certik003 komentáře u knih
Nikdy jsem nechápala, proč se někdo sebepoškozuje, teď asi chápu, že fyzickou bolestí přebijí tu psychickou. Charlie jsem moc fandila, aby si svůj život dala do pořádku a měla radost z každého jejího pomalého krůčku. Velmi silný příběh, který mi ještě dlouho zůstane v hlavě.
Autorka má zvláštní styl psaní, ale kupodivu mi nevadí. Líbilo se mi, že vypravěči jsou zároveň osoby tří generací. A i když mi ani jedna z nich nebyla sympatická a měla jsem pocit, že každá postava se chová tak, aby to bylo nejlepší pro ni samotnou, příběh se mi moc líbil. Jenom ten závěr byl na můj vkus rychle ukončený.
Nepamatuji si, že bych někdy četla knížku, kde by mi byly nesympatické všechny posatavy a já se od ní přesto nedokázala odtrhnout. Po trochu rozvláčnějším začátku napětí postupně graduje a narozdíl od jiných mi ten konec, vzhledem k předchozímu ději, nepřišel ujetý.
Poslední díl ze série se mi četl trochu hůř, v první polovině knížky mi docela vadily ty úvody. Až po částečném odhalení děje mi začaly dávat smysl a přestaly mi vadit. Autor jako vždycky napsal velmi čtivý a napínavý román, v kterém se střídá minulost s přítomností. Popis okolí, zejména močály, dodávají tajemný a strašidelný nádech. Zápletka i její rozuzlení nemá chybu, jenom ten konec už je trochu moc překombinovaný. Ale líbilo se mi dovysvětleni všech linek na konci příběhu.
Tím, že jsem se napřed dostala ke třetímu dílu, jsem se částečně připravila o napětí. I tento díl jsem poslouchala a opět musím zkonstatovat, že se mi na této trilogie nejvíc líbí ten popis minulosti jakékoli z postav, obzvlášť ta bezvýchodnost situací, v kterých se ocitají děti a náctiletí. Detektivní linka je spíš navíc a vůbec by tam nemusela být, i tak by to byly úžasné romány.
Před čtením jsem naposlouchala předchozí dva díly a jsem ráda, protože jinak by mi, po té časové prodlevě, asi trvalo dost dlouho než bych se dostala do děje. A ten se mi moc líbil, jediná zadrhnutí pro mě byla když se Ilan pokoušela odhalit dávné tajemství a házela čísly a názvy sklenařských měst. Bohužel ale nemám asi dost velkou fantazii a hodně bych uvítala mapu tohoto světa. Je vlastně s podivem, že na přebálce žádná není, protože u tohoto žánru málokdy chybí. Tohle byly asi jediné pasáže, které mě pak už začínaly nudit. Čekala jsem, jestli bude mít autorka odvahu nechat některé postavy umřít, ale to se kromě jednoho případu, nestalo. Nevadilo mi, že nás autorka přenesla do dalšího světa a musela jsem si zvykat na další postavy a tajemné tvory, i když jestli hodlá v každém díle přidat další svět, už se v nich nejspíš nebudu orientovat. Co mi ale vadilo moc, je to, že většina postav se stávala nesnesitelnými a nesympatickými a vyústilo to změnou Ilan v hotové monstrum. Tohle bylo velké zklamání. Protože po přečtení druhého dílu jsem byla zklamaná, že na ten třetí budu muset tak dlouho čekat. Po přečtení této knížky si říkám, budu vážně číst pokračování? Jako vím, že určitě budu, jenom je mi tentokrát jedno, kolik let bude trvat než vyjde další díl, protože v příběhu nezůstala prakticky žádná postava, o kterou bych se bála a nedočkavě čekala, co s ní bude dál.
Super je slovníček na konci, jenom je škoda, že jsem to zjistila po přečtení knížky.
31/2
Autorka umí velmi dobře vykreslit rodinné a další mezilidské vztahy. Jediné, co mě mrzí je, že předchozí knihu Panda v nesnázích jsem četla poměrně dávno a moc si z ní nepamatuju. Magda s Michalem mi k srdci nepřirostli, i když se jejich povaha v průběhu čtení změnila. Oproti tomu osud Báry se mi moc líbil a vždycky jsem se těšila na kapitoly o ní. A nejvíc mě zaujala vylíčená budoucnost. Některé věci by se mi líbily, některé vůbec, ale žádná z nich vlastně není nereálná.
