Chytuš komentáře u knih

Kuchařky Jímě zdravě tvoří pevnou základnu mého kuchařského vybavení. Čím je jich víc, tím to ale začíná být maličko nevýhoda, protože pár receptů z téhle kuchařky znám už z kuchařek předchozích. A taky je mi maliličko líto, že knížka už nemá pevnou vazbu, jako předchozí... Ale jinak pořád zůstávám s povděkem, olizujíc se až za ušima :-)

75 19.05.2020

Klobouk dolů před přípravou, kterou musel autor absolvovat. Co se týče samotného blackoutu a technických vysvětlivek kolem, nemám vůbec co namítnout. Co by se všechno technicky dělo člověk sice může domyslet, ale nikdy do detailů sám od sebe nedomýšlí - z důvodů osobní pohodlnosti. Komu by se taky chtělo se vracet ze současného pohodlíčka do středověkých poměrů, že... No a tady začíná kámen úrazu. Těch středověkých poměrů bylo v knize naznačeno jen minimum. Pokud čekáte, že se dozvíte, jak bude vypadat svět po blackoutu, tak se to sice dozvíte, ale tak jaksi z globálního rychlíkového pohledu - v podstatě se budete dost pohybovat v prostředí vyvolených, kterým fungují záložní zdroje - takže nějaký blackout je pro ně taková nepříjemnost k vyřešení, nikoli zásadní problém života a smrti. A to ve strhujícím tempu půl stránky s Europolem, půl stránky v Německu, další půl stránky v Bruselu... A pak je tu superhrdinský Manzano, muž v nejlepších letech, odborník plus mínus na všechno, nejvíc samozřejmě na počítače, který nám všem uhasí tu hořící koudel u zadku - odborníci všech oborů němě žasnou a jsou za ním vždycky až pár kroků... Takže nezbývá než doufat, že pro případ blackoutu má lidstvo záložní zdroj v podobě nějakého Manzana a že Gretu by tenhle thriller nebavil :-)

84 19.05.2020

Přesně takhle si představuju čtivou holčičí knížku - dvě časové linie, kdy "tehdy" je pro nás vlastně teď a to knižní "teď" je v roce 2045 - nikterak daleko, přesto dostatečná doba pro zachycení určitých změn ve společnosti... Témata jsou taky spíš holčičí - láska, manželství, děti, kamarádky, ale i ty těžší jako osamocení, nemoc, problémy v partnerských vztazích... Je toho hodně, ale nebojte se, všechno to dohromady krásně sedí a perfektně se to čte... Co mě ale dostalo asi nejvíc byla přímo hlavní hrdinka s jedním z nejkrásnějších jmen na světě - cynická sarkastická Bára. Žádná hrdinka se samými kladnými vlastnostmi, ale normální ženská - pochybující, občas silně nad věcí, občas dělající chyby, přesto sympaťanda.
Trochu mě ke konci rušilo, že svět je malý a o náhody tu není nouze - obzvlášť u linek, které nikam dál nevedly, přesto tleskám a s radostí se pustím i do dalších knížek od autorky. Tahle totiž byla moje první - sice v ději pár narážek na předchozí příběhy je, ale člověk nemá problém se zorientovat.
A poslední důvod, proč na knížku jen tak nezapomenu - přišla jsem s ní o jedno ze svých čtenářských panenství - byla to moje první přečtená elektronická kniha - no napoprvý to nebylo špatný, asi tomu dám ještě další šanci (přesto tištěná je prostě tištěná :-)

78 18.05.2020

Začnu chválou. Román je neskutečně čtivý a obtížně se od něj odchází (jaké štěstí, že jsem ho z velké části mohla dočíst na den matek, kdy vaří manžel a uklízí děti!). Vypravěč je zvolený naprosto geniálně a originálně - Terry, manžel Cynthie (ano té, která se před 25 lety vzbudila do prázdného domu - matka, otec i bratr fuč). Další skvělá postava je samotná Cyn - žádná supermanka, prostě žena, která od života dostala naloženo trochu víc, než je obvyklé... Rozehrávka je tedy naprosto úžasná - spolu s Terrym se snažíte Cyn pomoct, občas spolu s ním mírně zapochybujete o její příčetnosti... Škoda jen překombinovanosti druhé poloviny (a především závěru) knihy a několika nelogičností, nad kterými jsem byla nucena kontrolovat stav vpravo ode mě, hned poté vlevo a tento pohyb opakovat ještě několikrát...

