Chytuš komentáře u knih

Mnohovrstevnatá lahůdka. Jako když skládáte puzzle - ze začátku jste rádi za každý záchytný bod a tím jak postupujete se celý obraz mění. Při čtení si musíte dávat pozor i na drobnosti - všechno je zúročené, každý detail se může kdykoli objevit znovu v nových souvislostech, všechno má svůj význam a účel. Autor vrší jeden příběh za druhým, bez ladu a skladu - skáče po různých časových linkách, různých hrdinech příběhů i různých dějových linkách, ale dělá tak mistrně, jako by postupně skládal složitý hodinový strojek, který se vám na konci nádherně rozběhne. Perfektně vás protahuje příběhem tak, že naprosto nikdo a nic není zobrazené černobíle, nikdo není bez vady na kráse. Čtenářská lahůdka, která mi víc než sedla.

90 02.01.2022

Uchokniha.
Originální svět, originální hrdinové. Akční jízda, kde si nemůžete být nikdy jistí tím, kdo jí přežije, případně kdo je ten hodný a kdo zlý... Postupné prolínání z vyprávění více postav mi nevadilo, možná i díky audioverzi, kde hned podle hlasu bylo jasné, kdo danou část vypráví. Autorka nám nedává moc času na vydechnutí - akce střídá akci, prolíná se minulost se současností... Hned ze začátku jsem si oblíbila Barbaru, ačkoli doteď nechápu, jak to mohla chuděra celé fyzicky dát - zřejmě je něco pravdy na tom, že když už nemůžete, tak jste teprve ve třetině svých sil :-)

80 23.12.2021

Další kniha, od které jsem přesně nevěděla, co čekat. A jak to tak v takových případech může dopadnout - byla jsem nadšená. Mnohovrstevnatý román o stárnutí, o sourozenecké lásce a rivalitě, o partnerských vztazích, i o vztazích mezi kolegy... A hlavně o tom, že vlastní mysl může člověka naprosto zmást. Proto je lepší se na sklenici vždycky dívat jako na z poloviny plnou, než poloprázdnou... Krásné, nikoli však pohádkové nebo veselé... Určitě si od autorky nenechám ujít ani Závity ulit.

93 23.12.2021

Uchokniha. Tak tohle je tak trochu jiná kniha osobního rozvoje :-) Nevěděla jsem co čekat, protože čtenáři se u téhle knihy řadí do dvou protichůdných táborů - a já se musím přidat k těm, kterým se celý ten soubor (občas nesourodých) myšlenek líbil. A to dost. Je fakt, že jde o mix různých sociologických, psychologických a dějepisných faktů, ale dohromady pro mě osobně tohle sloučení fungovalo skvěle. Snad jen ten výhled do budoucna - no jsme opravdu až tak v pr**li? Rozhodně si nenechám ujít druhou autorovu pr**latou knížku :-)

68 23.12.2021

Pětky se míhají
Devítky střídají
Pětadvacítka s Ilan se tím provlává
Chytuš to nezvládá
Tajemství mnoho
Nechápu co mám z toho
Čekat dalších mnoho let
Na to jak se spasí svět

… ach jo. Natěšení obrovské, ale pak jsem se nemohla přinutit to celé dočíst. S Nastereou jsem kroužila tam a zase zpátky, se skřípěním zubů kousek po kousku, aniž bych tomu propadla tak, jak jsem propadla předchozím dílům. Důvodů může být strašlivě moc, čtecí krize, předvánoční shon a ten bordel kolem nás – to všechno ze subjektivních důvodů, ale jsou tu i důvody, které se týkají přímo knížky – například záhady z předchozích dílů nejenom že nejsou vysvětlené, ale pořád se to celé zamotává do větších a větších záhadností. A pak je tu taky ta prasečí řiť – panebože, ještě jednou to uslyším a budu opravdu nemilosrdná. Tohle je takový ten klasický mezidíl – myslíte si, že vám přinese mnoho (a on dostrká mnoho prasečích řití, skoro ob stránku a už je tam), ale nakonec odpovědi žádné. Nevím, nevím, jestli dokážu po dalších letech začít číst další díl, protože vzhledem k mé děravé paměti už mi nezbydou ty správné otázky, na které DOUFÁM v dalších dvou dílech už konečně budou odpovědi...

100 10.12.2021

Tragikomická kniha, ve které tragika válcuje komiku v poměru 99 ku 1. Pro mě osobně tedy spíš tragická. Zřejmě mám divný smysl pro humor, ale "jednu z nejvtipnějších knih, které kdy byly napsány" (viz anotace), si představuji úplně jinak...

