dan-sam komentáře u knih

Když člověk otevře Karpatské hry v tom správném věku, má napůl vyhráno. Druhá polovina vítězství je, když je vytáhne z batohu lehkého jako mošny tibetských lámů. Když, podnícen hrami uvnitř vazby skrytými, nelituje kroku a dokáže vnímat to docela obyčejné kouzlo přicházejícího večera po dlouhém dni.
Každý rok čteme zjara předčítáme na cestě vybrané hry z této útlé, ale na "obyčejné moudro" tak bohaté, knížečky. Pokaždé nasloucháme a necháváme se nadchnout, chytáme vlčí dech a ulehčujeme svému srdci. Karpatské hry jsou pro každého, kdo se v lesích, horách a lukách cítí lépe než v městech a pro každého, kdo je skromný k střeše nad svou hlavou.

14 24.03.2015

Kdysi se kniha jen tak povalovala v táborové jídelně a já z nudy přečetl první kapitolu. Od té doby mi bylo jasné, že si ji musím přečíst celou a to velmi brzy.
Podruhé jsem se začetl a kniha mě doslova pohltila a nenechala mě z jejích spárů vyklouznout dokud jsem nedočetl poslední stranu. Tedy, něco tak svěžího, co doslova hýří nápady a přitom pojednává o docela obyčejných věcech nečernobílým způsobem, jsem už dlouho nečetl. Těch vrstev, které by samotné vydaly na, řekněme, minimálně povídku je tam tolik, že se čtenář ani na chvíli nenudí a i když jsou postavy lidské, člověk jim nemůže nefandit.
Opravdu pěkné čtení.

5 24.03.2015

Trochu jsem se bál, přeci jsem už jsem dlouho žádného Gaimana nečetl a některé jeho projekty mne neoslovily toli, jak jsem doufal. Už v průběhu čtení jsem ale měl pocit, že se opět potácím někde mezi Nikdykde a Americkými bohy, byť tentokrát v kůži sedmiletého chlapce.
Kniha má výbornou, místy až trochu děsivou atmosféru, která ale nutí číst dál, zjistit, co je kdo zač. Hned na počátku člověka vtáhne a propustí jej až jej celého zpracuje a dostaneme se mu do hlavy. Myslím, že jsem dlouho nečetl takto atmosférické dílo. I přes malou délku rozhodně stojí za přečtení.

5 18.03.2015

S klidným svědomím píši, že se jedná asi o nejlepší Gaimanovu knihu. Po jejím dočtení jsem měl pocit, že si to všechno musím nechat ještě pořádné projít hlavou. Celkově je kniha vyzrálejší než známější Nikdykde a příběhové linky se skvěle prolínají jedna druhou. Pravda, závěr je trochu složitější, ale ani tak vás nepustí, dokud vše nepřechroupete.

4 18.03.2015

Když jsem poprvé dočetl Nikdykde, měl jsem pocit, že Londýn už pro mne nikdy nebude stejný jako dřív. Najednou jsem jej začal vnímat zcela v jiném úhlu pohledu. Dost možná trochu nenápadné, ale o to víc zajímavém - najednou nebyl tím, čím se zdál na první pohled. Kniha, která má atmosféry na rozdávání a nápadů tolik, že se do jedné vazby nevejdou. Škoda, že nenásledovalo pokračování.

7 18.03.2015

Bavil jsem se skvěle takřka po celou dobu. Nejvíc mi imponovala dvojice nečernobílých " vyhraněnců" (anděla a ďábla, kdyby to nebylo zcela jasné), kteří se skvělým způsobem doplňují. Touží-li někdo po odpočinkové fantasy z dnešního světa, je to ta pravá volba.

7 18.03.2015

Na doporučení kolegy jsem neodolal a s potěšením se vrhnul do stínů Malevil. Po rozvláčném začátku se kniha dnem D překlopila do velice svižného tempa a já ji četl doslova každou volnou chvilku. Velice se mi líbil nastíněný svět, byť jsem měl občas pocit, že přeživší skupině na Melevilu vychází téměř vše, na co sáhnou. Co mi trochu chybělo byl přesah za hranice malého regionu - nastíněný konflikt s loupeživými tlupami měl velký potenciál, který ale zůstal nevyužit. Celkový dojemmi trochu pokazil závěrečný epilog - bez Emanuela samotného jako by jeho plány a intriky přestaly fungovat. Naopak, velmi kladně hodnotím nastínění společenských problémů skrze jednotlivé osobnosti (vztah k církvi, politické uspořádání, ...). Určitě doporučuji, je snadné této knize propadnout.

4 27.01.2014