ciaram komentáře u knih
Co říct, klasický Deaver. Přes první polovinu mě přenesl hlas pana Vondráčka a druhou jsem zase byla napnutá jako kšandy. Svět asijských přistěhovalců ve střetu se západní kulturou je zajímavý a rozhodně nás autor láduje hromadou informací. Jediný problém, který jsem při poslechu měla, bylo zapamatování si postav s čínskými jmény. Muži se mi dost pletli, jak jsem neměla jména fixovaná čtením. Teď mám dilema, čekat na další audioknihu nebo se pustit do papíru? :)
Už jsem přečetla čtvrtý díl série za sebou a ještě nemám pocit, že bych si od autora i detektiva měla odpočinout. Baví mě. Sice to prokládám souběžnou četbou jiných knih, ale jenom proto, že Huntera si nechávám jenom na doma. Jedinou připomínku bych měla malinko ke dvěma výrazům, které mě při čtení vysloveně ruší - nepatří podle mého do moderní mluvy detektivů - a to jsou "jářku" a "anžto".
Díky cestování vlakem pendolino jsem se dostala k audioknize Analfabetky. Krajina se míhala za oknem, do kterého jsem nevidouc zírala s úsměvem na tváři a opravdu velice pozorně poslouchala hlas Martina Stránského (vážně jsem si ho zamilovala). Ani jediný moment se nestalo, že bych "vypnula". Bylo to pro mě velice příjemné překvapení, protože jsem nevěděla, co od autora očekávat. Skvělá oddechovka k pobavení i zamyšlení.
Bryndza se díl od dílu zlepšuje. Líbí se mi, jak používá pohled z vícero směrů, včetně samotných pachatelů. Opět jsem poslouchala jako audioknihu. Na pana Stránského nedám dopustit. Jenomže mi teď docela trvalo se zaposlouchat, trošku jsem se vlivem vlastní nepozornosti ztrácela. Každopádně od cca 20. kapitoly se mi nechtělo odkládat sluchátka. Ani příliš okaté postrčení Eriky správným směrem mi neubralo radost ze čtení. Líbilo se mi, že autor předložil další soukromé drobky Eričina života, pachatelé byli uvěřitelní, Max byl opravdu mrazivý a jeho matka (hnus velebnosti). A pak jak velkou roli hraje genetika?
audiobook - velmi dobře načteno Igorem Barešem
Teď k ději. Přiznávám, že to mělo spád, pozorně jsem poslouchala od první kapitoly, David mě chytil na udičku, a autor vymyslel zajímavou zápletku. Příběh se postupně rozbaloval a na některé odpovědi jsem si musela počkat až do poslední kapitoly. A teď malý kámen úrazu - David měl opravdu, ale opravdu obří dávku štěstí. A až tak úplně nesouhlasím s řešením. Rozumím důvodům, které autor předestřel, ale pro mě to je za hranou. Prostě šedá zóna. Proto 4 hvězdy. Ale rozhodně půjdu i do dalšího dílu.
Také přidávám pochvalný komentář. Zeď a Val k sobě prostě patřili. Opět si k sobě hledají cestu dva lidé a zase jinak. Tím myslím, že zase vzala jiné typy osobnosti a nemá postavy podle stejné šablony jenom v jiném hávu. Pořád se mi líbí, jak se vztah vyvíjí pozvolna, od zdánlivého chladu k vřelosti, od povrchního setkávání k intimnímu otevření. A miluju epilogy, kdy je jasné, že příběh nekončí v místě, kdy si dva uvědomí, že se milují. :)
edit: a docela ráda bych viděla její příběhy zfilmované třeba na Netflixu :)
Tak komentář už jdu psát potřetí :), tak snad ho konečně i odešlu. Zpočátku jsem měla s Iluzí problém se zaposlouchat. Ještě že má pan Deaver (tedy Rhyme) ve zvyku sumírovat, k čemu už došlo a čeho se dopátrali. Asi mě kouzelníci nijak nezaujali. Pak se ale z Kary stala zajímavá postava a po první třetině jsem se opět nemohla odtrhnout. Ještě jednou mi zaskřípaly zuby. Nechci spoilerovat, ale týkalo se to vraha a střední části knihy, kdy bylo jasné, k čemu musí dojít. Proč nakonec pět hvězd? Protože i když jsou to detektivky, Deaver nás hlouběji provede tématem, kterému se v knize věnuje a rozhodně si jeho díla pamatuju. Vybavují se mi momenty z jeho knih i po delším časovém úseku. A vím, že se mi budou v hlavě přehrávat scény i z tohoto dílu.
