dan-sam komentáře u knih

Předchozí knihy mě lákaly především nám blízkým prostředím Rakouska (Rexi, zaštěkej!), ale obvykle jsem je míval rozečtené delší dobu, třeba týdny a nechal je plynout. Stín ale ne. Myslel jsem si, že to bude podobné, ale velmi rychle si mě kniha podmanila, jak to umí jen některá vybraná dílka a já se od ní nemohl odtrhnout. Nejvyšším vyznamenáním budiž i preference četby v ranním vlaku před dodatečným "chrupnutím". Je zřejmé, že autorka využila vše, co si v předchozích knihách připravovala a smíchala to se zručností paní Rowlingové, která v tom také vyniká. Ani jedno slabé místo, dokonce mi tentokrát nevadilo ani přepínání mezi jednotlivými linkami v sudých a lichých kapitolách. Jako jednohubka by to možná tak dobře nefungovalo, ale jako vyvrcholení série perfektní. Takhle to přesně má vypadat.

2 18.02.2022

Kdesi jsem narazil na trailer k filmu a knihu si pořídil ještě anglicky na začátku doby COVIDové a musím říct, že to bylo místy mrazivé a místy nádherně opuštěné. Samotný Augustine a Iris, to byl koncert, jaký už jsem si dlouho přál číst (ale je možné, že to vnímám přes svou dceru už trochu osobněji než bych měl). Vesmírná posádka také ok, tam asi dle očekávání, jen mi ukrutné vadilo střídání kapitol - vždy jsem chtěl vědět víc buď o Augustinovi nebo o lodi a nebylo to motivační, spíš jsem knihu odkládal. Jako celek ale hezké včetně konce.
Mimochodem, film je trochu jiný, je to zajímavé srovnání a doporučuji to zkusit.

2 24.11.2021

Z Kapitána fregaty (díl II.) si pamatuji, že mimomořské příhody mě zdaleka nebavily tolik jako ostatní díly. Snad i proto jsem z Rubu medaile měl obavy. Nakonec jsem ji ale přečetl velmi rychle a bylo zajímavé nasát atmosféru tehdejšího Londýna. Zdaleka to nebyla taková nuda a jsem rád, že autor dokáže být ke svým postavám i krutý, protože jen pak může dojít k závěru jako v tomto díle, který je jednoduše nečekaný.

1 30.09.2021

Tentokrát jsem se prokousával trochu pomaleji, přeci jen ty "vyjednávací" díly mi tolik nej(e)dou, avšak atmosféra daleké Jávy a především Maturinovo nadšení nad tamní florou a faunou mě nadchlo víc než obvykle. Rozhodně nevynechat, je to důležité pro návaznost k Muškátu útěchy.

3 30.09.2021

Inu, Biggles, literatura pro kluky jakéhokoliv věku, kdy člověk nečeká Remarqua ani Hemingwaye, ale příjemně si odpočine. Já si kdysi kupoval jednotlivé knížky za pár desetikorun v Praze na Hlavním (kdeže v knihkupectví, na stánku v podchodu!) na cesty vlakem, ale většinou to byly díly pozdější, ať už druhoválečné nebo poválečné s detektivními zápletkami. A tak bylo příjemné se ponořit do úplných začátků, kdy je hlavní hrdina (tady to asi jinak napsat nejde) ještě uchem, byť velmi zkušeným, a číst si o více či méně uvěřitelných historkách z nebe nad Francií. Kdo nemá velká očekávání, nemůže být zklamán, je to prostý útěk.
Ještě pár slov k ilustracím: pan Sněhule má velký cit pro světlo a atmosféru - v tom jsou kresby opravdu krásné a řadu z nich bych si pověsil i na stěnu. O fous hůř je na tom s postavami (tváře všeobecně dosti podobné a vypadající tak o 10-15 let starší) a vyloženě bolí dívat se na některé kresby letadel, které mají úplně pochroumané poměry rozpětí křídel, délek trupů a poloměrů vrtulí. Chápu, že ne každý je mistr svého řemesla jako pan Velc, ale možná by stálo za to udělat si radost pár stavebnicemi a letadla si sestavit, aby si je ilustrátor ohmatal a dostal do oka jejich proporce. Troufnu si tvrdit, že kluci, kteří Bigglesovky čtou, mají techniku rádi a potřebují cítit i z ilustrací realitu.

6 30.09.2021

Knihu jsem sháněl delší čas, přeci jen je to už nějaký pátek od doby, kdy byla vydaná, a není to žádný bestseller aby byla neustále reprintovaná.
Velmi rychle jsem se ponořil do alternativní Británie a cítil onen dobře známý pocit z tamní společnosti. Bylo zajímavé sledovat, jak se "britství" setkává s nacismem, ale ještě mnohem děsivější byly jednotlivé detaily [ať už role známých "rozumných" postav (Rommel) nebo těch nerozumných (Heydrich)]. Člověk i v tom natahovaném příběhu cítil, jak je zatraceně rád, že to dopadlo úplně jinak a že některým zkouškám jsme nemuseli být podrobeni. A, samozřejmě, hvězdička navíc za nečernobílé postavy a jejich motivace.

