Cimeřan komentáře u knih
Jelikož jsem nedávno četl knihu humanitně zaměřeného vědce/spisovatele (Homo Deus od Harariho), sáhl jsem pro změnu po spisu exaktním. A bylo to zatraceně znát. Občas jsem tápal, ale nakonec mě uklidnila poslední kapitola. Autor v ní totiž prohlásil, že jednotná teorie vesmíru stejně (zatím?) neexistuje a jednotlivé dílčí teorie nejsou stoprocentně prokazatelné, jelikož stále chybějí důkazy.
Přestože se po přečtení této knihy cítím intelektuálně obohacen, můžu i tak konstatovat, že vím, že nic nevím...
80/100
Dobře napsaná kniha, bezpochyby. Ale občas jsem měl pocit, že čtu 100+1 nebo Enigmu... A občas, a to je asi dobře, jsem měl chuť s autorem polemizovat. Přijde mi totiž, že i on, stejně jako např. ortodoxní věřící, je limitován svou vírou - ve vědu a techniku, a tudíž nepřipouští žádné kompromisy nebo alternativní řešení. Cožpak lze naprosto všechno vysvětlit racionálně? Duše neexistuje, přišli na to vědci v laborce. Ale cožpak jsou vědci naprosto neomylní? A pokud ano, nejsou pak jen dalšími samozvanými božstvy, snažícími se ovládnout nevzdělané masy?
Inu, podruhé si tuto knihu už nepřečtu, ale nejsem vůbec naštvaný, že jsem jí obětoval několik desítek hodin svého života. Nepřináší sice moc nového, ale vkusně servíruje lidskou vševědu v atraktivní a efektní kompilaci. A nutí přemýšlet, což je její výsadní devizou.
69/100.
Popravdě řečeno je pro mne Werichova verze Shakespearova Jindřicha mnohem stravitelnější a zábavnější než originál či Hilského překlad. A když si ho v roli Falstaffa ještě představím, nemám co vytknout. Hrozně rád jsem si pouštěl ty střípky hry na malé desce, která je v obalu skryta. Tato kniha je takový malý zapadlý klenot, ovšem v nejryzejší formě. Lahůdka.
Označení pro děti a mládež je u této knihy celkem na místě. Postapokalyptický svět očima sklenařské dívky je sice celkem barvitě vykreslen, ale vůbec mě nechytl tak, jako spoustu čtenářů tady. Úvod je opravdu zdlouhavý, ale pak se přeci jen věci dají do pohybu. Ale vzhledem k tomu, že jsem zvyklý na akci kulhánkovského či kotletovského typu, musel jsem se často nad dámskou představou boje pousmát. Inu, nezavděčíš se každému... 69/100
Skvělé hlášky, plno skrytých vtipů a narážek, vynikající Saudkova kresba, kozaté i ploché ženské, svalnaté i otylé mužské postavy a také zábavný Neffův sci-fi příběh. To vše tvoří jeden z nejlepších ryze českých komiksů, které jsem kdy četl. A už hodněkrát.
Dvě hvězdy dávám za úžasné umělecké zpracování. Nicméně uvažuji, že knihu odevzdám do antikvariátu zadarmo. Ty desítky stran homoerotiky v systému každý s každým považuji za kolosálně otravné. Tohle už nikdy nechci a nepotřebuji znovu vidět...
Číst trilogii tak v sedmnácti, bych byl asi ohromen mnohem víc. Díly mají tendenci sinusoidy: první je velice slušný, druhý průměrný až slabý, třetí opět solidní. Líbí se mi využití dobových reálií (z husitských válek) pro popis bitevních scén. Možná by stálo za to trochu proškrtat vatu a udělat z trilogie jeden rozsáhlejší román. Pak by nebylo co vytknout.
69/100.
