Chytuš komentáře u knih

Nombeko je taková něžnější, ženštější a mladší varianta staříka. Pořád jsem se výborně bavila, o tom žádná, jen jsem často vnímala ty paralely, které analfabetce ukradly tu poslední hvězdičku... Na druhou stranu je určitě po prvním originálním námětu (stařík) těžké přijít s něčím novým, když čtenáři po vás chtějí jen další porci absurdna, neuvěřitelných příhod a zamotaného děje... Takže vlastně to ani Jonas Jonasson nemohl napsat jinak. Na odreagování je každopádně analfabetka skvělá - pokud si chcete potrénovat stálé držení koutků nahoru ve škále od lehkého úsměvu (většinou) až po hlasité vyprsknutí... Jako posilovač dobré nálady proto rozhodně doporučuji!

95 19.05.2022

UCHOKNIHA (skvěle načtená panem Hruškou)
Čeho se Roman Bureš dotkne, to se mu daří - určitě to platí pro všechny jeho novější knížky. Jsem ráda, že jsem ho jako autora nezatratila po Propasti času, které jsem tedy na první dobrou úplně nepropadla... Říše je knížka rozdělená na dvě poměrně nesourodé části - i ze zdejších komentářů je cítit, že někomu se líbila první část, někomu spíš druhá. Pokud jste na drsné a krvavé příběhy, bude se vám líbit hned první část. Pokud se vám spíš líbí tíživá, postupně budovaná atmosféra, zamilujete si druhou část. Obě se ale skvěle doplňují a troufnu si říct, že samostatně by sice mohly obstát, ale nebylo by to ono, nebyl by to ten správný celek... Časová přesmyčka byla autorsky naprosto skvěle naservírovaná - čtenář sice po první části ví, kam druhá část (odehrávající se v minulosti) směřuje, ale neví všechny spletité zatáčky - třeba i proto, že Zeď je vyprávěná Alexovým otcem, který v první části vůbec nevystupuje. Prohozením bychom sice dostali hezkou logickou časovou posloupnost, ale byli bychom připraveni o mrazení a tušení beznadějných dějů příštích... Skvělé, rozhodně doporučuji!

84 26.04.2022

Pokud netušíte, co znamená text poplatný době, přečtěte si Operaci mé dcery. V rámci čtenářské výzvy to byl skutečný návrat do dětství - ani jsem to nečekala. Jako dorůstající cácorka jsem knížky od Stanislava Rudolfa hltala, snila jsem u nich, zřejmě i plakala, radovala se z jakéhokoli postupu hlavních hrdinů (spíš hrdinek :-) Návrat po více než 30 letech byl pro mě ale ledovou sprchou - návrat to nebyl doslovný, ale po téhle knížce bych po Metráčkovi rozhodně znovu nesáhla... Z každé stránky dýchá odér přelomu 70 a 80 let - stylem psaní i naivitou příběhu... Čekala jsem psychologickou sondu, dostalo se mi upachtěného pátrání otce-neotce, kdo si to tedy před lety s manželkou užil, v nevěrohodných kulisách (transplantace míchy je sci-fi i pro současnou medicínu)... Nebudu skrývat zklamání, na druhou stranu jako studijní materiál tehdejší lidové literatury je to asi dílo více než vhodné...

77 26.04.2022

UCHOKNIHA - s překvapením letošního roku.
Píseň krve jsou ve zkratce řečeno takové Hry o Víru (a bez draků)... Tahle fantasy má ale úplně všechno, co čtenář, lačnící po dobré fantasy chce - zajímavý příběh, skvělé postavy, které se s každou stránkou vyvíjí, rozsáhlý svět ve středověkých kulisách, barvitě vylíčený, spoustu akce - jak při drsném výcviku, tak ve "skutečných" bojích, trochu magie, nějaké ty intriky, lásku... Navíc nic není černobílé - postavy se mění a vyvíjí, zlo a dobro nejsou kategorie jednoznačně dané, ale vzájemně se doplňující a mísící...
Má píseň krve při poslechu slabě šuměla hned od začátku a zpívala mi, že tohle je pro mě opravdu to pravé ořechové. Jak se děj dál rozvíjel, rozzvučela se do obdivuhodných tónin - ano, tomuhle jsem úplně propadla a nestydím se za to...

