Clea3112 komentáře u knih

Murakami je vlastně takový šprýmař. Svým čtenářům předkláda mapu, ale neprozradí, co a kde mají přesně hledat. Příběh je zdánlivě jednoduchý, prostý, bez větších zádrhelů a zápletek. A tak někdo může projít podle mapy městem a říct si, hmm, to byla příjemná procházka a tím to pro něj skončí. Ale kdo zná Murakamiho, ví, že by měl zkusit hledat. Nevadí, že každý najde třeba trochu jiný poklad, ale už to úsilí se cení. Každý člověk je jiný. A ať chceme, nebo nechceme, naše názory a postoje se v průběhu života mění a vyvíjí. Jinak vidí život mladý člověk, když je mu dvacet (Birthday Girl). Jinak ve středním věku (když se Girl setkává se svým kamarádem a vypráví mu svůj příběh). A jinak stařík na sklonku života (majitel, který "plní" dívce její narozeninové přání). I když se jako jedinci vyvíjíme, opřeme-li svůj život o stálé a cenné životní hodnoty, máme šanci prožít hodnotný a spokojený život. Pro každého můžou být tyto hodnoty jiné. A je opravdu těžké vědět to ve dvaceti (a zvolit správné přání). Což však neznamená, že bychom se o to neměli alespoň pokusit.

11 23.02.2018

První láska bývá téměř vždy krásná i bolestná, něžná i prudká, mnohdy vyidealizovaná a neopětovaná, křehká i nemilosrdná. Přináší radost, naplnění, ale i smutek a zklamání. Tyto protichůdné pocity spojí i hlavní hrdiny Dostojevského novely Bílé noci. Jen s tím, že každý miluje někoho jiného. Snílek Nastěnku, Nastěnka Nájemníka. Ale láska je láska. A přátelství v lásku nepřetavíš, i kdybys tomu moc věřit chtěl.....Na jednoduchém příběhu vykresluje Dostojevskij složitosti lidské duše. Hezké :)

20 21.02.2018

Jedinečně psychologicky vykreslený vztah, který se měl tvářit jako láska. Vztah založený na nerovnosti, moci, manipulaci, potřebě ovládat, vlastnit, řídit, usměrňovat, kontrolovat, hlídat. Vztah očekávající od druhého bezmeznou oddanost, vděčnost, poslušnost, úslužnost, nabízející výměnou pouze chlad, oddtažitost, strnulost. Vztah, jehož radostné naplnění se mělo odehrávat v nejisté budoucnosti, jen co bude splněno to, či ono. Vztah, kde není prostor pro vzájemné naslouchání a porozumění potřebám druhého. Je jen jedno silné ego s převahou moci, která je však pouze dočasná ... Proč v dnešní době chodit k mezivztahovým koučům a psychologům? Stačí si přečíst Dostojevského Něžnou a dopřát si chvíli reflexe a zamyšlení.

15 20.02.2018

Krásná ruská klasika. Kniha plná vášní a citů, schovanými za řádky popisného realismu. Je úžasné, jak příběh zasazený do reálií tolik vzdálených našim časům, je tak nadčasový. A lidé stále a všude stejní. Byl příběh smutný? Máte-li rádi sladkou romantiku, pak asi ano. Máte-li rádi život se vším dobrým i špatným, co přináší, potom ne. Vždyť Gemma, ač po bolestném zklamání se Saninem, prožila radostný, plnohodnotný život, který ji přinesl spokojenost, velkou rodinu, zázemí materiální i emocionální.Ve vztahu s Klueberem usychala již na samém počátku. Život se Saninem byl příslibem prudké vášně, ale mnohých nejistot. Saninův život po ohlédnutí tak idylicky nepůsobí. Ale každé životní zaškobrtnutí přináší poznání a chcete-li jít dál, i pokoru a odpuštění. A to se dostává i Saninovi. A co je v příběhu nejkrásnější, je něžný, křehký cit, který i přes mnohé vnitřní bolesti a utrpení, v obou hrdinech zůstává a je příslibem tichého souznění, odpuštění a porozumění.

10 17.02.2018

Eve Enslerová se pokusila přistoupit k otřepanému ženskému tématu "netradičně, umělecky, zeširoka a s vlastním příkladem". Bohužel musím konstatovat, že se jí to nepovedlo. Chaotické, rádoby-originální, ale ve své podstatě literárně velmi křečovité, nesouměrné, a tím pádem nepřesvědčivé. Chápu, že ne každý den je (literární) posvícení, ale tento chod již nezopakuji.

1 17.02.2018

Zajímavý nápad. Krásné, všemi barvami hrající fotografie. Netradiční a přitom nenáročné recepty (některé vyzkoušeny, super ! :) ). Jediné, co mi úplně nesedlo, byl doprovodný text. Podle titulku jsem asi čekala přece jen trochu víc. Byla jsem natěšena na charismatické povídání, které mě pohltí a bude unášet neznámými krajinami a s každou stránkou probouzet touhu "Hned chtít vyrazit a ochutnat". Místo toho jsem se prokousávala spíše učebnicovým stylem povídání, které se navíc tak trochu šablonovitě opakovalo. Vyprůměrováno na 3 *.

