Chogori komentáře u knih

Výborný cestopis o transkontinentálních plavbách po řekách Evorpy, Severní i Jižní Ameriky a Asie. Řeky, moje řeky nejsou jenom klasickým cestopisem, ale přináší i ekologický pohled na problematiku řek a celé říční krajiny. Snad nejvíce mě paradoxně zaujala první kapitola, která se cestování příliš netýká - Otakar Štěrba zde popisuje první roky svého života, své hydrobiologické začátky, a také změny naší krajiny spojené s kolektivizací a mechanizací zemědělství, znečištěním řek a jejich masivní regulací. Víc takových knížek.

1 01.01.2012

Velkolepý plán je velmi podobný Stručnější historii času. Řekla bych, že tak 2/3 obsahu těchto dvou knih se shodují, což pro mě bylo asi hlavní mínus (i některé obrázky jsou velmi podobné). Oficiální obsah knihy je poněkud matoucí - primárně v knize nejde o filozofii, ale o fyziku. Velká část knihy je věnována vysvětlení duality částic a vlnění, teorie relativity, kvantové fyziky aj. (stejně jako v Stručnější historii času). Další věc, co mi trošku při čtení vadila, byli poněkud trapně vyznívající pokusy o vtipné poznámky. Ale dost kritiky. Původně jsem chtěla při hodnocení dát hvězdičky 3, ale uvědomila jsem si, že hlavním důvodem je právě podobnost se Stručnější historií času. Ovšem je jasné, že pro účely knihy je nutné např. principy kvantové fyziky vysvětlit. Nelze předpokládat, že všichni čtenáři znají předchozí Hawkingovu tvorbu nebo že si potřebné znalosti pamatují z hodin fyziky... Navíc opakování přece jen není na škodu a stále kniha přináší několik nových úvah a informací. Hawking má talent podat složité věci (a že je vesmír sakra složitý) pochopitelně a zajímavě, vše je doplněno pěknými a názornými obrázky, vše na křídovém papíře, takže to i dobře vypadá... Zkrátka pokud jste nečetli Stručnější historii času (nebo nějaké jiné podobné knihy) a zajímáte se, proč je vesmír takový jaký je, nelze knihu nedoporučit. Ovšem těm, co se ve fyzice a kosmologii více pohybují, asi Velkolepý plán nepřinese nic nového (i když to nemůžu dost dobře posoudit, poněvadž do této skupiny rozhodně nepatřím)

6 02.12.2011

Jak píše TheRaven - kniha oproti dřívějším Dawkinsovým knihám (a to jsem zdaleka nečetla všechny) nepřináší nic moc nového. Pokud dáte při výběru knížek na bodová hodnocení a od Dawkinse jste ještě nikdy nic nečetli - připočtěte si hvězdičku. Vše je poutavě napsáno a podrobně (někdy na můj vkus až příliš podrobně) vysvětleno a kdyby toto byla moje první kniha s evoluční tématikou, jsem nadšena. Pokud už jste pár knížek na toto téma četli, možná se místy budete trošku nudit. Dawkinsovi poslední knihy - Příběh předka a Boží blud obě přinášeli něco nového. Největší show pod Sluncem spíše shrnuje to, co už bylo řečeno jinde. Přesto však knížka stojí za přečtení - i pokud znáte principy umělého a přirozeného výběru, radioaktivních a o molekulárních hodin, deskové tektoniky, závodů ve zbrojení či embryologie, pořád budete zaujati (alespoň já byla) hromadou konkrétních příkladů a zajímavostí (ať už se jedná o bleskovou speciaci u ještěrky italské, přítomnost dvou bránic u sirén nebo zajímavé vztahy mezi orchidejemi rodu Drakea a jejich opylovači...)