95 15.04.2022

UCHOKNIHA. S podtitulem Jak se banda starejch páprdů vydala bojovat s emzáckými hajzlíky. Nevěděla jsem, co od toho přesně čekat - a možná je to tak někdy mnohem lepší - byla jsem totiž docela unešená - jak dějem, tak postavami... Perry mě bavil jak v pětasedmdesáti, tak ve své nové mladé, notně vylepšené podobě :-) Čekala jsem, že to půjde hlavně a především o boje a bojůvky, případně vojenský výcvik, ale tahle vojenská linka byla tak skvěle nakombinovaná s otázkami ryzí lidskosti a dokonce romantiky, že musím smeknout. Už se těším na Brigády duchů...

83 01.04.2022

U Revoluce mé nadšení ze světa Undergroundu poněkud vyšumělo... První díl se mi líbil vážně hodně, ale Revoluce už byla víc zašmodrchaná, hlášek bylo sice dost, ale objevila jsem i opakující se, což mi slušně řečeno lezlo krkem (aneb znáte tu tu o psu jménem Praha, že jo?)... Ale dalším Kotletovkám určitě šanci dám, protože jako oddechovky (pokud oddechovka pro vás znamená střílečky, (digi)sex, Praha více úrovní, nebo hláškující ex-policajt) míří přesně do černých :-)

79 01.04.2022

UCHOKNIHA (perfektně načtená Veronikou Khek Kubařovou a Hynkem Čermákem).
Zbožňuji knížky, které jsou napsané primárně pro děti, ale měl by si je přečíst každý dospělý. Napadá mě srovnání s Malým princem, děti si ho rády přečtou, příběhy jsou pro ně zajímavé, ale úplně všechno nepochopí. Ale to vůbec nevadí, protože podobné knížky si vás najdou klidně znovu, ať je vám 10, ...náct, ...cet, anebo ...sát. Pro děti je putování s Agnes jedno velké dobrodružství a pro dospělé nádherné podobenství o cestě, která je postavená před každého z nás. Já sama už jsem tuhle laskavou knížku nestihla číst s dětmi (dětem), což je škoda, protože by mě náramně zajímaly jejich odpovědi na otázky v jednotlivých úrovních hory... I tak to byl velký zážitek - doporučuji malým i velkým :-) Agnes s Bobo mi zatím nebudou chybět - ještě ne, co nejdřív se totiž nechám okouzlit i napodruhé pokračováním téhle kouzelné lahůdky...

78 01.04.2022

Jaroslav Dušek se moc hezky poslouchá, v tomto případě moc hezky čte. Tentokrát je knížka spojená hlavně s tématy rodičovství a výchovy dětí, ale s volným přesahem do všech ostatních oblastí života. Nejsem si úplně jistá, jestli se dají indiánské postupy úplně 100% překlopit do naší kultury, nicméně základní myšlenky určitě - malým dětem je potřeba dát monitorovanou volnost a nechat je, aby sami prozkoumaly svět - nejlépe nápodobou. Čím jsou větší, tím více naslouchat a respektovat jejich individualitu. A hlavně mít rád! Knížka vhodná pro rodiče všech věkových kategorií :-)

83 07.03.2022

Asi jsem měla od novinky od Michala Vrby moc velká očekávání - Prakem a Kolem Jakuba nastavil laťku tak moc vysoko... František mě tolik nedostal - přitom téma je tak silné - vyšetřovatel státní bezpečnosti, po revoluci sražený na kolena (a to je ještě hodně slabé přirovnání)... Román vyvolává spoustu různorodých otázek: Může se člověk změnit? Dají se staré viny odpustit? Může člověk odpustit sám sobě? Je správnou cestou nechat se ukolébat sektářským uznáním ostatních, když sám člověk už sebeúctu nemá? Stejně jako v předchozích románech nechybí silná linka viny, trestu, odpuštění a pokusu o napravení. Jen mě tentokrát tahle linka nezasáhla tolik, jak jsem asi čekala...

