Crowley komentáře u knih

Kategorie klasické četby je pro mnoho z nás strašidelné odvětví. Někdy jde o složitost někdy o strach z toho, že to prostě bude nuda. Přesto jsem se na opakované doporučení dostal k této knize s mírnou skepsí a nehodlal jsem si nic zjišťovat. Očekával jsem prostě další příběh o utrpení a zrůdnostech, které se v minulosti stali. Jak já se mýlil...
Jednoduše řečeno. Tohle není obyčejná kniha. Nepodobá se to ani žádnému filmu na který bych si vzpomněl. Jde o jiný pohled a odvážnou myšlenku, s kterou autor přišel na téma utrpení za druhé světové války. Převážně se pojednává o otázce, kdo je vlastně oběť? Říkal jsem si, že mi nikdy v životě nebude sympatický Hösse a už vůbec nikdy bych ho nepochopil. Jak by ho mohlo něco omlouvat? Odpovědi na tyto otázky nejsou zdaleka tak jednoduché. Naprosto vše má dvě strany a čtenář se vžívá do utrpení ne jen židů, ale i zastáncům nacismu. Při čtení začnete pozvolna chápat, proč to udělal. Nejde o cítění sympatii nebo předhození jasné omluvy pro tyto činy. Jde o to, že lidský duch se dá snadno zlomit. Pokud je zlomen už v dětství, tak se spravuje velmi těžko. Lang prostě plnil rozkazy, protože to pro něj znamenalo řád a jistotu.
V knize nenajdete žádné pasáže, které by se dali popsat jako klasické citové vydíračky. Naopak. Vše je tak bezcitně podáno, že právě to vám přijde nejvíc šokující. Sami se totiž přistihnete, jak vás nešokuje to celé utrpení a to vás právě nakonec šokuje. Tohle mě nejvíc překvapilo. Byl jsem šokován tím, jak nejsem šokován. Šokující, že?
Kniha se strašně těžce popisuje. Má v sobě mnoho úvah, které nejsou jasně patrné. Musíte se nad ní zamyslet a brát ji tak, jaká je. Z pohledu druhé strany.
Tohle vše je psáno ich formou, která jako jediná tuto situace zvládá. Autorův um a cit pro stvoření něčeho takového mě nadmíru překvapil. Několik dní budu ještě o knize přemýšlet. Jedno je však jasné. Válka nikdy nemá žádného vítěze. Všichni jsme poražení.

9 26.05.2016

Nutno podotknout, že kniha není určitě pro každého. Těžce neosobní styl psaní manipuluje s čtenářem s velkým odstupem. Je to jako kdyby jste četli nějakou zprávu z výzkumu, ale hodně okořeněnou. Nejde zde o osobní příběhy nebo velké emoce. To však neznamená, že kniha nedokáže vyvolat ve vás emoce.
Autorovo téma je originální, ale svým specifickým stylem si sám dobrovolně ztenčil potencionální zájemce a fanoušky této knihy. Nečte se to snadno a kniha se vám odmění "pouze" naprosto nepřeberným množstvím otázek, ale minimem odpovědí. Je důležité dodat, že Anihilace je pouze první část trilogie, takže odpovědi rozhodně v této knize nečekejte. Co tedy můžete čekat? Spoustu zajímavých úvah a otázek. O příběhu musíte přemýšlet, ale pokud budete mít trpělivost, tak budete přemýšlet čím dál více a všude. Různé teorie, které vám tento příběh předhazuje, můžou zapadnout do těch vašich, ale nakonec je máte nějakým způsobem vyvrácené stylem "co když?"
Pokud chcete tento příběh číst, tak bych doporučil čekat soubor atraktivních otázek ve velmi zajímavém prostředí se spoustou originálních věcí. Kniha je prostě něco jiného, ale jak jsem napsal. Ne každý ji bude mít rád.
Osobně si myslím, že už jen díky jedinečnosti a nápadu by kniha měla být lépe hodnocena. Díky odvaze autora vkročit do nemainstreamových vod, jsme dostali příběh, který má velký potenciál. Mé subjektivní hodnocení by bylo na 3*, ale vzhledem k místnímu hodnocení budu rebelem a hodnotím víš.
Máte tedy odvahu vstoupit do oblasti X?