4 30.11.2011

Povídka není úplně můj oblíbený literární útvar a k sci-fi jsem si nikdy moc nenašla cestu. Přesto se mi dostala do ruk na základě doporučení (a následného zapůjčení) tato knížka. Přečetla jsem ji během 4 dnů (tj. na mě poměrně dost rychle), což už samo o sobě svědčí o její chytlavosti a nejspíš i kvalitě (nemám moc s čím srovnávat). Některé povídky byly slabší - ta poslední, třeba. Některé byly výborné. Především Lev z Commare (za tu myšlenku, co přímo vybízí k zamyšlení: "kdyby byla ta možnost, chtěla bych v Commare zůstat?") a Stěna z temnoty (zkrátka proto, že mě vesmír a jeho ne/konečnost fascinuje). Z těch kratších povídek potom Ten druhý tygr a Kdybych na tebe zapomněl, Země.

1 25.10.2011

Koho baví zoologie, ten tuhle knížku musí zhltnout jedním dechem. Saola je graficky moc hezky zpracovaná, informacemi nabitá (několik tabulek s údaji o nedávno objevených ptácích, kopytnících, primátech atd.), ale hlavně výborně a poutavě napsaná kniha. Ať už jde o objev saoly, znovuobjevení některých druhů jako je buřňáček malý nebo datel knížecí, odhalení kryptických druhů (třeba Pipistrellus pygmaeus) nebo spekulace nad tím, zda některé druhy vůbec existují (Pseudonovibos spiralis), Hošek vše podává s nádechem detektivního příběhu, od kterého je těžké se odtrhnout. Jedna z nejlepších zoologicky zaměřených knih, co jsem kdy četla.

4 22.10.2011

Knížka, která ve mně vzbudila zájem o divoké kozy a ovce (Caprinae). Přínáší spoustu zajímavostí se života urialů, bharalů, markhurů, tahrů a dalších. Cestopisné vyprávění, popisující všechny strasti spojené s putováním ve vysokých horách Himalájí či pouští jižní Indie je prokládáno popisem (a to poutavě napsaným popisem) etologických projevů nejrůznějších koz a ovcí, autorovými úvahami nad jejich fylogenetickou příbuzností a problémy ochrany těchto často ohrožených druhů. Kromě sudokopytníků Schaller také naráží na vlky, dhouly, hulmany, kabary a další faunu. Jakýmsi symbolem divoké přírody se pak stává levhart sněžný ("...levhart sněžný byl pro mne nejen vzácnou a překrásnou kočkou, jejiž způsob života jsem toužil studovat, ale také symbolem čehosi prchavého, co se zdálo naprosto nezachytitelné."). Kniha však není jen o zvířatech, ale také o životě lidí v horách, jejich historii, zvyklostech a vztazích k přírodě.

1 08.10.2011

Výborný roman, který umí vzbudit emoce a zároveň umí být i vtipný. Skvělý příběh s trošku pomalejším rozjezdem (který mě ale vůbec nevadil) s perfektně prokreslenými postavami (moji největší oblíbenci jsou princové Mainu a králové Nové Anglie, hodně zajímavá je i Melony) a podle mého názoru příliš rychlým závěrem (to je snad jediné, co bych vytkla). Ráda si v budoucnu přečtu nějakou další Irwingovu knížku - pokud bude z poloviny tak dobrá jako Pravidla Moštárny, bude to moc fajn čtení.

1 13.09.2011

Po Zrcadle minulosti druhá kniha, co jsem od V. Ložka četla. Stejně jako v případě Zrcadla se částečně jedná o texty již dříve publikované v časopisech (Ochrana přírody, Památky a Příroda). Z toho plyne, že se v jednotlivých kapitolách některé informace opakují, což ovšem nemusí být úplně naškodu. Po stopách pravěkých dějů je pěkná a poučná kniha, kterou si užijete tím víc, čím víc se vyznáte v pedologii, geologii a také malakozoologii. Za výbornou bych osobně označila kapitolu (respektive 6 menších kapitol) věnující se problematice bezlesí na našem území + krátkou kapitolu věnující se měkkýšům a jejich využití při výzkumu historie přírody. Nejméně zábavná pro mě byla kapitola Svědectví půd (především proto, že mé znalosti pedologie se blíží nule...). Celkově mě kniha bavila o něco méně (díky pro mě ne až tak záživným, i když pro poznání kvartéru jistě nezbytným, geologicky a pedologicky laděným textům) než Zrcadlo minulosti, ovšem stále se jedná o výborný počin. Doufám, že se můžu v budoucnu těšit na další díla z pera malakozoologa, ale především neskutečného polyhistora V. Ložka.

