Chytuš komentáře u knih

Víc všeho - akce, zvratů, párování, zamilovaného tokání... A všeho moc - no vždyť víte. To, co jsem v Šesti vranách přehlédla jak širou step (třeba to, že hrdinům vlastně ještě ukapává mlíko z brady, ale chovají se jako životem protřelí dospěláci minimálně v Kristových létech nebo poměrně časté milostné vrkání) už tady trochu začínalo vadit. Asi jsem neměla na Prohnilé město skočit hned po Šesti vranách (i když konec Šesti vran k tomu vyloženě vybízí). Ale pořád se jedná o velmi kvalitní zábavu - Kettrdam se svými špinavými zákoutími oproti lesku bohatých čtvrtí je vylíčený skvěle a grišovský svět má pořád co nabídnout. Jen jsem si prostě asi měla dát trochu odstup od prvního dílu...

82 30.07.2021

Hráč, odsouzenec, vzpurný synek, zbloudilá griša, sulijka, ze které se stal zabiják a kluk z Barrelu, ze kterého se stalo něco ještě horšího.
Tak tuhle zvláštní partičku si rozhodně nenechte ujít! Má cesta k nim byla klikatá a dlouhá (doma máme knížku asi už tři roky, ale přece nebudu číst o nějakých gaunerech a ještě jim fandit!) - no ale fuj, hanba mi, nejen že jsem jim fandila, já TRNULA při každém dějovém zvratu, cítila každou jejich bolest a radovala se z každého švindlíku, který zvrátil děj v jejich prospěch. No asi nebudu žádný svatoušek, protože se hned vrhám na Prohnilé město a doufám, že Kaz vymyslí ten svůj trik tak, aby všem padouchům vytřel zrak!
Jediné, co před čtením nedoporučuji, je podívat se na seriál Shadow and bone, některé pasáže z knížky to totiž trochu pokazí, protože už dopředu víte, o co v retrospektivním pohledu u jednotlivých postav jde...

90 25.07.2021

Tahle knížka mi učarovala hned od prvních řádků. Životní příběh Bess a její vnučky Alizon mě do sebe vtáhl a nechtěl pustit. Kdo čeká, že celá kniha bude jen o čarodějnických procesech, odehrávajících se v Anglii počátkem 17. století, bude zřejmě zklamán, i když je každému už od přečtení anotace jasné, kam příběh nevyhnutelně směřuje... Přesto je líčení obyčejného života Bess i Alizon tak napínavé a skvěle vykreslené, že se cítíte, jakoby jste v Pendelském lese byli celou dobu s nimi. Autorka vyšla ze skutečných dobových zápisů, které velmi zdařile beletristicky zpracovala. Za mě velké překvapení - do knížky se mi právě podle anotace moc nechtělo, ale nakonec jsou Dcery čarodějného vrchu jedním z největších knižních překvapení roku.

88 22.07.2021

"Největší službou lásky je to, že činí milovanou bytost jedinečnou a nenahraditelnou. Rozdíl mezi láskou a logikou spočívá v tom, že v zamilovaných očích může být žabák princem, kdežto při logické analýze by musela milující žena DOKAZOVAT, že žabák je ve skutečnosti princ, což je činnost schoplá zbavit lesku nejednu vášeň." str. 145

U téhle knížky nemůžete být logičtí. Buďto si jí zamilujete a neskutečně si tuhle bláznivou jízdu originálních a vtipných nápadů, motivů a slovních spojení užijete, nebo jí budete logicky rozebírat (a kam ta cesta vede, viz citát výše). Já se zamilovala na první dobrou, jen nevím, jestli do Alobara, nebo Toma Robbinse. Parfém nemusí vonět všem, ale já jsem ještě pořád dokonale okouzlená. Chválím i geniální překladatelský um Tomáše Hrácha, no posuďte sami:

"Slunce si přetáhlo přes uši mrak. Vítr si začal pro rozptýlení pohvizdovat. Krkavci, kteří dosud na tržišti snídali drobty, pohlédli na nějaké hodiny a zjistili, že přijdou pozdě do práce. Plameny ohniště se stáhly do tichého sklepení popela. Čaj v konvici se málem přetrhl, jak rychle se snažil vypařit.
Odedávna se říká: "První hádka mezi milenci je jako Kupidovo projímadlo."
Druhou nejhorší věcí po hádce je kompromis. Okamžitě se k němu uchýlili." str. 178

