danazeskolky komentáře u knih

Připomnělo mi to období mého dospívání, když jsem si sedala tajně před mámino velké zrcadlo a dívala se za něj... Pak jsem "té druhé" psala dopisy. Je to velmi zvláštní pocit, díky přečtení knihy jsem si na ty snové okamžiky vzpomněla, jako by to bylo včera.

10 14.09.2022

Moc se mi líbilo. Je to zase úplně z jiného soudku, než běžně čtu. Úplně jsem si představovala tu krajinu, obydlí, lidi... Úžasně popsané porody. Jsem v údivu, že porodní báby pracovaly dost často zadarmo a jak k nim někdy byli lidé nespravedlivě zlí. Líbila se mi ta syrovost a přímočarost venkovských lidí. Obdivuji hlavní hrdinku, jak dlouho dokázala své tajemství držet a zvládnout takovou tíhu.

10 24.01.2022

Mnoho, mnoho komentářů, co ještě napsat? Někdo už vyjádřil podobný pocit, že přibližně uprostřed knihy to začalo nějak drhnout, pak se to zase rozjelo. Hlavně to bylo "rande" Alice s Malkou a alkoholem. Připadalo mi to nějak divné a prostě jsem tomu vůbec nevěřila. Pak se to začalo zlepšovat a jelo až do konce. Bůh mi nevadil. Celkově musím uznat, že dost dobrý. Samozřejmě mě také rozčilovalo chování některých postav, ale bylo to vlastně pochopitelné. Roman se podle mě nějak zvláštně přeměnil, něco mi ke konci přišlo dost uspěchané. Pocity ve mně asi zůstanou dost dlouho a to je u knihy podstatné.

10 04.01.2022

Shoduji se s mnohými, že kniha se četla velmi dobře, problémem nebylo ani střídání časových rovin. Ninu bych také uvítala trochu méně "jalovou", moc jsem nerozuměla tomu, proč se od 10. narozenin Niny babička už neukázala... Postava Františka byla zajímavá, lákalo by mě vědět víc, stejně tak o Jiřím a Haně... Rozčilovala mě jedna drobnost: jak několikrát použila autorka výraz pro pláč nebo slzy, že tekla voda z očí apod. Jednou bych to brala, ale pro druhém už jsem se ošívala a třetí už jsem raději rychle přeskočila;-) Jinak se mi moc líbila venkovská atmosféra, barvité líčení okolí, postav, jemné detaily... I to přiblížení vnímání hlasu a zvuků těmi, kdo mají vadu sluchu. Příběh byl zajímavý, pravda, také jsem čekala tajemství více skandální, ale určitě budu knihu doporučovat.

10 06.02.2021

Přečetla jsem, dokonce dočetla, i když mě kniha chvílemi dost rozčilovala. Ještě jednou použít slovo "debilní" a dám o jednu hvězdu méně ;-) Teď vážněji: zajímalo mě, jak vše dopadne, víc se mi líbil příběh Marie, i když souhlasím s názorem, že působila nezvykle moderně. Např. si myslím, že v té době nikdo moc nevnímal zpocený zápach z tesilového oblečení, protože tehdy žádné deodoranty nebyly a páchli skoro všichni. Ze současnosti mi vadilo, že se Tereza chová jak puberťačka, což se může někomu dít, ale nějak jsem tomu prostě nevěřila. Nesedělo mi spoustu věcí. Myslím, že redaktorsky to mohlo být lépe zpracované. Ale na druhou stranu musím uznat, že to je psáno čtivým způsobem a možná se autorka ještě vypracuje. Konec se mi docela líbil. Chápu, že se mnoha čtenářům líbí, můj styl to moc není, leda jako někdy potřebná oddechovka.

10 14.05.2020

Autorka opět nezklamala. Je paradoxem, že o takové strašné době může vzniknout krásná kniha... Dochází mi slova. Silné téma odpuštění... Nic není černé a bílé.

10 15.07.2017

Musím se usmívat, když čtu věty v komentářích ve smyslu "naivní, polopatické, jednoduché..." Mám pocit, že to je podobný úsměv, který měl na tváři mnich v Číně :-) Možná tito hledači složitosti, komplikovanosti atd. jednou pochopí, že ty největší hodnoty v životě mohou být ve své podstatě úplně jednoduché, ale člověk to musí cítit v srdci, ne jen v hlavě.

10 06.05.2014

Pokud člověk četl už jiné absurdní knihy od Jonassona, je těžké nesrovnávat. Humorných situací zde bylo dost, ale už jsem to očekávala, tak jsem se jen vnitřně usmívala (při prvních knihách jsem i vyprskla nahlas). Zajímavá byla exkurze do světa malířství (také jsem si googlila Irmu) i svět Masajů. Jen jsem se nějak víc nesblížila s žádnou z postav. A jak už psal někdo dříve, šmejdovi Viktorovi bych také přála "sladší pomstu". Vpodstatě se mu vše v životě podařilo ;-)

9 14.04.2021

Asi bych knihu nedoporučila tomu, komu zemřel (nebo umírá) někdo blízký, ale jinak je to pro mě vlastně dost veselá kniha. Zároveň i hodně smutná, převládá v ní naštěstí radost ze života. Polly má určitě můj obdiv. Kolikrát člověk fňuká kvůli úplným hovadinám a přitom...

