ciaram
komentáře u knih

Beru to tak, že autor chtěl fanouškům dopřát náhled do dospělejšího života Percyho. Už jsem zapomněla na to, jak byl Percy vtipný. Bylo to zkrátka milé a krátké počtení.


Bezmocná pro mě byla milé překvapení. Jediné krkolomnosti, které mi tak trošku drnkaly na nervy, se týkaly těch rádoby úkolů v Očistných hrách. Je vidět, že pro autorku nebyly to hlavní. Za to se jí dařilo vykreslovat vztahy mezi postavami. Jen vedlejší postavy jsou trošku takové černobílé. Jinak jsem si čtení opravdu užila - humor, zlodějina, kamarádství, troška akce. Jsem zvědavá, kdy vyjde druhý díl. Určitě se do něj ponořím.


Nějak jsem se při prvním pokusu zasekla hned na první kapitole. Včera jsem si řekla, že bych to mohla zkusit podruhé a vyšlo to :). Dostala jsem přesně to, co se od obálky dá očekávat, sci-fi erotická romantika se špetkou humoru, která se opravdu snadno čte.


Raker je superhrdina, nejchytřejší, nesmrtelný, neustále vyhledávající nebezpečí, hloupě ignorující narušování míst činu. Všichni policisté jsou tupí ignoranti, neschopní machové. To že se po prožitém traumatu pomalu z lidí stávají narušení psychopati, v případě Healeyho až sociopat. Já si tedy dám pauzu a jestli půjdu do dalšího dílu, tak asi do papíru, jestli mi náhodou pan Bareš nezkresluje pohled na postavu. Přitom to začíná vždycky zajímavě.
"Umírám...." (a v mé hlavě neběží strach o hrdinu, ale ironické "neboj, neumřeš")


(SPOILER) Tak konečně jsem asi po měsíci knihu dočetla. Docela dlouho jsem ji měla odloženou, protože mě hlavní hrdinka dost iritovala svou sebestředností, sobectvím, přístupem ke komukoliv jinému než sama k sobě. Grrrr. Autorka dost často upozorňovala na to, že je Bree černá dívka. Dodnes pronásledována, je jí křivděno. Každý, kdo se na ni podívá, má hned řešit, že je černá atd. Klub, do kterého se snaží dostat, je samozřejmě kompletně bílý (= prolezlý rasismem). Tak proč jsem nakonec dala čtyři hvězdy? Protože námět průměrný nebyl. Zajímavá sestava lidí, tajemství, láska, trošku přihlouplý dědic a výbušný ochránce. Démoni vstupující do reálného světa a ty části, kdy Bree odhaluje víc svou rodinnou minulost (černošská kouzla) a schopnosti, jsou velmi slušné. Té ukřivděnosti je tam ale na můj vkus moc. Takže byť kniha skončila otevřeně, nevím, jestli hned půjdu do dalšího dílu. Obálka je ale nádherná.


Musela jsem si počkat, až trochu povídky vstřebám. Z mého pohledu tam bylo humoru jako šafránu. Přehlídka lidských podivností, hlouposti, jednoduchosti a negativních vlastností. Pobavila mě žárlivá kulka, co netrefila svůj cíl a s trochou nadpřirozena Mrtvé ruce pianisty. Ostatní povídky nebyly špatné, prostě to bylo něco jiného, než jsem čekala. Jsou originální, jen nečekejte dobré konce :)


Čtivé to je, sexu hromada, ale dost se tam věci - řeči - myšlenky - opakují. Příběh se moc dopředu nedere. Chápu, je lepší to roztáhnout na tři díly, ale autorka klidně mohla stránky ubrat a bylo by to akorát.