Když už nic jiného, určitě při čtení dostanete nejednou chuť dát si červenou řepu. A ta je nadmíru zdravá, takže tahle knížka určitě nikomu neublíží :-)

92 08.07.2021

Krátké pojednání rozhněvaného francouzského filozofa k otázkám kolem současného světového dění. Není to odpočinková četba, je to proud myšlenek, přelévající se z jedné otázky k druhé, přesto je tohle autorovo vlnění fascinující. Autor pomyslně nastavuje zrcadlo, řešení je ale na nás. Lévy jen hlásá, filozofuje a upozorňuje. Ze všech těch vln myšlenek ale jasně vystupuje poselství - život je pomalu vytěsňován sterilním přežíváním. A v tom je důvod jeho hněvu.
"Mundus má ale ještě jeden význam - označuje něco, co je čisté a bez vad. Bez fleků, neposkvrněné. Aseptické. Hygienicky vzorné. V řečtině se pro to používá výraz kosmos. Ve francouzštině cosmétique. V češtnině kosmetický - odstraňující nebo zakrývající nedostatky. Je to slovo označující jiný svět, svět, který se nestará o svou ohavnou stránku, který zapomněl, že existují i odporné věci a že úkolem nás lidí je se s nimi poprat. Je to název pro svět, ktrý je až moc pěkný a kde se po nás žádá, abychom tu bídu, to špatné, tu Medúzu, do jejíž tváře nechceme pohlédnout, skrývali... V tomto světě, starém jako svět sám, jemuž koronavirus dodává nový lesk, jsou lidé, kteří nastoupí do letadla, aby informovali, co se děje v Bengálském zálivu, považováni za vrahy planety. Internacionalisté, kteří cestují do oblastí zeměkoule, kde se místo jmen a měst blýskají jen sekačky smrti, jsou napomínáni, jako neposlušní školáci. A co je čeká, když se vrátí domů? Svět, v němž místo světa venku, který příliš bolí, máme dezinfekční gely, balkony, z nichž si navzájem skládáme poklonu, psy, které dvakrát denně s vyplněným covid-potvrzením můžeme vyvenčit, města zbavená lidských davů jako operační sál mozokomiálních infekcí. Svět páníčků, tj. pánů, kteří jsou sami psi, a jako psy na cvičáku drezírují společenství bytostí, které, když jim připomenete, že jsou lidi, tak smějí jen zaštěkat, když chytí nějaký virus, tak smějí zaúpět, a když Pan Korona, náš král, přijde, aby pejsánkům udělil lekci v podobě nářezu a to v obojím smyslu - šlichtu a výprask, tak můžou poslušně zaňafat. Svět je stvořený pro to, abychom se v něm schoulili, říká král Korona. Je stvořený proto, abychom poslechli - lehni a spi! A když někdo nebude moct usnout, ať si počítá ovečky, nebo zlaťáky, pokud nějaké má, nebo svoje viry.
No není život krásný?" str. 89

89 25.06.2021

Téhle knize podráží nohy hned několik skutečností:
1) prošlá záruční lhůta - psát detailně o věcech, které se staly před rokem, když v mezičase se zase mnohé v dění kolem koronaviru posunulo dál... No expozice není prostě úplně nejaktuálnější.
2) marketingové vsuvky propagující PROTIPROUD - vkládat do knihy články rok staré v celém původním znění je také mírně řečeno dost neaktuální - brala bych citace, brala bych odkaz na web, ale kopírovat celé články vyšlé v rozmezí dní (aneb zopakujme si březen 2020)?
3) politické vsuvky - protrumpovské, probabišovské (několikrát zmíněno, že AB se taky tak trochu veze v protiproudu, protože svým konáním mocným, tahajícím za nitky do dění před rokem "hodil vidle" - spíš než protiproud bych to nazvala samostatný proud ve stylu padni komu padni, hlavně ať se mi zvedají preference - takže vlastně stejný zájem jako naše slavná opozice, aneb plují spolu, jen každý na své vlnce)...
Ale samozřejmě je tu i spousta věcí, se kterými souhlasím. Jen mi asi nesedlo zpracování. Samotnou by mě zajímalo, jak to bude vypadat zase za rok... Tady se zrovna s autorem celkem shoduji - blázinec nekončí, v antické tragédii zvané Covid-19 se stále plácáme v úvodním dějství...