8 05.03.2016

Tak trochu jsem byl překvapen zpracováním knihy. Nejde tam totiž o děj, ale spíše o filozofické myšlenky, které nám autor předkládá skrz antiutopistickou alternativní budoucnost. Což je zajímavé zpracování. Především tím, do jakých detailů Orwell své dílo prohlubuje. Má promyšlené snad naprosto vše. Nejzajímavější však je realističnost celé knihy. Skutečně by bylo možné dosáhnout této budoucnosti, ale i když spousta lidí píše/říká, že již taková budoucnost tady je, tak máme do ní ještě sakra daleko. Je nutné rozlišovat mezi pokrokem a totalitním státem, ale to už bych se pustil do zbytečného filozofování nad knihou.
Z toho jistě můžete vytušit, že kniha je převážně o přemýšlení. Je nutné se nad ní zamyslet. Jakmile přibíráte další a další pasáže v potaz, tak zjišťujete, že kniha je vlastně komplikovanější a říká o dost více, než se na první pohled zdá. Nepřekládá ani tak otázky, jako spíše odpovědi. Orwell napsal "proč" i " jak". Spíše jde o zamyšlení a pomyslný zdvihnutý prst, strašící před děsivou budoucností.
"2+2=5"

7 11.08.2016

Tak jsem zpátky, juchů!
Konečně jsem se opět dostal ke čtení po fakt dlouhý době a musím přiznat, že jsem zvolil fakt pecku. Tajná historie Twin Peaks by neměla chybět v knihovně žádného fanouška seriálu. Ti ostatní sice z ní nadšení nebudou, ale pokud znáte seriál alespoň obstojně a máte zájem prohloubit své znalosti nebo najít odpovědi, tak nemůžete šlápnout vedle. Pokud jste tedy fanoušek seriálu, prokažte si laskavost a okamžitě si tento kousek zajistěte. Nic víc Vám o tom nenapíšu. Nechte se překvapit. Zklamaní nebudete.
Co se týče lidí mimo fanoušky Twin Peaks, které zaujalo zpracování, tak musím s lítostí oznámit, aby dali ruce pryč. Bez znalostí seriálu totiž budete neuvěřitelně tápat a především Vám kniha nebude dávat absolutně žádný smysl. Je to totiž spíše takový dodatek s několika odpověďmi a tradičně i novými otázkami. Neznalý čtenář se tedy může rychle ztratit ve změti jmen a dokážu si představit, že velmi brzy začne být kniha nezáživná. Jako taková totiž nemá souvislou příběhovou linku. Tudíž ostatním musím tedy sdělit: ruce pryč. Nebude Vás to bavit.

6 11.01.2019

Jakmile jsem se rozhodl, že napíši pro tuto knihu komentář, tak mám v hlavě tak trochu prázdno. Pro mě je totiž Cesta rozporuplná. Ačkoliv se nezabývá dějem a nejsou zde žádné překvapivé zvraty, tak je poutavá. Neuvěřitelně poutavá. Čte se prostě sama. To však neznamená, že autor dokázal mou pozornost upnout pouze na příběh dvou hlavních postav. Díky opravdu DOKONALÉ atmosféře jsem chtěl vědět víc. Proč, co a jak. Podle mě je to však autorův úmysl. Chtěl se zaměřit na psychologii postav a navodit pocit reality opravdu drsného postapo. Tím drsného nemyslím sadistické punkery, co vás rozřežou na nudle. Tím myslím strach z dalšího dne, jestli člověk sežene jídlo nebo neumrzne. Jestli neskončí jako večeře kanibalů, kteří se jimi stali nedobrovolně. Nějak si nemohu vzpomenout na knihu, kde bych cítil, jak na mě dýchá zoufalství a beznaděj. Taková ta bezcílná snaha přežít, která je stavěná pouze na víře v lepší zítřek a cíl cesty, který vlastně ani samotné postavy neznají. Jen doufají.
Vše je popsané až poeticky. S takovou krásou, která děsí svojí realističností.
Tohle je rozhodně jiné postapo. Nejde ani tak o to zasazení (ač je velmi důležité vzhledem k atmosféře), ale více se pojednává o vztahu otce a syna. Myslím si, že autor nám chtěl mimo jiné sdělit, že když jste na dně, tak vám nejvíce dokáže pomoci člověk, který je ve stejné situaci. Ne proto, že by znal řešení, ale proto, že je na tom vlastně úplně stejně a vy se tak necítíte sami.
McCarthy má v knize spoustu úvah, které stojí za pozornost. Vše je však docela těžce uchopitelné a spousta věcí není vyřešena. Nezískáte odpovědi. Pouze spoustu zajímavých úvah.
Jsem si vědom, že jsem tímto komentář neřekl prakticky o knize nic. Sám jsem totiž z ní zmaten. Možná jsem ji nepochopil a jsem tedy literární negramot. S jistotou však mohu napsat dvě věci.
1. Kniha se čte naprosto skvěle
2. Je divná
Doporučuji milovníkům psychologického dramatu a nestandardních forem textu. Rád bych zakončil komentář nějakou super citací, ale jak jsem napsal. Mám v hlavě vybrakováno. Konec byl prostě silný.

