CharlesWard komentáře u knih
U cottonovky číslo 10, jsem si stěžoval, že je nenávratně pryč historická vsuvka a hledání bájného pokladu z prvotních knih. A hle, ono je zpět. A dělá díky tomu Ztracený řád o něco lepší knihou. Politická linka je tady bohužel taky, ale naštěstí jen v pozadí, a moc mi nepřekážela.
Klasický problém prostředního dílu. Na to, že má kniha cca 700 stran, se v ní až zas tolik nestane. Očividná vata, pro (snad) velkolepý závěr série.
Autor stále píše podle jedné a té samé šablony. S dlouhými pauzami je to fajn, ale nejde o nic nějak zvlášť zapamatovatelného. Po týdnu už si nevzpomenete ani na název.
Vypiplaný páně Žáčkuv překlad, kterému ten ze Zbabraných spisů nesahá ani po kotníky. Důstojný (a bohužel poslední) nástupce prvního svazku!
Horrorový a duchařský oddíl je ok. Bohužel ale ke knize patří ještě i ten s fantasy, který vyčnívá jako pěst na oko!
O něco lepší než první svazek. Hlavně v kvalitě povídek. Palec nahoru, pak za povídku Ve zdech Eryxu, která se v českém překladu objevuje teprve podruhé.
Kniha naprosto o ničem. Už dlouho se mi nestalo, abych se vůbec neorientoval v hlavních postavách!
Zase jedna z těch špatných reacherovek. Už to prostě není ono.
Nevím proč, ale čím víc abercrombiovek mám načteno, tím víc jsem zklamán. To, že se autor snaží, do té doby rádoby young-fantasy, přetavit do plnohodnotné fantasy pro dospělé, zde bohužel bije čtenáře do očí, asi jako úder pěstí na solar. Dvě hvězdičky, za jakž takž závěr, jinak bych asi šel s hodnocením ještě níž!
Podobný provar, jako prvotní díl ze série Sigma. A s Šifrou se tohle nemůže srovnávat ani náhodou!
Po posledních 6 docela strašných rollinsovkách, konečně 1 lepší.
Nuda o rádoby agentovi, která se někde v polovině stává ještě nudnější!
Ne až tak strašné jako předchozí díl, ale bohužel se vrací neduh s nedostatečným záporákem. Tak nějak pořád tiše doufám, že se se zmenšujícím počtem reacherovek bude stupňovat napětí a knihy budou napínavější a napínavější! Jen si nejsem jistý, jestli Leoš znovu zajímavý nápad nepohřbí nevhodně zvoleným syžetem...
Rozhodně čtete až po trologii První zákon a samostatných románech. I tak mám výtku k povídkám samotným a vlastně i názvu knihy. Ten totiž naprosto odpovídá. Povídky jsou useknuté před koncem, a když už se povídka mnohdy začíná rozjíždět, je násilně utnuta. Často jsem tak přemýšlel, jestli jde o útržky, které se nakonec nehodily do románu, ale Honza je nechtěl uložit do šuplíku a vydal tento "sborník".
Rollins se už asi dočista vypsal z podoby. Minimálně poslední 4 knihy jsou psané přes ctrl+c, ctrl+v. 11 knih jsem s ním vydržel, to už ty zbývající 3 doklepu, ale i tak...chce to zase delší pauzu!
To, čím (jsem doufal, že bude) a měl být První zákon.
Čerstvě nakrknut z prvního dílu, jsem se (byť se zabezapřením) pustil do pokračování. Po přečtení se mi zdá, že chudák Honza nějak neví, jak sérii uchopit a hlavně, kam vlastně směřovat postavy. Dva příklady za všechny: linie inkvizitora Glokta s obranou města a (moje zde asi nejoblíbenější) linka s barbarem Logenem. Do teď vlastně nevím, která z nich se do knihy hodila méně. Obě zabírají stovky stránek a jsou v knize vlastně zbytečně. A tak je to vlastně s celým Prvním zákonem. Autor si, čtenáři ke vzteku, nesmyslně jede svou vizi, a je mu vlastně úplně jedno, že mu čtenář má po přečtení chuť pěkně po hrabalovsku, rozdat pár facek!