dan-sam komentáře u knih

Měl jsem období, kdy se mi nechtělo číst a tak jsem sáhnul po dalším dílu osvědčené série. A v tu chvíli jsem se začal stránkami řítit s rychlostí vlaku Oslo - Stavanger, který jistě nikde nestaví, neboť nebylo úniku a hltal jsem další a další kilometr...ehm, strany, samozřejmě.
Harry opět ve skvělé (?) formě, kdy člověk jen čeká co bude dál a občas proklíná fyzickou podstatu knih, kterým v polovině stran jednoduše nevěří že už bude konec příběhu. Je to dobře, napsat krátkou knihu by bylo pro Mr. Holeho škoda.

5 14.05.2017

Bylo velmi příjemné se po letech opět ponořit do světa čar a kouzel, byť v takovém netradičním formátu jakým scénář zcela jistě je. Z toho i vyplývají největší omezení - počáteční skok přes několik let a vyšší schématičnost charakterů než na jakou jsme bývali od JKR zvyklí. To však hravě napraví známé "co kdyby," které nám přivádí do cesty známé postavy z velmi neznámých úhlu. Často i velmi lidských, jako v případě Hermioniny závislosti na kávě a čokoládě. Opravdu příjemný návrat do známého světa.

3 04.05.2017

Tedy, tady mě snad poprvé autor mírně zklamal. Knihu jsem rozečetl počátkem září a dočetl až po Novém roce. Sice jsem tou dobou neměl chuť do čtení obecně, ale jen těžko se mi vracelo k rozečtené knize. Možná...možná že obsahovala až příliš mnoho postav - redukce na Marka s Heřmanem by určitě prospěla, protože mezi ostatními legionáři se člověk jen těžko orientoval (inu, chlapi v uniformě - všichni stejní). A možná že i mapka na deskách knihy by nebyla ku škodě (ale já jsem na mapy tak trochu úchyl). Ale co, každé ponoření se do hlubin legionářského Ruska je dobře, hlavně že to nebylo černobílé.

2 16.01.2017

Lze snad souborné vydání těch nejznámějších (a vlastně asi i nejlepších) oprásků pohánět? Těžko, velmi těžko. Tohle luxusní balení má opravdu jen málo chyb. Jsem v pokušení strávit večer s barevnými papírky a ke komiksům s odvoláním na aktuální dění (smrt Stalina vs. smrt N. Mandely apod.) si napsat jejich pozadí, aby mi to i po letech přišlo stejně zábavné.

2 15.01.2017

Říkal jsem si, že bude docela obtížné navázat na první díl tak, aby celek dával smysl, ale nakonec se to docela podařilo. Krajina daleko na severu Norska je vylíčená velmi věrně, především pocity člověka z jihu, který ji navštíví. Oproti prvnímu dílu jsem sice postrádal ten ohromny "wow efekt," kdy autor přijde s nějakým geniálním zvratem či vysvětlením něčeho zdánlivě nesmyslného. Kladně hodnotím i propracovanost motivů jednotlivých osobností knihy.

15.12.2016

Každý, kdo se někdy zamyslel nad oním dobrodružným životem kapitánů a prvních důstojníků světových aerolinií by neměl tuto knihu přehlédnout. Velmi lidsky a velmi srozumitelně popisuje řadu zážitků, které mohly "obyčejného pilota" potkat u ČSA v dobách nedávno minulých. A i když jde leckdy do tuhého (kolem redukce letového parku a personálu), vždy se lze spolehnout na autorův cit pro odlehčení nějakou vypečenou historkou, nejlépe jen málo vážnou. Obrovským kladem je, že autor si v hranicích dobrých mravů nebere servítky s nikým a to ani se sebou samým - prostě nadhled z letové hladiny 360 na všechno vážné i nevážné. Jednotlivé kapitoly jsem četl na jistém fandovském webu a čekat mezi nimi vždy dva týdny na zveřejnění, to byla skutečná tortura - tak mě tenhle zajímavý svět pohltil.