6 08.06.2016

Do rukou jsem dostal tento grafický román od kterého jsem kvůli obálce čekal naprosto jiného. Něco tak trošku primitivního, kde hlavní hrdina kosí vampýry po stovkách a hláškuje. Sem tam nějaký hororový kecy.
Jak jsem se spletl. Nejvíc mě udivuje, jak kniha dokáže měnit styly. Z počátku jsem myslel, že to bude chytře vymyšlená alegorie na válku. Z části je. Poté jsem myslel, že to bude Grimmovsky střihnutá sbírka povídek. Z velké části je. A nakonec... Nechte se překvapit.
Všechny tyto styly, které mají svůj prostor a důvod, do sebe perfektně zapadají a převážně povídková část mě nadchla svoji originalitou a promyšleností. Netuším, jestli autor čerpal ze skutečných legend, ale zpracování mě prostě získalo. Musel jsem však přistoupit na to, že kniha mění styly. Přesto v sobě skrývá mnohá ponaučení. Není to ten typ, kdy pejsek a kočička upekli dort a ve výsledku je to nechutný plivanec. Každá část je zvládnuta skvěle.
Mignolova kresba je jako vždy skvělá a atmosférická. Kdo někdy třeba četl Hellboye, tak ví, co čekat a nebude zklamaný. Ostatní mohou čekat stylovou kresbu, která je založená na jednoduchých tazích, které ve výsledku tvoří gotický styl.
Chybný překlad občas dodává dojem, že je kniha špatně napsaná. Občas nebyla věta přeložená podle mě hezky. Nesouvislý text tak kazí trochu dojem stejně jako málo hraní se slovy. Překladatel se mohl trochu vyšvihnout. Povětšinou si toho ale nevšimnete.
Ve výsledku je tedy kniha určená pro fanoušky Mignoly a čtenáři, kteří mají rádi ostřejší pohádky a neotřelý děj, založený na tak trochu alternativní historii.

6 21.03.2016

Island. Drsná země plná překrásné krajiny a tajemné atmosféry. Jakoby na vás z každého koutu dýchalo něco, co není ještě objeveno a možná ani být objeveno nemá. Krása protkaná s přírodou v pravém slova smyslu. Je spravedlivá a tajemná. Přesto neodolatelně půvabná. V takové krajině máte prostor sami pro sebe. Nebo snad nebudete úplně sami?
Atmosférický horor, který je základu mysteriozní detektivkou v tom nejčistším a nejlepším podání. Dýchá na vás všude a celkový pocit z Islandského přírody a osamocené vesnice je téměř hmatatelný. Naprostá izolace a odkázání pouze sami na sebe sledujete tři (s pejskem čtyři) hlavní hrdiny části knihy, která vaši pozornost udrží od začátku do konce. Strhující kapitoly vás překvapí svým zakončením díky rozkošnému zvratu a novému zjištění na každém konci. Další díl skládačky, kterým autorka krmí čtenáře, se stane brzy vaši závislostí, pokud máte rádi dané téma.
V jádru je to samozřejmě klasická duchařina, kterých jste viděli a četli spousty, ale zatraceně dobře napsaná duchařina. Gradující atmosféra a nové objevy hrdinů vám dávají do hlavy otázky na které hledáte odpovědi s postavami. Úzkost a obavy se zvyšují. Tempo nepřestává, ale drží napjatou strunu. Občas sice poleví z podivného rozhodnutí autorky vykašlat se na podrobnější popis postav či situací, takže si danou chvíli nedokážete tak úplně představit, ale velmi rychle se pak dostanete opět do kola strhujícího mysteriozního hororu.
Další část příběhu se sympatickým doktorem je více detektivní. Skrz tyto kapitoly se více dozvídáte o dění. Jednoduše proč, co a jak. Vyšetřování je podáno ve formě jednotlivých zjištění přesně tak, jak by jste od knihy čekali a tak nerušeně dostáváte povětšinou ještě více otázek, což samozřejmě přiživuje vaši touhu po odpovědích.
Kniha je psána kvalitně zvoleným fontem a kapitoly jsou rozděleny ve skvělé délce. Udrží si zmíněnou atmosférou a dokáže navodit velkou zvědavost. Ke konci kapitoly se prostě pustíte do další, aby jste získali odpovědi na tu předešlou a tak to dál, dokud kniha prostě neskončí.
Odbytý popis autorky bych překousl celkem v pohodě. Díky tomu se zdržela spousty věcí, které nejsou tak důležité a více pracovala na tísnivé atmosféře. Je to vlastně celkem pochopitelný. Přesto trochu zamrzí a evokuje pocit, že autorka neměla zas tak velkou fantazii, co se týče podrobností. Jakoby neviděla před sebou celistvý obraz, ale jen jeho část.
Zamrzel však konec, který vám nedá všechny odpovědi, kterých se dožadujete. Nevím, jestli to mělo navodit touhu po pokračování, ale mě prostě vadí nedořešené záležitosti, tudíž jsem byl mírně z konce zklamán. Ač je popsán skutečně svižně (možná až moc svižně), tak udrží napětí bez problémů. Všechno však skončí moc rychle. Chtěl bych víc odpovědí nebo alespoň náznak.
Ve výsledku se jedná o velmi kvalitní kousek s úžasnou atmosférou a gradujícím dějem. Máte rádi duchařiny a tajemno s prvkem kriminálky? Nemůžete minout. Za mě velké překvapení. S hrdostí zařazuji knihu do sbírky a brzy se chystám na další výpravu do severské literatury.