9 04.03.2021

Začala jsem číst, protože jsem chtěla něco odlehčeného a ze současného světa. Věděla jsem, do čeho jdu, že to bude vztahová kniha, žádná hluboká filozofie... Četlo se mi fakt dobře, i když si zprvu musí člověk zvyknout na absenci uvozovek. Někdy jsem nevěděla, jestli bylo řečeno nahlas nebo jen v myšlenkách, ale nevadilo mi to. Občas jsem si připadala jak v reality show. V závěru jsem si uvědomila, jak je všechno v rodině křehké, někdy by stačilo málo a dalo by se hodně zachránit a někdy se proste všechno po...

9 19.01.2021

Poslouchala jsem to jako audioknihu. Úplně jsem se přesunula do útulné kavárny. A okolní život je opravdu hodně drsný. V tomto případě jsem ráda za ten konec, Jasmíně jsem to přála.

9 28.07.2020

Beru to jako doplněk Backmanových knih. Není to vlastně kniha, jen takový vtipný a láskyplný dopis synovi do budoucnosti. Mně se líbila plastová "ijafa".

9 28.07.2020

Vůbec jsem netušila, co se chystám číst - zaujala mě obálka... Hned jsem se začetla, ale pak trochu znejistěla, jestli to nebude sladkobolný románek. Nebyl. Napětí mě sice pohánělo, abych knihu co nejdřív přečetla, ale nejvíc se mi líbilo vykreslení postav - vše jsem měla přímo před očima. A moc jsem přála Philipovi, "aby se tomu strachu postavil čelem". A u Melissy se mi zase líbilo, že pochopila a přesto to zvládla.

9 24.05.2018

Občas se nechám unést východním závanem, líbí se mi ta jednoduchost, ve které je obsažena všechna složitost života. Cítím v tom takový zvláštní klid a vyrovnanost, která v dnešní době málokde existuje. Vše je pomíjívé.... a možná proto krásné...

9 16.08.2017

Moc, moc pěkné, i když vlastně strašné... Už toho na podobné téma bylo napsáno hodně, přesto působí nově, neotřele. Jen ten konec bych trochu víc rozepsala, i když by se tím stejně nedalo zlu zabránit...

9 21.06.2016

Knihu mohu vřele doporučit těm, kteří prochází nějakou osobní krizí a potřebují trochu odreagovat, a stejně tak dobře i těm, kteří kromě humoru ocení i hlubší poselství, a i tem, co potřebují "trochu nakopnout" ven z toho páprdovského stereotypu. Úplně živě si představuju, jak Karel s nehnutou brvou vstoupil do kanceláře na veledůležitou schůzku :-D

9 04.01.2014

Zajímavé to bylo, ale četlo se mi to nějak těžce. Zvláště první půlka, to jsem místy i přeskakovala, mela jsem té propagandy už nadmíru. I když obsahově zrůdné, cítila jsem nudu. Ani uspořádání knihy mi nevyhovovalo. Hodnotím teď jen literární otázku, severokorejský život si netroufám ani představit, musí to tam být strašné. Je mi líto obyčejných lidí.

8 22.01.2024

Není to běžně můj oblíbený žánr, ale sáhla jsem po audioknize a krásně se mi při jejím poslechu dělaly různé domácí kuchyňské práce. Hlavně se mi dobře pracovalo s nožem :-) Je to výborně namluvené. Jestli se o příbězích nájemného vraha, kde se to hemží profesionálními ostřelovači, dá napsat, že to je příjemné odreagování a oddechově strávený čas, tak to přesně tak cítím. A díky za ten konec.

8 01.01.2024

Bylo až symbolické, že jsem knihu dočítala ve dnech, kdy začalo Rusko invazi v Ukrajině... V knize sice jde o Estonsko, ale ty praktiky ruských mocných zůstávají stejné.
Ale hlavní jsou osudy, zde dvou žen pokrevně příbuzných, v některých momentech velmi souznívajících, jindy zase svojí podobou a připomínkou stejně prožitého zla až nenávistných. Navzdory těžkému obsahu je styl psaní nesmírně lehký a poetický. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

8 28.02.2022

Byla to pro mě oddechovka. Občas potřebuji "proložit" ty ostatní těžší, které ráda čtu. Souhlasím s Amitiel76, že je dobré si udělat tahák. Měla jsem jména žen a jejich manželů, jaké mají děti a tu hlavní pikantnost ve vztahu. Za čas asi taky nebudu vědět, o čem to přesně bylo... Ale ráda jsem se ke knize utíkala, byl to relax.

8 30.11.2021