79 07.03.2022

UCHOKNIHA
Milé. Milé. Milé. Znáte snad sympatičtějšího mimozemšťana - přítele! OTÁZKA.
Jen jsem nečekala, že to bude tolik pohádkové - všechno nakonec vycházelo přesně, jak mělo, jen to bylo hezky technicky zaobalené, takže v tomhle je to určitě pohádka pro milovníky fyziky a matematiky :-) Technických problémů sice bylo hodně, všechny ale společným úsilím Rylanda a Rockyho dřív nebo později dořešené. Líbila se mi myšlenka spolupráce a společného postupu celého lidstva a následně spolupráce a přátelství mezi člověkem a mimozemšťanem. Konečně žádné mimozemské bitky, ale zajímavě podaná spolupráce...

111 06.03.2022

Moderně pojatý souhrn pouček osobního rozvoje - pro začátečníka přehledné a jasné. Pro pokročilejší neuškodí si podobné poučky pořád připomínat... V knížce jsem sice nenašla nic, co bych nevěděla, ale oceňuji právě snahu přiblížit se soudobému čtenáři. Je potřeba jen začít poučky používat, ne jen si o nich přečíst. Musí se člověku dostat do krve... Asi nejvíc oceňuji autorův přístup k meditaci - jeho rady na tomto poli jsou skvělé. Sama jsem s meditací začínala a končila mnohokrát, až jsem se zhruba před 4 lety seznámila s podobnou metodou, kterou autor představuje - a ejhle, najednou bylo přirozené a snadné začlenit meditaci do normálního života! Jen bych trochu nesouhlasila s tím, že pokud je meditace ukončená spánkem, je to špatně... Našlo se i dalších pár momentů, které mi úplně nesedly (autosugesce spojená s chozením po žhavém uhlí, občasné protimluvy - viz panická ataka), ale zavírám obě oči, protože není snadné všechno srozumitelně, jasně a čtivě popsat, což se autorovi podařilo a patří mu za to velký dík.

77 06.03.2022

UCHOKNIHA (nádherně načteno Taťjanou Medveckou)
Román rozdělený do čtyř částí. První část se vleče jako líné horké letní odpoledne, kdy ale čím dál víc cítíte, že je něco ve vzduchu, že se něco nebezpečného blíží - bouře, která rozmetá všechny dosavadní jistoty, jakkoli se můžou zdát pevné. Velmi poeticky a obšírně odvyprávěné, skoro cítíte ty letní dny roku 1935, dusno k zalknutí... Druhá část je skokem do začátku války. Brutální, blátivé a šedivé. Tady už nejde o žádné náznaky - šílenost války je popsaná hmatatelně a bez příkras. Stejně tak třetí část - válka na druhé straně, v zázemí - bezpečném? A čtvrtá část je třešničkou na dortu - geniální završení skvělé knihy. Oceňuji výtečné vykreslení postav - ačkoli nenajdete jedinou, se kterou by jste se chtěli ztotožnit, přesto je dokážete vnímat a chápat. Pro mě osobně velké překvapení a ještě větší doporučení!

89 14.02.2022

UCHOKNIHA.
Naprosto výtečné pokračování Smrtky, dokonce bych řekla, že pro starší čtenáře (kteří se u románů nebojí nálepky "pro dospívající mládež") bude tenhle díl ještě lepší, než Smrtka. Ano, víc se tu politizuje, víc se intrikuje a je méně času na romantické pletky. Ale příběh je naprosto strhující - všechny jednotlivé roviny se mísí v jeden barvitý celek, kterému dominuje KONEC - takový konec, který zřejmě nečekáte a který vás donutí jen vztekle zavrčet "A kde teď mám narychlo sehnat další díl?"... Vzhledem k tomu, že audiokniha byla vážně parádně namluvená, sebemrskačsky počkám až na audiovydání :-) Snad to nebude vydavatelství Témbr trvat dlouho...