6 29.01.2016

Já vím. Jak jsem mohl dočíst knihu, která je litr dlouhá a dát ji hodnocení tak nízko? Popravdě docela jednoduše. Začneme tím horším a pokusím se to vzít ve zkratce.
Děj se neposouvá. Hlavní příběhová linka zůstává ladem a čtenáři je předhozena pouze slaboučká záminka, proč se hlavní hrdina vydává na tak daleká putování. Sice ho pohání naprosto základní pud pomsty, ale když vezmete propracovanost všech ostatních příběhů v knize, tak s každou další stránkou obsazuje tato motivace piedestal malichernosti. Je to tak. Extrémně propracovaný svět, který je popisován skrz Kvotha, je ve skutečnosti poháněn v podstatě "jen"pomstou. Tím si autor vytvořil poněkud nestabilní základ, který se pokouší (velmi úspěšně) podržet pomocí obrovského množství podpěr. Jasně, je to velmi zdárný způsob, jak udržet příběh v pohybu a oklamat čtenáře, aby sám upozaďoval hlavní dějovou linku. Klasik by sice řekl něco jako "cesta je cíl", ale tohle není žádná extra filozofická kniha. Obsahuje mnoho vrstev (jo, jako cibule). To bych si nedovolil popírat. Balancuje na hranici chytré fantasy a teen románu. Nutno podotknout, že balancuje nadmíru vychcaně. Po slabších pasážích totiž ihned autor přilije benzín do ohně a otevře další atraktivní dějovou linku. Ano, je velmi jednoduché propadnout tomu obrovskému množství odboček, ale stále bychom měli mít na paměti, že hlavní hrdina (dle názvu knihy a legend, které hlavní hrdina vypráví) tak nějak zůstává stále na stejném místě. Což je celkem paradoxní, protože Kvoth cestuje naprosto všude. Myslím to tedy ve smyslu, že se hlavní děj nehýbe. Mohl jsem to napsat jednoduše, co?
Ale spolkněme na okamžik hořkost v ústech, která se Vám rozlije po ofláknutém konci. Jak jsem zmínil. Dějové odbočky je extrémně zábavné. Velmi pomalu tak rozvíjí hlavního hrdinu v někoho, kdo se zdá jako nezdolný, ale v jádru je přitom zranitelný, protože po odloupání všech těch vrstev je to stále člověk.
Tím vším jsem vlastně jen potvrdil, že další díl z Kroniky královraha je přesně taková, jakou autor asi zamýšlel. Nevyzpytatelná, dynamická a maniakálně detailní. To dokazuje, že Patrick umí opravdu skvěle psát a dokáže zaujmout. Jenže pořád tu máme v tmavém rohu hlavní děj, který ztrácí svůj potenciál (ne že by byl přehnaně velký hned ze začátku). Taky ten šíleně odfláknutý konec. I po těch všech stranách jsem se sám sebe ptal, jestli to má být opravdu všechno.
To moc v kostce nebylo, co? Už to utnu, nebojte.
Pokračování je tedy určeno fanouškům prvního dílu. Dostanete přesně to, co chcete. Rozsáhlou, výpravnou a velmi sympatickou fantasy, která vás ubije detaily světa a zničí finálním prázdným koncem.

5 06.02.2019

Tento dodatek k Bratrstvu krve považuji tak trochu za zbytečný. Ačkoliv se často autor v Hustém nářezu vracel do minulosti a popisoval stručně co a jak, tak jeho kniha Vlci v podstatě nemá toho tolik co nabídnout. Na Kotletovi miluji právě postavy, humor a zasazení. Vlci mají od všeho velmi málo a tak brzy na knihu zapomenete. Nemohu prostě přehlídnout, že kniha neobsahuje žádné extra "badass" pasáže, které jsou v sérii docela časté. Stejně jako charismatické postavy. Zde máme v podstatě pouze Gerharda, který je v sérii opravdu sympatická postava. Nedokáže to však utáhnout sám. Tohle mi nepřijde jako splaterpunková kniha. Čekal jsem prostě něco jiného. Pokud hledáte to, co já, tak si myslím, že tento kousek si můžete nechat ujít. Pokud přežijete to, že v knihovničce nebudete mít tu nádhernou obálku. Já bych to tedy nepřežil.
"Óooooodíííííín!"