V dnešní době asi všichni máme nějaké informace o lidech s autismem nebo aspergovým syndromem. Nicméně pokud se nás to netýká, není jich dost a asi nestačí si někde přečíst výčet omezení nebo něčeho podobného. Způsob, jaký ve své knížce použila Jodi je perfektní, protože se můžeme pokusit vcítit nejenom do nich samotných, ale i do myšlení jejich rodinných příslušníků a okolí. Přestože zkušenost je nepřenositelná, je to podle mě tahle forma účinnější než několik vědeckých článků. Asi všem muselo být jasné skoro hned, jak Jill zemřela, není to pro téma knihy vůbec důležité. I když přiznávám, že mě na konci knížky trochu zklamalo, že jsem si nemohla přečíst verdikt soudu.
4 1/2
Děj je rozhodně zajímavý a čtivý. Přestože si člověk u toho říká, že přece není reálné a možné, aby všichni mlčeli, dějiny ukazují, že by se to takto klidně odehrát mohlo. Také konec se mi líbil, měla jsem strach z happyendu, nicméně byl takový hodně rychlý a uspěchaný. Zatímco o tom, co se děje v ústavech a o vymývání mozků se od Magdy dovídáme dost podrobně, což se mi dost líbilo, přestože se vlastně pořád dokola opakovalo. O životě ve vězení, kde byla Maja, nevíme prakticky skoro nic. A i to poskočení v čase je dost velké, radši bych měla děj víc obsáhlejší. Navíc jsem si k oběma postavám: šedé myši Maje a svazačce Magdě nedokázala najít cestu. I styl psaní autorky mi tentokrát vůbec nesedl, připadá mi takový chladný, ale možná tím autorka chtěla zdůraznit, jaká byla atmosféra. Přesto ale nelituju, že jsem knížku přečetla, protože zajímavá rozhodně je.
3 1/2
Upřímně všem závidím to nadšení, protože jsem se na knížku neskutečně těšila, a byla z ní opravdu zklamaná. Do strany 250 jsem se víceméně nudila, až poté začal být děj alespoň trochu čtivý a napínavý. Obzvlášť tomu nepomáhlo to skákání v čase, které mi normálně nevadí, ale v tomto případě mi to znesnadňovalo se lépe orientovat v ději. Také jsem vůbec nepochopila, k čemu jsou ty spolky dobré, připadalo mi to jako splácanina všeho možného. Zvláštní je, že přes to všechno jsem původce zla uhodla. Závěrečná část knihy se mi líbila, to ale bohužel nestačí k tomu, abych si chtěla přečíst další díl.
2 1/2
Přemýšlím, jak knížku hodnotit, aby to nevypadalo, že si na ni stěžuju... Knížka by určitě mohla být daleko kratší, vlastně neustále opakuje stejné myšlenky a chválí sama sebe, to moc nemusím. Navíc si myslím, že hranice mezi stížnosti a konstatováním negativního faktu je velmi tenká a netroufám si ji určit. Chápu myšlenku přendávání si náramku, aby si člověk víc uvědomil, že řekl něco špatně, nedovedu si ale představit, že nosím na ruce něco podobně ošklivého. Taky nevěřím, že potlačováním negativních emocí se člověk stává šťastnější. Pokud se mi stane něco špatného a budu se tvářit, že svět je zalitý sluncem, stejně se mi to projeví na náladě a jediné, čeho docílím je to, že partner bude přemýšlet nad tím, co udělal špatně, že mám špatnou náladu a tvrdím, že ne. Myšlenka být pozitivní a přemýšlet nad tím, co a jak řeknu, je perfektní a myslím, že úplně stačí. Přetvařování a potlačování emocí se mi nelíbí.
V seriálu o Němcové mě zaujalo, že Erben zadrhává a pak jsem v Levných knihách narazila na tenhle beletristicky zpracovaný životopis, který byl navíc hodně dobře hodnocený, takže jsem neodolala, přestože životopisy moc nečtu a když už, tak určitě ne o básnících. A byla jsem hodně překvapená, jak moc mě její čtení bavilo. A jak moc zajímavé bylo, protože znám Erbena pouze jako autora Kytice a sběratele pohádek, nic víc jsem o něm netušila a jsem ráda, že jsem si zase trochu doplnila vzdělání. Nejvíc mě překvapilo, že právě jemu vděčíme za spoustu výrazů z právní oblasti. V knize je také spousta informací o dalších českých autorech, o tom, jak probíhlo obrození, autor do děje krásně vložil jeho verše a úryvky pohádek a právě to mě nalákalo si jeho pohádky opět přečíst. Jediné co mi občas vadilo, bylo líčení autorových iluzí a představ. V každém případě jsem strašně ráda, že jsem knížku četla, protože jsem se dověděla spoustu zajímavostí a rozhodně budu v budoucnu pátrat po podobném čtení.