74 10.12.2021

Miluji autory, kteří jsou pro svůj obor zapálení a navíc s lehkostí dokážou sdělit mnoho užitečných informací laické veřejnosti právě ze svého oboru. Je takový Peter Wohlleben (Tajný život stromů), Matthew Walker (Proč spíme), Giulia Enders (Střevo není tabu) a teď mé nejnovější seznámení - Merlin (MERLIN :-) ) Sheldrake... Obří porce zajímavostí ze světa hub, naservírovaná tak, že neodoláte a musíte číst dál a dál. Možná pro někoho bude podání příliš psychedelické - témata se vzájemně mísí a prolínají, jakoby bez ladu a skladu, podobně jako mycelium. A pokud se necháte svést, zjistíte, že život je právě takový - propletený. Na mnoho otázek neexistuje jednoznačná odpověď pro toho, kdo tuhle propojenost/propletenost odmítá vzít v úvahu. Je evoluce výsledkem boje, kde silnější vítězí, nebo je výsledkem nekonečné spolupráce a vzájemné pomoci?
Díky Merline, moc jsem si tuhle knížku užila!

95 01.11.2021

Uchokniha.
To máte tak - do čarodějného kotlíku vhoďte:
- alespoň tucet pohádkových příběhů
- několik cizozemských habitů (pardon, zvyků jsem chtěla říct)
- jednu kouzelnou hůlku
- dostatečně mnoho dýní
- tři košťata (použitá, ojetá)
- trochu hlavologie bábi Zlopočasné
- neodolatelnost stařenky Oggové
- dobrotivost Magráty Česnekové
- jednoho kocoura
- zrcadla (minimálně dvě, při vhozu na sebe otočená)
- a v neposlední řadě špetičku magie, vúdú, krokodýlů, trpaslíků, hadích žena jiných potvor
... a vylezou z toho Čarodějky na cestách, jeden z nejužitečnějších cestopisů v dějinách Zeměplochy (zvláště pak pokud se rozhodnete cestovat do bažinami obklopené Genovy).
A pokud si chcete užít z tohohle kouzelného, vtipného a svěžího koktejlu maximum, tak si to celé nechte vyprávět Zuzanou Slavíkovou - její přednes, obzvlášť pak stařenčino protahované ESMÉÉ určitě z hlavy hodně dlouho nedostanu :-)

96 17.10.2021

(SPOILER) Sběratel sněhu mi ze všeho nejvíc připomíná moderní hygienický prostředek 3 v 1 (tady rozuměj tři příběhy vzájemně propojené do jednoho celku). Na tom by nebylo vůbec nic špatně, pokud by tedy jedna vrstva zbytečně nečněla svou vodnatostí nad těmi zbylými - vyprávění ze 30-40 let a z 50 let minulého století totiž vážně stojí za to, zatímco Dominikova linie ze současnosti je slabá - dějově, stylem vyprávění a vlastně i tím propojením na linky z minulosti (proč zrovna Dominik zažíval každou noc to, co zažíval, jsem se až do konce nedozvěděla - nebylo by efektivnější najít rovnou přímo Karlose???). U historických linek je krásně vidět, že se autor snažil vystihnout danou dobu v každé maličkosti, padesátá léta jsem úplně viděla před sebou, jako bych sledovala neobyčejné kamarádství tří kluků na vlastní oči. Atmosféra třicátých let nebyla tak parádní, přesto pořád skvělá díky silnému příběhu. Geniální byly jednotlivé nenápadné odkazy v jednotlivých linkách na budoucnost nebo minulost - je vidět, že Jan Štifter ví, jak čtenáře zaháčkovat :-) Jenže se prostě nemůžu překlenout přes Dominikovu linku - vždycky, když došlo na rok 2017 jsem se musela do čtení nutit... Škoda, každopádně autorovi šanci ještě určitě dám!