To, že je u nás klientielismus, korupce a kamarádíčkování papalášů všude, kam se podíváte není nic neznámého. Ale když ty informace dostanete takhle nahuštěné "v kostce", a to i se známými jmény, daty a místy, dokáže to člověka připravit i o poslední zbytky iluzí o demokratičnosti tohoto státu a slušnosti jeho obyvatel. Tato sonda do nejvyšších kruhů české politiky a státních orgánů je nanejvýš znepokojivá a odráží to, co se děje ve větší i menší míře v celé společnosti.
Robert Šlachta z knihy sice možná vychází jako morální vítěz, ale poražena je celá podstata demokracie. Velmi smutné čtení.
Za občasnou nepřehlednost kauz, jmen a situací dávám hvězdu dolů. 85/100.
Dle mého skromného názoru se tahle kniha moc nepovedla. Celé to postavit na vulgarismech a podpásovém humoru, které zastiňují celý děj, je už fakt přes čáru. Jazykově je to jako procházka pražským Sherwoodem za pěkného počasí. Pár dobrých momentů by se našlo, ale asi by bylo lepší, kdyby tento díl vůbec nevznikl. Škoda promrhaného potenciálu.
45/100
Přečteno a odposloucháno za 2 dny. Audioverzi doporučuji na delší vandry po opuštěných luzích a hájích. Nikdo vás pak neuvidí/neuslyší, jak se každou chvíli chechtáte nějaké Kotletově hlášce, např:
"Bachař bez obušku je jako prostitutka bez natrženého análu."
nebo
"Smrděl jsem víc, než přejetý ježek, na kterého se vyzvracel ochutnávač pomejí."
Tahle vesmírně-dobrodružná, politicky nekorektní, hláškující, zábavná a čtivá oddychovka vám umožní zapomenout na skutečné svinstvo, co se kolem děje. Vulgarismy tu nejsou prvoplánové a děj není tak úplně naivní a předvídatelný. Verdikt: 89/100.
Chvíli mi trvalo, než jsem se ke knize dostal. Nový Urban už totiž není co býval a u téhle starší "tutovky" jsem dlouho váhal. Ale stálo to za to! Tohle JE starý dobrý Urban ještě v plné síle.
Atmosféra jako z Meyrinkova Golema, všudypřítomný drogový a absintový opar, politické intriky, lehká erotika a velmi uvěřitelný a přesto napínavý příběh z doby asanace pražského židovského ghetta. To vše z Lorda Morda dělá jeden z Urbanových nejlepších počinů.
- - -
P.S.: Zkoušel jsem chvíli audioknihu načtenou samotným autorem, ale radši jsem si to dočetl sám. Urban je uspávač hadů. :)
Poirot je něco zcela mimo můj záběr, stejně jako cokoliv od Agathy Christie a jí podobných spisovatelů. Nicméně po poslechu audioknihy, fenomenálně načtené panem Ladislavem Frejem, musím přehodnotit své antipatie a dát pomyslně oba palce nahoru.
Smekám před p. Frejem, který svým charismatickým přednesem vdechl příběhům život a pozvedl je o úroveň výš.
Slušný pokus o postapokalyptický román z českého prostředí. Neuchvátil mne tolik, jako Nářezy a Perunova krev, ale Kotletův hlavní hrdina taky dobře hláškuje a celý příběh (až na pár zaseknutí) funguje spolehlivě jako útočná puška CZ 805 BREN.
Vulgarismy a sexuální scény jsou místy trochu samoúčelné, ale nejsou tak nesnesitelné, jako např. ve Stalingradu. Černobílost postav (armáda ČR versus vygumovaní měnitelé) taky občas bije do očí, ale na druhou stranu, tohle není filozofický román.
Celkově (hodnotím díly 1-3) to vidím na 65%.
Nejprve mě začala štvát jména postav - nejen proto, že podobná často slýchávám v pražské MHD. Pak ten vlekoucí se děj. A pak to dorazil "Velký červ" a podobné paskvily. To už jsem nemohl dál.
Použiju podobné přirovnání, jako už někdo pár komentářů přede mnou: je to jakoby Bilbo Pytlík došel jen na konec Dna Pytle, tam ho někdo kopnul do rozkroku a on se s naivním brekem vrátil domů. Tak tohle ne!