1 24.08.2020

Je zvláštní, jak málo se píše o posádkách jediné "naší" bombardovací perutě (pravda, Operace Stonewall od pana Šulce to trochu dohání, ale stejně). Tohle je příjemná výjimka a opravdu jsem si to užil (jak jen to o knihách, kde se směje zubatá s kosou lze říci).
Z knížek z "prvního uvolnění" v šedesátých letech mám vždycky takový syrový dojem, jako kdyby se s tím pánové , tehdy již středního věku, moc nemazali a prostě to napsali. A ono to funguje. Žádné pentličky, žádné románky, jen pocit jak to doopravdy bylo. A člověku před očima letí i to, co je pak čekalo doma. Víc prozrazovat nebudu, snad jen to, že už samotný název knihy spolehlivě zamrazí, když o něm člověk přemýšlí.

PS: Po necelém roce se mi dostala do ruky i papírová verze z pozůstalosti příbuzného mojí manželky, kdysi člena KSČ. Jak hořkosladké někdy dokáží být lidské osudy a jak nečernobílý svět, ve kterém žijeme.

3 21.08.2020

Poměrně podrobný popis působení 8. letecké armády USAAF na evropském bojišti. Jasným pozitivem je částečné vyprávění pomocí osobních příběhů konkrétních účastníků a uvádění v souvislostech. U amerických autorů je pak nepřekvapivé že občas některé pasáže podává v příznivějším světle, ale pan Miller občas i "řízne do vlastního". Rozhodně pěkný kousek, který čas nezabije, ale zpříjemní.

08.06.2020

Je vidět, že série urazila od prvního dílu značnou část cesty a čtivost se zvyšuje. Pravda, studený Island z druhého dílu je mi geograficky milejší, avšak i na rozhraní obou Amerik lze nalézt zajímavé příběhy a možnosti pro realizaci drobných žertů (ano, mluvím o tobě, Václave II.). Na FB již proběhl náznak návratu k látce, rovněž obsah knih napovídá, že se ještě dalších knih dočkáme. Otázkou tedy zůstává zda další díl bude "velký" nebo komornější jako "V tajné službě". Na každý pád budu vyhlížet datum vydání.

2 04.03.2020

Už je tomu nějaký ten pátek, co jsem naposledy navštívil ukrajinské Karpaty, ale neodolal jsem a do knihy se pustil. Četlo se mi příjemně hned od počátku, občas jsem začínal tušit, co bude následovat, ale stačilo se jen trochu zasnít a cítil jsem voňavé karpatské jehličí i pichlavou zimu.
Nakonec jsem podlehl zcela a zapomněl přemýšlet, jen se nechal unášet příběhem, který spěl ke svému konci tak neodvratně, jako horské léto když poprvé zafouká vítr nesoucí suché listoví. A ano, trochu to čtení bolelo, asi jsem si postavy pustil trochu moc blízko, možná proto, že některé z těch pocitů mi nejsou úplně cizí. Ale ano, i to k tomu patří.
A milý pane Masone: Díky za naději.

7 06.01.2020

"To" první mě nepřekvapilo, "to" druhé jsem čekal a "to" třetí mě rozsekalo a přinutilo zírat s otevřenými ústy. Opět jsem se nechal povodit za ručičku a myslel si, co všechno tuším, abych na konci zjistil, že Harry je bestiální potvora, která je vždy o krok přede mnou.
Poučení: 1) Nevraždit v Oslu. 2) Ani v Norsku. 3) Nevraždit.

12 04.11.2019

Fallout jsem nehrál. Fakt. Ale na Leibowitze jsem se těšil už když jsem na něj poprvé narazil, protože mi téma duchovního post-apo bylo blízké. A tak jsem se začetl. Zprvu příběh postupuje velmi opatrně, jen tu a tam je posunutý kupředu. V závěru naopak nutí k pokračování čtení, protože přichází to, na co autor čtenáře připravoval celý úvod knihy - rozklíčování "proč vlastně". Už delší čas si nepamatuji, že bych četl stránku znovu, abych si byl jist pochopením všech jinotajů a skrytých odkazů, tady se mi to povedlo dokonale. Rozhodně velmi vydařené dílo řadící se jen těsně za Trifidy a Malevil.

3 06.11.2018

Patřím spíš k těm mírně zklamaným. Po předchozím velmi tíživém dílu, který jde k samotné vztahové podstatě a manipuluje jak s Harrym, tak i s čtenářem velmi umným způsobem, je Policie ne zcela přesvědčivá. Možná to je odosobněním celé zápletky, možná koncem vyvedeným tak, jak je (ne-Nesbøhovsky), ale čekal jsem větší propad do předchozího dílu, zatímco se vše z něj vyřešilo tak nějak...samo. Možná kniha fungovala lépe jako domnělý konec série, ale s Žízní už kouzlo nefunguje tak spolehlivě jako u předchozích dílů. A ještě jedna věc... Říká se mi to těžko, ale chybí tu Harryho životní démon - ten, který z něj dělal netuctového policistu. V Policii všichni tak trochu hledají Luka Skywalkera, aby zachránil galaxii, jenže on...to fakt udělá. Uvidíme, co Žízeň.

