ctuvnoci komentáře u knih
Asi nejsem cílová skupina:-( Naznačení problémů, budiž, ale bez jakéhokoliv vysvětlení, souvislostí... nebo se možná jen neumím dívat tím směrem, kterým autorka píše.
Trochu mě zklamal konec, přesto dávám 5 hvězdiček. Téma španělské občanské války mi bylo neznámé, překvapilo mě, stejně jako machinace s dětmi. Příběh i jeho pozadí byly pěkně popsány. Rozhodně mě to nalákalo na další knihy této autorky.
Kniha se ke mě dostala náhodou, od zděšené kolegyně. Nedoporučila bych ji ani po jazykové stránce, ani obsahem. Nevím, zda to tak autor skutečně myslel nebo si do narážek projektuju nějaké své myšlenky, ale narážky typu "starý ježek dopíchal", vyruší-li při množení mrož druhého mrože", "když tchoři se tchořům dvoří, i dům zboří, co je jim po majetku, maj spolu zápletku" bych asi v dětských knihách neočekávala. I přirozené téma množení jde podat jiným stylem. V rýmování autora taky nepovažuju za nejostřejší tužku v penále. IT věda mu jde očividně lépe. Ale dnes si může každý vydat, co chce, zvlášť, když si to zaplatí.
Nakonec jsem knihu dočetla, ale chvíli to vypadalo, že k tomu nedojde. Chápu, že jako divadelní fraška mohl být příběh ze současnosti vtipný, tam člověk neočekává opravdové vykreslení postav, jejich pohnutek, stačí mu nadsázka a zábava a postavy mohou být klidně černobílé. Ale do knihy je podle mě potřeba víc a víc opravdovosti. Příběh z minulosti se zdál o trošku propracovanější, ale stále se točí kolem různých milostných dobrodružství, jejich zařazení mi připadalo prvoplánové. Jedovnické potěší, když čtou o místech, která jsou jim důvěrně známá, ale neznalým jsou ta místa cizí a bez popisu jim souvislosti nedojdou.
Tématem i stylem psaní mi kniha do mého životního období sedla výborně. Je čtivá, vtipná, místy lehtivá, s náhledem do vnitřního života hlavní hrdinky, není hloupá. Vytkla bych pouze drobnost někde z 1. třetiny knihy, kdy je na jedné straně napsáno, že dítě Aleny má 10 měsíců a dole na té samé straně se mluví o půlročním miminu (4 měsíce v životě kojence jsou opravdu dlouhá doba na to, aby se to takto zaměňovalo), dále pak Alena přestala kojit a za pár stránek už zase znovu kojí... No a konec, trošku překombinovaný, ženská přece otce dítěte vůbec uvádět nemusí, pokud nechce, nepotřebuje hledat žádného "náhradního", který by se do rodného listu měl zapsat.
Silný příběh, ale mrzí mě, že v knize chybí jako doslov nějaké informace o projektu pomoci jihu v poválečné Itálii.
Za mě jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla. Občas plná naděje, občas smutná, jako život sám.
Kniha k zamyšlení, tak to má být. Myslím, že nadpis ji dobře vystihuje. Hlavní postavy spolu málo komunikují a z toho vznikají pořádné potíže. Jinak mě velmi překvapilo, jakými potížemi procházela smíšená manžeství ještě v nedávné době.
Byla jsem naprosto překvapená. Myslela jsem, že to bude romantická oddechovka, neměla jsem valné očekávání. Jenže pracující matka od 3 dětí, řešící problémy dětí ve škole, snažící se udržet firmu po zesnulém muži, to už nezní jako typická slaďárna. A chlápek, co pochopí, že si nenabrnkl jen dokonale vyhovující sexuální partnerku, ale taky matku a do vztahu musí přibrat i její rozjívené děti, to je prostě super. Tohle mě opravdu bavilo.
Ač se kniha četla velmi dobře, bylo to na mě už překombinované, duchů až moc. Ale autorka psát umí.
