cori komentáře u knih
Franci, jediná dcera vážené pražské židovské rodiny se ve 20 letech vdá, v září 1940 je s rodiči a manželem deportována do Terezína, v květnu 1944 přijíždí do Osvětimi, kde stráví 3 měsíce v terezínském rodinném táboře, v červenci je vybrána na odklízení trosek v Hamburku, poté je vězněna v táboře Neuglaben, kde pracuje jako elektrikářka, nakonec málem zemře na tyfus v Bergen-Belsenu. Autorka se nestydí psát o intimních vztazích mezi vězeňkyněmi (v Terezíně i v koncentračních táborech) a prominenty, kápy či italskými zajatci, z nichž čerpaly benefity. Otevřeně píše i o interrupci, kterou podstoupila před odjezdem do Terezína. Tím si v podstatě při osvětimské selekci zachránila život. Její emoce se projeví, až v závěru knihy, kdy měla psychické problémy a "užívala" si společnosti různých ctitelů v německé britské zóně. Poohlédnu se po knihách i její dcery Helen Epsteinové.
Autor se pokouší dětem vysvětlit, jak se žilo v komunistickém Československu, pomocí "referátů", které si na oddílové schůzky připravují členové smíšeného oddílu. Zazní vyprávění na téma: jak vznikl komunismus, o komunistické straně, o státních hranicích a cestování, jak komunisté ovládali policii a armádu, jak se za komunistů nakupovalo, jak fungovaly školy, o disidentech, jak se získávaly necenzurované informace, jak komunisté pronásledovali církev, co bylo pražské jaro, o emigraci a jak komunismus padl. Vše je vysvětlováno srozumitelně a v souvislostech. Když se dítě zeptá, např. proč lidé nemohli cestovat do zahraničí, odpověď najde v této brožurce.
Vojtěch začal psát svůj rodinný deníček 18.června 2016. Poslední zápis je z 3. dubna 2019. Největší prostor dostávají dětské hlášky, tulení se v posteli a dovolené. Přišlo mi, že se pan Bernatský neustále dojímá (v autě, na telefonu,..). Také jsem měla pocit, že od okamžiku, když syn Matyáš začal mluvit, byla dcera upozaděna. Největší cenu budou mít tyto zápisky asi pro děti, které si v dospělosti přečtou, jak o nich tatínek pěkně psal a uchoval jim jejich kresbičky.
Dva lidé hledající vytržení ze svých stereotypních životů (on po rozchodu, ona se starším manželem a vyvdanými dětmi) si rok posílají maily, aniž by se setkali tváří v tvář. Při čtení jsem se nudila, ale chtěla jsem vědět, jestli se sejdou nebo ne.
Kniha přináší 24 případů od roku 1850 do září 1918. Jedná se loupeže a vraždy, jejichž motivem jsou z 90% peníze. V několika z nich je popsáno i využití policejního psa, který byl pro vesničany velkou atrakcí. Nařízení, že četníci vykonávají pochůzky v jednom muži, se pro mnohé z nich stalo osudným a byli při výkonu služby zavraždění (autor uvádí příběhy 4 zavražděných četníků). Zaujal mě případ Jana Englicha, který otrávil svou vyženěnou rodinu, aby získal jejich statek a byl jako první odsouzený popraven v chrudimské věznici 12.února 1886.
Sborník přináší celkem zajímavé kousky. Zaujaly mě Mechanoidi, Poslední rozkaz, Slečna z lepší rodiny i novela Kchrat (tedy až na ten závěr).
Byla jsem se šokovaná, že v demokratickém Švýcarsku bylo legální až do roku 1978 využívat děti k námezdní práci. O nucené adopci a sterilizaci nemluvě. Bylo šílené, co všechno malá Lisa musela vytrpět a nikdo ji nepomohl.
Sbírka přináší 12 povídek. Historická fantasy je zastoupena 4 povídkami, v současnosti se odehrávají 2 povídky a zbytek v imaginárních světech. Nejvíc mě zaujala povídka Náhorní planina (Radmila Tomšů) a hostující povídka Věry Mertlíkové Rytíři z činžáku.
Dvanáctiletý Felix je spolu s matkou a mladším bratrem v prosinci 1942 deportován do Terezína, otec byl od října 1938 v Anglii a snažil se je tam dostat. V prosinci 1943 jsou převezeni do rodinného tábora v Auschwitz - Birkenau. Po půl roce je vybrán na práci do chemické továrny u koncentračního tábora Blechhammer. V lednu 1945 absolvuje pochod smrti do tábora Gross-Rossen. 10.února je převezen do Buchenwaldu, kde se v dubnu dočká osvobození. Autor své vzpomínky bere s nadhledem a vůbec není zatrpký. Vzpomíná na předválečné dětství v Praze u prarodičů i u příbuzných Pickových v Ústí nad Orlicí, u nichž před deportací bydleli. Popisuje i svůj život po osvobození a hledání nového vztahu s otcem, jelikož válku přežili jen oni dva. Lituje, že mladší bratr Jeníček umíral sám a že měl tak krátké a utrápené dětství a že mu jako bratr nebyl tehdy větší oporou.
