Chytuš komentáře u knih
Kniha mi vůbec nesedla, pro mě hodně rozporuplná. Na jednu stranu přeslazená a zároveň hodně drsná, nelíbila se mi ani jedna z těchto dvou poloh.. Při čtení jsem měla skoro neustále pocit, že autor všechny události používá hlavně pro efekt se snahou vyždímat ze čtenářů každou chvilku další a další emoce. A čeho je moc, toho je příliš.
Sophie mi byla od začátku nesympatická, to její neustálé romantické blouznění mi dost lezlo na nervy, navíc mi vadila její natvrdlost a nevhodné poznámky při vyprávění Miguela (to, jak to dopadlo s Caroline jí chuděře došlo , až když to Miguel natvrdo řekl, věřím, že většině čtenářů alias spoluposluchačů Miguelova vyprávění svitlo o dost dřív)..
Závěr tomu všemu doslova nasadil korunu. To jako vážně? Nebýt těch pár opět šokujících posledních stran, mohlo být i moje hodnocení o trošku lepší. Takhle bohužel nemůžu jinak...
Pro mě je kniha poněkud rozporuplná. Hlavní myšlenka paralelních světů výborná, včetně načrtnutí vývoje lidské společnosti v nově vzniklé situaci, místy ale příliš rozvláčná. Možná by to chtělo trochu ubrat na popisnosti, trochu přitlumit egoistického Logsanga a naopak rozpohybovat Jošuu. Cestování těch dvou skrz Dlouhou zemi bylo místy dost nudné, jak ostatně na jednom místě poznamenal i Jošua. Všechny dějové linky takové nedotažené, včetně konce - nekonce. Do druhého dílu se mi z výše uvedených důvodů zatím moc nechce.
Na knížku jsem se po přečtení komentářů těšila opravdu hodně, takže očekávání byla asi příliš vysoká... Linka, která se točila kolem Cassie mě bavila o hodně víc, než ta Benova, musím přiznat, že při výcviku jsem některé pasáže i přeskakovala. Nicméně nejneodolatelnější pro mě zůstává Evan (ach ta moje romantická duše :-)) Začátek knihy naprosto výborný, člověk úplně cítí atmosféru apokalypsy a beznaděje, tam bych neváhala dát mnohem lepší hodnocení. Děj ve výcvikovém středisku mě ale natolik míjel, že nakonec je hodnocení jen průměrné..
Myšlenky, které by si měl člověk v pravidelných intervalech stále opakovat, i když je všechny moc dobře zná :-) Knížka o hledání Boha v sobě: "Vyrovnané tělo, vyrovnaná mysl, vyrovnaný duch .. to je prapůvodní trojice."
Pro mě je to víc kniha o dospívání a lásce (ve více podobách - jak o těch prvních láskách, tak o lásce manželské a milenecké) na pozadí sci-fi katastrofy. Nicméně je to knížka pozitivní, pokud si představím, že by se něco takového dělo, myslím, že by vyplulo na povrch mnohem víc negativního lidského chování, než jak je v knize popsané. Ale jinak by se asi popisovaný sled událostí moc nelišil - prvotní panika na začátku a pak takové otupění a následně přizpůsobení. Takoví prostě jsme :-)
O bodík jdu s hodnocením dolů kvůli přemíře romantického platonického toužení, které mě na začátku knihy moc nebralo. Ale zase na druhou stranu k patnáctileté Levaně to se vším všudy sedělo. Jinak nádhera, Levanu si tedy ani po přečtení Nejkrásnější nezamilujete, ale je už snadnější pochopit proč se chová, jak se chová. A ta paraela na zlou královnu a její zrcadlo (zdrcadlo, zdrcadlo, řekni mi...) je prostě úžasná. Doporučuji číst až po Cress, některé pasáže by pak mohli zážitek u Cress spoilerovsky narušit :)
Takže pokud si chcete přečíst nějakou sérii, kde je díl od dílu lepší a lepší, tak musíte zkusit Měsíční kroniky! Cress mě uchvátila a ohromila, jako princezna to u mě (zatím) vyhrála. Už se těším na Winter, se kterou jsme se v Cress taky seznámili a tuším, že i ona bude coby hrdinka naprosto jedinečná :) Tak snad se už brzo dočkáme, milé spolutěšitelky :)
Asi nenajdete nic úplně nového, ale pár "aha" efektů by být mohlo :) Nádherně přehledně seřazeno, stručně a jasně popsáno a po přečtení každé kapitolky si každý musí hezky dál bádat sám. Nicméně každý si v knížce určitě to svoje pole neorané najde.
Těšila jsem se na Alici (z mnoha důvodů) a nakonec jsem byla knížkou zklamaná. Byla taková nevyvážená, rozdíly asi tak velké jako mezi mladší verzí Alice a starší verzí Alice... Velice kladně hodnotím ústřední myšlenku, myslím, že si při čtení každý představuje, jak by na tom byl on sám - před deseti lety a teď :) Některé pasáže byly radost číst, ale spoustu stran jsem naopak přeskakovala... Takže hodnocení - tak napůl, no. Neublížila ani nenadchla...
Chudák Scarlet, chvíli mi zahálela na nočním stolku a já jsem se k ní nějak ne a ne dostat. Zřejmě působilo mé ego, našeptávalo mi, že pro tenhle druh literatury už jsem trochu stará a knížku bych spíš měla podsunout své dceři. Ale pak jsem se na takové pocity s klidem vykašlala, protože pokud milujete pohádky a zároveň sci-fi, tak si Měsíční kroniky nenecháte ujít, ať už vám je kolik chce :) Hodnotím ještě o hvězdičku víc, než Cinder, děj nebyl tak předvídatelný a já jsem si užívala prolínání vyprávění o Scar i Cinder - a už se těším, až se k nim přidá ještě Cress :)
Dobrýý, jen trvá si zfiknout na ten jasik. Ale pak uš to déé.