77 10.05.2020

Přiznám se bez mučení, na tuhle knížku jsem byla hodně zvědavá, protože moji oblíbení uživatelé jí hodnotili v nevídaném rozpětí - od jedné až po pět hvězd. Po přečtení musím říct, že chápu vlastně oba póly. Soukupová (stejně jako ve svých dalších knihách) znovu popisuje nefunkční rodinné vztahy. A dělá to svým typickým slohem (nekonečná souvětí evokující tok myšlenek dané postavy nebo hovorový jazyk) a typickou formou (obsese jídlem, která je vidět snad v kažné z jejích knih; navíc vyústění nebo ukončení příběhu ani tady nečekejte). Je to prostě popis jednoho dne s pár dokreslujícími retrospektivními vzpomínkami - vzhledem k tomu, že kniha má 367 stran, tak popis opravdu detailní. Podrobná depka rozdělená mezi čtyři ženy - matku a její tři dcery, z nichž ani jedna není šťastná, jakkoli si každá z nich své jednání dokáže ospravedlnit... Taková deprese ve větách každému sedět určitě nebude. Já se připojuji spíš k vyššímu hodnocení, ačkoli i mě rozčilovala jakási rozvláčnost a stále se opakující rozhovory a myšlenky. Myslím, že pokud by autorka text trochu osekala, tím pádem zhutnila všechny emoce, aniž by nám je musela stokrát opakovat, knížce by to určitě prospělo. Ale jinak mi styl Soukupové vyhovuje, ačkoli se musí dávkovat, jinak by člověk mohl nabýt dojmu, že ať se snaží, jak chce, tak je to stejně v mezilidských vztazích všechno na stoličku...

98 08.05.2020

Tahle Picoultovka mě donutila zeptat se strýčka Googla na Jodi a její rodinu. Vypátrala jsem pár věcí, které jsem netušila (třeba že její nejstarší syn veřejně vystoupil jako gay), věci které jsem věděla (že se svojí dcerou píše knížky) - což jsou ovšem informace, které vám ani zbla neřeknou o tom, jaká je Jodi asi matka... Obětovala se pro své děti, jako Laura s Danielem? Kolika kruhy pekla při tom asi musela projít?
Hrdinové jsou (jako obvykle v jejích románech) lidé se svojí temnou i světlou stránkou - a hodnocení, jak moc temnoty v tom daném člověku je, nám Jodi jen jemně naznačuje a nechává úsudek na čtenáři. Tak se může stát, že pro někoho jsou to lidé krajně nesympatičtí, dělající jednu chybu za druhou, pro dalšího ale spíš normální lidé tak, jak je vidíme kolem sebe. Různé věkové skupiny čtenářů se také v knize zaměří na různé detaily - pro mladší bude určitě zajímavé sledovat uvažování Trixie; my starší, mající dcery ve věku Trixie, zase pozorně sledujeme rodičovskou linku...
V komentářích tady na Databázi jsem zachytila srovnávání s Backmanovým Medvědínem. Je pravda, že i mě podobnost místy bila do očí - aby taky ne... Je to jako by oba autoři dostali stejné hrubé zadání (klíčová slova: obvinění ze znásilnění, zima a led, vidění událostí z různých úhlů pohledů) a čekali, co s tím ten který udělá. Pokud bych měla srovnat ze svého subjektivního pohledu, je Medvědín takovým zápasem na perfektně upraveném ledovém stadionu - všechno funguje, hala je nasvícená, na stadionech sedí davy diváků, držíte palce jednomu nebo druhému týmu, i emoce se dostaví... Ale s Jodi je to jako bruslení na zamrzlém rybníku. Nikdy nevíte, o jaký hrbol škobrtnete nebo na jaký tenký led se dostanete... Možná to není tak efektní, ale pro mě osobně to bylo víc opravdové. Sice by se taky našlo pár míst, kde už byl děj překombinovaný a kdy jsem si říkala, že na víc jak 4 hvězdičky to tentokrát nebude, ale nakonec po zralé úvaze dávám plný počet, protože je to jedna z knih, které neskončily dočtením poslední stránky, ale v určité formě se mi dál vrací...

