certik003 komentáře u knih
Knížka je hodně čtivá, i když nějaké velké napětí se nekoná, protože pointa celého příběhu je zřejmá velice brzy. Je to spíš psychologický román než thriller, autorka opět reálně líčí rodinné a mezilidské vztahy.
Příběh několika kamarádů, v kterém zjišťujeme, že vlastně až tak moc kamarádi nejsou. Ze začátku jsem měla problém se v postavách orientovat, ale líbilo se mi, jak se jejich příběhy postupně prolínají a všechno začíná do sebe hezky zapadat.
O Kotletovi jsem slyšela, ale věděla jsem, že jeho knížky mě budou míjet. Když jsem ale na tuhle knížku narazila v knihovně, tak proč to nezkusit? Popravdě jsem na začátku byla na rozpacích, co jsem si to vzala, žoldáky zrovna nemusím, ale postupně se ukazovalo, že tohle je trochu jiný žoldák a čím déle jsem četla, tím víc mi byl sympatický. A přestože byl na mě děj místy až moc vulgární, vyvažovaly to vtipné narážky na přítomnost a nedávnou minulost. Vlastně jsem se při čtení dobře bavila, i když mi bylo jedno, jestli třeba hlavní hrdina uprostřed umře. Svým známým knížku doporučovat asi nebudu, protože by si nejspíš mysleli, že mi definitivně hráblo, ale pokud někdy narazím na autorovu další knížku, vyhýbat se jí určitě nebudu. Tahle knížka totiž úplně nečekaně splnila to, co jsem nečekala - vtipné odreagování.
Děj knížky se pozvolna rozvíjí, postupně roste napětí a graduje v samém závěru. Knížky od Cobena mám ráda a ani tahle mě nepřekvapila, moc se mi líbila a ještě líp četla.
V knížce se střídají velmi napínavé pasáže, kdy hlavní hrdinka prchá před vrahem, které se střídají s pasážemi, které odkrývají minulost. Po dějovém zvratu pro mě ale děj ztratil na reálnosti, navíc jsem buď nepochopila anebo autorka nevysvětlila, jak je možné, že se někdo vyzná v bytě, městě a krajině, kde předtím nikdy nebyla. I tak ale knížka byla čtivá, i když autorka umí psát lépe.
Moc hezký a čtivý příběh, který se odehrává bezprostředně po skončení první světové války a po vzniku ČSR. Autorka dobře vykreslila vzájemné se nechápání a odcizení osob, které válku prožily rozdílným způsobem. Konec mě trochu zklamal, mám pocit, jak kdyby si nevěděla rady, jak znovu spojit znesvářené postavy. I tak ale můžu knížku doporučit a jsem ráda, že jsem si všimla, že knížka má volné pokračování.
Chtěla jsem něco romantického a tady se mi toho dostalo víc, než jsem možná chtěla. Příběh Jemmy a Braxtona se mi líbil, ale vztahy všech osob v jejich blízkosti byly vlastně taky osudové a všichni se strašně milovali. Další věc, co mi strašně vadila, že autorka (překladatelka) v souvislosti s Jemmou velmi často používala výraz zapištěla. Když Braxton líčil jejich společné zážitky z dětství, přišlo mito adekvátní, ale pokud bylo použito u „dospělé“ Jemmy, strašně mi to tam vadilo. Ale celkově se knížka četla dobře. Pokud máte rádi opravdu hodně romantiky, je to knížka přesně pro vás.
Tomuhle říkám skvělý psychologický román. Při čtení neustále přemýšlíte, jak byste se v dané situaci zachovali vy, jestli by tohle kterékoli přátelství dokázalo ustát. Nikdy nikoho dokonale neznáme a netušíme, co jakákoli událost dokáže všechno spustit. Tuhle knížku jsem četla jedním dechem a rozhodně ji doporučuju.
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o oddychový dívčí románek, ale příběh líčí problém Elizy, která se víc než straní svého okolí, problém jejich rodičů, kteří nechápou „svět“ jejich dcery a rozhodnou se jí pomoct tím nejhorším možným způsobem. Spoustu témat v knížce vede k zamyšlení. Wallace mě ke konci dost zklamal, ukázal, jak je sobecký a prospěchářský. Kdybych byla Eliza já, tak už bych ho nechtěla. Ale já nejsem náctiletá.. I tak je to moc hezká knížka a můžu ji doporučit.
