Chytuš komentáře u knih

Podobné informace vám veřejnoprávní média neřeknou. Neřeknou vám je ani doktoři, alespoň ne většina z nich... Poměrně nedávno jsem byla děcařkou dcery tlačena do očkování proti rakovině děložního čípku, do 15 let je "výhodně zdarma". Nejsem zastáncem podobných "výhod", obzvlášť když mi je někdo tlačí na můj vkus skoro násilím, takže jsem začala s pátráním o tomto druhu očkování na vlastní pěst. Nebudu vás napínat - veselé zjištění to nebylo. Hodně informací z knihy jsem tak už věděla, přinejmenším tušila. Ale bylo i dost věcí, které si člověk při četbě utřídí, i když už nějaký svůj názor na očkování má. Každopádně musím souhlasit s autorem, že každý by si měl na otázku očkování odpovědět sám a nést si zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Z donucovacích praktik ohledně hitovky roku - očkování na Covid-19, které se na nás dnes a denně řítí od našich "hlasatelů jediné pravdy", mě proto upřímně mrazí...

"V našem světě existují přírodní zákony. Příroda podle nich funguje a díky tomu v ní vše probíhá v dokonalé souhře. Jakékoli narušení těchto zákonitostí vede k destrukci.
Jediný, kdo se odmítá těmito zákony řídit, je člověk. Ve své pýše se domnívá, že se tak může chovat beztrestně. Že neponese žádné důsledky. Můžeme se smát doporučením výrobce automobilu a nasypat 'pro lepší výkon' cukr do benzínu. A zadřeme motor. Můžeme se vysmívat doporučením našeho Konstruktéra a píchat do sebe 'pro silnější imunitu' rtuť, formaldehyd, glutamát, bílkoviny atd. A zadřeme naše zdraví." str. 67

99 11.04.2021

Zopakování po ... no opravdu hodně letech. Znovu skvělé, ale oproti dobám mých gymnaziálních studií poněkud více znepokojivé, řekla bych. Asi se v současné době nenajde knížka novodobého autora, která by byla tolik citovaná, asi se nenajde nikdo, komu by pojem Velký bratr vůbec nic neřekl... Ještě tam nejsme přátelé, ale až mi místy vstával vlasový porost hrůzou, jak moc je lidstvo blízko. Odzbrojující, fascinující a nadčasové dílo!

"Strana usiluje o moc výhradně kvůli moci samé. Nejde nám o dobro chudých; jde nám jedině o ni. Nejde nám o bohatství nebo přepych, dlouhý život nebo štěstí; jen o moc, o čirou moc. Co znamená čirá moc, to hned pochopíš. Lišíme se od ostatních oligarchií minulosti v tom, že víme, co děláme. Všichni ostatní, ba i ti, co se nám podobali, byli zbabělci a pokrytci. Němečtí nacisté a ruští komunisté se nám svými metodami velmi přiblížili, ale nikdy neměli odvahu přiznat si, jaké jsou jejich motivy. Předstírali a možná dokonce věřili, že se chopili moci nechtěně a na omezenou dobu a že hned za rohem leží jakýsi ráj, kde si lidské bytosti budou rovny a kde budou šťastné. My takoví nejsme. Víme, že se nikdo nikdy nechápe moci s tím úmyslem, že se jí vzdá. Moc není prostředek, ale cíl." str. 228