95 05.10.2021

Vynikající průvodce pro všechny duchovní hledače. Nezáleží na tom, jestli si jako průvodce chcete zvolit psilocybinové houby, nebo budete volit jiné praktiky, využívající změněných stavů vědomí (je jich nepočítaně a každý má svou cestu). Je pravda, že zrovna tato knížka je primárně zaměřená na rozvoj duchovního vědomí právě prostřednictvím hub, ale neřekla bych, že by ostatním neměla co říct, ba právě naopak. Ball mistrně popsal celý okruh otázek - od základních obecných otázek (kde se etheogeny vzaly, proč se používají, jak se používají, jaký mají vztah k tradičním náboženstvím) až po otázky osobnějšího charakteru (co můžou každému houby přivést, jak k nim přistupovat, co a jak se dá pomocí hub hledat, jak můžou působit). Ucelené, poučné a přehledné, doporučuji.
"Houbičky otevírají svým konzumentům bránu k šamanským i mystickým stavům vědomí. Pokud bychom techniky a praktiky popsané v této knize měli nějak označit, můžeme je nejlépe popsat jako "šamanský mysticismus", protože využívají prvky šamanismu i mysticismu. ... Kterýkoli provozovatel spirituální činnosti, ať už dává přednost jakékoli duchovní metodě, jedná prozíravě, když nahlédne do duchovního zrcadla, dobře si prohlédne to, co se v něm dá najít , a nechá tyto poznatky ovlivňovat směr jeho duchovní cesty. Ať tak činí otevřeně, upřímně, se soucitem a s plným vědomím velkého tajemství, které nás obklopuje." str. 216

82 27.09.2021

Uchokniha, mimochodem naprosto skvěle načtená!
Fascinují mě synchronicity - a Tajemný cizinec je pro mě jednou z nich. Ještě jsem se nestačila oklepat z Davida Ickeho a bum, cestu mi zkříží knížka, která je už víc než století stará, ale myšlenkově hodně sladěná...
Na Tajemného cizince se pravda dá nahlížet z různých úhlů pohledu - kritika nesmyslného lidského počínání a chování, které se nemění - když lidé dostanou možnost volby, v devíti z deseti případů si vyberou zlo... Kritika základních systémů lidské společnosti - od křesťanské církve, přes právo, až po vládní systémy. Hodně alternativní náhled Marka Twaina na život a svět - tohle musela být před sto lety víc, než jen kacířská myšlenka! Už jen nechat vstoupit na scénu anděla jménem Satan může být i dnes pro spoustu lidí nepřekousnutelný oříšek, natož pak před sto lety!
Naprosto nadčasová knížka s odzbrojujícím závěrem, ve které si pozorný čtenář může najít opravdu hodně věcí, nad kterými je možné se zamyslet... Rozhodně jsem neposlouchala naposledy!

103 26.09.2021

Zřejmě nebudete věřit všemu (i já se občas zdráhala uvěřit), ale fakt je, že David Icke dává věci do pozoruhodných souvislostí. Místy strašidelné (knížka z roku 2016 předpovídá události konce roku 2019), místy hodně zvláštní, vždycky ale se snahou doložit zdroji...
"Systému je ve skutečnosti celkem jedno, v co věříte, hlavně ať tomu věříte dostatečně zarputile a nepřipouštíte žádné jiné možnosti. Náboženství, politika, mainstream - jakákoli striktní víra nebo přesvědčení - stejně jako krátkodobé zaměření na sport, celebrity, televizi, chytré telefony a podobně. Můžete sledovat sport jako zábavu, což je jeho pravé místo, a přitom si být stále vědomi širší reality. Jo ale počkejte, my přece musíme v něco věřit, ne? Ne, nemusíme. Nevěřím ničemu ve smyslu ´takto to je a šmitec´. Mám určitý pohled na to, jak se věci mají, ale jsem neustále otevřený a připravený rozšířit tento svůj pohled ve světle nových informací a vhledů. Názor, že už víte všechno, co potřebujete, abyste pochopili svět, až do fáze, kde alternativy šmahem odmítáte, to je vrchol arogance a stupidity - arogance z nevědomosti (a naivity). Nevědomost vždy ví úplně všechno." str. 208