Nápad OK, zpracování nikoliv. Nechápu to vysoké hodnocení. Nemohu dát víc než dva náboje...
Přestože jsem tuhle knihu četl tak strašně dávno je až kupodivu, jak dobře si na ni pamatuju. Jsou v ní totiž silné myšlenky, které mě vlastně provázejí celý život. Kniha je o tvůrčím procesu a krizi, hledání, nedoceněnosti, bídě, genialitě i až primitivní přízemnosti hlavního hrdiny, se kterým jsem se poměrně hodně ztotožnil. Podobně jako Gulleyho Jimsona i mne fascinuje tvůrčí proces - jak z obyčejného neotesaného špalku postupně vzniká artefakt. A jaká je to vnitřní satisfakce, když se dílo povede...
Ne každý si asi tuhle knihu vychutná tak, jako já, možná má těžkopádnější styl... nicméně pro mě je to srdcovka. 90%
Hodnotím audioknihu čtenou Pavlem Soukupem.
Skvěle napsané i přeložené severské příběhy s typickou brutalitou i humorem a SKVĚLE přečtené panem Soukupem. Doporučuji k poslechu před spaním. Nebo prostě jen tak. Dohromady už jsem to (per partes) slyšel snad pětkrát a pořád mě to hodně baví. Jen těch příběhů mohlo být jěště trochu více... 89 %
Tak tahle kniha mě nebavila. A to jsem ji opravdu moc chtěl dočíst, ale zahodil jsem ji po cca 150 stranách. Styl by Tenenbom i měl, ale po nějaké době je to pořád a pořád stejné, potažmo, nezáživné.
Je mnohem zajímavější do Izraele vycestovat a vidět situaci na vlastní oči. A tak jsem tam místo dočtení knihy vyrazil (ještě před karanténou, :) ) a musím konstatovat, že je to ještě větší - v jakés takés rovnováze udržovaný - chaos, než jaký jsem byl ochoten Tenenbomovi uvěřit. Ale zároveň je to krásná, magická a energická země, ze které jsem měl sice smíšené, ale převážně pozitivní dojmy.
Tenenbom není můj šálek čaje, ale za snahu přiblížit široké veřejnosti neřešitelnou situaci v Izraeli a Palestině mu uděluji 60 procent.
Po první části jsem měl chuť s tím praštit. Ne, že by kniha byla špatně napsaná, ale to téma... Po druhé části se to stalo a já řekl dost! Uběhl ovšem nějaký čas a červík hlodal... Po asi měsíci jsem ze zvědavosti zhltl třetí část, která se mi jevila nejčtivější. Poslední část je ovšem naprosto vynikající, inteligentní, všespojující a vševysvětlující. Dřív bych nevěřil, že to vůbec řeknu, či napíšu, ale TOTO JE SKVĚLÁ KNIHA. Je hnusná i krásná, lidská i bestiální, přitažlivá i odpudivá zároveň. Autorovi se povedlo napsat kousek, na který jen tak nezapomenu. 85 %
Alejandro Jodorowsky o Jean-Claudu Galovi napsal, že to vlastně ani nebyl člověk, ale bájný rek. A že jeho příjmení GAL znamená Génius, Ars (umění) a Labor (práce) - a tím, myslím, vystihl vše. Strany tohoto díla jsou tak dokonalé, že lépe už to prostě nakreslit nešlo. Neuvěřitelná preciznost, ornamenty, fantasticky zvládnutá perspektiva... Z tohoto hlediska jde o absolutní vrchol žánru. Co se příběhu týče, měl bych jisté výhrady, ale kdo jsem, abych soudil. Je smutné, že Gal celou Diosamante nedokončil, ale i z tohoto torza dýchá život. Za mě 95%.
Člověk si při pohledu na zaniklé osady, kostely, mlýny, atd. - ať už na fotografiích v této knize, nebo přímo na místě - uvědomí, jak je vše pomíjivé. A taky jak si příroda bere zpátky to, co jsme si od ní půjčili. Aplaus autorům za práci v archivech i v terénu!