2 05.08.2011

Velmi čtivá cestopisná knížka o na tehdejší dobu těžce uvěřitelných výpravách kapitána Arseňjeva na Dálný Východ. Ústřední postava Děrsu Uzali mi přirostla k srdci - díky jeho přístupu k přírodě i k "lidem" (a tím není myšleno jen Homo sapiens ;-)) Kromě spousty dobrodružných příhod je kniha protkána i několika zajímavostmi o fauně a flóře tajgy, o místních obyvatelých a zvyklostech..

4 02.08.2011

Vše už bylo řečeno. Nádherná knížka, napsaná moc příjemným, osobitým stylem. Zhltala jsem ji za čtyři večery, fandila jsem Rudymu a jeho dětské lásce, usmívala se nad nadávkama Rosy, oblíbila si starostovu ženu a několik dalších obyvatel Himmelstrasse, stejně jako Liesel jsem milovala Hanse a jeho akordeon, noční lekce čtení, chvíle ve sklepě...A pak přišel konec u kterého nejde neplakat. Musím to napsat ještě jednou - nádherná knížka.

5 12.07.2011

Eragon mi ještě přišel jako fajn oddechovka, která sice nápady krade kde se dá, ale pořád ještě dokáže vcelku bavit. Eldest je neskutečně natahovaná vykrádačka, kdy se polovinu knížky, a to knížky co do počtu stran poměrně rozsáhlé, téměr nic neděje. To bych knize vytkla asi nejvíc, rozvleklost, spousty obsahově prázdných stránek, nudu...kdyby se vyškrkal balast a kniha měla o 350 stránek míň, dala bych hvězdy 3. Co oceňuji je snad jen postava Elvy, která mi připadá zajímavá a neokoukaná. Eragon mě svým dementním chováním neskutečně irituje (pokud to byl autorův záměr, povedl se dokonale a přidávám půl hvězdy), překvapivá zápletka s Murtaghem raději no comment, love story s Aryou je úsměvná (a je mi jasné, jak to dopadne) atd. Přesto si Brisingra někdy přečtu, ale ne hned - potřebuju si dát od dračích jezdců chvíli pauzu .

5 09.07.2011

Pro mě nejlepší autorova kniha (ovšem četla jsem už jen Alchymistu a U řeky Piedra...). Zajímavé téma, pěkné a zajímavé některé myšlenky ("nikdo nikoho neztrácí, protože ho nemohl vlastnit"), samotný příběh průměrný a ničím výjimečný, ale Coelhoho (či jak se to skloňuje?) tvorba stojí a padá právě na různých poselstvích a myšlenkách. Dech mi to sice nevyrazilo, ale pěkné. Možná ještě s Coelhem nekončím.

06.05.2011

Dobrá, ale místy trošku nudná kniha (ve srovnání s Čapkovýmy dramaty jako třeba R.U.R nebo Bílá Nemoc). Upřednostnila bych více prostoru věnovaného Krakatitu a především problému/otázce absolutní moci a osobní odpovědnosti... na úkor ne až tak zajímavých Prokopových milostných dobrodružství. Nejvíce se mi líbil začátek (po příjezd k Tomešovým) a konec (od chvíle co Prokop opustil zámek), zvláště pak úplný konec.