"Historii nutně píší přeživší, ovšem její jádro tvoří příběhy obětí. Vždy musí být v něčem pokřivená, protože každý, kdo vyhlazovací tábor přežil, nese netypický příběh. Typická táborová historie miliónů lidí skončila smrtí, tudíž ji nelze v první osobě vypovědět. V mém případě jedině zázračná štěstěna, která zapříčinila zcela nepravděpodobný sled tolika nečekaných zvratů, způsobila, že můj příběh vůbec kdy spatřil světlo světa. Ovšem to poslední, čeho bych se chtěl dopustit, je snažit se pravdivě hovořit za ty, kterým to nebylo umožněno."
(SPOILER) Pro českou čtenářku se příběh o židovské korporátní právničce z New Yorku, která odkládá svatbu a buduje kariéru, jeví jako pohádka z jiné dimenze. Aby nebylo vše tak růžové, onemocní hrdinčina skorosestra rakovinou a ona tak může přehodnotit svůj život. Limonáda, ze které ukapávají emoce.
Čtení pro ženy, které výjimečně nekončí svatbou, líčí těžký život majitelky agentury a její dcery. Všechny mužské postavy jsou líčeny jako podrazáci, sobci a kurevníci. Jediné kladné mužské postavy odpočívají na hřbitově.
Zajímavá kombinace detektivky se sci-fi přináší pátrání po příčině vlny sebevražd mimozemských Opálů, kteří vypadají jako šmoulí víla Zvonilka. Hlavní trojice Viktor, Arkadij a Alison tajemství Opálů odkrývají za cenu nejvyšších obětí.
Pokoušela jsem číst tuto první českou kyberpunkovou sci-fi několikrát, ale teprve nyní se mi ji podařilo dočíst celou. Procházkovy myšlenkové pochody a popisy kyber světa jsem prostě nedokázala pochopit. Nejvíc srozumitelná mi přišla povídka Stromy a Sněhurka a sedm trpaslíků.
Zajímavý náhled do života pilotek, které dokázaly, že i žena může pilotovat bombardér. Příběh líčí jejich boj s mužskými předsudky o úloze ženy a nechybí ani trochu červené knihovny, kdy si každá ze tří hrdinek najde svého prince.
Netušila jsem, že pilotky ve VB u pomocných sborů musely létat bez rádia a vysílaček.
Druhý díl opět přináší abecedně řazené pojmy a mnoho anekdot. Dozvíte se např. kdy proběhla největší autogramiáda v Čechách, co byly kousocháče, hruzyně, hoplapo, drumel, azbuk, vrakosa. Závěrečná stať o modré knížce mi do celého konceptu knihy moc nepasovala.
Malířka Lenka miluje rozvedeného Tomáše, sama má své problémy a nyní se jí život obrátí naruby. Kniha nabízí plno zvratů, romantických chvilek a popisu sexu. Červená knihovna.
Krvavá Rose a její skupina Mýtus si najmou novou bardku sedmnáctiletou Tam, která se zvolna rozkoukává, rozplétá vztahy ve skupině a poznává odvrácenou stranu žoldnéřských skupin a jejich zápasů s příšerami. Děj postupně graduje k bitvě za záchranu světa v boji proti Zimní královně a její armádou nemrtvých. Objevují se i postavy z prvního dílu Zlatý Gabe, Pomaloručka a Moog. Epická fantasy s propracovaným světem a mytologií nabízí oddechové čtení s vtipnými i dojímavými pasážemi.
Eva si musí ujasnit vztah s nezodpovědným otcem jejího dítěte, pomáhá ji při tom vyprávění její pratety o minulosti její rodiny. Nenáročná jednohubka se vzpomínkami na válečná a poválečná léta v Československu.
Přes pomalý a rozvleklý začátek příběh Stephana, syna vídeňského židovského velkočokoládovníka, a Heleny-Žofie, dcery protinacistických novinářů, nabírá spád, aby vygradoval v osudném prvním transportu židovských dětí do Londýna. Truus Wijsmullerová není v ČR tak známá jako Nicholas Winton, proto jsem ráda, že tato kniha vznikla a vzdala poctu jejímu hrdinství a obětování. Zarazila mě jen autorčino sdělení, že se transport dětí vypravený 1.září 1939 z Prahy po cestě ztratil, což není pravda. Byl zrušen a vůbec nevyrazil.
Vypravěč po smrti svého přítele Jakuba získá jeho deníkové postřehy a na základě vzájemných rozhovorů se pokouší zrekonstruovat jeho život, zejména během války, když byl vězněn v koncentračním táboře, a po válce se přestěhoval do šumavské samoty, kde se svými koňmi tahal dřevo. Vzpomíná i na své lásky Němku Hildu a vdovu Marii. Vadily mi komunistické plky o společnosti, kde nebude chudých a bohatých atd. I Jakub je líčen jako zasloužilý soudruh.