77 01.05.2020

Zapomeňte na X-Men - prý záhadný gen x! Každý může být NO (NeOBYČEJNÝ), pokud ovšem bude ochoten zaplatit hodně, hodně vysokou cenu. A to vědci, jako jsou Viktor a Eli, jsou ochotní risknout (já bačkora bych do jejich "vědeckého" pokusu nešla ani omylem, ale číst o tom je jiná :-). Ani jeden z nich se vám nebude líbit. Ani jeden z nich by nevyhrál soutěž sympaťák roku - upřímně jejich NO schopnosti jim dost dávají, ale i dost berou. A právě proto je tahle knížka svěžím závanem v jinak stojatých vodách superhrdinovského žánru. Přičtěte navíc čtivost, napětí a akci (vše podpořené krátkými kapitolami ve stylu - tak ještě jednu, ještě jednu a máte za sebou rázem několik desítek stran). Takže - vrrr, kde je ten další díl???
A jen poznámka pod čarou pro ty, kteří už četli - dokáže mi někdo rozklíčovat pseudonym autorky ve světle téhle knihy? V.E.Schwab... Roztomilý dvojsmysl, nebo NO?

75 22.04.2020

"Od Remarquova díla Na západní frontě klid jsem nečetl knihu, která by na mě svým vylíčením válečných hrůz a toho, jak válka lidi mrzačí, udělala takový dojem jako Zimní muži." Tolik k románu uvádí Jens Henneberg na přebalu knihy. Pro sebe jsem si říkala - tak se ukaž milý Jespere Bugge Kolde, laťku máš nastavenou hodně vysoko... A víte co? Lépe se to podle mě v jedné větě shrnout nedá. Brada mi spadla hned na začátku - a pak ještě mnohokrát. Ze čtení mi místy bylo fyzicky špatně, přesto jsem se od téhle knihy nemohla odlepit. Je to jedna z knih, které se mnou zůstanou hodně dlouho, protože její dopad je drtivý a opravdu velmi působivý.

Ten, kdo se neodváží sám si zvolit cestu, skončí jako kamínek na schodišti, po němž stoupají mocní. - Carl Scharnberg

94 17.04.2020

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, aneb tak dlouho se odkládá kniha, až se její základ stane poměrně neaktuální. To se mi stalo právě u téhle knížky. Pokud bych jí četla před rokem až dvěma, byla bych asi o dost nadšenější. Přesto musím uznat, že pan Vondruška čtivě shrnuje historické příklady a pokouší se z nich udělat závěr pro současný politický vývoj. Na druhou stranu mi knížka přišla trochu chaotická a neuspořádaná, autor podle mého názoru skáče tam a zase zpátky, takže se čitateli občas může stát, že zrovna neví, která bije a co si přesně má z čteného vzít...

73 10.04.2020

Takhle si přesně představuji odpočinkovou literaturu, které říkám "gumovací" nebo "vypínací" (kdo v těchto dobách podobný druh literatury nepotřebuje, hoď kamenem...). Příběh o výměně duší nezi mladou nevázanou Jasmínou a stařičkou Almou krásně plyne, místy je vtipný, místy dojemný, i trocha romantiky se najde. Navíc - konec dobrý, všechno dobré. Prostě úplná pohodová a milá četba se vším všudy... Život je krásný v každém věku :-)

85 04.04.2020

Děkuji Helenko, měla jsem příležitost se znovu vrátit do těch kouzelných dětstkých let v nekouzelném prostředí, kdy "co se říká doma, ve škole se neříká". Možná mladším ročníkům až tolik neřekne, ale já si čtení 100% užila.
Jen bych se přimlouvala za výměnu obrázku knihy tady na databázi. Osobně mám vydání z Nakladatelství Petrov z roku 2002, které má obálku mnohem krásnější a výstižnější - pohled zezadu na holčičku s rozsvíceným lampionem v zasněžené uličce. Holčička vrhá dlouhý stín, před ní se otevírá trochu osvětlená ulička a nad ní je spousta rudých hvězd... Pokud si přečtete, tak musíte uznat, že tahle obálka je naprosto dokonalá!

114 30.03.2020

Raději jsem neměla ten (povídkový) román
raději jsem neměla ho číst.
Hrdina byl v tom románě schován,
závistí bledne samotný Twist...

Ach, Geralt... Jen ten epilog "Něco končí a něco začíná" - ano, moc bych si přála takový konec, ale vzhledem k tomu, že autor si s námi místy hraje, bude opravdu takový? Nezbývá než se co nejrychleji pustit do samotné ságy o Geraltovi a Ciri...