Zajímavá detektivka, trošku mě mrzí, že nebylo rozvedeno to zboření zdí na konci. Ale příběh mě rozhodně bavil.
Velmi nevšední kniha. Skvěle napsána, ale nečekejte klasické vyprávění, kde vám bude vše naservírováno. I po přečetení zůstane spousta nezodpovězených otázek, nejasných příhod. Ale dostáváme v životě na vše odpověď? Nemusíme se i v životě občas smířit s tím, že důvod nebo původ něčeho neznáme? Zaujala mě velká vyzrálost 15-letého hrdiny. Po nějaké oddychovce se ráda pustím do další knihy tohoto autora.
Drsný začátek, pak to trošku sklouzlo k ženskému románu, ale i tak hodnotím knihu velmi kladně, aktuální témata jako domácí násilí, závislost, agrese, postižení dítěte...
Pokud očekáváte dámskou oddechovku, je to přesně pro vás. Párek milých duchů, bohatý svalovec, ženská, která neměla život lehký. Líbil se mi pohled na Shelly z obou stran, protože nikdy není něco jen černé nebo bílé a i to, co může vypadat naprosto jasně, může z jiného pohledu vypadat zkrátka jinak.
Hezká knížka o předčasném odcházení, o lásce. Vytkla bych epilog, moc nechápu, proč? Nechat konec otevřený by mi přišlo lepší, ale budiž, je to volba autorky. A trošku mi místy vadil překlad. Zvolená slova dialogů mi někdy připadala neskutečná, takhle se běžně nemluví. Udělat dobrý překlad je určitě těžké, ale vyplatí se do toho investovat, protože to celkový dojem z knihy může dost ovlivnit.
Prvně jsem viděla německý film, pak si ho pustila v češtině a nakonec jsem si sehnala knihu. Byla jsem nadšená. Krásný příběh, zajímavé postavy, spousta otázek, trocha filozofie. Zaujal mě i postoj německé veřejnosti k otázkám nacismu. Jak se generace dětí odcizila rodičům, kteří v nacismu prostě žili, byl součástí jejich života bez toho, aniž by si nějak moc mohli vybírat, zatímco děti měly možnost se od dění během války oprostit. A otázky svobody a důstojnosti jednotlivce, jestli máme možnost do důstojnosti zasáhnout, když si to dotyčný očividně nepřeje.
Oddechovka, pro mě příjemná. Lehce erotická (nic přehnaného), krimi. Na přeskáčku vyprávějí dvě postavy. Děj vtáhne, čte se dobře, polská jména mi tam skvěle pasovala. Sama autorka přiznává, že knihy jsou pro ni relax, takže to samé nabízí i svým čtenářům.
Není možnost udělit mimořádně více hvězdiček? Tohle byla lahoda. Krásně vystavěný příběh, s dobrými myšlenkami, skvělá jazyková stavba, za to nejspíš patří dík i výbornému překladu. Žádná část knihy navíc, vše zapadalo na své místo a nakonec ani nevadilo střídání v časové ose, ač to ne vždy mám ráda. Fantasy není můj oblíbený žánr, ale tato kniha mi ukázala, že není potřeba se bát žádných žánrů, v každém se najde mistrovské dílo.
Milá, nápaditá, místy vtipná a oceňuji aktivitu a samostatnost žen v době, kdy se s ní tolik nepočítalo. Velmi dobře čtivá romantika.
Rychlá oddechovka. Trošku se mi nepozdávalo to nemocniční prostředí, protože vím, že člověka si tam nechávají pouze tu nezbytnou nejkratší dobu, tady slečně krom zlomené ruky a lehkého otřesu mozku týden nic moc nebylo, chodila si na procházky do parku, noční měl každý den ten stejný zdravotní bratr... to mi přijde dost nereálné. Zdravotní bratr vykreslen jako dokonalý muž. Vyprávění z minulosti v ICH formě mi taky úplně nesedělo, když se to netýkalo toho, kdo vyprávěl.