Kruci, to bylo dlouhé a natahované, dala jsem si chvíli odstup, než napíšu komentář a půlku věcí už si nepamatuju. Posloucháno jako audio. Byly momenty, které byly úsměvné, ale zrovna ta část týkající se palby lásky asi nejméně. Kruci, a Max a Mark se mi fakt při poslechu pletli :)


Posloucháno jako audiokniha a Daniel Bambas je skvělý interpret.
Z detektivky se spíš stal historický román s detektivní zápletkou, ale autorův styl se mi prostě líbí. Příběh někde začne a ukončí v určité situaci. Pak se vrátí zpět v čase jiné postavy a dojde do části, kdy se ty dvě postavy setkaly a pokračuje v příběhu. Nepřijde mi to tak drastické jako první díl, přesto se mi to opravdu líbí. S postavami se nemazlí, většina situací působí reálně, že by se opravdu mohly postavám stát. Jen jedna situace mi přišla přitažená za vlasy a ta se týkala Anny Stiny a její volby, jak se postarat o svou rodinu. Přesto dávám pět hvězd. Svět, postavy, vývoj se mi prostě líbí. Autor mě mile překvapil. Jsem zvědavá na třetí díl.


Druhá kniha v řadě, kterou jsem nemohla odložit. Trošičku jsem očekávala více magie, ale prostředí věznice bylo skvěle popsané, kolorit vězňů pestrý. Dobře, některé situace předvídatelné (, ale neubíralo to na čtivosti. Obdivuji Kivinu víru v to, že ji rodina přijde zachránit, a to po dobrých deset let. Já bych to s nadějí v tak strašném prostředí zabalila asi už dávno. Jsem moc zvědavá na pokračování.


Znovu nás paní Pacovská hlouběji ponořila do svého magického světa a dalo by se říct, že zaplať bůh, některé linky uspokojivě uzavřela a otevírá nové. V žádné části knihy jsem se nenudila, všechny světy nabízejí zajímavé zápletky. Hančina rodina se úspěšně rozrůstá a doufejme, že Hanča teď bude mít chvíli klid :)
Paní Vinklárková opět válela jako interpretka audioknihy.


Mělo to všechno potřebné a stejně to nebylo ono. Příjemné, čtivé, ale moc rychlé, prvoplánové a až příliš předvídatelné. Elle umí lépe.


Posloucháno jako audiokniha, a to byl možná kámen úrazu. Petra Špalková má sice příjemný hlas, ale zejména dialogy v jejím podání působily dost šroubovaně, asi nebylo dost času na předchozí přípravu nebo přetáčení.
K ději - docela zajímavé linky, které se postupně spletly a vysvětlily. Napětí jsem nepocítila, ale nevím, jestli to nebylo dáno poslechem. Mia mě někdy štvala. Sice to tam nebylo zas tak často, ale důvod, proč chce zemřít, mi nepřišel dostatečně věrohodný.


Nevím, jestli bych to vydržela číst v papírové podobě. Mělo to pomalé tempo posouvání děje dopředu, ale kupodivu poslouchatelné. Samé kladení otázek a pak v posledních třech (poslouchacích) kapitolách Strike všechno objasní na jeden zátah samotnému vrahovi. Do dalšího dílu se pustím (opět jako audiobooku), ale vím, že k tomuto dílu se vracet nebudu.


Ok, budu za exota, ale za mě opravdu ne. Obálka je fantastická a anotace lákavá. Bohužel autorčino podání bylo mizerné. Já, jako čtenář, potřebuji té postavě věřit její přerod, chci to s ní prožívat v jejím úžasném světě s magickými kameny. Tady je mi Theodesie absolutně lhostejná a téměř v celé knize jsem chtěla vzít kudlu a ukrátit jí trápení. A uvěřit jí, že z fňukny se stává protřelá "konspirátorka", je prostě nad mé síly. :( Milostná linka - zase nakopnutý trojúhelník - bleh. Když jsem byla v půlce knihy, chtěla jsem to zabalit. Prakticky jsem o jejím světě mnoho nevěděla - ne tak, aby mi záleželo na tom, aby se jí podařilo je zachránit. Nic - nada. Konec to trochu zachránil, ale momentálně nevím, jestli se mi do druhého dílu chce.


