Chogori komentáře u knih
Dobré, ale jak už to tak někdy bývá - vzhledem k až extrémně pozitivním ohlasům jsem čekala víc. Četlo se to dobře, osudy postav byly zajímavě propletené (někdy možná až přespříliš), ale zkrátka mi to nepřišlo tolik silné, jako knihy s podobnou tématikou (ať už zde v komentářích vzpomínaná "Sophiina volba" nebo díla odehrávající se přímo v koncentračních táborech jako třeba "Jiskra života", pohled z druhé strany "Smrt je mým řemeslem" nebo autobiografická a o to surovější "A přesto říci životu ano"...). Kdyby byla Hana moje první kniha týkající se holocaustu, bylo by hodnocení určitě vyšší - už jen proto, že téma samotné má neuvěřitelnou sílu. Takto mírný nadprůměr - postavy mi přišly svým způsobem ploché a nijak mi žádná nepřirostla k srdci, některé metafory se mi zdály do textu násilně napasované, a hlavně tam chybělo takové to "něco", co způsobí mrazení v zádech ještě dlouho po dočtení. Ale jak už bylo řečeno - Hana se četla dobře a závěr, u kterého by si člověk skoro až řekl, že to už bylo trochu moc, se mi taky líbil.
Obsahově pestrá kniha spojující poznatky z biologie, ekologie a paleontologie, architektury, archeologie, atomové fyziky, historie a dalších vědních oborů za jedním účelem: pokusit se odhadnout, jak by svět vypadal, kdyby z něj zmizel jeden druh primáta, jehož populační hustota začíná přesahovat nosnou kapacitu planety Země. Kniha je členěna do několika esejí, z nichž některé mě bavily více, jiné o něco méně, ale celkově se mi četly velmi dobře (nejvíce se mi líbila asi kapitola Ptáci bez nás - o tom jak ptáci umírají v důsledku střetu s elektrickým vedením nebo domácími kočkami, o holubu stěhovavém a dalších druzích, které už tu díky člověku nejsou...). Není však řeč jen o tom "co by, kdyby", ale autor se vrací i k minulosti (vyhubení pleistocenní megafauny v Severní Americe, výbuchu Černobylu, zániku Májské říše či válce na Kypru...), na jejímž základě je možné so jisté míry předpovídat budoucnost.
Kdyby nebylo slovo "cestopis" pro tuto knihu urážkou, byl by to nejlepší cestopis, co jsem kdy četla. Naprosto strhující příběh. O to víc strhující a neuvěřitelný, že je pravdivý. Knížka o neskutečné odvaze a vůli žít. Stejně tak jako časopis Time i já považuji expedici (i když expedici nevydařenou, nebo možná spíš - právě proto, že nevydařenou) Shackeltona a jeho posádky za definici hrdinství.
Můj první Marukami, takže nemám s čím srovnávat. Příběh je poměrně jednoduchý a do jisté míry i předvídatelný, ale přesto velmi dobře čtivý. Líbilo se mi vykreslení většiny postav, přestože jsem chování některých (no vlastně hlavně Tórua) z nich úplně nechápala. Příběh mě k sobě jaksi přitahoval a na čtení mám moc pěkný vzpomínky. Určitě to nebyla poslední Marukamiho kniha se kterou jsem přišla do styku.