4 1/2
Tentokrát si autorka vybrala svou slabší chvilku, určitě umí psát lépe. Nedovedu si představit, že tak perfektně fungující manželská dvojice takhle reaguje na problém, nikomu v rodině nic nevychází a pak se vše najednou samo urovná. Celé je to povrchní, možná to dělá menší rozsah knížky. Nevím, radši bych si přečetla novou knížku o rok později, ale lépe propracovanou tak, jak autorka psávala dříve.
Další úžasný a čtivý případ Kim a jejího týmu. Co mi ale začíná trochu vadit, je to, že terčem pachatelů v každém díle je někdo z týmu, i to velké finále s bitkou, při které je Kim (občas někdo jiný) zraněná, to stálé omílání Kimina traumatu z dětství. Docela bych uvítala, kdyby Kim aspoň občas vypátrala pachatele a došlo k normálnímu zatčení. Vím, že kritizuju to, kvůli čemu se mi série začala tak moc líbit a proč ji čtu, ale vůbec bych se nezlobila, kdyby autorka občas vyjela ze zajetých kolejí. Vymyslet dobrou zápletku a napsat ji čtivě umí.
Trochu pomalejší rozjezd, což mi u autorky nevadí, protože vím, že budu nakonec odměněná. Nezklamala i tentokrát, postavy jsou dobře vykreslené, děj přiměřené napínavý s občasným zvratem a nechybí velké finále. Něco je předvídatelné, něco jsem naprosto nečekala, v každém případě jsem si knížku užila.
Začátek knížky byl pro mě místy docela zmatený. Část, kdy je Sandrine na ostrově se mi vůbec nelíbila a několikrát jsem přemýšlela, že knížku odložím. Až v místě, kdy se objeví Damien jsem se od knížky nedokázala odtrhnout. Děj začíná být opravdu hodně zajímavý, napínavý a místy až depresivní, aby zápletka vyústila do geniálního a opravdu nečekaného konce, navíc hodně pečlivě propracovaného, to se málokdy vidí. I když byl teda opravdu moc smutný a doslova mi vyrazil dech. Škoda toho nemastného začátku, jinak bych se nebála říct, že je to jeden z nejlepších thrillerů, co jsem kdy četla.
Pro mě lepší z knížek od autorky, dobře se to četlo, bylo přiměřené napínavé, i když něco předvídatelné. Ale dostala jsem od knížky, co jsem očekávala, nicméně za pár týdnů si nevzpomenu, o čem kniha byla.
Knížky Cobena jsem kdysi dávno objevila v knihovně a teď jsem moc ráda, že ho nakladatelé znovu začali vydávat. Postupně bych si chtěla dokoupit všechny jeho knížky, protože bych autora ráda měla ve své knihovně. Mám moc ráda jeho styl psaní, kdy se zdá, že ta spousta postav a různých dějových linek nejde pospojovat, ale autorovi se to vždy podaří. A to hodně čtivým a pro mě brilantním způsobem. Chlapec z lesů není žádná výjimka, tam mi jenom chybí objasnění minulosti Wildea, zase na druhou stranu mi to dává naději, že se k postavě chce autor vrátit. Co mi ale v téhle knížce přijde jako hodně geniální, je popis uvažovaní politiků, jak z negativa vytřískat pro sebe to nejlepší. To je přímo až hrůzostrašné, když si uvědomím, že takhle si s námi politici hrají běžně a my o tom vůbec nemáme tušení. Za sebe knížku opravdu doporučuju.
Po Cobenovi sem sáhle cíleně, protože je to pro mě sázka na jistotu. A byla i tentorkát, dokonce ještě lepší než jindy, protože po čtivém a napínavém ději přišel hodně nečekaný a překvapivý závěr, který mě naprosto dostal.
Knížka se velmi dobře četla, bylo zajímavé sledovat osud Evy, která rozhodně neměla lehký život a postupně poodhalovat její tajemství, které se v kombinaci se sledování života Grace hezky spojí, i když ne nečekaně. Ale i tak knížka nepostrádala jisté napětí a užívala jsem si i poutavě napsané popisování vůní. Vlastně jsem si při čtení uvědomila, že od té doby, co přestali vyrábět můj oblíbený parfém, žádný nepoužívám a že mi to moc chybí. Možná mě přečtení téhle knížky přiměje s tím něco udělat.