82 14.02.2022

Po pěti letech návrat k dnes již kultovní klasice - protože znáte někoho, kdo ještě nikdy o téhle knížce neslyšel? Mé doporučení k přečtení a uvedení tak do gymnaziálního čtenářského deníku ode mě dostal tentokrát můj sekunďáček, jehož profesorka zadala široký záběr - přečtěte si historický román, prozkoumejte, popište a zaznamenejte. Takže vzhledem k tomu, že se tak knížka znovu objevila u nás doma, neodolala jsem a zhltla jsem jí znovu. Jestli se ptáte, zda i na druhé čtení vás zaplaví vlny emocí, pak odpověď je rozhodné ANO. A dokonce nebohého čtenáře dostávají tak nevinné věty, jako poznámka malé Miry při první samostatné návštěvě půdy osamělého domu: "Nakoukla jsem dovnitř a přestala jsem se bát. I když venku pršelo, na půdě bylo světlo. Projasňovala ji okna ve štítech a dva světlíky. Podle mého názoru maminka na půdě nikdy nebyla, protože jinak by věděla, že okna jsou umístěná tak vysoko, že se z nich vypadnout prostě nedá." str. 83 Napoprvé možná vytušíte u podobné poznámky nějakou zradu, napodruhé už ale čtete se slzami v očích...

129 14.02.2022

UCHOKNIHA.
Audioverze téhle knihy je opravdu nadmíru podařená - vyprávění tří knižních hrdinek s hlasy Taťjany Medvecké, Veroniky Khek Kubařové a Evy Josefíkové je naprosto skvěle dramaturgicky zvládnuté, není divu, že jde o výherce Audiokniha roku 2020!
Příběh je také netradiční, liší se od Příběhu služebnice - ačkoli jsem čekala, že jedna ze tří hlavních hrdinek bude služebnicí, nebylo tomu tak. Nicméně jsme zpět v Gileádu, na místě, kde žena má hlavní funkci rodit (pokud může), případně se příkladně starat, poslouchat a obdivovat mužské pokolení. Dozvíme se i něco z počátků Gileádu, což pro mě osobně bylo skvělé doplnění Příběhu služebnice. Je pravda, že Příběh služebnice byl asi víc dusivý, bezútěšný - tím pádem mohl působit víc kriticky. Svědectví je o kousek dál - sem tam se objeví záblesk naděje... Každopádně obě knihy doporučuji všem, kteří se chtějí trochu porýpat v totalitním režimu, i když zde fiktivním. Z obou knih mrazí, zvlášť pokud člověk čte i mezi řádky...

87 02.02.2022

Lehce erotické čtení (prohlížení) - literatura vhodná před spaním (aneb roztomilý dvojsmysl)... Obrázky jsou typicky Nepraktovské, ale nejde o kreslené vtípky. Je to takový průřez sexualitou jak historicky, tak společensky - zabrousíme i do oblastí, kde by jeden nic sexuálního nic nečekal - např. pohádky nebo strašidelné příběhy... Lehké a přesto i poučné, co víc si přát?

72 02.02.2022

(SPOILER) POZOR, MOŽNÉ SPOILERY.
Na začátku jsem byla nadšená - rozehrával se krásný, i když smutný příběh o malé osamocené dívence, nádherně poeticky podaný. Popisy přírody mě uchvacovaly, skoro jako by člověk byl s malou Kyou všude, jako by čtenář mohl vnímat všechno jejíma očima... Pokud by knížka končila první částí (Bažina), byla by to pro mě jasná pětihvězdičková záležitost.
Jenže nekončila. S druhou částí pro mě přišlo naprosté svržení do Močálu. Vážně. Kya vyrostla z dětských i dospívajících let a autorka si řekla, že je na čase z ní udělat pořádnou selfmade woman. Najednou bohatou. S problémy s láskou. A jednou vraždou, kterou je potřeba soudně dořešit. Z poetiky se tak stalo americké drama s kriminální zápletkou, přetékající až do románu ze soudního prostředí. Samozřejmě s kapkou pohádkové romantiky. O nepravděpodobném zakončení (básnířka) raději nemluvě...

