christine1554 komentáře u knih
No nevím, zatím jsem vařila 2 jídla a pokaždé se textura během vaření neshodovala s popisem v receptu. První jídlo jsem stejně nakonec vyhodila, protože se to nedalo jíst - kukuřičný chléb suchý jak cesta. Ve druhém receptu - jablečném koláči, se opět textura neshoduje plus je v ingrediencích na těsto vypsána 2x sůl, takže ještě navíc tato chyba. Tyto první dva pokusy celkem otřásly mojí důvěrou v kuchařku.
Kniha nabízí cenný pohled do života dvou dívek, kde postupně sledujeme jak je jejich chování a vystupování stále více zfanatizované až dosáhne vrcholu - odjezdu do Sýrie. Ani menší náznaky - zhoršení prospěchu ve škole, ani ty do očí bijící - kompletní zahalování, konflikty ve škole, touha po sňatku v ranné věku... však netrkly rodiče, že by to s jejich dcerami nemuselo dopadnout dobře, smutné. Kapitoly o otci, který se je vydal zachránit, byly plné napětí, hltala jsem každé slovo. Kapitoly o rodině přiživující se na norském sociálním systému byly trpké (odkudpak asi dcery vzaly, že je v pořádku brát věci zadarmo, hm?). Kapitoly o islámu byly depresivní, že na to v dnešní době tolik lidí tak snadno skočí. Kapitoly o válce v Sýrii byly nudné, otravné, nepřehledné a autorka si je měla raději odpustit. Při kapitolách o škole se mi otevírala kudla v kapse, kdybych si za svých studijních let dovolila jen zlomek toho, co si dovolily sestry, poslali by mě učitelé do pr**, v Norsku vás v tom pomalu ještě podporují nebo se prostě bojí cokoliv říct. Alespoň, že kapitoly o synu Ismaelovi byly pozitivní - pro některé ještě existuje naděje. Jo a dost mi vadil ten otevřený konec.
S odstupem času knihu hodnotím s dávkou pesimismu, nedala mi toho tolik, kolik jsem čekala po přečtení všech těch nadšených recenzí po internetu. Proč se navíc jmenuje "moderní" ekonomie, to nechápu, jde o prosté základy. Čekala jsem více aktuálních poznatků a souvislostí, více užitečné praxe. Možná pro úplné laiky je kniha dobrá, ale já jsem laik taky... tak možná pro lidi co si pod termínem "ekonomie" nedokáží nic moc představit, nevím...
Kniha se četla skvěle, autorka nabízí unikátní pohled do života rodiny z Afghánistánu, nad jejímiž osudy nám Evropanům leckdy zůstane rozum stát. Kniha mě velmi vědomostně obohatila a učinila tak nenásilnou a poutavou formou. Přečteno za pár dní, hltala jsem každé slovo. Pokud bych přeci jen musela něco vytknout, asi bych zredukovala počet postav v knize a prohloubila příběhy jen těch z nejužšího kruhu rodiny. Některá jména už se mi pletla, i když autorka často připomínala kontext dané postavy. Děkuji za vynikající knihu, doporučuji všema deseti.
Knihu jsem zakoupila na základě skvělé zkušenosti s "Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji" od Demickové. Musím však přiznat, že jsem si knihu tak neužila, je totiž plná sáhodlouhých faktů a strohých textů. Příběhy v knize jsou poutavé, i když jsem se místy dost ztrácela jak autorka skáče z jednoho na druhý, ale i přesto jsou válcovány právě těmi strohými texty. Na druhou stranu jsem se díky knize dozvěděla o dějinách a situaci v této oblasti světa se smutný osudem, jen jsem zamýšlela tak učinit méně násilnou formou než mi poskytla tato kniha, čekala jsem více.
Top kniha o KLDR. Četla jsem knihy od Špitálníkové, které jsou dobré, ale tato od Barbary Demick je ještě o kus lepší. Různé osudy a příběhy, které se ke konci dokonce propletou? Skvělé. Mimoto má autorka enormnní spisovatelský talent a je znát, že do knihy vložila mnoho vlastního potu a krve. Děkuji.
S knihou jsem vesměs strávila příjemné chvíle, dozvěděla se o zajímavých místech a pobavila se u nevšedních zážitků. Líbila se mi autorova vášeň pro objevování takřka čehokoliv (míst, pracovních příležitostí, kuchyně, lidí...). Jakožto čtenář jsem se tedy při četbě nenudila, a to je sakra dobře. Na druhou stranu je kadence kapitol až příliš častá až jsem měla pocit, že autor některé země zmiňuje, jen aby měl odškrtnuto. Proč bych si měla číst o tom, jak danou zemi viděl jen z kamionu a prakticky jí celou jen co nejrychleji projel? QR kódy pro mne byly spíše rušivé než příjemné, sotva jsem se do nějaké mini kapitolky začetla, už bych měla zase sahat po telefonu a načítat video (kde po stopadesáté uvidím autora jak zabírá svůj obličej v popředí)? Nečtu přeci blog ale knihu. Jinak je obsah knihy nevšední a pestrý, jen si myslím, že na ní mělo být provedeno ještě mnoho práce před vydáním, a to ze strany nakladatelství i autora.
Cestování po světě vlastnoručně přestavěnou dodávkou mne zaujalo. Tato sympatická dvojice prožívá život trošku jinačím způsobem a my se s ním tak můžeme seznámit skrze jejich příběh. Rovněž mě potěšily užitečné tipy a napínavé příběhy (kozenky pokus o sebevraždu atp.). Dle mého názoru ale autor často přeskakuje z jedné scenérie do druhé, což činí cestopis mělkým, čtenář má až pocit, že sleduje výčet, kde všude vlastně autor byl. Osobně bych uvítala méně detailů navštívených lokalit a vypustila bych otravné, kudrlinkové, popisy krajin (Tolkien patří do jiného žánru). Více bych se pohroužila do těch nejzajímavějších úseků, které činí příběh této dvojky jedinečným (např. kozí farma byla skvěle rozepsána, ale cestování po Španělsku nikoliv, nevzpomínám si na nic zajímavého).
Omezené mi přišly povýšené autorovy poznámky:
- Turisté cestující hromadně s agenturami jsou "úzce vymezení tvorové s nicotnými životy", aha, zatímco autor je nadevše povznesený, ne-li dokonce lepší než oni.
- V zemi XY lidé neokrádají stát, tak jako my Čechové - brilantně napsáno, raději dále nekomentuji.
- Lidé si kupují hromady nepotřebného zboží, ale autorovi stačí tak málo, důkazem nechť jsou jeho nákupy v popelnicích
...mohla bych pokračovat, ale pro představu stačí. Ano, autor poukázal na důležité problémy dnešního světa, ale narážky lze učinit o něco mazaněji, s troškou pokory nežli čirou povýšeností (že by autor přecijen nebyl tak uvědomělý a moudrý, za jakého se považuje?)
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, zejména kvůli tipům na tento způsob cestování, ale ruku na srdce, autor se má ještě co zlepšovat, např. s knihami cestovatele Ladislava Zibury nelze srovnávat.