5 27.06.2016

U Kotlety jde krásně vidět jeho rozvoj. Od jeho prvního románu se vypsal a plnou silou ovládl český splaterpunk originálním námětem, který naláká na koupi, pokud jste fanoušky tohoto stylu. Kdo by si kupoval druhý díl, kdyby nečetl první? Přejdu tedy rovnou k porovnání a několika málo vyjádřením. Na srdci toho mám málo.
Jako vždy je to jednoduchá kniha, ale v jednoduchosti je síla. Nečekejte nic nového. Dostanete další nálož kvalitní krvavé kotlety pana Kotlety. Oproti prvnímu dílu se mi však líbil o něco více. Převážně se autor zlepšil v popisu akce a kvalitou černého humoru. Už nevaří v mnoha situacích z vody. Ví co přesně dělat a co jeho čtenáři chtějí. Vše je o malý stupínek vyšší. Na Kulhánka však stále autor nemá. Rozhodně v něm ale vidím budoucnost, jelikož svou originalitou a zasazením dokáže zaujmout a vytvořit skutečně kvalitní prostředí a atmosféru pro fakt hustej nářez.
Jen si přečtěte anotaci. Stejná originalita, která je v Hustém nářezu. Autor se prostě nebojí ujetostí a tak čtenáři mohou naleznout trochu jinou úroveň béčkového stylu. Je to ujetější námět než ostatní splater punkovky, ale autor to dokázal zkrotit s grácií. Vše má nezaměnitelný styl a krvavý podpis.
Vy jste vážně dočetli až sem? Co sakra čekáte? Nějaký literární rozbor? Je to prostě další Kotletovka s kurevsky dobrým námětem, akcí, krví a humorem. A tohle přece chcete, ne? Ne? NE?!!

5 03.06.2016

Zloba je jiný román, než předešlé knihy autora. Jde především o pochopení myšlení vraha (trochu zaráží překlad oproti originálu do češtiny). V tom, jak je román jiný, se již vyjádřili ostatní. Rád bych spíš poukázal na jistou "neprošlapanou" cestu autora, kterou se vydal. Za mě rozhodně velké plus, že se pokusil o něco nového, ale je znát, že občas moc neví, jak navodit napětí oproti předchozím knihám. Občas jsou prostě slabší momenty, kde se natahuje pasáž zbytečnostmi. Trochu mi to vadilo, ale není to naštěstí tak časté. Největší kouzlo této knihy je totiž právě v ústředním motivu. Myšlení vraha je velmi zajímavé a skvěle popsané. V kombinaci se sadismem, jak je zvykem, tvoří příběh v podstatě jedinečný pohled na vraždy a celkově psychologii. Už to prostě není takové to "on ji zabil protože nevím a dozvím se to až na konci". Je to postupné vysvětlování skrz atraktivně podané vyslýchání, které nabourává psychiku nejen postav, ale i čtenářů. Zamýšlíte se, jestli to tak opravdu je a jestli předložené názory se při celkové skládačce skutečně dají považovat za reálné. Ve výsledku je to mrazivé a děsivé. Hlavní roli hraje tentokrát vrah. Na druhém místě je Robert a ostatní postavy jsou...no...řekl bych tak trochu nutné zlo. Přesto obě postavy dostávají mnoho prostoru a díky tomu také kniha získává na atraktivnosti. Stále těžce nadprůměrný thriller a méně krimi. Stále sadistické a psychologické. Stále reálné. Za mě ale byla lepší předchozí kniha Jeden za druhým. To však neznamená, že jsem si knihu neužil. Pokud chcete proniknout do myšlenek sadistického vraha a dozvědět se konečně více o Robertu Hunterovi, tak tohle je nejlepší příležitost. Pořád je to Carter a pořád je skvělý.