"Poslušnost nestačí. Pokud netrpí, jak si můžeš být jistý, že podléhá tvé vůli, a ne své vlastní? Moc spočívá v tom, že člověk způsobí druhému bolest a ponížení. Moc spočívá v tom, že se lidské vědomí roztrhá na kusy a zase složí do nových tvarů, podle toho, jak si usmyslíme. Začínáš chápat, jaký svět vytváříme? Přesný opak hloupých hédonistických Utopií, o kterých snili staří reformátoři. Svět strachu, zrady a útrap, svět, v němž týrá jeden druhého, svět, který až se zlepší, nebude méně nemilosrdný, ale ještě nemilosrdnější. Pokrok v našem světě bude pokrok směrem k větší bolesti. Staré civilizace tvrdily, že jsou založeny na nenávisti. V našem světě nebudou žádné city kromě strachu, zloby, radosti z vítězství a sebepokoření. Všechno ostatní zničíme - všechno. Už teď potíráme návyky, myšlení, které přežívají z doby před Revolucí. Přeťali jsme spojení mezi dítětem a rodiči, mezi člověkem a člověkem, mezi mužem a ženou. Už dnes se nikdo neodváží důvěřovat manželce, dítěti nebo příteli. V budoucnosti nebudou však ani manželky, ani přátelé. Děti budou matkám odebírány při narození, jako se odebírají vajíčka slepicím. Pohlavní pud bude vykořeněn. Plození bude každoroční formalita jako obnovení přídělových poukázek. Zrušíme orgasmus. Naši neurologové už na tom pracují. Nebude věrnost kromě věrnosti Straně. Nebude láska kromě lásky k Velkému bratru. Nebude smích kromě smíchu štěstí z vítězství nad poraženým nepřítelem. Nebude umění, nebude literatura, nebude věda. Až budeme všemocní, nebudeme vědu potřebovat. Nebude rozdíl mezi krásou a ošklivostí. Nebude zvědavost ani radost ze života. Všechny ostatní požitky budou zničeny. Ale vždy - na to nezapomínej Winstone - vždy tu bude opojení mocí, které bude neustále sílit a bude stále rafinovanější. Stále, v každém okamžiku, bude existovat vzrušení z vítězství, pocit, že šlapeš po bezmocném nepříteli. Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři - navždycky." str. 231

141 05.04.2021

Autorův styl je skvělý - tak sugestivně popsat pocity vykořenění, pocity osamocení a nepochopení... Viktor je člověk, který nezapadá, ale touží po souznění s jinou lidskou bytostí. A touží tak moc, že nachází další zmrzačenou duši - Adelheid. Jejich vztah je už v zárodku nezdravý a je jasné, jak asi dopadne... Skvěle vystavěná atmosféra, podpořená syrovou symbolikou. Tady nejde o milostný příběh, tahle novela je smutnou podobiznou poválečné doby.

96 02.04.2021

Zajímavý pohled na úplně jinou kulturu, o které tady obecně moc nevíme. Když se řekne Nigérie, tak si toho člověk moc nepředstaví a ono ejhle - nejlidnatější země Afriky, jen Lagos je město lidnatější než celá ČR! Další novinkou, kterou jsem si musela vyhledat, bylo onemocnění srpkovitou anémií - gen způsobující toto onemocnění je nejrozšířenější právě v západní Africe. Velmi přínosné bylo i vylíčení běžného života univerzitně vzdělaných lidí, kteří ale stále vzhledem ke své výchově jsou jednou nohou uvízlí v tradičním pojetí společnosti - dokud nemáš dítě, nejsi nic. Takový sociální tlak musí být obrovsky náročný... Potud skvělé.
S příběhem jako takovým už jsem ale měla větší problém. Yejide mě svým chováním už od začátku vytáčela - nejdřív jen tak nenápadně, chvilkami, ale ke konci už jsem skřípala zuby a nedokázala jsem jí pochopit, tudíž ani s ní nějakým způsobem soucítit. To, co předváděla s Rotimi mi neskutečně vadilo a hýbalo žlučí. Stejně tak v tom, jak se chovala k Akinovi - zjevně musela vědět, že je nějaký problém, ale nic neřešila a v konečném důsledku veškerou vinu hodila na něj... V tomto ohledu jsem podle anotace čekala úplně něco jiného - matku s velkým M, s mateřskými city, které půjdou na dřeň, i přes prodělanou bolest... Tak se mi ale spíš zdá, že tady šlo o otce s velkým O...
Škoda všech těch nevyřčených vět, svět by byl o tolik jednodušší!