3 16.02.2018

Povídky jsou čtivé, náměty - se společným jmenovatelem LÁSKA - různorodé, jen mi trochu vadila "předvídatelnost" autorova stylu. Když čtete první povídku, řeknete si, to je dobrý. U druhé také, ač máte pocit, jako byste to už někde slyšeli. U třetí a další už to víte jistě. Příběhy ze života o životě. Neurazí, ale ani hloub nezapadnou.

3 15.02.2018

Příjemný cestopis. Oceňuji krásné, barevné fotografie, které plasticky dokreslují jednu část Indie. Možná mohly holky přidat ještě mapku, která by více přiblížila jejich putování. Psáno s úsměvem a nadhledem.

2 15.02.2018

Nadčasový příběh, který se vás musí dotknout. Kdo je vlastně šťastnější, ten kdo ví, nebo kdo neví ? Kdo je víc opuštěnější, ten který chápe, nebo nechápe ? Kdo je vnímavější, ten který rozumí, nebo nerozumí ? A jaká je úměra mezi emoční a rozumovou inteligencí ? Takhle si předstvuji kvalitní literaturu. Se zaklapnutím poslední stránky to vlastně teprve začíná.

22 15.02.2018

McEwan nemůže zklamat. Jeho nejnovější proza je psána zdánlivě v odlehčeném tonu, neboť hlavním hrdinou i vypravěčem v jednom je dosud nenarozený plod v matčině lůně, který se stává nuceným svědkem osnovované vraždy vlastního otce. Ze své pozice je pasován do role pouhého pasivního pozorovatele a komentátora dění vnějšího světa, což však autorovi poskytuje neomezený prostor k pronášení postřehů mnohem dalekosáhlejšího a globálního charakteru. Domnělé komično je však iluzorní a kdo zná McEwana, ví, že autor jde vždycky hloub. McEwan miluje psychanalýzu a jen s ní můžeme porozumět - na první pohled -iracionálnímu chování jeho hlavních aktérů. Nabízí se otázka, proč věcně a rezolutně působící Trudy opouští milujícího manžela a pokaždé bezuzdně podléhá chtíči svého nového, materiálně založeného a intelektově prostšího partnera, mimochodem vlastního švagra. U kořenů stojí pudovost, která dovoluje, že společenské masky padají a aktéři zapomínají - alespoň na chvíli - na své "role". V hloubi duše submisivní Trudy a v podstatě plný komplexů Claude nechávají vyplynout na povrch svá prapůvodní já. Psychologických rovin je však v románu více a McEwan znovu ukazuje, co všechno umí - na malém prostoru (děj se prakticky odehrává pouze v domě rodičů) a v krátkém časovém rozsahu (2-3 dnů) rozehrává bravurní zápletku s nejednoznačně vykresleným psychologickým profilem hlavních hrdinů, spoustou úvah k dnešnímu světu i umění. Vážná témata v obalu úsměvna. Bravo.

"...Claude přistoupí blíž, položí ji ruku na rameno a zašeptá ji do ucha - Nenávidíš mě? Nesnaž se mě pořád tak vzrušovat. Jenže je to tak. Skrz jeho polibky a své slzy říká - Prosím tě. Claude. Ne. Neodvrátí se, ani ho neodstrčí. A já už mám jeho prsty pod hlavou a pomalu se tam činí..."

10 06.02.2018

V podstatě nadčasová klasika, ve které lidský duch dokáže čelit nepřízni osudu, zachovat čistotu srdce a dojít ke světlu lásky, harmonie a sebepřijetí.

16 03.02.2018

Mám ráda Durellovy lyricé prozy. Jsou takovou novodobou meditací. Přimějí vás zvolnit krok, zastavit se, rozhlédnout a začít vnímat krásu, která je kolem vás. Vaše smysly hrají koncert a vy máte pocit, že jste se přenesli do krajiny, kterou Mistr maluje...
.... "Překrásné ráno se třpytilo a tančilo. Venku před hotelem ovíjelo moře modrým proudem kamenný maják a kadeřavě se rozlévalo po jedné z nejkrásnějších oblázkových pláží na světě. Slunce rozhodilo po všem v popředí modré a zlatavé skvrny, zatímco ponurý horizont Carie , dosud jen doktnutý bříšky slunečních prstů, jakoby postupně procházel všemi odstíny barvné palety. Dokonalý klid a mír"...
Je znát, že Setkání s mořskou Venuší vyšlo téměř 10 let před Alexandrijským kvartetem a Durella spisovatelský um bude ještě dozrávat, ale je to příjemné čtení , ve kterém se již zračí spisovatelův výjimečný dar lyrické reflexe.