5 24.04.2016

Drásavá hra na kočku a na myš, kde jde o životy a demonstraci lidského chování. Vrah si vybírá oběti ve skvělém tempu a zabíjí je jednoho za druhým. Co je však smyslem celé jeho hry?
Naskočil jsem do rozjetého vlaku série o Robertu Hunterovi. Sympatický detektiv působí jako ze staré školy. Jeho osobnost však není v tomto díle dostatečně vykreslená a tak čtenář nemá moc velké pouto s hlavním hrdinou ač by chtěl. Není to však jen nějaký panák, pouze je pro mě hlavní protagonista vrah. Robert působí jako dokonalý sympaťák, jehož vyšetřovací metody jsou systematické a inteligentně na výši jako vrahovo myšlení. Jelikož jsem četl první díl z této série, tak nemohu říci, jak je na tom vykreslení postav. Co se týče vraha, tak byl vykreslen velmi dobře. Dokázal jsem se do něj vžít a co je horší jeho činy chápat.
Kniha je dospělou kriminálkou, která vyniká atmosférou a způsoby vražd. Pro mě je velmi těžké najít na této knize chybu, proto jsem dal plné hodnocení. Možná jen naprostým koncem, který působí jako by se autor nemohl rozhodnout, co v závěru udělá s postavou. Přitom vše předcházející navodilo dokonalé tempo, které bylo vygradováno s mistrovskou přesností. Přesto je zakončení velmi atraktivně, ale je těžké popsat to, co mi vadilo, aniž bych vyspoiloval konec.
Pokud hledáte tvrdší kriminálku, tak už nemusíte.

5 29.02.2016

84%?! Co?! Tak si zase půjdu proti proudu...

Těžce ženská krimi. Přesně takhle bych Na okraji popsal v jedné větě. Jelikož jsem ale ukecanej kretén, tak si pár odstavečků vypíšu.
Hlavní hrdinka je na facku. Znáte takový ty nepříjemný ženský, který usrkávají skleničku vína a na vše mají pseudochytrou odpověď? Přesně taková je Charlie. Ano, pod vším tím egoistickým chováním se sice skrývá skutečně citlivá bytost, která postupem času nabyla cynický pohled na svět, ale její vystupování je jako konverzace s namyšlenou holkou z vesnice. Autorka samozřejmě postupem času odkrývá něco z hrdinčiny minulosti (která je mimochodem složená snad ze všech archetypů těžkého dětství), ale nemohl jsem ji pořád přijít na chuť. Přibližně ke konci knihy jsem se s tím tak nějak smířil a akceptoval její důležitost v příběhu. To ale neznamená, že to pro mně bylo dobře.
Ale dost o hrdince. V krimi jde hlavně o nějaký fajn případ, ne? I tady budu svině. Jak zde správně poznamenala jiná uživatelka, tak se v prvé řadě jedná o psychologický román. Tudíž klame tak trochu tělem. Jasně, je tu případ zmizelé dívky na který láká anotace a obálka, ale hraje tak trochu druhé housle. Ono se není čemu divit. Rozřešení a postupná gradace je totiž zoufale obyčejná. Tím nemyslím vyloženě špatná. Myslím tím, že pokud jste si zvykli na určitý krimi standard (Chris Carter), tak Vás nemůže děj překvapit.
A co vedlejší postavy? Spíše kulisy. Prostičkou konverzací utvářejí psychologický profil hlavní postavy. Což opět vysloveně není špatně, pokud máte stavěný děj na atraktivní postavě. To je samozřejmě čistě subjektivní posouzení, ale já konkrétně moc sympatii k Charlie nezískal.
Když je tedy kniha zařazená i okrajově jako thriller, tak odseknu celkem jasně. Kniha fakt není napínavá. Necítíte absolutně žádný ohrožení okolo postav. Jelikož se všechny ostatní postavy kromě Charlie nerozvíjí, tak ani nestihnete s nikým pořádně soucítit nebo nedej bože cítit sympatie. A proč?
Protože se to čte fakt dobře. Stránky utíkají a postupem času i přijmete podivuhodnou stylistiku (přímá řeč bez uvozovek? Proč?). Proto tedy dávám takový hodnocení. Jako autorčin debut (jak tu opět někdo trefně poznamenal) se jedná o příjemné čtení, když nemáte zrovna do čeho píchnout.
Ke štěstí mi tedy chybí napětí, vypečený děj, zajímavější postavy a atmosféra. Oželel bych snahu o vytváření milostných trojúhelníků. I tak kniha uteče rychle a vlastně jsem se nestihl ani nudit.
Pokud hledáte nenáročné čtení, které nebude násilný, tak směle do toho. Jestli jste žena, tak bodík hore.