88 30.03.2021

"Ale co, nic je nehonilo, staré vzpomínky jim neutečou a spisovatelka, která Helenu požádala o povídání, na ně beztak musí počkat. Stejně si dnes všechno neřeknou, začnou jen obrysy, načrtne jí tu dobu... a pak budou mít celé léto, aby povídání malé Helenky Kiliánové dostaly do jedné knihy - už prý pro ni má i název Kyselé třešně... a to může ona potvrdit, od konce války na Švédských šancích rostly vždycky už jen kyselé třešně, nad kterými se lidem křivily obličeje." str. 253
Určitě každý potvrdí, že kyselé třešně má rád málokdo, Kyselé třešně od Lenky Chalupové jsou ale dokonalou knižní lahůdkou. Ze začátku jsem si sice říkala, že knížka je psaná stylem Večerů pod lampou, ale velice záhy jsem pochopila autorčin skvělý záměr - použitý styl totiž naprosto skvěle přibližuje dobu, za chvíli si připadáte, že jak postavy, tak místo děje důvěrně znáte... Autorka vytáhla na světlo dokonce několik tabuizovaných či zajímavých témat - nejen události, které se odehrály na Švédských šancích nad Přerovem, které jsou pomyslnou kyselou třešní..., ale i třeba téma vztahu starší ženy s mladším mužem, vztahů na vesnici, bombardování okolí Přerova koncem války...
Za mě veliké doporučení - dojemný a krásný příběh.

113 26.03.2021

Čekala jsem něco úplně jiného - podobenství o vzestupu materialismu nad duchovními otázkami. Naopak se mi ale dostalo představ katolíka o konci světa a boje církve s mocí světskou před popsaným Armagedonem. Chápu, že britského duchovního na začátku 20.století musela vylíčená představa konce světa děsit a přitahovat zároveň - pouze lidé věřící (=katolíci, které si sám vybral papež) vstoupí do království nebeského... Silně katolický podtext s důrazem na všechny možné obřady, celé odstavce latinského textu a důraz na to, že jakákoli jiná víra je mylná, dělají z knihy text stravitelný pro velmi úzkou skupinu lidí. Pro mě byla víc než oříškem a dočetla jsem se skřípěním zubů jen kvůli letošní čtenářské výzvě...

72 19.03.2021

Novela, která dokáže čtenáře spoutat emocemi. Čtyři postavy, čtyři pohledy, které se vzájemně proplétají, dívají se subjektivně na dění kolem sebe - a splétají tak pro čtenáře temné rodinné příběhy... Co je příčinou všech těch tragických osudů? Pro autorku jsou to rodinná pouta - ovlivňují každého a svazují, ať chce, nebo ne. Těžké, emocionálně nabité a bezvýchodné... Přece jen jsem čekala alespoň trochu naděje, tady ale žádná nezbyla. Bohužel.

95 18.03.2021

Zajímavý umělecký počin. Třináct příběhů, každý z nich komiksově podaný jiným kreslířem... Je pravda, že místy byl použitý styl na mě osobně už moc umělecký (Luboš Jednorožec), nicméně některé příběhy opravdu srdcervoucí - jak obsah, tak nádherné zpracování, které se k danému příběhu přesně hodilo (Ten kluk přece nic neudělal - příběh Milušky Havlůjové nebo Ohromný kotouč slunce - příběh Anny F.).
Celkově musím uznat, že Adam Drda mě dokázal zaujmout všemi zpracovanými příběhy - nevím, jestli je to tím, že má na zajímavé lidské osudy "čuch", nebo mi jím zprostředkované příběhy prostě všechny zabrnkaly na neviditelnou strunku vnitřního porozumnění a souznění...