90 22.03.2020

Opět spokojenost celé rodiny. V průběhu čtení se u nás navíc změnily čtenářské zvyklosti - ze začátku čteno synům, poté se oba synové začali v předčítání střídat, takže druhou polovinu jsem měla jako milé audio. Will už není učedník, dostává vlastní léno, kde se ale moc neohřeje... Je povolán na tajnou misi v přestrojení - takový středověký agent :-) Navíc Will najde novou čtyřnohou a staronovou dvojnohou přítelkyni :-) Je pravda, že tempo knížky je oproti prvním dílům pomalejší, přesto nás série pořád dost baví. Škoda jen, že díl od dílu ubývá přítomnost Halta...

74 14.03.2020

K MDŽ jsem se rozhodla přečíst něco, co je primárně určené ženám. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách (to můžu) a obě hrdinky mají dost pohnuté osudy (to by ještě také prošlo), které hrdinně překonávají (uff...). Bylo to sladké až tak, že jsem se bála, že se ke knížce přilepím - v dobách mé puberty jsem svojí maminku, hltačku Rosamunde Pilcher a podobných cukrových vat, zlobila s tím, že z podobných knih odkapává růžový lepkavá kapalina a že se v rámci vlastního zdraví od nich držím dál (vždycky si jen povzdechla, kde vzala takovou cynickou dceru)... No pravda, vydrželo mi to pořád a tenhle druh literatury nevyhledvávám - tím chci říct, že romantičky tělem i duší si tuhle knížku určitě moc užijí, já si podobné čtení nechám třeba zase až k dalšímu MDŽ :-)

83 11.03.2020

Naprosto nečekaně povedená a vtipně pojatá rozborka manželských vztahů, která zřejmě bude oblíbená hlavně u žen po čtyřicítce :-) Ale pozor - i pro muže se najde pár dobrých rad: například že orgasmu dosáhne jejich parnerka snadno, pokud jí položíte na čerstvě vysátý koberec (má to samozřejmě háček, neplatí to v případě, že by mužskou část napadlo tuto situaci vyřešit větou: "Miláčku, co kdybys vysála a pak na to hned vlítnem?")... Aneb ještě žádný muž nikdy nebyl zavražděn při provádění domácích prací.
S autorkou musí být vážně legrace, celá kniha je nadupaná vtipnými sarkastickými hláškami - především hlavní hrdinky Cassie, ale i obou jejích kamarádek. Při čtení jsem se místy válela smíchy a Cassiiny humorné postřehy mi už teď chybí... Vyprávěno s nadhledem, ale nejde o prvoplánovou zábavu, místy se svezete i na vážnější vlně. Jelikož je ale hlavní vypravěčka Cassie od přírody optimistka (pokud to jde, chodí po slunečné straně ulice), zvládne těžkosti s bravurou sobě vlastní.
Mimochodem knížku jsem si půjčila zanedlouho poté, co jeden kamarád manželovi půjčil (prý velmi vtipnou) knihu Základy mužského šovinismu. Musela jsem tedy rázně vrátit protiúder - donesla jsem domů "Jak zabít manžela" a plánovala, že budeme číst společně - každý to svoje a uvidíme :-) Manžela ale název knížky nechával úplně netečným. Je nutno podotknout, že se začaly obávat hlavně děti - nezapomenu ustaraný dotaz mladšího syna "Mami, o čem to je a proč to čteš?"... Co můžu nakonec posoudit, bavila jsem se určitě víc já. Základy mužského šovinismu leží kdesi rozečtené, takže manželův zájem o téma asi nebyl úplně tak velký. Každopádně děkuji neznámému kamarádovi (jehož identita je přede mnou střežena líp, než Vatikánské archivy), bez jehož knižního šovinistického tipu bych se k téhle knížce určitě nedostala s tak prioritním zájmem. A to by byla škoda.