80 14.06.2021

Je libo KONCENTROVANOU depresi? Pokud ano, směle na Dlouhou trať. Je bez jakékoli pochybnosti, že paní Hanišová umí velmi dobře psát, téma sebevraždy je v každé z povídek pojato jinak, nově a originálně. Jak už to u povídkových souborů bývá, tak některé povídky se v člověku zaseknou a ne ne je vyhnat z hlavy, jiné zaujmou méně - to záleží čistě na čtenářském vkusu, stačí si přečíst pár komentářů... Celkově doporučuji, ale pouze pokud se cítíte dostatečně emocionálně silní na to, že vás ta masa úzkostí a psychických labilit nestáhne moc dolů... No na náladě vám tyhle povídky rozhodně nepřidají...

100 11.06.2021

Asi nejvíc kontroverzní kniha, kterou jsem kdy držela v rukou. Nedá se číst rozumem, to by jste jí zahodili už po pár stranách - všichni ti Ilumináti, Reptiliáni, realita, co realitou není... Pokud ale necháte vlastní racionální myšlenky spát, zjistíte, že na tom možná vážně něco je (nehledě na nejnovější poznatky na poli kvantové fyziky nebo objevů kolem lidské DNA)... Připomíná mi to stav, kdy jsem si před dávnými lety jako jednu z prvních samoobjevovacích technik měla možnost vyzkoušet tanec dervišů - ze začátku si říkáte, co to vlastně na té louce skupinově blbnete, že takové věci přece racionálně uvažující člověk prostě nedělá... Jenže po nějakém čase tohle racionálno opustíte. A pod ním jsou kupodivu další slupky, které se najednou dostanou na povrch a dokáží neskutečné věci - třeba prožitek jednoty se vším, pocit, že jste přímo ve středu... Podobných samoobjevovacích praktik, kdy se můžete dostat k sobě, potažmo k Jednotě je samozřejmě mnohem, mnohem víc - autor sám například zmiňuje tradiční obřad s ayahuascou.
Krom toho si na mušku bere i farmaceutický průmysl, geneticky modifikované potraviny, bankovní systém, manipulaci médií, politické hrátky, náboženství...
Co mě při čtení ale neskutečně rušilo bylo neuvěřitelné množství chyb a překlepů (prakticky na každé stránce) a prapodivný překlad celé knihy. Chápu, že překlad zajišťovali hlavně dobrovolní nadšenci, ale alespoň ty hrubky se snad z velké části vychytat dají, ne?

82 09.06.2021

Voda pro slony je důkazem, že člověk nemá dopředu trpět nějakými předsudky... Chtěla jsem si knížku přečíst hlavně kvůli čtenářské výzvě - s tím, že to nějak přelouskám a budu mít splněno, ačkoli to (vzhledem k mé averzi k čemukoli cirkusovému) asi nebude kniha podle mého gusta. Ach, jak jsem se, bláhová, pletla! Jacob mě dostal úplně od prvních stránek - ať ve své devadesátileté, tak ve své dvacetileté verzi. Ze začátku jsem se dokonce nemohla rozhodnout, který jeho věk je zajímavější - zásadový prchlivý stařík sarkastického smýšlení, uvězněný ve svém opotřebovaném těle, ale duchem stále čilý, nebo mladík v plné síle, který i přes nepřízeň všech okolních situací dokáže život naplno prožívat, místo aby se zlomil. Navíc maličko romantiky, spousta zvířat a hlavně krásné myšlenky - i když se vám všechno kolem zdá bezvýchodné, vždycky nějaké řešení je... Asi bych našla i nějaké mouchy, ale proč bych to dělala, když mě tenhle kousek zahřál v krajině srdeční? Místy drsné, ale celkově krásné, milé a dojemné.