77 16.03.2021

Thriller zabydlený samými nesympatickými postavami... Nebo ne? Nebo je všechno jenom zdání, klam, pozlátko - subjektivní dojem, kdy se necháte ošálit tím, co je vidět na první dobrou?
#NapinaveJakoKsandy
#NajdiSiSvehoPsychopata
#KeKonciSiDrzPantyAtTiNespadneBradaAzDoKlina
#PanebozeTaObalkaJeFaktNaOdnetiLicence

86 14.03.2021

Co se Jakubě Katalpě rozhodně nedá upřít, je její mistrovský styl psaní. Dokáže si čtenáře zaháčkovat strohými větami, úsečným sdělením, krátkými kapitolami... Od vyprávění jsem se nemohla odtrhnout.
Nosnou linkou je v knize Květa - sedmdesátiletá důchodkyně, po smrti manžela opuštěná, osamocená. Má toho tolik co sdělit, co za celý svůj život vlastně neměla komu - o svém životě, o svých pocitech. Mít zase někoho, o koho se bude starat. Komu připraví teplé hnízdečko, vyposltrované doupě... Další osamocenou ženou je stárnoucí Vietnamka Hoang. Ačkoli obklopena rodinou, také vykořeněná a osamocená. Nejhorší osamocení asi zažívá Akiko - upřímně Hidekiho chování jsem osobně nesla hůř, než Květino... Mezilidské vztahy všech postav jsou nějakým způsobem pokřivené, zdálo by se, že až bizarně (Květa), ale upřímě - kolik podobných smutných osudů kolem sebe všichni máme? Málo jich určitě není...

100 11.03.2021

Povídky nelaskavé. Nemilosrdné. To je asi úplně všeobsažné hodnocení. Každá z povídek je úžasně napsaná, v každé Mark Haddon dokazuje, jak mistrný vypravěč je. Co mi ale nesedlo, byl obsah a temnota všech povídek. Ze začátku jsem byla unesená, první dvě povídky mě dostaly úplně na lopatky. S přibývajícím počtem dalších povídek jsem ale už jen trnula, kdo a jak to odnese tentokrát. Asi v téhle době potřebuji spíš nějaké povzbudivější čtení...

86 07.03.2021

Povídky jsou zvláštní literární útvar - autor si na sdělení musí vystačit s minimem prostoru. A to se tady povedlo u všech šesti povídek. Ano, jsou depresivní (a co by člověk od tématu z lékařského prostředí taky čekal, že), ale zasáhnou. Pokud čekáte klišé téma - doktor, který si poradí v každé situaci s každým zdravotním problémem, tak po knížce ani nesahejte. Pokud čekáte povídky s kulisami čekáren a doktorských ordinací, kde primárně nejde o lékařské diagnozy, ale o témata stárnutí, umírání, krize středního věku nebo vztahů, jste na správné adrese. Koneckonců, doktoři a sestřičky jsou taky jenom lidi :-)

91 26.02.2021

Musím přiznat, že nadšení se nedostavilo hned. Zpočátku mi vážně hodně vadilo množství odkazů na ten či onen dokument, který autor natočil... Na druhou stranu mu točení podobných dokumentů dalo neskutečné možnosti procestovat celý svět (Tibet, Nepál, Indie, Filipíny, Rusko, USA, Barma, Korea, Burkina Faso, Peru, Súdán) a seznámit ostatní s obrovskou škálou různých léčitelů. A pokud si myslíte, že ke všem přistupuje jako k nějakým modlám, chyba lávky! Léčitele a šamany vidí jako pomocníky na cestě k vlastní duši a sebeuzdravovacím metodám. Ne každý léčitel sedne každému, ne každá metoda je vhodná pro všechny. Nakonec jde vždycky o vlastní víru, že ta která metoda zabere. Věda nedokáže vysvětlit, proč se někdo uzdraví naprosto sám, případně po nějakém obřadu s léčitelem, proč jinému pomůže jen vidět bílý plášť, od kterého obdrží placebo a třetímu nepomůže vůbec nic. Věda to vysvětlit nedokáže, ale Clemens Kuby to v poslední části své knihy (Návrat) moc hezky shrnul...