Docela čtivá detektivka, úplný závěr docela nečekaný, ale ne nepochopitelný. Ale předpokládám, že za měsíc si nebudu moct vzpomenout, o čem knížka byla.
Velmi zajímavá zápletka, přiznávám, že jsem netušila, jestli je psychicky narušený doktor, jeho pacientka nebo jeho manželka. Od určité chvíle jsem se od knížky nemohla odtrhnout, doporučuju.
Velmi syrový příběh. Na autorův styl psaní jsem si musela nějakou dobu zvykat, časté přeskakování v několika časových rovinách mě mátlo a dokonce jsem mysela, že knížku na čas odložím a jsem moc ráda, že jsem to neudělala. Je neuvěřitelné, co všechno lidé dokážou vydržet a přežít. Nejde jenom to, co se jim dělo v zajateckém táboře, ale následky toho si nesou dál a ovlivňuje to jejich rodiny a okolí.
Občas nechápu, proč nakladatelé zbytečně nadužívají žánr triller. Jsem si jistá, že pokud by na knížce bylo uvedeno, že se jedná o psychologický román, měl by vyšší hodnocení. Protože kdo očekává triller, je pak zbytečně zklamaný a logicky hodnotí níž.
Knížka byla čitvá, i když pro mě bylo jednání hlavních protagonistů občas dost nesymapatické a nelogické. Jak se příběh vyvine až tak překvapivé nebylo, dalo se to vyvodit z děje, samotný závěr však převapivý byl a moc se mi líbil.
Knížka má moc zajímavou zápletku, líbí se mi představa, že je na světě místo, kde můžou žít lidi, kteří k životu nepotřebují a nechtějí elektřinu a další vymoženosti. Samotný příběh byl čtivý a napínavý, i když na knížku pro děti se mi toho násilí místy zdálo až moc. Že Nápravníkův stroj funguje jinak než děda dětem řekl, bylo zřejmé o hodně dřív než to autor odhalil, ale o to víc, se mi líbilo, jak se na konci zachovali Tonda s En. Moc se mi líbily ilustrace.
Líbilo se mi, že Lale i přes všechny hrůzy a šílené podmínky neztrácel optimismus, že to všechno přežije i s Gitou. Občas, hlavně po skončení války, jsem měla pocit, že těch šťastných náhod je už trochu moc. Možná je to tím, že knížek věnujících se holocaustu poslední dobou vychází hodně a nemůžu nesrovnávat.
Dojemné vyprávění o malé Heidi, která si zamiluje svého dědečka a hory, ve kterých s ním žije tak, že přestože má ve městě kamarádku, chce se vrátit domů. Konec je až moc pohádkový, ale v knížce určené dětem to ničemu nevadí.
Případy Kim jsem začala číst až od čtvrtého dílu, takže jsem se rozhodla, že si přečtu i ty předchozí, takže je Kim pro mě vlastně „stará známá“. A autorka mě rozhodně nezklamala, kniha byla opět čtivá a napínavá. Pachatele jsem sice odhalila, ale ten závět jsem nečekala a docela mě dostal. Překvapila mě i poslední stránka. Vím, že je Kim jenom smyšlená postava, ale stejně mě to strašně potěšilo.
Po knize „Jsi moje slunce“ jsem měla strach knížku číst. Ale tentokrát jsem dostala od autorky to, na co jsem zvyklá - příjemné oddychové čtení.
Opět pachatel, který do vyšetřování zatáhne Lacey, opět vztah-nevztah s Markem. Rozhodně mě zaujalo líčení života kolem Temže, děj, který mě nutil číst dál a dál, jenom ten konce byl pro mě těžce uvěřitelný, hlavně motiv pachatele.
Druhá knížka autorky, co jsem četla a opět jsem zklamaná. Mně ty její hrdinky prostě nesedí a svým způsobem je mi i jedno, co s nimi bude dál. Kdyby se děj netýkal přímo knížek, tak bych knížku nedočetla, to je vlastně jediné, co se mi na knížce líbilo - ta vyjádřená potřeba číst a láska ke knihám. Rozhodně je to poslední knížka, co jsem od Colgan četla.