Egypťana Sinuheta jsem si vždycky chtěla přečíst, protože starověký Egypt a lékařství - je třeba dodávat něco víc? Jenže po pár stranách jsem jej odkládala. Na trhu se objevila audiokniha, která, světe div se, zhustila 800 stránkový příběh do pěti hodin??? Proto jsem byla překvapená, když jsem nalezla verzi z roku 1968 načtenou hercem Jiřím Hurtou. Ta už byla kompletní a jednalo se o 40 hodinový počin.
Když opominu pomalé tempo vyprávění, které odpovídá vzpomínání starce, a občasnému opakování myšlenek, tak mi na románu vadila hlavní postava a to je pro mě průšvih. Štvala mě jeho naivita, sebestřednost maskovaná řečmi o tom, že to dělá pro druhé. Nakonec jsem zjistila, že mě tam ke konci štvaly postavy téměř všechny - nebyl to nakonec autorův úmysl? Doposlechla jsem to celé, ale určitě to nebudu znovu poslouchat ani číst. Jednou stačilo. Možná by stálo za to pouvažovat i nad novým, současnějším překladem. Překlad Marty Hellmuthové je skvělý, ale přeci jen 50 let starý a začíná se míjet se současnou češtinou.


Jsem desátý komentář, takže jsem se ještě vešla do Výzvy :)
Ale zpět k hodnocení - když víte, že jdete číst ryze romantickou knihu, pro kterou je důležitý vývoj vztahu mezi oběma hrdiny, tak je to kniha přesně pro vás. Čte se krásně, člověk se zasměje, popláče a hlavně si u ní odpočine a vyrelaxuje. I když existují dvě povídky, tak součástí této knihy je jenom jedna 35 stránková povídka, kde prožíváme spolu s dvojicí prvního potomka. Autorce se navíc podařilo dostat se mi pod kůži krásně vykresleným vztahem mezi Katy a Penny. A na druhou stranu, i když byl přerod Richarda fajn, konec byl na můj vkus až příliš cukrkandlový, proto ta hvězda dolů.


Myslím si, že autorka si na sebe ušila bič v tom směru, že Laleův a Gitin příběh psala románově z jejich pohledu. V tomto pojetí to ne vždy dokázala udržet, a od toho se podle mě odvíjí ta nevyváženost vyprávění. Z Geryho doslovu je myslím jasné, proč v díle není víc emocí či popisů, přesto se jejich příběh čte sám. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně nikdy pořádně neuvažovala o tom, jak to s vězni koncentračních táborů bylo po osvobození - myslím tím - dovnitř se dostávali organizovanými hromadnými přesuny, ale jak se vlastně dostávali domů po osvobození - prostě šli domů po svých? atd. takže i za tuto, pro mě novou, otázku děkuji tatovierovi.


Skvělý překlad, originální pojetí vyprávění příběhu podpořené grafickými prvky, schématy, komentáři, okořeněné humornými hláškami typu (dobrá občas klasicky pubertálními):
Ezra Mason: Do toho vám nic není tak masivně, že to leze z kolonky "Do toho vám nic není" až do kolonky "Nechte toho, nebo vás praštím".
Dlouho mi při čtení tanulo na mysli - 100x stejný příběh v promakaném kabátku, ale ono to nakonec vyprodukovalo i něco neokoukaného. Do konce jsem doufala, že závěr nesklouzne do klišé... (což se nakonec stalo). Ale tak na druhou stranu je to pro mládež a člověk přimhouří oko. 90%


Austenovské kouzlo tam je, ale opravdu na prvních 300 stránkách pořádně schované. Přečtení první poloviny mě stálo téměř veškeré síly, až jsem to málem vzdala. Nad vodou mě držela vidina filmu, který se mi moc líbí - že to tam někde schované bude. A bylo! :) Přesto se k tomuto příběhu už nikdy vracet nebudu.