1 15.12.2016

Knihu jsem četl po kapitolách na jednom známém fandovském webu a i když jsem promeškal začátek, dočetl jsem pak do vydávací periody téměř jedním dechem.
Autor má velké nadání vyprávět i o složitých technických problémech velmi hravě a především ilustrovat vlastními zážitky ve kterých se nebojí ani pustit sám do sebe. Inu, z práškovací výšky přeci jen získal velký nadhled a jeho dílo tak velmi příjemně plyne i pro člověka, který je leteckým analfabetem. Je vlastně překvapivé, jak laskavá může být profese práškovacího pilota a kolik nevšedních zážitků denně přináší.

2 15.12.2016

Tento díl jsem po několika minulých vnímal spíš jako "rozmotávací" z evropských a středozemních dobrodružství ústřední dvojice osa tatních členů posádky. Ne, že by děj byl špatný nebo se snad hůře četl, ale chyběla tomu taková drobná jiskra, kterou O'Brian umí dodat. Na chvilku jsem zadoufal v samotném závěru knihy, ale vlastně se opět nic nestalo. Celou dobu jako by za knihou vykřikoval následující díl, který bude asi většina čtenářů znát z filmového zpracování. Ale nechme se překvapit, třeba úvod další knihy zpětně dozarámuje u Přístav zrady.
A stejně...ani jedna z knih nejde vynechat, tak co... :-)

2 21.07.2016

Náhodně jsem bloumal knihkupectvím, když tu na mne doslova vynadala obálka - opravdu, něčeho takového si příznivec českého letectví nemůže nevšimnout. I nechal jsem se zlákat a vrhnul se do čtení. Kniha splnila má očekávání asi tak napůl - předkládána alternativa je zajímavá, představa silného českého státu svůdná, ale trochu mě tam rušily dvě věci: jizvy po Velké katastrofě (snad se autor nebude hněvat, když jej srovnám s Karlem Čapkem, jehož mloci změnili chod dějin méně násilně) a Česko(-)slovenské království. Omlouvám se, ale asi už mám příliš zažité republikánské uspořádání zemí koruny české (abych tak volně navázal).
Vlastně mi celkově přišlo, že ohromný potenciál zůstal nevyužit. Ano, při souhrnu českých lodí s jejich názvy člověk nemohl přestat a chtěl vždy alespoň ještě jedno další jméno, ale kupodivu nejzajímavější mi přišla zmínka o konzumaci chleba s paštikou na...ale to je vlastně jedno. Takových bytostně českých momentů tam ale bylo jen pár, až jsem si někdy říkal, že by stačilo Lukáše vyměnit za George nebo Jana za Johna, místo Čáslavi dosadit třeba Bigin Hill a vyšlo by to nastejno. Nicméně odvaha pustit se v českých zemích dočítal odvážné fantasy, ta se rozhodně cení. Knihu tak čeká čestné místo vedle Žab v mlíku, kdyby pro nic jiného, tak pro nádhernou obálku.

1 03.05.2016

Poslední díl přečten a pocity, které si nesu jsou vlastně trochu smíšené. Na jednu stranu důstojný závěr se smysluplným koncem (byť ten krátký doslov jsem možná ani nepotřeboval) a dobře promyšlená zápletka, na druhou pak místy protivný Arťom a styl psaní, který je občas trochu zmatečný a člověku vlastně ani nevadí, že mu něco uteče.
Co za to stojí je ovšem to, jak po přečtení třetího dílu do sebe zapadnou předchozí knihy a jak se na ně člověk může podívat novýma očima. Fascinace podzemním světem metra pak dostane úplně nový nádech a "povrchové" statě si zároveň zachovávají mírně agorafobický nádech - ten pocit, že se kniha najednou odehrává v prostoru, který není ohraničen ostěním metra, mu dodává výraznou atraktivitu. Za mne tedy příjemné čtení, byť do ideově trochu příbuzného Sila jsem se nedávno začetl hlouběji.