108 31.05.2021

(SPOILER) Při čtení podobných knížek začínám uvažovat o tom, že bych detailněji prozkoumala seznam všech těch mnoha pohlaví, jestli tam není škatulka i na mě - cítí se jako žena, vypadá jako žena, ale knihy pro ženy obvykle nezaujmou... No vážně - já se tak moc těšila na historický román z Francova Španělska, na hmatatelné vylíčení doby... A dostalo se mi hlavně milostného příběhu plného klišé - on - mladý a krásný Američan z bohaté rodiny; ona - mladá a krásná Španělka z chudých poměrů... Potkají se, zamilují se, malé překážky, obrovská překážka a nakonec - tak jak to obvykle končívá (omluva za zjevný spoiler)....
Mnohem víc mě zajímaly vedlejší postavy - Julie, Puri, Rafa... Z jejich osudů na mě Španělsko té doby dýchalo, úplně jsem cítila čůrky potu, stékající po zádech (buď horkem, případně napětím či dojetím)...
Další autorčiny knihy Sůl moře a V šedých tónech tak stále zůstávají s přehledem nepokořené, i když historický potenciál byl i tady velmi silný - jen trestuhodně nevyužitý...

99 23.05.2021

Uchokniha. A parádní! Já až doteď nevěděla, že vědci v oboru fyziky jsou tak vtipní (jasně, Teorii velkého třesku opomíjím) a umí tak zaujmout, že skoro nedýcháte. Tím, že jsem knížku poslouchala, jsem se pravděpodobně připravila o spoustu pěkných grafů, takže hned, jak ní někde uvidím tištěnou si jí minimálně znovu prolistuji a připomenu si všechny ty fretky, lamy, pravěké vědce a vesmírná koťátka :-) Vůbec se mi nechtělo končit s nekonečnými otázkami o životě, vesmíru a vůbec - neboť jak sami autoři v závěru přiznávají, pokud čekáte knihu odpovědí, budete pravděpodobně poněkud zklamaní :-) Ale má to výhodu pro všechny další vědce - stále je co objevovat. Protože o vesmíru víme z 95% prd a o těch zbývajících 5% se rozhodně nedá říct, že je máme plně prozkoumané :-)

85 21.05.2021

Nestává se často, aby se do filozofických otázek pouštěl klinický psychiatr. To je totiž asi hlavní slabina téhle knihy - vědci prostě touží všechno zaškatulkovat, roztřídit a podrobit testům.
Pozor, v následujícím komentáři jsem se prostě nebyla schopná vyhnout sarkastickým poznámkám a možná i spoilerům... Hned na začátku (po nutném úvodu, kdy autor vylíčí své vlastní zážitky vysokých stavů vědomí, asi aby nám bylo ještě před úvodem jasné, s kým máme tu čest - kdo by nechtěl dozvědět se hned v druhém odstavci, že plné vědomí existence a porozumnění se u autora náhle objevilo ve věku tří let, což je samozřejmě, jak jistě tušíte, úplný začátek jeho transcendentálních stavů) jsme seznámeni se škálou úrovně vědomí 1-1000, kdy 1=bakterie a 1000=Buddha. Opravdu netuším, jak autor vyzkoumal, že krávy, sloni i opice mají stejnou úroveň 210, kočky a psi 245, rodinné prasátko dokonce 250. Pozor - výjimky - vrtění ocasu psa nebo předení kočky=500. WOW. Tak pokud jste se ještě pořád nic nového, nebo pro vás podstatného, nedozvěděli, pohodlně se usaďte a vsajte informaci, že lidé obecně se pohybují na škále zhruba od úrovně 20 až po úrovně blížící se oné magické 1000 (té ovšem dosahují pouze velikáni jako Buddha nebo Ježíš Kristus). Další velké WOW. Sloni mají víceméně stále stejnou úroveň a lidé - panečku, od 20 až po 1000, tomu říkám možnosti osobního rozvoje! Dál už se autor věnuje výhradně pohybu na škále lidského pokolení, předoucí kočky a psi vrtící ocasem už taktně nechává upozaděné. Jestli si ale myslíte, že skončil s podobnými moudry, vězte, že není všem dnům konec. Úrovně vědomí totiž mají velmi zajímavou hranici, tou je hodnota 200. V hodnotách pod 200 zjednodušeně řečeno vítězí ego nad duchem, nad úrovní 200 se začíná poměr otáčet ve prospěch duchovna. V textu se na několika - ne na jednom, ne na dvou, ale na opravdu hooodně místech (aneb opakování je matkou moudrosti, že) dozvíme, že v současné době se přibližně 78% lidstva pohybuje na hodnotě pod úrovní 200, v USA je to ovšem jen 49%. Další velké WOW. A já zatím měla USA za tradičně ryze materiální společnost, bez nějakých extra duchovních choutek - ach jak mi autor pomocí jednoduchých čísel otevřel oči!!! To, že Američané jsou vlastně celkově duchovně nejvyspělejší národ na světě se asi už v žádné jiné publikaci nedozvím...
Autor pak detailně rozebere jednotlivé hladiny - i tam mému omezenému já nebylo jasné, proč hněv (150) je mnohem vyšší stav vědomí, než touha (125) a pýcha nad oběma uvedenými (175). Rozum (400) pak s přehledem vítězí nad odvahou (200) nebo ochotou (310). Snad jediné nepřekvapivé byly ty vyšší hodnoty - láska (500 - vzpomeňme teď na krátký okamžik na kočičky a pejsky), bezpodmínečná láska (540-599), osvícené poznání (600), plné osvícení (850-1000).
Zcela na závěr se dozvíte něco o svalovém testu. Pokud ale patříte do skupiny přízemních bytostí nedosahujících úrovně 200 (ano, vzpomeňme na poměr 78% celého lidstva), tak ho ani nemusíte zkoušet - v takovém případě totiž nedává správné výsledky. Možná pokud jste Američan, tak to zkuste, tam máte naději alespoň 1-1, že bude test spolehlivý. Aneb až příště uvidíte někoho s napřaženou paží, komu druhý klade otázky ano-ne a přitom mu tlačí prsty na zápěstí směrem dolů, bude to pravděpodobně Američan...
Závěrem - obecné myšlenky knihy jsou pěkné, krom výše uvedené pavědy ohledně číslování úrovní vědomí, může duchovně hledající člověk najít i různé poučky k seberozvoji (ale zřejmě nic, co by dosud duchovně hledající nevěděl), zpracování je ovšem naprosto katastrofické...