Stejně jako u Angely Marsonsové se mi u Anne Frasier stává, že čtu a nevnímám čas a najednou jsem na konci. A jakých bylo cca 300 stran? :o) Autorka mi při čtení dává přesně to, co jako čtenářka potřebuji. Sympatické neufňukané postavy, uvěřitelní záporáci, vyšetřování, které není supermanovsky přitažené za vlasy. A hlavně v jejích knihách nenacházím vycpávkovou vatu. Také jsem se pídila po pokračování, ale poslední díl o Jude autorka napsala v roce 2019 a teď se věnuje jiné sérii. Třeba se k Jude Fontaineové ještě vrátí. Doufám!
Tak a mám celou trilogii doposlouchanou a tímto se Stieg Larsson posunul na první místo v mém žebříčku severských autorů. Smekám před autorovým umem budovat napětí, splétat a rozvazovat nitky, vystavěním jednotlivých charakterů, které nejsou zaměnitelné. A především za úžasné vykreslení Lisbeth. V jeden moment mi sice přišla jedna situace strašně hloupá, vzhledem k předchozímu popisování schopností postav, a bála jsem se, že to sklouzne někam, kam nemá (viz složka). Naštěstí se to však docela elegantně vyřešilo. Takže za mě 5* z pěti.
Ke knize mě přivedl film Ranhojič, který mám opravdu ráda. Ještě pořád jsem v šoku z toho, že kniha má opravdu velmi málo společného s filmem. Je dobře, že jsem nejdřív viděla filmové zpracování a až poté četla knihu. V opačném případě bych byla znechucená, protože obě díla spojuje maximálně velmi hrubá kostra - ranhojič, Rob, cesta, Ibn Sína.
A příběh je to široký, nádherný, vlastně takový, jaký jsem kdysi hledala u Sinuheta a nenašla. Takže velká spokojenost. Rozhodně se nejedná o jednorázovku nebo o příběh, který přelouskáte za jedno odpoledne. Vtáhne vás to do 11. století a s Robem cestujete a žijete jeho sen se všemi strastmi, bolestmi, přátelstvím, láskou a tvrdou dřinou.
Cesta od nenávisti k lásce je v podání autorky přímo k sežrání. Co kniha, to jiný kvalitně uchopený námět. Žádná šablona ani na děj, ani na postavy. I když člověk ví, jak to dopadne, culila jsem se jak měsíček na hnoji. Rozhodně si ji přečtu ještě jednou.
P.S. chudák Kulti :) (rozšiřující povídka) - tam jsem se pobavila také :o)))
Série o týmu Kim Stoneové mě vyvedl ze čtecí krize, tak mě baví. Příběhy jsou zajímavé, napínavé, postavy sympatické. Sice jsem chvíli bojovala s tím, že autorka na scénu znovu vytáhla Alex Thorne. Zase se, aspoň podle mě, Kim vůči Alex chovala někdy vysloveně hloupě - opakovaně se nechala nachytat na vějičku. Takže za 4,5*
Líbilo se mi to více jak první díl. Autorka rozhodně vymyslí zajímavou zápletku, líbí se mi i její vyjadřování a styl. Ale asi jednou za čas. Nebylo to takové, že bych neodložila napětím knihu, jak to dopadne. Sice se zde vraždí, ale pořád to nepovažuji za detektivku. Na to je moc popisované očima účastníků než vyšetřovatelů. Autorka má pro každou postavu nezaměnitelný charakter, s tím si opravdu vyhraje a je to uvěřitelné. U Anny se mi sice občas otevírala kudla v kapse, až mi Agáty bylo líto. Ale všechno mi přišlo takové moc chladné, rozumné. Pořád hledám výstižné slovo. Chybí mi tu postava, které bych fandila a měla ji vysloveně ráda, abych kvůli ní rychle otevřela další díl.