3 24.04.2016

Turnus je pro mne jedním z mála prequelů, které nezklamaly. Je trochu odlišný od původního Sila, přeci jen se zde pracuje již s jiným zadáním a čtenář už také ví víc než Jules v předchozí knize.
Přesto postrádám opravdu sympatickou postavu. Kongrasman je zpočátku spíše takový truhlík, který je zmítaný okolnostmi a později jedná zkratkovitě. Nic proti, ale tak, jako třeba i jen Marnese nebo starostku, si jsem si tu neoblíbil nikoho, což je škoda. Navíc byla jedna z linií poměrně náhle ukončena bez vysvětlení. Těch vysvětlení obecně chybí víc, ale kniha čtenáře i tak pohltí, protože chce, ne, potřebuje vědět, co se stalo, zajímá ho to a nemůže přestat číst.
Nemohu se dočkat třetího dílu, zatím nám to pan Howey rozehrál brilantně.

11 24.12.2015

Knihu bych rozdělil na dvě výrazná dějství. To první, atlantické, je přesně takové, jak má být. Z moře je skrz strany cítit chlad, ohrožení nepřítelem je hmatatelné, uvěřitelné, tísnivé. Dějství druhé, indické, naopak působí, že je přidáno tak nějak navíc. Je příliš krátké, aby dokázalo vtáhnout, působí dojmem kulisy pro rozuzlené. Krátké intermezzo neurazí ani nenadchne, jen je možná příliš přímočaré.
Přesto je však kniha příjemná a čtenář se ponoří do vln moře, do ocelové kocábky i života námořníků. Je to oddechovka, ale i tak příjemná, a končí tak, jak by měla.

1 30.10.2015

Občas mám pocit, že Follettova druhoválečná tvorba je trochu ... podobná. Což v tomto případě znamená: pořád stejně dobrá. Velmi se mi líbí, že jeho postavy jsou všechno možné, jen ne černobílé. Jeho skvělé vykreslení padouchů dává příběhu ohromnou dávku dalšího rozměru, který by jinak zbytečně unikl. Možná proto se kniha tak snadno čte - pořád se něco děje, pozornost se přenáší, nikdo není opravdu zlý a nikdo opravdu hodný (i když...). A postavy jsou natolik sympatické, že jich je člověku často opravdu líto.
Doporučuji, atmosféra předinvazní Francie je zde vykreslená příjemně naléhavě a přímo vybízí k postupu příběhem ke konci, který musí nastat...

1 01.10.2015

Naštěstí je u nás příběh transportů dětí do Spojeného království dostatečně známý, proto pro mne bylo nejzajímavější zjistit, co pan Winton dělal, když neměl pocit nejvyšší nouze. Jeho práce v na přelomu let 1938/9 tedy nemohla být náhodná, protože on takový jednoduše byl. Možná i proto je pro mne důležité zjistit, že člověk mravný jako on nepovažoval svou profesionální kariéru za to nejdůležitější. Až budu někomu vysvětlovat termín "občanská společnost", první mi od přečtení knihy naskočí N. Winton.

3 01.10.2015

Celou sérii mám velmi rád, ale jak už to tak bývá, bál jsem se, jak autor vše završí v posledním díle. Zvlášť po brilantním Pádu titánů, který celou trilogii načal způsobem, který mi nedovolil se odtrhnout.
Pravda, příběhy nebyly tolik koncentrovány do jednoho časového období, proto bylo zajímavé sledovat, jak se jednotlivé postavy mění. Za sebe mohu říct, že nejvydařenější mi přišla ruská a washingtonská linie, zatímco ostatní jsem bral spíš jak doplněk k celkovému kontextu a pokračování již rozvyprávěných osudů.
Vlastně to možná reflektuje i postupné přelévání pozornosti od Albionu a Evropy obecně k silné polarizaci světa v průběhu Hranice věčnosti. Možná bych ještě ocenil alespoň lehké naťuknutí let padesátých, byť chápu, že by postavami zapadaly spíš do předchozí knihy (i když Billy s Ježíšem taky nebyl kdovíjak starý, když trilogie začala).
Těším se, co na nás Ken Follett ještě vymyslí - zatím jej mám v kategorii "autor, který neumí zklamat".