88 17.09.2021

Uchokniha.
Snad neporuším nějaké moderní transgender pravidlo, když napíšu, že jednou za čas by si každá ženská měla přečíst nějakou opravdu holčičí/ženskou knížku, i když tomuhle žánru zrovna neholduje. Já osobně vybírám tak, aby příběh měl přidanou hodnotu - v tomhle případě podle anotace pátrání po rodinném tajemství, navíc časově zasazené do první poloviny 20.století, čtenářkami vysoce kladně hodnocené. Natěšeně jsem se tak pustila do poslechu... Po pár minutách jsem se musela znovu přesvědčit, jestli neposlouchám jiný román...
Úvod: trampoty divukrásné kantýnské, po které pálí všichni chlapi ze stavby, protože její kotník i v silných punčochách působí tak silně, jakoby se po stavbě promenádovala v lodičkách. Uff. Navíc gradováno tím, že ona jen tak někomu nedá - ale jak víme, na každou ponožku se najde nožka, takže si začne s největším blbem na stavbě. Podruhé mocné uff. V poslechu jsem potom musela na chvíli polevit, vydýchat a rozhodnout se, jestli dám příběhu ještě další šanci. Naštěstí se začaly probírat dějinné okolnosti roku 1938, což pro mě osobně další poslech zachránilo. Stejně jako mnoho čtenářek přede mnou jsem ale celému příběhu víc propadla až v Irmině části - Irma je přesně ten druh hrdinky, které autorce skvěle jdou - dobou a okolnostmi ovlivněná žena, která je ale vnitřně silná a nezdolná... Proto jsem ráda, že jsem se k celému jejímu životu nakonec dostala, i když i v téhle části mi některé nedořečené otázky vadily (jak to nakonec dopadlo s Magdou nám mohla autorka alespoň jednou větou v epilogu sdělit - vždyť právě její oznámení Irmě o nečekané radostné události bylo pro Kristýnu spouštěčem informací o přísně tajném rodinném tajemství...).

95 12.09.2021

Co říct ke knize, která je řemeslně naprosto skvěle zvládnutá - všechno je čtenářsky atraktivní a dokonalé - použitý vypravěčský styl, střídání různých časových rovin, náročné téma, parádně využité analogie spojené s houbami.... Jenže výsledek pro mě prostě není stoprocentní, pokud z textu sálá sice dokonalost, ale ta dokonalost je tak nějak uměle sterilní. Citově mě Houbařka bohužel nezasáhla, ačkoli jsem to vzhledem k náročnému tématu víc než čekala. Za mě tedy hodnocení - precizně odvedená práce, která ale nakonec může na čtenáře působit uměle a prvoplánově, což je škoda... Radši odpustím románovým příběhům nějaké mouchy, než když ve mně knížka nebrnkne na žádnou emocionální strunku...

117 09.09.2021

Za každou vydanou novinkou Aleny Mornštajnové se ženu jako slídící pes, u Listopádu jsem si ale dávala na čas. Přiznávám, že nastavené kulisy mě poněkud odrazovaly - nedokázala jsem si představit, že fikce potlačení listopadových událostí roku 1989 bude vylíčená tak, že jí uvěřím. Ale Alena Mornštajnová prostě umí - i tady vytěžila z fiktivních kulis maximum pro rozehrání odzbrojujícího rodinného dramatu. Skvěle vylíčené myšlenkové pochody Máji i Magdy mě místy úplně odzbrojovaly, v různých škálách emocí... Knihy paní Mornštajnové zkrátka mají sílu zasáhnout čtenáře na nejcitlivějších místech. A je úplně jedno, jestli si ke svému vyprávění vybere skutečné historické události nebo fiktivní minulost. Její knihy jsou totiž hlavně neskutečně lidské - a proto mají takovou moc a sílu...

"Víru ve spravedlnost a dobro neztratila najednou, vytrácela se po troškách, jako když se protrhne pytlík s moukou a zprvu z něj pomalu uniká jen slabý proud bílých zrnek. Ale trhlina se časem zvětšuje, unikající proud sílí a nakonec zůstane jen prázdný papírový sáček." str. 63

"Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je. ... Prostě jen nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel." str. 229

137 05.09.2021

Přátelé, kamarádi, pozdvihněme sklenku chlazeného mléka a připijme si na vznik knihy o muži v pozadí moderních dějin! Seznamte se s šedou eminencí (skoro) veškerého dění v naší malé kotlince - muži, který překročil (nejen) svůj stín. Muž velkých myšlenek, nenápadný, přesto mocný hybatel napříč historickými událostmi. Ovlivnil nespočet velikánů naší malé zemičky - budiž mu na jeho věčnou slávu a počest sepsán tento první autorizovaný hanopis, ve kterém se dozvíte i to, co jste z Twitteru ještě nevěděli. Ano, je to tak - Jiří Ovčáček už nevévodí pouze sociálním sítím, můžete si o jeho činech přečíst knihu! Lidé neváhejte a bavte se :-)

86 03.09.2021

"Bůh mi dal ramena, dává mi i břemena."
Pro Štěpána to platí několikanásobně - jeho cesta dospíváním má hodně přívlastků, rozhodně ale není jednoduchá... Vyprávění o jedné životní ráně za druhou je překvapivě podáno s určitou lehkostí - může za to autorčin styl, kdy jednotlivé postavy staví před životní výzvy, kterým musí čelit a bojovat s nimi. Výsledky takového boje jsou málokdy vítězné, přesto z románu nečiší deprese a beznaděj - ba právě naopak... Ta podprahová naděje a touha po životě dělá z knížky malý zázrak. Velmi zdařilé - dojemné, smutné, lidské, očišťující a silné.
"Když máš možnost, tak dej."