4 25.04.2019

Bohužel nejsem cílovka. Jelikož má být komentář subjektivní, tak rozjedu menší shitstorm. Dobře napsané to je. O tom není pochyb. Dynamické a moderní. Problém nastává při zjištění, že je to celé tak šíleně ženské. Je to jako číst dívčí román. S penisem jsem se cítil v tomto okruhu nesvůj. Nechci spoilerovat, tak alespoň pokusím nastínit. Postavy jsou podrobeny psychologickému rozboru. Každá má svůj archetyp, kterého se drží. Případně ho upravuje ve prospěch "společnosti". Na tom, že někdo používá klasické archetypy není nic divného, ale jsou tak pochybně zpracované, že jim prostě nemohu uvěřit. Vše je tak jasně dané, že se přes to nedokážu přenést. Což je na psychologický thriller/krimi dost špatné. Pochopím, že se kniha někomu líbí. Jak jsem napsal. Je to dobře napsané. Jen nejsem cílovka. Sorry jako!

4 24.12.2017

Zásadní kniha pro každého zájemce o Cthulhu universum. Obsahuje mimo jiné i fantastické dokončení povídky Případ Charlese Dextera Warda. Povídka byla uzavřena více než uspokojivě a čtenářovi se tedy dostává do rukou jedna z nejkvalitnějších povídek Lovecrafta. Top je ale Barva z kosmu, kde autor vygradoval práci se strachem skrz neznámo do maximálních rozměrů. Originální, úderné a děsivé. Taková ta plíživá nejistota, která obestírá veškeré povídky je symbolem weird sci-fi hororu. Uzavření povídkou Šepot v temnotách nemohlo být lepší. Vyčerpávající doslov mě zaskočil. Musím se přiznat, že nejsem na takové intelektuální rovině, abych chápal veškeré autorovi téze. Vlastně jsem pochopil sotva polovinu. Rozhodně však nešlo o nezajímavé čtení. Je to taková sladká tečka na konec, pokud máte zájem se o Lovecraftovi dozvědět něco více. Potěší i poznámky a vysvětlivky, které dokreslují celkový dojem a okoření povídky nějakou zajímavostí. Opět musím pochválit fantastický překlad. Něco takového přeložit musí být fakt porod. Abych to ale shrnul, tak Volání Cthulhu 2 je povinnost pro každého fanouška Lovecrafta. Kdo ví o co se jedná, tak nemůže šlápnout s výběrem vedle. Kdo neví, tak ať si předem raději něco zjistí. Jedná se totiž o dost specifický styl psaní. Nemusí se líbit všem. Já byl ale nadšen i přes některé hodně zbytečné povídky (subjektivní názor), které jsou napsané třeba jen na dvě strany. Za mě tedy supr!

4 09.12.2017

Další Carter a další trefa do černého. Suverénní detektivní thriller, který má sympatického hrdinu a dynamický styl psaní. Opět většina krátkých kapitol udrží díky rozkošnému zvratu na konci. Posledních pár stran je už jen takovou krásnou třešničkou na dortu. Pokud máte rádi Cartera, tak opět budete knihu milovat. Pokud ne, tak je pravý čas začít.

4 10.10.2017

Béčkové postapo s nějakým tím humorem a odfláknutým koncem. Prostě další Kotletovka. Výborné a zábavné i když se několik věcí dá vytknout. Jestliže jste četli jakoukoliv brakovku od našich autorů, tak víte do čeho jdete.

4 05.09.2017

"U posraný řitě Nelsona Mandely!"
Osobně se mi toto zakončení nadmíru líbilo. Ačkoliv jsem byl trochu zklamán z předešlého dílu, tak poslední část byla fakt mega hustej nářez. To přesně vystihuje knihu. Je to takový ten čistý splater punk, který ještě plně nenašel cestu do cíle a srdcí čtenářů. Je však velmi blízko.
Díky parádnímu námětu a "kulhánkovským" postavám jsem se cítil trochu(fakt jen trochu) podobně, jako při prvním čtení Nočního klubu. Nadšení a touha po další skvěle popsané akci.
Dozajista nemůžete čekat něco víc. Je to prostě zakončení rubačky mezi upírama a mimozemšťanam. Jan Bezzemek je větší tvrďák než Martin Fridrich. Dokonce i větší sympaťák, ale ve skutečnosti jsou si vlastně dost podobní. Autor sice nemá moc talent na nějakou psychologii postav(ne že by o to v takových knihách nějak šlo), ale dohání to kvalitním humorem, který je ostrý jako řeznický nůž z Bruntálu.
Neubráním se ještě srovnání s Perunovou krví. Tyto dva romány jsou napsané v podstatě naprosto totožně. Volte tedy jako první ten, který vás zaujme více námětem. Bratrstvo krve je více mainstreamové svým příběhem, ale dohání to převážně brutální akcí a humorem, který je zde lepší, než u Perunovi krve.
Záporáci mi na druhou stranu více sedli v krvi. Bylo na nich něco kouzelného a nového.Tady je sice záporák skutečně brutální, ale není nějak extra charakteristický. To jsem však našel právě v Perunově krvi.
Pokud tedy chcete béčkovou scifárnu, jako kus hovězího, tak volte Bratrstvo krve. Pokud chcete netradiční kus hovězího, který je porcován slovanskými bohy, tak volte Perunovu krev. U obojího však dostanete přesně to, co by správný český splater punk měl mít. Pořádně velký, krvavý a nasraný koule.
"Zkurvenej Oppenheimer."