6 28.01.2018

Literární fajnšmekři si na své nepřijdou. Příznivci erotického žánru určitě :) Nabízí se otázka, jak toto dílko hodnotit. Je to skoro, jako když se na filmový festival v Cannes zatoulá nějaký rozverný, barvitý snímek s dokonale atletickými těly mladých herců a vnadných hereček, které sice mnohé oko potěší, tělo i duši rozptýlí, ovšem v top- žebříčku ceněných kousků jej nakonec nenajdete. Zaujme rok vydání i kejklata kolem autorství, která byla bezpochyby skvělým vydavatelovým tahem na branku. A neboť stále ještě brouzdáme ve vodách krásné literatury, nemůžu prostě jít výš než na 1,5 hvězdy. A rozhodně za tím nestojí nějaká prudérie :) Spíše trochu unuděná monotonie Lady Fuckingham.

4 24.01.2018

Odpočinkové, úsměvné čtení o jedné malé "vzpouře" proti konvencím se šťastným koncem :)

7 17.01.2018

Jadrné. Peprné. Svérázné. Osobité. Nekonvenční. Volnomyšlenkářské. Prostě nářez. Jedno se nedá Lacovi upřít. A sice to, že opravdu neřeší, co si o něm kdo myslí. V tom je jeho síla a vlastně i fascinující svoboda. I na dálku cítíte vibrace a energii, kterou vyzařuje. Intelektuální počtení nečekejte, ale zajímavý výřez ze života jedné jazzové legendy určitě. Přijmete-li Laca takového, jaký je, výborně se pobavíte. A T.Poláčkovi i vydavateli dík za absolutně autentický, necenzurovaný text.

11 16.01.2018

Ženy a pocity, které doprovází ženský svět ve spojení s muži - naděje i zklamání, pochybnosti i odhodlání, touha po blízkosti i odcizení, rozvernost i žárlivost, sebelítost i tvrdost, když dojde na lámání chleba. Jedenáct povídek na téma ženské duše. Přečteno za jeden večer. Ač čtivé, tak nějak mi ty příběhy prosvištěly kolem uší a dneska už jen ztěží tápu, o čem to vlastně bylo.

4 12.01.2018

Tak to byl opravdu bláznivě namíchaný likér. Chvíli vám trvá, než mu přijdete na chuť. A když se už zadaří, přijdou momenty, kdy si jej plně vychutnáváte a momenty, kdy se zaříkáváte, že tohle pití si u baru už fakt neobjednáte :) Ale možná to byl jen nevhodně zvolený aperitiv......Oceňuji Robbinsovu hravost dějovou i jazykovou, nevadil mi ani jeho sarkastický ton a krunýř prince Drsoně nepřipouštějící ani náznak sentimentu, ani netradičně zvolená Ty-forma...Ale pořád zůstává nějaké to ALE....Možná to byla pro mě přece jen příliš psychedelická jízda, po které potřebuji zase trochu nějaké té klasiky. Takže za 3.

3 09.01.2018

Murakamiho magický realismus ve snové podobě. Tajemstvím opředená metafora o podivném světě lidí kolem nás. Vždy se najde Někdo, kdo se může pokusit vás autoratitivně zastrašovat a manipulovat. Někdo, kdo vám pomůže a Někdo, komu zase naopak pomůžete vy.....Někdo, kdo vás bude inspirovat. Někdo, kdo na vás bude čekat a pochopí vás beze slov. Někdo, na koho se budete těšit vy, protože je váš svět ..... A když pak náhle "musí odejít" napořád, uvědomíte si, že "návštěva" knihovníkovy kobky v podzemí byl jen počátek vašeho dospívání a prozření......Mně se Murakamiho styl líbí. Hodně symbolů, hodně moudra schovaného pod přikrývkou pohádkových vět. Murakami nabízí tolik cest, jako jeho tajemné bludiště v podzemí. A je na vás, kterou cestu zvolíte a kolik toho po cestě zahlédnete. Doporučuji !

19 01.01.2018

Pro mě zklamání. Velmi rozvleklé, pomalé a bohužel nepřinášející nic moc nového a objevného. Rovněž mně vadilo neustálé opakování několika základních tezí. Opravdu netuším, zda je to tím, že Autor neměl co více nabídnout, nebo tím, že absolutně podceňuje své čtenáře a čtenářky co se týče jejich důvtipu a inteligence....Promiň, Davide, - když si teda teď tykáme, - ale mě jsi nepřesvědčil....

4 27.12.2017

Absolutní pohodovka na dovolenou, nebo když potřebujete vypnout a něčím se příjemně naladit. Úsměvný, romantický příběh, který pohladí, pošimrá a přitom není vůbec přeslazený. Peripetie, do kterých se můžeme dostat, když nám na nose přistanou růžové brejličky a zapomeneme na svět kolem nás. Nezapomeneme-li přitom všem na umění sám sobě se zasmát, nebrat se moc vážně a přiznat si přehmat, dopadne to dobře :) Psáno lehkým perem, čteno jedním dechem.

4 27.12.2017