87 16.05.2021

Časovaná pecka :-) Já si dala teoretickou přípravu s Rovelliho Řádem času a vůbec nelituji - obě knížky se parádně doplňují, i když jedna je naučná a druhá thriller. Cestování v čase mě zajímá v jakékoli podobě, ne vždy se ale zpracování povede, což ale rozhodně není případ Zhrouceného času (anglický Recursion je ještě mnohem přiléhavější název, na druhou stranu chápu, že nazvat knihu v češtině Rekurze by asi nebylo dostatečně čtenářsky lákavé)... Při psaní komentáře trpím takovou podivnou rozdvojeností - nejradši bych o knížce napsala spoustu věcí, ale zároveň nechci nic prozradit těm, kteří ještě nečetli. Tak snad jen - usaďte se pohodlně a pusťte se do rozboru vzpomínek, neboť kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost :-)
"Nekteré dny se cítí, jako by plul řekou. Jiné dny mu zase připadá, že klouže po klouzačce. Někdy se mu zdá, že se už všechno stalo, a jiné dny zase prožívá po nepatrných přírůstcích, jako by jeho mysl byla gramofonovou jehlou přehrávající existující desku - začátek, střed a konec. Možná naše volby a osudy byly rozhodnuty v okamžiku prvního nadechnutí. Možná je paměť oním základem, z něhož se bere čas." str. 276

95 11.05.2021

Vtipná oddechovka, kde všechno běží tak, jak má. Rozhodně se v knížce najde nejedna matka, situace jsou myslím všem maminkám dětí ve věku školkovém a školním důvěrně známé :-) Skvěle jsem se bavila, jen nedoporučuji zhltnout knížku naráz, některé situace a scénky se pak maličko opakují a vtípky už pak člověka nepobaví tak, jako na začátku. Možná kdyby autorka vydávala knížku rafinovaně na pokračování, jak jsme zvyklí s Aristokratkou, těšili bychom se s očekáváním na každou další útlou část z deníčku běhající supermatky se sarkastickým postřehem a lámali se v pase skutečně na každé stránce :-)

