coquus komentáře u knih
Výborná humoristická kniha, která mně chvílemi trochu připomínala Švejka. Kdo se chce u čtení zasmát, můžu doporučit.
Při čtení jsem sice necítil záchvěvy strachu či hrůzy, ale většina povídek má spád a vypointovaný závěr, který přímo vybízí čtenářovu fantazii k dalším úvahám o právě přečteném příběhu. Pro mě jednoznačně nejlepší povídkou z této knihy je Případ Charlese Dextera Warda.
Skvělá kniha (nejen pro muže), která poskytuje mnoho smysluplných odpovědí. Hodně věcí mně díky ní docvaklo. Doporučuji.
Když jsem jako kluk četl tuto knihu, zdála se mi v té době naprosto úžasná. Po několika destítkách let jsem se k ní vrátil, a musím říct, že už to nebylo ono. Příběh je pořád zajímavý, ale docela mně tu chyběla nějaká záporná postava. Ono vylíčení postav vůbec je tu takové více méně ploché. Navíc celá atmosféra příběhu působí tak hrdinsky, neohroženě a směle, že to až ubírá příběhu na autenticitě. Holt je to kniha, kterou je potřeba číst v určitém věku, kdy uvedené nedostatky moc neřešíte.
Jako odpočinková četba dobré. I když mám rád knihy tohoto druhu, čekal jsem asi trochu víc. Hlavní hrdinka mně byla docela sympatická, ale nejspíš mi nějak nesedl způsob či styl vyprávění.
Děj knihy plyne až moc klidně, nikde žádné napětí, vše je hodně předvídatelné. Ten příběh by se mohl více méně odehrávat v kterékoli době, neboť bohužel jen omezeně těží z prostředí pochmurné budoucnosti, kam je zasazen.
Zajímavý příběh sympatického hlavního hrdiny, který to nikdy nevzdá. A to je možná ta slabina celé knihy. Kdyby totiž občas měl chvilku, kdy by si opravdu zoufal či nevěděl kudy kam, bylo by to celé mnohem uvěřitelnější.
Zajímavé téma, ovšem domnívám se, že se z něj dalo vytěžit víc. Na můj vkus tu je mnoho postav a vcelku málo děje. Ani myšlení či úvahy hlavních hrdinů mně nějak nedokázaly oslovit. Zaujal mě snad jen popis reálií tohoto světa.
Jednoduchá a přímočará oddechovka, o níž je lepší moc nepřemýšlet. Trocha napětí, trocha záhad, zkrátka četba tak akorát pro mladší náctileté čtenáře. I když, pro ukrácení dlouhé chvíle, proč ne.
Další pokračování hrdinů z Rosinanty se akčními scénami jen hemží. Beze zbytku zde platí, že co se může pokazit, to se pokazí. Oceňuji i občasné problesknutí myšlenek, že zdánlivý úprk lidstva před svými problémy do vesmíru neznamená jejich odstranění. Naopak, kam noha kolonisty vkročí, tam se dějí stejné věci, jako tomu bylo na Zemi v minulosti již mnohokrát, to vše pouze v jiných kulisách.
V této knize se popisuje velice zajímavý způsob, jak lze řešit třeba i dlouhodobé manželské neshody. Hodně informací bylo pro mě docela objevných. Je poznat, že autor má bohaté zkušenosti v této oblasti a kniha opravdu má inspirativní potenciál. Zde popisovaný přístup určitě stojí za vyzkoušení, doporučuji.
Stejně jako první díl se i zde jedná o úžasný příběh plný fantastických vynálezů v neobvyklé době. Děj má spád, vše do sebe nakonec logicky zapadá, i když té duchařiny tam bylo na můj vkus docela hodně. Ale i ta je zde posléze celkem obstojně zdůvodněna, takže nakonec, proč ne. Doporučuji.
Po výborném prvním díle je toto další jízda plná akce a napětí. Gideon dostává nový úkol, při němž musí vynaložit všechen svůj důvtip aby jej zvládl.
Zajímavá kniha shrnující nejrůznější záhady u nás. Některé mě zajímaly víc, některé míň, ale rád jsem si přečetl o všech. U některých se autor pouští do snad až příliš velkých spekulací, protože např. spojovat bludičky s pohořím Tríbeč mně připadá už moc přitažené za vlasy. Ovšem ve skutečnosti kdo ví
Od těchto dvou autorů už mám něco načteno, takže jsem zhruba věděl, do čeho jdu. A přesně to jsem i dostal: zajímavou zápletku i postavy a spoustu napínavé akce s velkým finále nakonec. Hlavní postava vypadá velice sympaticky a jsem zvědavý, jak s ní budou autoři pracovat dál.
K tomuto dílku jsem se dostal skrze Čtenářskou výzvu. Čtení díky originální zápletce celkem odsýpalo, i když detailní popisy tělesného utrpení působily poněkud lacině. Ovšem jako nenáročná zábava pro dlouhou chvíli dobré.
Nic zvláštního jsem nečekal a taky se mně ničeho zvláštního nedostalo. Sice je to o chlup lepší než naprosto tragický Povětroň, ovšem na skvělého Hordubala to nemá - pokud tedy lze vůbec tyto tři knihy vzájemně srovnávat. Zde je spousta bezesporu ušlechtilých myšlenek a hloubání o životě z různých úhlů pohledu, avšak všechno to procházelo kolem mě, aniž by mě něco z toho opravdu oslovilo. Nepochybuji o tom, že si kniha své čtenáře najde, ovšem já do jejich řad asi patřit nebudu.
Další napínavý příběh s Norou a Corrie. Spousta věcí je zde hodně předvídatelných a někdy se i ke škodě příběhu mnohé naznačuje dopředu. Naopak silnou stránkou je zde zajímavá zápletka a akce, která zejména v závěru docela graduje. Mám-li srovnat s prvním dílem, tak Ztracené kosti se mně líbily o poznání víc.
„Vraťte mi tu zbraň, umím střílet i levičkou,“ ujistil ho.
„To jsem fakt rád,“ uznal Watts.
„Ale nic nestrefím,“ pokračoval Morwood.
Tento příběh z časů obsazení polských území švédskými vojsky se zcela vyrovnává prvnímu dílu Ohněm a mečem. Opět se tu setkáváme se známými postavami jako je pan Wolodyjowski anebo komicky výmluvný pan Zagloba. Ovšem hlavní postava Ondřej Kmicic představuje přerod divokého a ničím nespoutaného válečníka ve spořádaného a neúnavného obránce vlasti. Stejně jako u prvního dílu se zde střídají pasáže svižné a velice přitažlivé, tedy bitvy nebo stíhání ustupujícího vojska, a místa vyloženě rozvláčná. Jako jednoznačně nejlepší část knihy vidím popis obléhání Jasné Hory a únik pana Kmicice.
Ze začátku jsem se nemohl vůbec začíst, v půlce se mně to podařilo, ale úplný závěr byl opět poněkud rozvláčný. Celkově jsem čekal víc...