danny_21 komentáře u knih
Útlounká novelka, u které asi oprávněně panují dohady o Verneovĕ 100% autorství. Přesto i zde se promítlo typické Verneovské vizionářství tentokrát ale v podobě dobyvatelského a nadřazeného germánského národa. Jules má v repertoáru lepší kousky, Ocelové město dr. Schultze ode mě dostává průměrných - 55 %
Ze zakončení slavné oddyseovské ságy jsem zklamaný, až na začátek a znovuzrození už ztracené postavy je příběh slabý, netáhnoucí až křečovitý ve snaze pokusit se říct poslední slovo a dát důstojné poslední sbohem Monolitu, Jupiteru a jeho měsícům, Umělé Inteligenci a samotným Stvořitelům - což se v mých očích nepovedlo - 50 %
Třetí Langdonův luštící běh za zednářskými symboly mi vyšel zatím jako nejslabší. Základní šablona prodávání příběhu zůstává stejná, ale oproti předchozím dvěma honičkám není ta mystika kolem tak přitažlivá a ani finální překombinované odmaskování zaporáka včetně jeho motivu(ů) mě tentokrát nechalo chladným. Uvidíme co bude v Dantově pekelném Infernu - 65 %
Tato dvousbírková novelková knížečka je moc povedenou záležitostí - tyto dvě jsou obsaženy v pozdější rozšířenější sbírce Čtyři roční doby. Nadaný žák je o jednom inteligentním, vzorném premiantovi, který má zálibu v nacistické historii a jako na zavolanou objeví v sousedství bývalého důstojníka SS, který měl co do činění se židovským holocaustem - 80 %
U Těla zase Steve ukázal jak má velký dar na to, že dokonale umí vykreslit charaktery ( a ty dětské obzvlášť ) a pro Tělo to rozhodně platí ( a vůbec nejlíp v TO ). Cesta při které čtveřice kluků pozná a naučí se o sobě víc, než by čekali. My dnešní čtyřicátníci, máme k těmto dobrodružným příběhům jiný vztah než dnešní mladá generace a věřím, že mnozí z nás se na té báječné výpravě úplně vidí - jako celek i po zaokrouhlení nahoru - 85 %
Doleres Claibornová je výbornou knihou z trochu jiného námětového soudku, než na jaký jsme ve Stevově případě zvyklý. Už jsem si zvykl, že autor rád dává prostor ženám v rolích hlavního hrdiny - mám pocit, že za to tak trochu může jeho žena - a před čím skláním klobouk je to, jak výborným způsobem zvládnul ukočírovat svůj / Doloresin monolog, popsat a vžít se do ženských myšlenkových pochodů a vytvořit tak z jednoduchého příběhu takový originální skvost, který se čte jedním dechem - 90 %
Můj výběr Simakovy tvorby má co se týče kvality sestupnou tendenci. Tento příběh o paralelních světech mě nenadchnul, kolem a dokola se nic moc neděje a celá ta myšlenka mutantů, dělených životů a točících se vlčků mi připomněla P. K. Dicka v "nejlepší formě" - 30 %
Silná kniha, především tím jakým způsobem autor vypráví svůj příběh. Jeho boj o život a události běžící kolem něj jsou popsány syrovĕ nelítostnĕ, bez příkras a filozofování až skoro nemilosrdně chladně - je k nevíře, co je člověk na člověku schopen napáchat. Filmová verze mi přišla moc povedená i díky tomu, že se Polanski věrně držel předlohy a samozřejmě i díky výjimečnému výkonu Adriana Brodyho - 85 %
Lindsayův styl se mi dostal pod kůži a pevnĕ se tam společně s Dexterem zakousli. Druhé pokračování je o fous lepší, díky kráječi Dankovi krvavĕjší a vůbec to celé Dexovo lopotĕni nabírá zajímavé obrátky, moc se těším na další cestu s Temným společníkem. Jedinou výhradou na celkové kvalitě je pro mě postava Clutskyho, která se drobném amputačním zarovnáním chová jako hrdina Rodriguezovy série Grindhouse - 90 %
Jednoduchý, krátký ale čtivý příběh, tentokrát skoro bez Indiánů, ani nevím kolikrát mi prošla rukama. O fous lepší než předchozí Yellowstonské dobrodružství - 75 %
Vyjímečná kniha - prozatím jedna z těch nejlepších z válečného žánru, co jsem měl tu čest zatím přečíst. Kniha dokáže pohltit tak, že cítíte tu neskutečnou vlhkost, vůni latrín tam v Čangi, vnímáte lidskou malost i velikost, hodnotíte jestli etika a morálka jsou výš nebo níž než touha přizpůsobit se a přežít - neskutečná syrovost a opravdovost, kterou zakončí všeříkající krysí konec, shrnující podstatu druhu homo sapiens - 95 %