86 08.05.2021

Všechno, co jste chtěli o času vědět a báli jste se zeptat... Poměrně krátké, ale velmi inspirativní a poučné dílko. K Řádu času jsem se dostala díky seriálu Dark (naprosto skvělá záležitost, o které člověk může přemýšlet tam a zase zpátky :-) a čekala jsem náročné pojednání o nejnovějších fyzikálních objevech z této oblasti. Při čtení jsem ale zjistila, že fyzici (alespoň někteří určitě) jsou poetické duše s filozofickým rozhledem a dokáží i náročné téma podat tak, že ho pochopí i neandrtálec mého formátu, který se odjakživa fyzice vyhýbal jako čert kříži :-) Autor se hlásí k teorii smyčkové kvantové gravitace, která sjednocuje obecnou teorii relativity s kvantovou fyzikou. Zní to složitě, ale jeho pojednání o času je skutečně skvěle a pochopitelně podané a dozvíte se o něm nejednu informaci, kterou jste zatím nevěděli. Třeba že čas je subjektivní, běží různě v závislosti na přítomnosti hmoty a v závislosti na rychlosti, není spojitý a vlastně je možné se dostat až jakéhosi stavu bezčasovosti... A že entropie světu vládne. Velmi povedené.

85 06.05.2021

Autorce se nedá upřít skvělé použití archetypálního symbolu ohně. Oheň na čtenáře přeskočí už na prvních stránkách, kdy jsme přítomni hašení požáru. Dokonce od začátku víme, kdo požár založil. A postupně se dozvídáme proč. Při odhalování tajů dění a vzájemných vztahů ve dvou rodinách autorka s tímhle symbolem pracuje dál - kdo si hraje s ohněm, nakonec se spálí... Ne každý oheň je ale špatný, může nás hřát, může nám svítit na cestu...
Trochu mi ale vadilo, jak je čtenář od začátku manipulovaný do černobílého vidění - Elena je typická středostavovská americká panička s omezeným viděním světa, Mia oproti tomu volnomyšlenkářská znalkyně prakticky všeho. Od začátku je jasné, komu má čtenář držet palce, aniž by si musel k postavám hledat vlastní cestu. Zhusta jsou rozebrané vztahy v obou rodinách - nejen ve vztahu Eleny a Mii k vlastním dětem, ale i jejich rodičů k nim. Jsou nakousnutá i těžká témata adopce, interrupce, náhradního mateřství... Zkrátka rodičovství ve všech možných podobách. Možná právě kvůli tomu, že toho bylo tolik, to u mě nevyvolalo kýženou odezvu, jakou by si asi autorka představovala.
A poznámka na závěr - četla jsem vydání z roku 2017 nakladatelství Odeon. Ten, kdo psal anotaci na přebal knihy, by si zasloužil mít na čele vytetováno zhruba toto: "Až budu psát příští anotaci, tak do ní neuvedu zásadní zvrat, který se v knížce objeví lehce po polovině." Třeba by si to pak pro další knihy zapamatoval a nepokazil nám čtenářům dost zásadním způsobem jednu zásadní linku děje...

106 04.05.2021

Už od malička je nám ukazováno, že láska je nejsilnější ze všeho. Je mocnější než všechno zlo světa. Láska hory přenáší. O tom je každá pohádka... Pak vyrosteme a tak nějak tohle všechno pořád víme. Ale víme taky, co znamená láska? Psycholog Peter Lauster se pojednání o tomhle tématu zhostil výborně. Možná jeho knížku někteří odsoudí jako příliš esoterickou, ale podle mě se dostal k tomu pravému významu lásky. Pozor - nejedná se o zjednodušený pohled pouze na partnerskou lásku, jde obecně o fenomén lásky. Láska je pozornost, soustředěné vnímání, prožívání a náklonnost... Při správném naladění může tahle útlá knížka člověku změnit celý život...

"Musím pochopit, že nejsem na tomto světě proto, abych očekával cokoli od ostatních, stejně tak jako oni nejsou na světě proto, aby něco očekávali ode mě. Setkáváme se náhodně jako svobodné bytosti přírody a měli bychom se milovat z dálky, s respektem a úctou, měli bychom se radovat ze štěstí, která nám přináší naše schopnost dávat lásku. Každý může dát druhému poze existenci své jedinečnosti a nepřibližitelnosti. Měli bychom lásku dávat bez očekávání. Jen potom jsme otevřeni veškeré kráse a štěstí bez vzájemného omezování." str. 122

"Láska je všechno, láska je tajemství života. Miluj a budeš šťastný. Láska je koncentrací tvého života. V lásce skutečně prožíváš život svůj i život druhých. Čím více miluješ, tím více smyslu, štěstí a spokojenosti zakusíš. Čím méně miluješ, tím více se přiblížíš násilí a smrti. To přece nechceš. Proto ti nezbývá nic jiného. Nemáš jinou volbu." str. 172