123 15.08.2021

Styl Petry Soukupové mám ráda - ale tentokrát jsme si vzájemně moc nesedly. Začátek románu v povídkách jsem hltala, záhy mě ale dostihlo přesycení a měla jsem pocit, že všechny události jsou už na jedno brdo - Alice s permanentním PMS 30 dní v měsíci, litující se, jak na ní leží rodina i práce; Richard permanentně nakrknutý, protože Alice takovým tím nenápadným způsobem prudí; děti, které čím jsou větší, tím už toho dusna taky začínají mít plné zuby... Plíživost rozkladu jednoho vztahu byla na mě v tomhle případě zkrátka příliš plíživá... A hlavně tíživá (vzít si tuhle knížku na dovolenou je trochu sebemrskačské). Na druhou stranu mi tyhle příběhy ze života jedné rodinky připadaly docela aktuální - bohužel takthle spousta vztahů funguje (nebo spíš nefunguje). Nicméně pokud by tentokrát Petra Soukupová ubrala na klišoidním zařazení mužských, ženských a koneckonců i dětských rolí, bylo by to za mě celé mnohem upřímnější a zřejmě i zajímavější... Konec zaujal - zajímavé bylo probrat konec s dcerou, každá jsme na další vývoj měla trochu jiný pohled, který je zřejmě ovlivněn odžitými zkušenostmi (nechci moc spoilerovat, tak jen prozradím, že já tvrdím, že Richard na konci není šťastnější ani o fousek, chlapi jeho "formátu" totiž neví, co chtějí, takže to svoje štěstí ani nejsou schopni najít...).

100 06.08.2021

Musím se přiznat, že dětská léta Evy i Honzy jsem četla skoro pořád přes závoj slz... Dojetí jsem nebyla schopná zkrotit hlavně z osobních důvodů, stačilo málo a byla by ze mě taky taková hluchavka - ačkoli já měla to štěstí v neštěstí, že jsem se narodila slyšící a stačilo pár operací v různých nemocnicích... Nedoslýchaví mají určitě víc šancí a nemusí překonávat tolik nepředstavitelných překážek, jako ti, kteří se hluší narodí... Životy obou knižních hrdinů od narození až po dospělost jsou velmi hezky popsané - člověk si vůbec nedokáže představit, čemu všemu musí neslyšící čelit. Obdivuji hrdinku Evu, která to se svojí pílí dotáhla tak daleko, smekám před její cestou sama k sobě. Doporučuji hlavně kvůli pozitivnímu vyznění celé knížky - když člověk chce, všechno jde překonat...

99 02.08.2021

"Být Bohem v těle znamená být člověkem, který převzal plnou zodpovědnost sám za sebe." str. 175
Podle mě si autor ukousl příliš velké sousto. Jde o jeho osobní prožitky a zkušenosti s užitím různých látek měnících stavy vědomí. Snaží se nám tak sdělit do určité míry nesdělitelné. Zážitky stavu jednoty se vším, nekonečné lásky a přístupu k neomezenému vědomí se podle mě nedá popsat. Navíc jsem měla trochu pocit, že autor úplně neví, o čem všem má psát - začne s obecným úvodem ohledně božské jednoty a evoluce, pokračuje s pár přípravnými cviky před užitím entheogenů, přeskočí na fraktální geometrii, jako nosiče vědomí a ukončí výčtem jednotlivých látek a jejich účinků. Nehledě na to, že díky svému prožitku šmahem odsoudí veškeré další cesty - např. poznatky z východních náboženství (meditace, jóga) nebo zkušenosti dalších lidí s užitím látek měnících stavy vědomí. Na druhou stranu chápu, co by rád čtenářům sdělil, jenže tyto informace se těžko zpracovávají mozkem, je potřeba je prožít, aby člověk pochopil... Bez toho bude tahle kniha pro čtenáře jen velkým zmatkem, ze kterého nebude vědět, co si vlastně měl z knihy odnést.

74 31.07.2021