Charlie komentáře u knih
Vždycky jsem patřila mezi ty, co se jim paření her vyhýbalo obloukem. Všechny názvy kapitol jsou v angličtině stejně jako fráze. Názvy ok, ale ty anglické fráze mě při čtení rušily.
První (a některé další) kapitoly se četly samy. Střídá se pohled HP a Rebeccy. Někdy mě více zajímal pohled ze strany HP a někdy ze strany Rebeccy. HP mě 3/4 děje štval svým chováním. Ale na konci mě mile překvapil, že není jen závislák a egoista, ale dokázal, že umí zachránit život a je rozumný.
Přečtena za jedno odpoledne. I když mi už dávno není 11, bavilo mě to. Napínavý příběh do poslední stránky a navíc úžasné ilustrace. Jsem zvědavá na další díl.
První kniha od tohoto autora, takže jsem nevěděla, co od něj čekat. Nebudu se opakovat, že jsem ten začátek děje nečekala a že mě autor překvapil. Kvůli opačnému toku času bylo těžké se do ní začíst. Doporučuju nechat si na ni čas a přečíst ji během krátké doby. A nebo po první kapitole přečíst znovu poslední.
Ano, stále se skloňuje slovo stakan. Nicméně nedávno jsem měla možnost Gruzii navštívit a proto jsem se při tom při čtení jen usmívala a říkala si, že je to pravdivě popsané. Pro kochání se krásnou přírodou je stejně nejlepší se zajet přesvědčit na vlastní oči.
Skvělý příběh napsaný tak, že i takový člověk co hry nikdy nehrál, jsem to prožívala jako kdybych sama byla Mahanem. První fantasy, co mě vtáhla do děje. Dokonce tak, že se mi zdál sen, že hraju Barlionu bojuju proti krysám a kopu těžím rudu. Určitě budou následovat další díly. Jedine co mě zklamalo, byl ten konec. A občas špatně rozdělená slova na konci řádku, což je chyba překladatele.
****spoiler****
To že Mahan koukal do manuálu. Tím to bylo možná až příliš uspěchané.
Dlouho jsem se nemohla začíst. Téma na mě působilo strašně negativně, to zabíjení lidí. Ale asi je to na svůj žánr dobře napsaná kniha. Bohužel není to můj šálek čaje.
Jako první jsem četla Ze zápisníku námořníka. Určitě si přečtu i ty další. Chcete-li vědět, proč je na obálce motýl a znát návod, jak žít, cítit se šťastněji, komunikovat s lidmi, přečtěte si ji. Je to kniha o motivaci, seberealizaci, přátelství... Dozvěděla jsem se mnoho z autorčina života.
Skvěle jsem se bavila. Nebojím se dát 5 hvězd, protože se četla opravdu sama :) Některé postavy bych nejraději poslala na patřičná místa, ale i tohle bohužel k práci na lodi patří. Obdivovala jsem Katy, že se dokázala s takovými jako Marie nebo Slimák vypořádat (nechci prozrazovat jak).
"Víno je totiž lékem na všechno. Pokud nezabírá, jen to znamená, že nebylo dodrženo dávkování a je třeba pokračovat v léčbě."
Protože jsem v době čtení věděla, že je natočený film a kdo hraje Rachel. (Vím, že opilou hraje skvěle :) ) Dokázala jsem si scény živě představit. To, že jsou kapitoly vypravovány pokaždé jinou ženou dává čtenáři tu zvědavost, že chcete zjistit, jak danou situaci vnímá.
Jak už název napovídá, odehrává se v rodině advokáta. Objevuje se tam několik odborných výrazů, které jsou ale vysvětleny na konci knih, takže si je nemusíte dohledávat jinde. Překvapilo mě, že je inspirována skutečným příběhem.
Četla se sama. Má silný příběh, v mnoha chvílích jsem měla slzy v očích.
Téměř v celé knize jsem se poznávala. Až teda na tu část o čurání v lesíku :) Oddechové čtení, kdy nahlédnete do života autorky a zjistíte, že vedle vás žijí taky normální lidé. Štěstí, které je v názvu tví v tom, že si díky této knize začnete více všímat každodenních drobností, které vás udělají šťastnými.
Koupila jsem si ji ještě před tím než se čtenáři rozdělili na dvě skupiny. Chtěla jsem ji začít až dočtu rozečtenou Slepou mapu.
Tím, že se děj odehrává ve městě, které dobře znám, jsem neměla problém si místa představit. První část se četla dobře, druhou jsem přečetla za dvě odpoledne a třetí se mi četla nejhůř, protože se mi o koncentračních táborech špatně čte. Nicméně až tam jsem pochopila, proč se Hana chová, jak v první části a co vlastně cítí.
Příliš hodně postav, často jsem se ztrácela v rodinných vztazích. Četla jsem ji dlouho a četla se mi špatně, nicméně jsem ráda, že jsem vydržela do konce.
Přesto, že jsem ji podle databáze četla přes rok, tak stránky utíkaly rychle. Nechtěla jsem jí dočíst, protože jsem nechtěla, aby skončila. Doufám, že ještě nějaké příhody malé Viki vyjdou knižně.
Občas děsivé příběhy. Četlo se to samo.
Četla/poslouchala jsem jen R.U.R. a to jen k maturitě. I s poslechem jsem měla problém a musela u toho sledovat text v knížce. Vím, že Čapek patří k těm, co by měl každý přečíst a znát, ale mě to prostě nebavilo.
Moje maturitní otázka. Poezie sice není můj šálek čaje, ale možná to bylo tím, že je knížka tolik známá, tak jsem byla ráda, že jsem si ji u maturity vytáhla.