Velkolepý plán je velmi podobný Stručnější historii času. Řekla bych, že tak 2/3 obsahu těchto dvou knih se shodují, což pro mě bylo asi hlavní mínus (i některé obrázky jsou velmi podobné). Oficiální obsah knihy je poněkud matoucí - primárně v knize nejde o filozofii, ale o fyziku. Velká část knihy je věnována vysvětlení duality částic a vlnění, teorie relativity, kvantové fyziky aj. (stejně jako v Stručnější historii času). Další věc, co mi trošku při čtení vadila, byli poněkud trapně vyznívající pokusy o vtipné poznámky. Ale dost kritiky. Původně jsem chtěla při hodnocení dát hvězdičky 3, ale uvědomila jsem si, že hlavním důvodem je právě podobnost se Stručnější historií času. Ovšem je jasné, že pro účely knihy je nutné např. principy kvantové fyziky vysvětlit. Nelze předpokládat, že všichni čtenáři znají předchozí Hawkingovu tvorbu nebo že si potřebné znalosti pamatují z hodin fyziky... Navíc opakování přece jen není na škodu a stále kniha přináší několik nových úvah a informací. Hawking má talent podat složité věci (a že je vesmír sakra složitý) pochopitelně a zajímavě, vše je doplněno pěknými a názornými obrázky, vše na křídovém papíře, takže to i dobře vypadá... Zkrátka pokud jste nečetli Stručnější historii času (nebo nějaké jiné podobné knihy) a zajímáte se, proč je vesmír takový jaký je, nelze knihu nedoporučit. Ovšem těm, co se ve fyzice a kosmologii více pohybují, asi Velkolepý plán nepřinese nic nového (i když to nemůžu dost dobře posoudit, poněvadž do této skupiny rozhodně nepatřím)
Bohužel mám nepříjemnou (i když jak se to vezme) vlastnost dočíst rozečtenou knihu / ságu za každou cenu. Po Eldestovi bych s Odkazem Dračích jezdců nejraději sekla, ale tato vlastnost mi to nedovolila a tak došlo na Brisingr... V podstatě bych sem mohla zkopírovat to, co jsem napsala před rokem k Eldestovi - zbytečně zdlouhavé (je skoro až obdivuhodné, jak lze popsat čtyřista stran bez toho, že by se děj nějak výrazně posunul), postavy víceméně nudné (výjimky: Angela, Solenbum, Elva a dvě ženy, kterým Eragon požehnal) a černobílé (možná tak Murtagh se snaží být jakousi rozpolcenou postavou), dialogy mnohdy trapné, popisy krajiny zas zbytečně dlouhé...k tomu podivný systém magie a rádobyhumor. První dvě třetiny knihy byla vyloženě nuda, poslední třetina to spravila, ale i tak by knize prospělo výrazné zkrácení. Tiše proklínám Paoliniho, že z plánované trilogie udělal kvatrologii. Mohla jsem to už mít za sebou a třetí, zavěrečná, kniha, mohla být o 100% lepší.
Vše už bylo řečeno. Nádherná knížka, napsaná moc příjemným, osobitým stylem. Zhltala jsem ji za čtyři večery, fandila jsem Rudymu a jeho dětské lásce, usmívala se nad nadávkama Rosy, oblíbila si starostovu ženu a několik dalších obyvatel Himmelstrasse, stejně jako Liesel jsem milovala Hanse a jeho akordeon, noční lekce čtení, chvíle ve sklepě...A pak přišel konec u kterého nejde neplakat. Musím to napsat ještě jednou - nádherná knížka.
Eragon mi ještě přišel jako fajn oddechovka, která sice nápady krade kde se dá, ale pořád ještě dokáže vcelku bavit. Eldest je neskutečně natahovaná vykrádačka, kdy se polovinu knížky, a to knížky co do počtu stran poměrně rozsáhlé, téměr nic neděje. To bych knize vytkla asi nejvíc, rozvleklost, spousty obsahově prázdných stránek, nudu...kdyby se vyškrkal balast a kniha měla o 350 stránek míň, dala bych hvězdy 3. Co oceňuji je snad jen postava Elvy, která mi připadá zajímavá a neokoukaná. Eragon mě svým dementním chováním neskutečně irituje (pokud to byl autorův záměr, povedl se dokonale a přidávám půl hvězdy), překvapivá zápletka s Murtaghem raději no comment, love story s Aryou je úsměvná (a je mi jasné, jak to dopadne) atd. Přesto si Brisingra někdy přečtu, ale ne hned - potřebuju si dát od dračích jezdců chvíli pauzu .