Ze začátku jsem si myslela, že se přes úvod nedostanu. Ale příběh se rozvíjel, seznamovala jsem se s postavami, které nebyly prvoplánově kladné nebo záporné, prostě žily svůj život. A pěkně si mě zaháčkovaly. Dvojice Vinge a Cardell se skvěle doplňovala, až mi je líto, že Cecil umírá. Natt och Dag vylíčil pochmurný kolorit stockholmských hospod, vězení, uliček a čtvrtí brilantně, byla jsem tam a cítila jsem atmosféru. Nemálo ale tomu pomohl i Daniel Bambas, v jehož podání jsem knihu poslouchala. Když mluvil Vingeho, měla jsem sto chutí si odkašlávat. Určitě půjdu do dalšího dílu, ale musím si teď dát něco pozitivnějšího.
Díky seriálu jsem si po dlouhých letech znovu přečetla Vévodu a stále si za hodnocením pět hvězdiček stojím. Samozřejmě v rámci žánru. Sympatická rodina Bridgertonů mě nenechává chladnou, culím se nad dialogy, fandím postavám. Jako knižní postava je Daphne daleko víc sympatičtější a vztah s vévodou uvěřitelnější. Docela mě překvapilo, kolik věcí je oproti seriálu jinak :) Někdy je prostě dobré přečíst si pohádku pro dospělé.
Většinou mám k současným erotickým romancím nějaké výhrady, ale tady je to na pohodu. Bavila jsem se, čtení rychle odsejpalo a žádné protáčení očí nad blbostí hlavních postav se nekonalo. Takže v rámci žánru - dneska za pět hvězd.
Děkuji autorce, že vytvořila pro mě tak zajímavý, barvitý, promyšlený svět, který mě neskutečně nadchl. Dokonce tak, že jsem knihu včera dočetla podruhé a vím stoprocentně, že se k ní ještě několikrát vrátím. Děj sice nepřetéká akcí, ale přesto se autorce podařilo mě zaháčkovat při čtení tak, že jsem se ve své fantazii přenesla do Ilanina světa. Chytla mě od prvních stránek a nepustila až do konce, kdy mi začalo zoufale scházet pokračování. Sice ho nakladatelství do konce roku v plánu nemá, ale snad se příští rok dočkáme.
Tak se nám detektiv Bergman stále toulá po severských zemích a začíná platit, kde se objeví Bergman, přijde smrt. Z děje je znát, že má vyšetřování v krvi a i když se vědomě snaží odpočívat (rybařit), stejně ho to táhne k řešení případu. Pomáhá i to, že zřejmě v Seveřanech vzbuzuje důvěru a svěřují se mu :). Navíc si uvědomuje, že ho hledání pravdy bez tlaku veřejnosti a povinnosti vše vyřešit, vlastně stále naplňuje. Autorka nám stále předkládá pestrou plejádu postav, ale tentokrát to bylo více předvídatelné.
Já prostě Zapatu miluju. Je to vtipné, nabité jiskřením, nádhernými mezilidskými vztahy. Její knihy mi strašně rychle utečou. Už teď se těším na další!
Opět skvělý příběh. Líbilo se mi, jak si Gordon uvědomil, že zvládne víc, než si myslel sám a asi než si mysleli i ostatní. Asad má své problémy s rodinou a dotíráním cizinecké policie, Carla čeká jeho vlastní těžký boj se svou minulostí a šéf Jacobsen? Ten mě totálně zklamal :(, člověk by chtěl věřit, že své lidi zná a věří jim. Případ samotný byl zajímavý, arogance vraha(ů) vs. trpělivost vyšetřovatelů. Na mě bylo stránek tak akorát. Až na ten obří otevřený konec. Tak teď už jen zbývá čekat na další díl.
P.S. Asad v tomto díle stále perlil :), škoda, že jsem to poslouchala (i když opět skvělé podání Igora Bareše), v knižní podobě bych si do knihy dala lepítka