77 06.03.2020

Aktuality ze života knihomolky: Zemi zachvacuje panika z šíření koronaviru. Lidé začínají skupovat všemožné trvanlivé potraviny. I mě zachvacuje panika - budu mít pro případnou karanténu dostatek nového čtiva? Jak se proboha v případě epidemie dostanu do knihovny??? Škoda jen, že to nedokážu ještě tak hezky nakreslit do komiksové podoby, jako Debbie Tung... Velmi milý komiks, ve většině situací jsem se úplně viděla - pro knihomoly povinné čtení :-)

112 27.02.2020

Bolest, nevolnost, zmatek v hlavě a tísnivý pocit, že tomu neujdeš. Že to prostě musíš přežít... Taková je kocovina - kdo by to neznal? A taková je, přátelé, i Kocovina. Není to veselé a milé čtivo. Zakousne se a bolí.... A to obzvláště ty, kteří mají i jinou zkušenost - zkušenost s místem. Sudety - konec světa, samoty... Kraj, kde se po dlouhá století mísily odlišné národy. Kraj chudý, přesto krásný - kdo mu propadl, není pro něj úniku... Na Kocovinu budete chtít buď rychle zapomenout, nebo se vám vryje do šedé kůry mozkové na hodně dlouho.

76 25.02.2020

Cop je hodně zajímavá kniha. U mě osobně vybočuje hned z několika důvodů - nevzpomínám si třeba, že bych byla u nějaké knihy rozložená na kousky už po pár stránkách... Samotný styl knížky je úchvatný, stručný, ale tak přesně mířící na čtenářovu krajinu srdeční (že by to bylo tím, že je autorka úspěšná scénáristka?)... Cop má silnou ženskou stránku, muži jsou v podstatě v hlavním dění upozaděni, nicméně všechny tři ženy jsou velké bojovnice, což je spíš mužský rys - z příběhu je proto cítit takový trochu feministický podtón. Za sebe ale musím říct, že tady mi vůbec nevadil... Jediné, co mě trochu mrzí je, že linka Smity končila velice náhle. Autorka u obou dalších hrdinek naznačila, jakým směrem se bude dál vyvíjet jejich život, u Smity, která mě osobně zaujala nejvíc, je konec prudký, náhlý a bez dalšího vysvětlení (pokud tedy nepřijmete jako závěr její silnou víru)... Oceňuji i popsané kontrasty (bída nedotknutelných proti vyšperkovanému západnímu světu), ale zároveň silné provázání, symbolicky velice zdařilé. Rozhodně doporučuji všem k přečtení!

103 22.02.2020

S touto odbornou publikací jsem se (z čistě osobních důvodů) hodně natrápila. Jelikož už mám o poruše pozornosti něco načteno, mnoho z popisovaných věcí jsem už znala. Vadil mi ryze americký přístup - k autorovi do ordinace přicházejí lidé, aby se poradili o své diagnóze, takže se sáhodlouze pitvá, že John je roztržitý a zapomnětlivý - trpí poruchou pozornosti, Mary je snílek s hlavou v oblacích - trpí poruchou pozornosti, Tom je dítě svéhlavé a neposlušné - trpí poruchou pozornosti... A tak dále a dále. Než se doberete k tomu, co člověka doopravdy zajímá, tedy k tipům, jak s ADD pracovat, musíte se prokousat spoustou "názorných příkladů". A s těmi tipy to také není tak žhavé, protože ačkoli nějaká obecná doporučení uvedená jsou (ale pokud už jste k problematice něco četli, tak nic nového nenajdete), autor především klade důraz na správné zaléčení pomocí medikace - stimulancia (nejčastěji používaný Ritalin), nebo antidepresiva... To není zrovna tip, který jsem si chtěla z knihy odnést...
Pokud jste tématem ADD zatím nepolíbení, může Vám být kniha prospěšná, protože i přes výše uvedené výtky je poměrně dobře uspořádaná, takže vatu v podobě příběhů může člověk přeskočit a dostat se dřív k tomu podstatnému. Pokud už ale o problematice něco víte, knížka Vám zřejmě nic moc nového nepřinese. V horším případě budete rozčarovaní jako já a začnete přemýšlet, jestli není moje chyba, když do syna neláduji prášky horem dolem...

65 19.02.2020

Přiznávám se bez mučení, že k Zaklínači v knižní podobě jsem se dostala až po shlédnutí seriálu. Fuj, hanba mi! Vůbec nechápu, jak mi mohl tenhle naprosto skvělý fantasy mix pohádek naruby, čar a kouzel se špetkou slovanské mytologie tak dlouho unikat... Naprosto skvělé a to jsme spolu, Geralte, zatím na začátku :-) Škoda jen, že na další díl budu muset čekat, v knihovně teď totiž Geralt frčí :-)

105 17.02.2020