Pěkný biologicko-cestopisný příběh o pátrání po sově rybí, který přináší spoustu informací o přírodě Ussurijského kraje. Především se však jedná o autorovo vyprávění, jak společně se svým psem pátral po hnízdu sovy rybí a následně strávil 19 nocí sledováním dou mladých sov a jejich rodičů. Dopodrobna, ale přitom zábavně, popisuje chování tohoto ptáka a při čtení nezbývá než obdivovat jeho nadšení a zapálenost. Příběh však není jen o sovách a jiných ptácích, ale i o životě v drsné tajze a jejich obyvatelích - Udehejcích.
Jak píše TheRaven - kniha oproti dřívějším Dawkinsovým knihám (a to jsem zdaleka nečetla všechny) nepřináší nic moc nového. Pokud dáte při výběru knížek na bodová hodnocení a od Dawkinse jste ještě nikdy nic nečetli - připočtěte si hvězdičku. Vše je poutavě napsáno a podrobně (někdy na můj vkus až příliš podrobně) vysvětleno a kdyby toto byla moje první kniha s evoluční tématikou, jsem nadšena. Pokud už jste pár knížek na toto téma četli, možná se místy budete trošku nudit. Dawkinsovi poslední knihy - Příběh předka a Boží blud obě přinášeli něco nového. Největší show pod Sluncem spíše shrnuje to, co už bylo řečeno jinde. Přesto však knížka stojí za přečtení - i pokud znáte principy umělého a přirozeného výběru, radioaktivních a o molekulárních hodin, deskové tektoniky, závodů ve zbrojení či embryologie, pořád budete zaujati (alespoň já byla) hromadou konkrétních příkladů a zajímavostí (ať už se jedná o bleskovou speciaci u ještěrky italské, přítomnost dvou bránic u sirén nebo zajímavé vztahy mezi orchidejemi rodu Drakea a jejich opylovači...)
Koho baví zoologie, ten tuhle knížku musí zhltnout jedním dechem. Saola je graficky moc hezky zpracovaná, informacemi nabitá (několik tabulek s údaji o nedávno objevených ptácích, kopytnících, primátech atd.), ale hlavně výborně a poutavě napsaná kniha. Ať už jde o objev saoly, znovuobjevení některých druhů jako je buřňáček malý nebo datel knížecí, odhalení kryptických druhů (třeba Pipistrellus pygmaeus) nebo spekulace nad tím, zda některé druhy vůbec existují (Pseudonovibos spiralis), Hošek vše podává s nádechem detektivního příběhu, od kterého je těžké se odtrhnout. Jedna z nejlepších zoologicky zaměřených knih, co jsem kdy četla.
Velmi čtivá cestopisná knížka o na tehdejší dobu těžce uvěřitelných výpravách kapitána Arseňjeva na Dálný Východ. Ústřední postava Děrsu Uzali mi přirostla k srdci - díky jeho přístupu k přírodě i k "lidem" (a tím není myšleno jen Homo sapiens ;-)) Kromě spousty dobrodružných příhod je kniha protkána i několika zajímavostmi o fauně a flóře tajgy, o místních obyvatelých a zvyklostech..
Dobrá, ale místy trošku nudná kniha (ve srovnání s Čapkovýmy dramaty jako třeba R.U.R nebo Bílá Nemoc). Upřednostnila bych více prostoru věnovaného Krakatitu a především problému/otázce absolutní moci a osobní odpovědnosti... na úkor ne až tak zajímavých Prokopových milostných dobrodružství. Nejvíce se mi líbil začátek (po příjezd k Tomešovým) a konec (od chvíle co Prokop opustil zámek), zvláště pak úplný konec.
Po skvělém Žertu a rovněž skvělé, i když na mě možná až příliš filozofické, Nesmrtelnosti, jsem se dostala k další Kunderové knize... Nesnesitelná lehkost bytí se zařadila nejen do mého pomyslného top knih tohoto autora, ale do pomyslného top všech knih vůbec. Skvěle zpracované ústřední téma neopakovatelnosti života a nevratnosti našich rozhodnutí, uvěřitelné (občas až příliš uvěřitelné) postavy, výborná kompozice příběhu, kdy se nechronologicky proplétají osudy ústřední čtveřice postav (o psu nemluvě) - to vše bych na knize vyzdvihla. Určitě jsem Nesnesitelnou lehkost bytí nečetla naposledy, protože 'Einmal ist keinmal'.