4 20.06.2016

Lovci se chlubí nositelem prvního superhrdinského románu v Česku. Podle mě to není až tak úplně pravda. Originalita je mnohem nižší, než by se mohla zdát. Musíme si přiznat, že Kotleta nepíše moc inteligentní knihy. O tom však splater punk prostě je. Nepřetržitá akce střihnuta černým humorem.
Co tedy dostanete do rukou, pokud tuto knihu koupíte? Kus nedodělané kotlety s pochybným stylem, jako knihy předešlé. Rušivé elementy citoslovců zbraní (prásk, bum...) působí v knize jednoduše dětinsky s nedostatkem autorovi fantazie. Popis akce je chaotický, ale je to prostě chaotická akce. Předpokládám tedy, že to tak má být. Problémem je tedy využívání slov, které do knihy nezapadají. Chaotická akce, psána jakoby narychlo, působí odbytostí tohoto románu a tak musím říct, že se kniha řadí někde mezi Hustej Nářez a Perunovu Krev. Přesto je to nejslabší kousek z těchto dvou, který má silnější momenty ve snaze evokovat superhrdinský nádech, aby zapadl do celkového universa.
Kniha je skutečně čtivá. Font je vybraný skvěle, takže velká písmena a menší formát stran utíká rychleji, než by jste někdy chtěli. Těch ani ne tři sta stran vám uteče stejně jako u ostatních knih od Kotlety. Poutavé avšak primitivní čtení, které se může pyšnit imponujícím prostředím. Možná by si zasluhovalo více prostoru stejně jako některé postavy v románu.
Ve výsledku se jedná o čtivou knihu, která však zaostává za prvotními romány autora. Na poměry tohoto spisovatele se jedná o knihu trochu nedodělanou, ale jednoduše svižnou. Jednoduché čtení.

4 13.01.2016

Pokud o tureckých válkách nevíte absolutně nic (stejně jako já), tak se nemusíte obávat, že se příliš v ději ztratíte. Budete sice zahlceni tamním názvoslovím, ale obsáhlý popis slov, které naleznete na konci knihy, ukojí vaši zvědavost. Tím jsem doufám eliminoval hlavní věc, která by mohla čtenáře odradit.
Jedná se o vkusnou kombinaci lehké fantasy, historického románu a špetky násilí ze splaterpunku. Kupodivu kombinace funguje a nevyrušuje se navzájem. Co se týče zasazení, tak jde dost o subjektivní záležitost. Když nevíte absolutně nic o tureckých válkách, tak se sice neztratíte, ale vaše fantazie dostatečně nevykreslí danou dobu. Tudíž si upíráte velkou porci atmosféry a jeden ze stavebních kamenů celé knihy. Pro lepší zážitek pomůže rešerše. Na druhou stranu se nejedná o nějaký filozofický čtení. Přirovnal bych to třeba k hrdinům od Žambocha. Zkuste si představit, že Koniáš není takový masér a je zasazen do historických reálií. Posouzení je samozřejmě na každém čtenáři. Pokud se zajímáte o historii v knize, tak si dokážu dost dobře představit, že se budete bavit nadmíru. Nejspíš nejsem cílovka. Proto nejdu s hodnocením výš. Ne že by mi zasazení vadilo, ale jsem v daném okruhu příliš nevzdělaný.
Za vyzdvihnutí stojí elegantní propojení lehoučké fantasy s historii. To chce um. Ani jedno se nevyrušovalo a spojení působilo přirozeně. Finále byl taky slušný masakr. Se zakončením jsem spokojený a rozhodně se zhostím i následujícího pokračování.
Zbývá tedy doporučení. Nejsem si jistý, komu bych knihu doporučil. Pokud se zajímáte o turecké války a nevadí vám netradiční kombinace, tak směle do toho. Autor píše rozhodně zábavně. Nečekejte ale vzdělávací tour.
Fanouškům Koniáše a Žambochovy tvorby bych také doporučil. Dbejte ale na to, že se stále jedná o historickou četbu.
Především bych ale doporučil knihu všem fanouškům česko-slovenské tvorby. Ďuro je slavný autor a každý by měl vlastnit ve sbírce nějakou jeho knihu. Nejste zvědavý, proč je kolem něj takový poprask?

3 06.04.2019