1 06.11.2018

Svět už nikdy nebude jako dřív...
Několikrát jsem hrál i organizoval táborové hry na motivy trifidů a tak jsem se s chutí pustil do doplnění základního S-F vzdělání. Po nedávném Leibowitzovi se mi Den Trifidů četl snáze, ale možná o to tíživěji, že skutečnost byla až příliš blízká. Kniha tak má možná blíže k Malevil, ale silný společenský přesah světa nevidomých je vpravdě unikátní. A tak jsem se zanořil do pochmurného světa, který byl už v roce 1951 vykreslen s takovou přesností, až z toho mrazí. Rozhodně doporučuji, člověk si pak rozmyslí "dívat se příliš dlouho do slunce"...

21 06.11.2018

...a zase jsem mu to sežral i s navijákem. Kniha se rozběhla a já byl po dvou dnech v polovině a měl pocit, že jsem postřehl něco, co Harry jen tak naznačil. Že jsem odhalil stopu, kterou Jo upustil pro pozdějí odkaz. Byl jsem si tak zatraceně jistý a říkal si, že to je vlastně už trochu nuda. A pak se mnou Jo zase vyběhl. Tak jako skoro v každé jeho knize cvaknul "wow moment" a já zjistil, že jsem na to zase skočil. Až mě to někdy štve jak mě má autor přečteného. Ale člověk si nepomůže a chce další dávku... Další knihu s červenou obálkou...

5 12.05.2018

Ve finále vlastně o trochu slabší kousek z celé série, ale možná jsem jen příliš dychtivě očekával strhující drama podobné filmu s totožným názvem. O'Brian přeci jen volí jiné tempo. Jako příjemné proložení skvělé, ale chvílemi jsem se musel do čtení přemlouvat. Inu, odvrácená strana světa...

10.05.2018

Trvalo mi téměř přesně rok než jsem knihu dočetl a upřímně: střídaly se u mě fáze nelibosti se zaujetím. Dokud převažovala "seberozvojová linka", nechtělo se mi postupovat kupředu ani trochu. Jakmile se však kyvadlo přehouplo za polovinu a počal převažovat opravdový děj, bylo to výrazně lepší. Nevím, zda bych se do čtení pustil znova, ale dokážu si představit, že ve správné životní fázi to může být zajímavá kniha.

2 26.12.2017

Asi mi kniha spadla do nepříznivého období, ale četl jsem ji přibližně půl roku a ne a ne se dobrat toho "wow momentu" kdy pak vše dorazíte jedním dechem. Na druhou stranu se mi líbilo vykreslení Reykjavíku i v méně příznivém světle, podrobnost popisu míst (tady opravdu autor boduje) i táhlou atmosférou vyšetřování, které vlastně nikoho nezajímá. Pár detailů (cestování autobusem například) mělo dokonce zajímavý psychologický přesah.
Pokud se vám Reykjavík líbil, snesete i svižnější tempo, doporučují série Ice & Fire od Michaela Ridpatha (žel, převážně v angličtině).

1 05.11.2017

I já se přidávám k těm, kteří rádi číst sérii na jeden zátah - občas jsem se ztrácel a mus horko těžko přemýšlet, především směrem k druhému dílu a událostem kolem pana (ex-)kongresmana.
Jinak ovšem nemůžu než ohodnotit plným počtem, neboť kniha sérii dokonale uzavřela a přitom nepůsobila laciným dojmem "tak to nějak utnu." Zvláště poslední třetinu jsem hltal a nemohl přestat číst. Velmu oceňuji, že to neskončilo při první možné příležitost povídkovským způsobem, ale autor pokračoval ještě o krok dál. O etudě se dřevem v samotném závěru nemluvě, stejně tak o fóbii ze světa neukončeného zdí.
Budu si muset někdy nakreslit mapu, abych věděl, zda červené úsečky opravdu mohou geometricky existovat v daném půdorysu, jestli se takový bod skutečně někde nachází.

6 01.06.2017

Měl jsem období, kdy se mi nechtělo číst a tak jsem sáhnul po dalším dílu osvědčené série. A v tu chvíli jsem se začal stránkami řítit s rychlostí vlaku Oslo - Stavanger, který jistě nikde nestaví, neboť nebylo úniku a hltal jsem další a další kilometr...ehm, strany, samozřejmě.
Harry opět ve skvělé (?) formě, kdy člověk jen čeká co bude dál a občas proklíná fyzickou podstatu knih, kterým v polovině stran jednoduše nevěří že už bude konec příběhu. Je to dobře, napsat krátkou knihu by bylo pro Mr. Holeho škoda.

5 14.05.2017