Úžasná knížka nejen o běhání. Dvě poslední kapitoly nestačí číst jednou ani dvakrát.
"Svět je jaký je a já jsem jaká jsem. Nasněží, až nasněží....Nemůžu předělat věci, aby byly takové, jak bych je chtěla, potřebovala nebo jak bych si přála je mít. Jsou, jaké jsou."
"Vytváříme si vlastní svět tím, kam zaměříme svou pozornost a úmysly. Můžeme si tedy vybrat takový svět, jaký ho chceme mít. Je to vždycky naše volba"
Silná slova.
Krásná knížka o běhání, horách a něčem to všechno přesahujícím. Knížka, za kterou Lizzy děkuji! Knížka, která jen umocnila moje přání postavit se sama na Place du Triangle de l'amité a začít svůj vlastní krátký příběh.
Tento román asi nejde nesrovnávat s 1984. Kallocain měl výborné nápady - ať už jde o "Světový stát" a jeho pravidla nebo samotnou drogu pravdy. Ale tak, jako 1984 mě to zkrátka nechytlo. 1984 víc vtáhlo do děje, víc jsem vše spolu s hlavní postavou prožívala.(což je možná dáno tím, že hl. postava Kallocainu je dalo by se říct záporná - i když není to černobílé...). Některé pasáže byly skvělé, některé trochu nudily. Fanouškům 1984 ale určitě doporučuji!
Jak už tu bylo psáno, spíše než o sci-fi se jedná o psychologický román (s jedním sci-fi prvkem). Jak už tu bylo psáno, obálka z roku 2000 je naprosto děsivá a otřesná (musela jsem vždy knížku držet a pokládat tak, aby nebyla obálka vidět, protože jsem se za ni styděla :-)). Nečetla jsem povídku, ani neviděla film, takže jsem vlastně nevěděla, do čeho jdu. Na základě zdejšího hodnocení jsem čekala trošku větší pecku, tak snad proto dávám "jen" 4*. Ale i tak o Růži pro Algernon můžu říct, že je velmi dobře čtivá (během asi tří dnů bylo dočteno), dokáže dojmout a přimět k zamyšlení nad lidskou natvrdlostí až bezohledností. Po jazykové stránce mi román přišel vyvedený - jak už tu bylo psáno: klobouk dolů před překladatelem.
Moc vydařený cestopis, díky kterému si člověk může poupravit své mnohé představy o Africe. Klobouk dolů před takovou cestou!
Perfektní knížka jak pro posluchače (případně čtenáře) K.Kryla, tak pro lidi, kteří se rádi podívají na události let 1968 a 1989 (ale i těch mezitím a poté) trochu jinak. Co bych vytkla, jsou podle mě zbytečné pasáže, kde se vyjmenovává kde a kdy přesně Kryl koncertoval. Mohlo by se to zařadit třeba na konec knížky.
Eragon je fajn knížka, která se sice s fantasy legendami jako je Pán Prstenů nebo Zaklínáč nemůže srovnávat, ale jako oddechovka není k zahození.
Ovšem souhlasím s komentáři "tan", "Selhana", "zlovlka" a "smetyla": vykrádačka (to by mi až tak nevadilo, i Tolkien se inspiroval mytologií...), příběh jedno velké klišé (to už mi vadilo víc). K tomu bych dodala plochost a také neuvěřitelnost některých postav (aneb jak se stát z farmáře mágem a zabijákem stínů snadno a rychle). A navíc mě neskutečně iritovalo to Safiřino "little one" (čteno v originále) a místy přiblblé pokusy o vtipy.
Tak a dost kritiky. Jinak je to čtivá (snad s výjimkou prvních pár kapitol) a poměrně zábavná knížka, některé postavy jsou zajímavé (Brom, Solembum, snad i Murtagh a Dvojčata), příběh je sice místy klišovitý, ale za úplnej brak bych Eragona taky nepovažovala...No, jsem zvědavá, jaké dojmy ve mně zanechá Eldest.