Věru zvláštní kniha. Začátek výborný, konec výborný, text mezitím poměrně čtivý, bohužel pro mě čtivý jen kvůli tomu, kdy jsem se těšila, že už se charaktery obou hlavních postav (v mnohem větší míře Emmi) posunou nějakým normálním směrem. U Emmi se mi opravdu nepodařilo až do konce zjistit, co v té hubaté a drzé žárlivce, která si nedokáže ani sama sobě přiznat, že s jejím manželským životem to zas tak růžové není, ten masochistický Leo vidí. A nejen on (dámy a pánové, ruku na srdce, chtěli byste TOHLE za svojí partnerku nebo kamarádku??). Tak teď si dám alespoň dva roky prázdnin od Emmičky a Leoška, možná za tu dobu dospěju na pokračování jejich vztahu. Pravděpodobněji se ale spokojím s tím, že Leo dostal rozum (konec knihy) a budu dělat, jako že o žádné sedmé vlně nevím, natož o Každé sedmé vlně.
Díky, díky, díky šeptají mé malinové rtíky :) A ne že není zač! Za tuhle lahůdku v knižní podobě, která je milá, vtipná a neskutečně lidská! Místy Vás dojme, často rozesměje, ale dlouho po přečtení Vám v srdci vydrží takový zvláštní, hřejivý pocit :) Opravdu doporučuji!
Kdyby se mi tahle knížka dostala do rukou před 20 lety, tak bych jásala, jaké úúžasné myšlenky a názory vyjadřuje a každému ji doporučovala na potkání... Nicméně teď jsem už jen přeskakovala stránky bez valného zájmu a hledala, jestli mě něco z toho dokáže oslovit a být pro mě alespoň trochu objevné. Nenašla jsem vůbec nic nového, natož objevného. Přesto nezatracuji, někomu určitě přijde vhod. Navzdory všemu výše uvedenému.
Nemohla jsem se odtrhnout - a to i díky stylu vyprávění. Vyhovovaly mi krátké kapitolky, ve kterých se střídalo dění kolem dvou hlavních postav. Takže čtení v praxi vypadalo: "Ještě si přečtu tuhle kapitolku, a tuhle.. a ještě jednu, poslední :-)" a nakonec zjistím, že jsem o 50 stránek dál... Střídání časových linek mi nevadilo, protože všechno do sebe zapadalo, jako ten nejlépe namazaný stroj. Závěr byl famózní, žádný happy-end v klasickém stylu, ale přesto si troufám tvrdit, že pro oba naše hrdiny to skončilo, jak nejlépe mohlo. Paradoxní, smutná pravda. Rozhodně si nenechte román ujít, stojí za to!
Nááádhera. Tři rozdílné ženy, rozdílné rasově, věkově, povahově ... A přesto tak podobné! U některých pasáží mi slzy tekly proudem, ale byly to slzy dojetí, než lítosti. Vřele doporučuji k přečtení!
Výborný román, který rozhodně stojí za přečtení. Jediné, co mě rušilo byl pan Nikdo, který nechápe lidi, i když nás už tak dlouho pozoruje a sdílí s námi v podstatě vše. Na jednu stranu se tváří, jak je prost lidských citů a na druhou úchylně pronásleduje jedinou ženu ze všech žen, které kdy na Zemi žili (a to ačkoli ho odmítla). Myslím, že by se bez toho román klidně obešel, pro mě bylo násilně rušivé a jinak realistickému zpracování notně ubíralo na věrohodnosti...
Oddychovka a jednohubka, ale nebudete se moct od ní odtrhnout :) Kombinace sci-fi a pohádek je opravdu neodolatelná, zvlášť pokud máte oba žánry rádi (nebo spíš rády :) Jen ten konec mi moc nesedl, ale asi to nevadí, protože jsem se dočetla, že i v následujících dílech se příběh Cinder odvíjí dál... Takže přecházím na Scarlet :)
Láska je jako oceán - je široká a proměnlivá, hodně dává, ale někdy i bere... Odpuštění je jako maják, který nás upozorňuje, abychom v širých vodách oceánu neztroskotali. Krásná a silná kniha o zdánlivě obyčejných věcech, které jsou ale nakonec v životě nejdůležitější. Pro mě osobně i velice zajímavá doba děje - 20tá léta 20 století. Slzám jsem se při čtení neubránila dokonce několikrát. Všechny hlavní postavy si mě podmanily, všechny jsem chápala, proč dělají, co dělají a dokonce jsem všem držela palce, i když mi bylo jasné, že situace nemá žádné win-win řešení... I když nakonec při čtení zjistíte, že knížka přece jen parádní happy end má :) Doporučuji všem k přečtení.
Hosseini je mistrným vypravěčem, což dokázal i v této knize. Nicméně obě předchozí se mi líbily mnohem víc. Tato kniha působí roztříštěně - jako soubor povídek o postavách, jejichž osudy jsou někdy více, jindy méně propojené, skoro vždy ale tragické. Začátek knihy byl výborný, člověk se skrz řádky přímo díval na místo i čas. V podstatě všechen děj, který se odehrával v Afghánistánu byl skvěle promyšlený a nedalo se od něj odtrhnout. S dalšími linkami to ale pro mne bylo slabší. Řecká linie a vyprávění Markose byly z pohledu celé knihy zcela nadbytečné, k ostatnímu nepasující, pro mě s podtónem "tak a teď co nejvíc šokovat". Nicméně i tak kniha určitě stojí za přečtení.