Jedna z těch slabších vědecko- fantastických knih pana Verna ( i když v tomto případě jsem měl pocit, jako by to psal nějaký napodobovatel ). Nevýrazné postavy, naivní a jednoduchý příběh, i na sci-fi neuvěřitelné činy trojice badatelů - no alespoň, že jako vždy potěšily krásné původní ilustrace - 50 %
Druhé setkání se Simmonsem hodnotím s rozpaky. Do chvíle než se neohrožená lékařka Kate vydává na misi to vypadalo hodně slibně - ale to všechno potom, co jí Dan dovolil v Rumunsku spáchat bylo spíš k smíchu. Velké zklamání - 50 %
Za soumraku je další povídkovou sbírkou v lepším průměru. U mě bodovali N, Rotoped, V úzkých a Utíkej Káčo, zbytek průměr až lehký podprůměr - 70 %
Pokračování pohádky z předchozích dvou dílů - kvalita šla ještě dolů a Motýlkovo přesvědčování sebe sama, moralizování a venezuelský život mně už dost otravovaly - 40 %
Knižní předloha mnou oblíbeného filmového MacQueenovského Pappilona je jen slabým odvarem toho, co se Schafferovi povedlo stvořit na plátně. Celý ten dvoudílný příběh, trpící přehnanou naivní romantikou, často protiřečícím a nevyrovnaným názorem na život, a idealizovaním sebe samotného, těžko můžu brát za autentický, spíš mi to přijde jako náhodné a hodně přibarvené posbírané zážitky jiných, které si Moty přisvojil. Zlomené patní kosti, inteligentní skot, berličky v podobě vždy ochotných a nezištných pomocníků a ochránců z řad spoluvězňů, bachařů a společenské smetánky ... velké zklamání - 50 %
Druhé setkání s Rollinsem dopadlo docela zklamáním. Sice je to prvotina, ale po velmi slušné Amazonii, je Podzemní říše je v podstatě jejím slabším vývarem u kterého jsem měl pocit, jako by si autor zahrál na Babicu a našvihal do kotlíku všechny dobré nápady od Verna počínaje a u Crichtona konče. Doufám, že šablona neznámých genetických druhů a jejich konfrontace s dobrodruhy v exotických místech není to jediné, co má Rollins v rukávu - 50%
Jedná z prvních Mayovek, která se dětskému náruživému čtenáři dobrodružných indiánských příběhů dostala do ruky - Syn lovce medvědů je klasická indiánská se vším všudy. Je těžké být objektivní, když si ji přečte dospělý člověk, který už pozná, že postavy Mayovek jsou jednoduché, černobílé a obecně opakující se příběhy průměrné kvality, snad s vyjimkou Vinnetoua. Ale ještě si pamatuju toho kluka, který je hltal s takovým nadšením, že prostě nemůžu být přísný -70 %
Mé první setkání s Orwellem dopadlo pro mě s rozpaky. Zobrazování totalitního diktátu a absolutní potlačení individuality je až mrazivě pravdivé a přesné vzhledem k tomu, jak fungoval stranicko-soudružský komunismus v bývalém Východním bloku - za to před autorovým vizionářstvím klobouk dolů. Nicméně způsob cesty za poznáním byl taaaak zdlouhavý a krkolomný, že jsem několikrát vážně uvažoval, že to nedočtu - 50 %
Tato destruktivní Bachmanovská studie mi moc nesedla a ve výsledku bych ji řadil k tomu neslabšímu, co alter ego Legendy zplodilo. Jednoduchý, nemystický leč natahovaný příběh v mých očích s vadou toho, že mi pohnutky a konání hlavního hrdiny přišly až příliš ujeté a nereálné, abych s ním alespoň trochu sympatizoval - 45 %
Dovolím si tvrdit, že filmové zpracování předčí knižní předlohu a je to u mě především hereckými výkony a charismatem obou hlavních protagonistů - Anthonyho a Jodie. I když kdo ví, jestli by to nebylo jinak, nebýt toho, že se ke mně dostala Harrisova novela daleko později po shlédnutí Demmeho legendárního kusu, kterému se prostě po všech stránkách povedlo vylepšit a do dokonalosti dovést autorovy stránky. Samozřejmě jde o velmi kvalitní thriller, který funguje hlavně do doby, než Hannibal prchne, poté už to tolik netáhlo, nicméně pasáže s dr. Lecterem jsou lahůdkou - 80 %