordním čase :-). Příjemné počteníčko.

Hezké, stručné shrnutí dějin a osudů osobností od Kroka až po generála Jana Šejnu. Nic moc nového jsem se ovšem nedozvěděla, historie se hold opakuje a podobných knih už bylo napsáno více.

Nemůžu jinak a tak si dovoluji citovat z doslovu, který vystihuje mé pocity: "austenovské zahájení velké hry, při níž autorka i její následovnice pohybují figurkami na šachovnici děje s ironií i humorem..."

Mám ráda Jane Austenovou, je to "můj šálek kávy", ale v současné době je na trhu tolik knih, které si chci přečíst, že mi na Jane nezbýval čas. Ale zasáhl osud, osud jménem Klub milovníků knih a jeho prázdninový úkol: přečti si knihu od vylosovaného autora. Já si vylosovala Jane. Samozřejmě jsem šáhla po nejútlejší knize:-). Hlavou se mi honilo: co na tom, že je to jen první díl, úkol splníš a můžeš číst další knihy, ale opět zasáhl osud. Kniha, první díl je prostě skvělý a já musím číst dál a tak si půjčuji druhý i třetí díl.

Nebylo ji souzeno zestárnout, zemřela v pouhých dvaačtyřiceti letech, ale zanechala po sobě nádherné dílo, má můj obdiv a uznání.
Děkuji KLUBU MILOVNÍKŮ KNIH ! :-)
Doporučuji všem! :-)

Zákulisí pohřebnictví, pohřbívání a balzamování těl dodává knize nádech tajemna (i když zmiňovaného je v knize jen poskrovnu), k tomu špetka viktoriánské Anglie, detektivní zápletka a je na světě román u kterého jsem si aspoň já, příjemně odpočinula. Těším se na pokračování.

Narodila jsem se a celý svůj život žiji na vesnici, blízko lesa, v přírodě a snad mohu říci, že i s přírodou. Nepoužívám žádnou chemii, zalévám dešťovkou i bez dotačních titulů (pokud aspoň trochu prší), s plevelem zápasím pouze motykou a rýčem.... Zároveň, ale nejsem vegetarián a k topení používám dřevo z vlastního lesa. Smíšeného lesa, který založili na orné půdě mí praprarodiče. 90% informaci pro mne tudíž nebylo novinkou , jen jsem si vlastně uvědomila jak moc jsem od malička vnímala své blízké a chápala jejich práci. Problém dnešního lesa vidím v touze jeho mnohdy novodobích vlastníků co nejrychleji zbohatnout a zároveň se nenadřít. Proto prodávají lesy po hektarech, používají těžkou techniku, která zničí vše živé včetně studánek. Prostě po nás potopa.
Jsem moc ráda, že takové knihy vznikají. Domnívám se jen, že náš kladný vztah k přírodě a vlastně k sobě samým by neměl být jen módním trendem, ale samozřejmostí!

Tak už i já, po několika letech a stovkách rezervací u nás v knihovně, mám přečteno :-). Četlo se mi moc dobře a opravdu mi kniha připomněla Zmizelou, jako už mnoha lidem přede mnou.
Nápad i zápletka skvělá, jen konec mi přišel příliš uspěchaný a odbytý, proto o jednu hvězdičku míň.
Od přečtení se určitě nenechte odradit špatným hodnocením a nízkými procenty, na každou knihu si musíte udělat vlastní názor a ten můj je, že bych Vám ji určitě doporučila na dovolenou :-)

"Nevím. Nevím, kam se poděla má síla, nevzpomínám si, kdy jsem ji ztratila. Myslím, že jsem o ni přicházela postupně, kousek po kousku mě o ni obíral život, to, jak jsem z ní neustále brala."

Moje první setkání s panem Alenským, ale přečteno jen k vůli panu Vondruškovi :-). Rukopis nezaměnitelný, bohužel moc krátké povídky a neustále se dokola opakující se motivy mě moc nebavily :-(. Nicméně, přečtu si i zbývající dva díly :-)

Nádherná kniha, formou, obsahem i obálkou. Paní Bolavá musí mít dušičku hodně bolavou. Její příběhy jsou plné bolesti, smutku, ale zároveň obrovsky lidské a skutečně skutečné. Knížka splnila, ba spíše předčila mé očekávání. Do tmy bylo o malinko lepší, ale Ke dnu mně bude dlouho ležet na duši!

Prožila jsem nádhernou a vášnivou noc, prostě jsem ji nemohla odložit :-). Jsem sice nevyspalá a smutná, že už je konec, ale stálo to za to. Doporučuji!