97 24.01.2022

UCHOKNIHA.
Začnu pochvalou - Tereza Ramba je určitě člověk do nepohody, takže pokud by jste si jí chtěli přibalit na cesty, rozhodně by to byl přínos... Jen tak něčeho se nezalekne - horko nebo zima, vždycky je to prima. Exotická zvěř všeho druhu také není překážkou...
Moje chyba byla, že jsem od knížky čekala především cestopis, ale tohle cestopis rozhodně není (nemluvě o tom, kdo zařadil knihu do literatury faktu, ten asi četl pouze Křemílka s Vochomůrkou a Perníkovou chaloupku). Je to spíš soubor pocitů, názorů a postřehů, lehce se dotýkající různých (exotických) destinací. Dotyk je to ale dost letmý, takže se hlavně dozvíte, co kde Tereza jedla nebo jak se cítila. Ti, kteří už mají taky nějaké cesty za sebou, to určitě chápou - má to velmi vysokou osobní hodnotu. Ale nezlobte se na mě, hanba by mě fackovala, pokud bych chtěla vydávat knižně historky ze svých cest, třeba o tom, jak je těžké najít v Turecku v místní vesničce pod horou Aladağlar veřejný záchodek, zrovna, když vás trápí střevní potíže spojené s exotickou zemí (nebudu vás napínat, nejsou tam, zato tam žijí velmi hodní lidé :-) nebo jaké máte pocity, když v rumunských horách narazíte na mrtvého koně u říčky, ze které jste si o pár desítek výškových metrů níž nabrali vodu... A to byste prokládali lyrickým vykládáním o láskách minulých a současných, v tomto případě se ale mnohdy dozvíte víc, než chcete - tedy pokud jste stejný cynik jako já a milostné vrkání vás v knižní podobě rozhodně neoslovují... Určitě se najdou čtenářky, kterým se právě tenhle exotický mix emocí, dálek a citátů ve stylu "Láska je" bude líbit.

82 21.01.2022

Moje první knižní seznámení s gnosticismem. První část je obecným rozborem svitků (naleziště, překlady a výklady nalezených textů) a historických souvislostí. Druhá část je rozborem gnostických mýtů podrobených jungiánskému výkladu (pro mě osobně nejzajímavější část). Třetí část pojednává o ztracených evangeliích - tady bych asi osobně potřebovala silnější základ vědomostí z Nového zákona... Nicméně jako celek velmi poučné a zajímavé, ačkoli to rozhodně nebude kniha pro každého...
"Je zřejmé, proč gnostické mýty popisují bitvy mezi lidmi volby a otroky zákona. Gnostik je vždy osobou, která je ochotná nést břímě a zároveň se radovat z blaženosti existencionální volby a z ní plynoucí odpovědnosti, zatímco ne-gnostik dává před hodnotami, s nimiž se vnitřně ztotožňuje, přednost zákonu, který je mu vnucován zvnějšku." str. 158

73 21.01.2022

Přiznám se, že jsem nečekala takovou pecku. Parádní postapo s víc než aktuálními souvislostmi (a ano, i koronavirus je zmíněný - vězte však, že to ani zdaleka není náš hlavní problém). V komentářích je zmíněný dobrý konec - tak to je určitě zajímavý pohled, jen se po dočtení epilogu začínám bát, jestli už tedy Matka není reálně mezi námi?
Každopádně - apokalypsa, kde jsou na sebe všichni moc milí (tedy pokud správně chápete váš vztah k Matce) je rozhodně osvěžující námět. Jenže lidi jsou lidi a jak říká sám náš hrdina: "Ano, v historii existovala období nakažlivého optimismu, ale pokaždé to nakonec vedlo k menšímu či většímu průseru." str. 61
A prostě se vždycky něco zvrtne: "Myslím, že je v lidské přirozenosti ignorovat krizi, která se na nás řítí, předstírat, že se nás netýká. Fašismus, komunismus, ekologický holokaust ... pokaždé to lidé s pohledem do země nechali zajít tak daleko, že s tím pak šlo těžko něco dělat. Dokonce i když má člověk kolem krku oprátku, stojí tiše a nehybně, protože to nechce ještě zhoršit, protože doufá v zázrak." str. 101
Že situace jde do zádele poznáte z drobných či větších náznaků: "Babiš prohlásil, že Ivan Bartoš je jako jeho syn, a předal mu žezlo. Pokud bych měl vybrat jediný důkaz toho, že svět zešílel, byla by to právě tahle výměna na premiérsko-prezidentském postu." str. 245
Tak a teď vás nechám v klidu popřemýšlet, kam v klidu a pohodě asi tak spějeme ve skutečnosti, jestli už jsme sami nedošli tak daleko, že už není návratu... Každopádně pokud si ještě najdete chvilku, zkuste téhle knize věnovat pár hodin svého času, rozhodně se nudit nebudete...

93 02.01.2022