84 24.02.2021

Z mého čtenářského deníčku:
Ptakopravectví vydalo Nakladatelství Zoufale Zbytečné Literatury jako svoji 3502 publikaci. Knihou nás oblažila vůdčí americká sexpertka (95-60-90) se zjevnou psychopatickou fixací na Scarlett O´Harrovou a zálibou v chovu a pěstění ptactva (rozuměj mužů). Původní záměr zřejmě dobrý - poradit ženskému pokolení vtipnou formou, jak na námluvy (1. část), párování (2. část) a zacházení s muži (3. část). Přirovnání mužů k různým druhům ptáků je zpočátku možná i úsměvné, na straně 100 už ale té slepici (95-60-90) přejete, aby ty "hodiny vyčerpávajícího hloubkového výzkumu chovu mužů" pilovala někde v ústraní a své hodnotné rady si nechala pro sebe, případně svojí ptačí partu (rozuměj kámošky, se kterými se vyráží na odchyt ptactva). Námět by se hodil tak maximálně na (krátký) fejeton do Marianne, Vlasty nebo podobných plátků, na knihu je to ale vyloženě nehorázné plýtvání papírem, až by člověk plakal...

Citace (str. 201):
Kouzelná slůvka, která zaručí konec jakékoli hádky s jakýmkoli mužem
Když už jste zkusila zlaté svaté a nic nezabírá, můžete se vždy uchýlit k magii. Následující formuli užijte jenom v krajním úsilí, abyste si zachovala příčetnost. Zaručí vám, že rozzuřená labuť trubač bude rázem klidná jako střízlík v kleci chovaný a roztomilá jako kanárek. Toto kouzlo vám dopřeje krátkou peiriodu citového ochlazení a dá vám převahu. V žáru sváru prostě proneste: ´Možná máš pravdu, Pravoslávku´ nebo ´Tak jo, Přemysle, já si přemyslím.´
Nic víc neříkejte. Nechte ho v tom vyráchat, ať si brebentí, co chce. Možná budete muset zopakovat tyto věty vícekrát, než se ujistí, že svár je opravu (pro tentokrát) u konce, abyste dovršila jeho proměnu z hlučného rýpala v tvář osvěživě němou.
A když ještě nebude zticha, zkuste: ´Zavřel by ti pusu pořádný orál?´ a hned bude jako oukropeček, vláčný a neškodný v obou slova smyslech.

Ještě chci doplnit svůj předchozí komentář - v celkové Alanovské euforii jsme včera s celou rodinkou shlédli film. Božínku, je-li vám Alan drahý, NEDĚLEJTE TO! Vůbec nechápu, jak podle tak parádní knihy mohl vzniknout tak blbý film! Alan je oproti knize vylíčený jako úplně slaboduchý jedinec bez špetky vtipu. O naprosto odlišných dějových překlenutích ani nemluvě...

98 14.02.2021

To by mě zajímalo, proč se přede mnou Alan schovával tak dlouho! Jak je možné, že jsme na sebe nenarazili už dřív? Byla by věčná škoda se s Alanem neseznámit - byla to totiž jízda - zeměpisná, dějepisná i akční! Alan je pro mě hrdinou roku - bavil mě jak mladý, tak stoletý. Alan je obdobou našeho Járy Cimrmana - světoběžník, co nechyběl (skoro) u žádné z podstatných historických událostí, hýbajících 20. stoletím. A vždycky víceméně jen tak, náhodou :-) Obdivuji se autorovi, jak mu to všechno krásně drží pohromadě bez jediného hluchého místa. Tohle jsem si vážně užila - a doporučuji všem, kteří hledají inteligentní a vtipný relax.

"Abstinenti sice obecně, podle Alana, představují hrozbu světovému míru, ale hodí se, když člověk potřebuje někam odvézt."

"Jmenuji se Dolar. Stotisíc Dolarů."
"Promiňte pane, můžete mi znovu zopakovat vaše křestní jméno?"
"Dvěstěticíc. Jmenuji se Dvěstětisíc Dolarů."