84 23.04.2021

Uchokniha. A parádně zábavná - aneb domácí práce ještě nikdy nebyly zábavnější. Teda jenom pro případ, že na tenhle druh humoru jste. Petr Vachten jako bývalý pojicajt a válečný vysloužilec, hláškující sympaťák, který se nezaprodal korporacím, ale jede si hezky podle svého... Akce střídá akci, nahaté digitální čarodějky jsou čupr holky, co umí svými kousky nakopnout jak smetánku, tak lidi z úrovně U (a to prosím každou vrstvu úplně jinak :-), všude se to hemží Ježíši, narazíte i na Piráty a odehrává se to v Praze City... Navíc spousta humorných narážek a odkazů na lidi nebo místa. Za mě paráda - tuhle literaturu asi nikdo nečte kvůli tomu, aby se něčemu přiučil, že :-)

"Všechny revoluce jsou na hovno. Než se naděješ, ti co chtěli spravedlnost, mají moc a zneužívají jí hlavně k tomu, aby si jí udrželi. Spravedlnost trvá vždy jen krátce. A pak si s ní revolucionáři vždycky vytřou zadek. ... Vyrazil jsem vstříc náručí Prahy. No, co si budeme vykládat, bylo to zkurvený město, ale měl jsem ho rád. Bylo jako kulhavej pes s vyrážkou. Smrdělo, rozpadalo se, fungovalo jenom občas, ale pořád v sobě mělo něco, proč jste ho nakonec s ucpaným nosem pohladili. Jasně, pak jste si museli umýt ruce mýdlem, ale pořád šlo o vašeho milovanýho čokla. Byly to fakt divný vánoce roku 2107."

91 21.04.2021

Za opravdu dlooouhou dobu knížka, kterou jsem nebyla schopná dočíst. Miss Blanka 3.A by podle zdejších komentářů měla být to nejvtipnější, co papír v poslední době viděl... Jelikož posilování bránice je moje hobby, už jsem se viděla válející se v záchvatech smíchu a vážně se na knížku těšila. Nu, došla jsem až na stranu 77 a dospěla k tomu, že zřejmě nemám ten správný smysl pro humor. Možná za to může prostředí - jak probíhá vyučování na americké základní škole v Dubaji mě totiž zajímá asi stejně jako složení atmosféry Jupitera... Tedy - zajímalo by mě, pokud by bylo vtipně a čtivě podané. Takhle jsem si připadala, že v rukou držím souborné vydání postů autorky na FB v průběhu jednoho školního roku. Na sociálních sítích to může skvěle fungovat, na knížku je to ale pekelně málo...

"Proč je Miss Blanka moje nejoblíbenější učitelka:
Miss Blanka ona být 21 let a mít krázné vlasi barvi blond.
Ona nekřičet. Ona někdy hodit penál s tuški po Mohamed protože on je blebec nebo jak říká moc moc krásná Miss Blanka nevichovanec.
Miss Blanka velmi velmi velmi krásný boti šati a někdi nám pouštět filmi na Netflix. Ona mít účt v Netflix.
U nás v třída je to pořát jako velký párti.
Miss Blanka někdi dělat chibi, ale říkaz neva, chibmi se jeden učit.
Já až virostu bich taky chtěla bít jako Miss Blanka a ona má iPhone XR, já chci taki dá-li bůch.
Ot Naja" str. 73

Můj první King a dopadlo to ne úplně podle mých představ... Těšila jsem se opravdu hodně, ale nebyla jsem schopná se začíst. Začátek byl perfektní - takové to bublání pod hladinou, už se něco děje, blíží se to, utahuje to smyčku - tady se ani nedivím, že je King mistrem napínavých příběhů. Ale pak se pandemie rozlezla a já nějak ztratila zájem... Napětí vyšumělo jako tableta vitamínu C a rozplizlo se do ukecanosti... Pro milovníky Kinga je vydání rozšířené o 400 stran určitě parádním kouskem, pro začátečníka ale hlubinou, ze které se těžko vynořuje... A nebo mám už těch pandemií plné zuby a měla jsem si knížku nechat na jiné životní období... Teď to každopádně byl velký ťápanec mimo.

86 14.04.2021