3 09.04.2011

Eragon je fajn knížka, která se sice s fantasy legendami jako je Pán Prstenů nebo Zaklínáč nemůže srovnávat, ale jako oddechovka není k zahození.
Ovšem souhlasím s komentáři "tan", "Selhana", "zlovlka" a "smetyla": vykrádačka (to by mi až tak nevadilo, i Tolkien se inspiroval mytologií...), příběh jedno velké klišé (to už mi vadilo víc). K tomu bych dodala plochost a také neuvěřitelnost některých postav (aneb jak se stát z farmáře mágem a zabijákem stínů snadno a rychle). A navíc mě neskutečně iritovalo to Safiřino "little one" (čteno v originále) a místy přiblblé pokusy o vtipy.
Tak a dost kritiky. Jinak je to čtivá (snad s výjimkou prvních pár kapitol) a poměrně zábavná knížka, některé postavy jsou zajímavé (Brom, Solembum, snad i Murtagh a Dvojčata), příběh je sice místy klišovitý, ale za úplnej brak bych Eragona taky nepovažovala...No, jsem zvědavá, jaké dojmy ve mně zanechá Eldest.

3 22.03.2011

Geniálně odporná kniha v tom dobrém slova smyslu. Co je největším plusem románu a o co v něm jde předevšim (příběh podle mě nehraje až tak velkou roli) je psychologie hlavní postavy Euchrida. Euchrid je k zblití, je to šílenec, vrah, ale přesto jsem s ním svým způsobem cítila a sympatizovala. Dalším nesporným plusem je styl, jakým je kniha napsána. To jak N. Cave pracuje s jazykem je originální, obdivuhodné, geniální. Co také nelze nevyzdvihnout je nenapodobitelná tíživá atmosféra - takhle autenticky popsat hnus, bolest, smrt, beznaděj a "mrtvočas" snad ještě nikdo nedokázal.
Co je trošku slabší, je příběh, ale o něj vážně příliš nejde. Také mě maličko nudily některé pasáže věnující se vedlejším postavám. Ale jinak úžasná a určitě originální knížka! 4,5*
"Smrt je obklad na rány života"

1 06.03.2011

Kdyby nebylo slovo "cestopis" pro tuto knihu urážkou, byl by to nejlepší cestopis, co jsem kdy četla. Naprosto strhující příběh. O to víc strhující a neuvěřitelný, že je pravdivý. Knížka o neskutečné odvaze a vůli žít. Stejně tak jako časopis Time i já považuji expedici (i když expedici nevydařenou, nebo možná spíš - právě proto, že nevydařenou) Shackeltona a jeho posádky za definici hrdinství.

7 20.02.2011

Po skvělém Žertu a rovněž skvělé, i když na mě možná až příliš filozofické, Nesmrtelnosti, jsem se dostala k další Kunderové knize... Nesnesitelná lehkost bytí se zařadila nejen do mého pomyslného top knih tohoto autora, ale do pomyslného top všech knih vůbec. Skvěle zpracované ústřední téma neopakovatelnosti života a nevratnosti našich rozhodnutí, uvěřitelné (občas až příliš uvěřitelné) postavy, výborná kompozice příběhu, kdy se nechronologicky proplétají osudy ústřední čtveřice postav (o psu nemluvě) - to vše bych na knize vyzdvihla. Určitě jsem Nesnesitelnou lehkost bytí nečetla naposledy, protože 'Einmal ist keinmal'.

4 20.02.2011

Má druhá knížka od P. Coelho. Ve srovnání s Alchymistou (což byla ta první kniha) mi přišla o něco slabší. Možná je to mým skeptickým názorem na náboženství a nadpřirozeno, možná něčím úplně jiným. Hlavní mužská postava mi byla značně nesymapatická, Pilar jsem někdy chápala a někdy zase ne. Příběh mě také moc nezaujal. Určitě bylo v knize několik pěkných a zajímavých myšlenek (jak je už asi u P.Coelho zvykem), ale to je tak vše. Slabší průměr.
„Láska je pořád stejná, jenom muži se mění!"

3 01.02.2011