124 12.02.2021

Nějak mi kouzlo téhle knihy uniklo. Zhruba kolem strany 250 jsem se začala třást napětím a netrpělivostí - byla jsem napjatá jak špagát, jestli tohle budu schopná vůbec dočíst :-) Nejbožejší božan Poutník mě nechával absolutně klidnou, jeho největší krutopřísný protivník - islámský terorista Saracén jakbysmet. A přitom je toho naservírováno TOLIK! Supertajný superagent nám přiblíží, jak to ve světě špionáže chodí - jak zamaskovat to či ono, či naopak jak z chatrných stop ukout řetěz vedoucí až k dopadení těch nějvětších padouchů světa (nebo z pytlíku na odpadky poznat, kdy je vrahem žena). Naproti tomu padouch ze všech padouchů nejpadouchovatější, co má vysoké cíle - zničit zpropadené západní americké povaleče vlastnoručně vyrobeným virem - aneb co si sám neuděláš, že... Mrknem se i na události 11. září, do Oválné pracovny, naťukneme i holocaust (sic!), budeme hodně cestovat... Ideální námět na zpracování nějakého nového filmového trháku, protože čučavé by to při správném zpracování asi bylo... Takže být nakladatelem, doporučím autorovi přepracovat na filmový scénář a předhodit nějakému prachatému producentovi. Bude to poměrně tichý film (dialogy v knize aby člověk pohledal), ale vizuálně by to měla být pochoutka...

98 09.02.2021

U královského dvora prostě vévodí paní Tichá:

Na královnin dotaz: "Jak dlouho už pracujete na zámku?" paní Tichá odpověděla: "Odjakživa. Jak mě vyhodili z učňáku, musela jsem jít makat. Kolik je to, hergot, roků? Ke štyryceti to bude. Za komunistů už bych byla v důchodu."
Můj překlad: "Na zámku pracuji už téměř čtyřicet let. Nastoupila jsem po ukončení školy. Nevím, jestli odejdu do penze."
Královna: "I přes tolik odpracovaných let se zdáte velmi vitální. Kde berete energii?"
Slovu vitální paní Tichá nerozumí, překládám jako čiperná.
Paní Tichá: "Bejvávalo. Dřív jsem zubama překousla prádelní šňůru a teď si musím všechno jídlo pomlet na mlýnku. Před pár rokama jsem sama odtlačila klavír a po štaflích jsem skákala jak opice. Teď taktak vlezu na lůžko. Co vám budu vykládat, už máte taky svůj věk."
Překlad: "Bohužel už nemám tolik síly jako dřív."
Královna: "Svoji práci musíte mít velmi ráda. Je to tak?"
Paní Tichá: "Ráda, nerada... člověk něco dělat musel, za příživnictví byl paragraf. Ale byl pořádek, žádná demokracie."
Překlad: "Ano, mám ji velmi ráda a každý den se těším do práce."

Bavila jsem se královsky a už se nemůžu dočkat dalšího dílu, neboť slovy paní Tiché:

"Tak to bude eště prdel." :-)

116 01.02.2021

Víte, chtělo by se mi napsat, že je tenhle soubor fejetonů "strašně milý", ale už vím, že to by bylo špatně... A nevylepšilo by to ani slovní spojení "neskutečně milý", protože takhle knížka skutečná je. Takže se budu držet při zemi a použiji staré dobré "velice milý" :-)
Marek Eben píše úžasně, z každého fejetonu úplně sálá nádherná čeština, kdy si čtenář uvědomí, jak je naše mateřština vlastně krásná. A není to jen tím sálajícím pocitem z jazyka, obsahově jsou fejetony neméně hřejivé. Děkuji pane Ebene, užila jsem si každičkou stránku a už teď vím, že se k téhle netradičně vázané knížce vrátím, protože je to jedna z těch, které vás dokážou polaskat a pohladit v krajině srdeční...

119 13.01.2021

Oceňuji jasné a srozumitelné členění knížky - pro někoho, kdo se s danou problematikou (ovlivňování reality vlastním myšlením) teprve oťukává, naprosto skvělé. Pokud je to tedy váš případ, klidně si k mému hodnocení jednu až dvě hvězdičky připočtěte. Já od knížky čekaka, že se dozvím něco nového, to se ale nestalo. To je ale můj čistě subjektivní pohled, rozhodně netvrdím, že knížka nemá čtenářům co nabídnout...

Pravím vám: "Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má." - Lk 19,26

74 27.12.2020