01.10.2015

Městská hromadná doprava se může zdát jako téma nanejvýš nezáživné. To ale nesměl být archivářem pražského DP pan Fojtík, který dokáže podat i historické události populárně naučnou formou. Ne, nevyčítá ředitele podniku, on raději načrtne, jak kdysi vypadaly "lítačky" nebo označníky. Takové prosté věci, že by nad nimi snad i Jiří Wolker mávnul rukou. Přesto je to ale zajímavé čtení pro každého, kdo se rád nechá trochu unést propracovaným a po desetiletí budovaným systémem dopravy ve stověžaté matičce.
Samozřejmě, kniha trochu trpí tím, že se pražská MHD stále vyvíjí a některé informace (například otevření trasy metra V.A do Motola) pochopitelně nemůže postihnout.

1 01.10.2015

Útlost knížky mne zarazila, ale když jsem přijal tezi, že se vlastně jedná o delší povídku, najednou se to dalo snést. Navíc, těžiště příběhu neleží na začátku či uprostřed. Ne, to jen autor klade jednotlivé prvky na sebe, aby v závěru vše skvěle zapadlo na správné místo. Onen moment dokonalého pochopení jsem zažil zatím jen u Nesbøho, nikdo jiný mi jej nedopřál a už jen pro něj a jeho originalitu (podobně jako v Lovci hlav) stojí za to knihu (knížečku) přečíst.
Jediné, co mi dojem trochu narušilo bylo to, že jakmile se autor zmíní o nějakém detailu, byť třeba nepodstatném, je zřejmé, že bude zatraceně důležitý pro další děj. Jinak velmi příjemná četba do mrazivých nocí.

1 01.10.2015

Váchova nenápadná výuka historie skrze "živé obrazy" je mi blízká. Už v Červenobílé se mi líbilo, jak populárně dokázal uchopit látku, která nebyla vždy jednoznačně přijímána a jak s ní pracoval. U Hranice je to podobné. Rozehrává divadlo, ke kterému se čtenář vrací, protože, stejně jako jeho postavy, někde v dálce tuší hranici. Hranici.
Zatímco v Červenobílé dokázal autor pěkně vystihnout rozlehlost a dálku putování legií, zde naopak "oddechové" pasáže často vypouští a působí dojmem naléhavosti, skoro až závodu. Přitom se však neopakuje, nezabředává do desátého popisu téhož útoku, ale postupuje cílevědomě k cíli.
Jsem zvědavý, co nám pánové Vách a Šulc (Dva proti Říši, Mosty do Tel Avivu,...) ještě ukáží - těším se na to.

2 01.10.2015

Hned v knihkupectví jsem si říkal: "Musím hned sundat obálku a obalit si knihu novinami, aby se mi nepoškodila." Nestihl jsem to. Silo mne natolik vtáhlo do svých útrob, že se obálka nošením ani nestihla pozohýbat. V jednu chvíli jsem procházel Prahou, ale stačilo otevřít knihu a najednou jsem se propadl do hlubokých podzemních pater, do světa, který svírají stěny a nedovolí pochybovat o tom, že to je celý vesmír. Nebo není?
Velice se mi líbilo celkové ubírání se knihy. Ano, místy je snad trochu krutá, místy člověk jen nevěřícně kroutí hlavou, ale nejsilnější jsou momenty, kdy člověk musí přestat číst, protože právě objevenou myšlenku musí nejdřív schroupat. Ano, podobným způsobem na mne možná kdysi působil Matrix - otevřel něco, co každý v nás má schované někde uvnitř a velmi populární formou nutí, opravdu nutí, k zamyšlení. Vřele doporučuji.

10 01.10.2015

Ke knize jsem se dostal někdy během třetího ročníku střední školy a říkal si, že když už mám něco k tématu načteno, bude to pohodička. Do knihy jsem se ponořil a jen občas zalapal po vzduchu. Přišlo totiž něco, co jsem vůbec nečekal - že totiž to spásné zalapání po dechu přijde když se postavy ocitnou v zákopech. Nejdrtivěji na mne totiž dopadaly pasáže, které jsou na první pohled obyčejné - výprava přes řeku, dovolenka doma. Z nich jsem odcházel od knihy s těžkou hlavou, plnou myšlenek, které nedovolovaly je jen tak zapudit. Ano, Na západní frontě klid je pro mne víc protiválečná kniha než všechny Hlavy XXII dohromady.

8 10.04.2015