danny_21 komentáře u knih

Alkohol je metla lidstva, ale záleží na tom, jak každý nechává sám sebou zametat. Ano, London měl působivé dospívání a prožil za těch pár desítek let svého života mnohé, na co nestačí několik životů, nicméně jeho zpověď/obhajoba mě nijak zvlášť neoslovila. Nejsilnější myšlenkou byla záchrana světa právě tím, že se něžné polovičky postarají o likvidaci alkoholu tím, že dostanou právo volit a tím spasí nejen sebe, ale hlavně všechny pijany ... cheers ! - 55 %

10 15.02.2021

Z komentářů příspívatelů by jeden čekal mimořádnou pecku, nicméně po překousání útlé knížečky dospívám k názoru, že jde o nejpřeceňovanější knihu, na kterou jsem kdy narazil. Průměrný, kostrbatý, předvídatelný příběh o nenaplněných snech slabomyslného Lennieho a pečovatelského George končí po konfrontaci s ženským elementem rádoby šokujícím vyústěním to vše zaznamenáno zvláštním jazykem. Ve výsledku bod za splnění restu v rámci klasické literatury, ale nedám víc než 60 %

10 06.02.2021

S Irvingem budu mít as i problém ... přes nezpochybnitelnou autorovu kvalitu se slovy a práci s květnatým, pestrým jazykem nedokážu úplně vstřebat to, co mi chce sdělit. U Pravidel moštárny mi to ještě fungovalo, ale co týče Garpova světa a jeho bizardního setkávání se se skutečným světem, jak ve smyslu postav, tak samotných jejich osudů, nemohu dát víc než průměr, snad se příště oba potkáme v lepším rozpoložení - 55 %

10 01.11.2020

Po několika letech se znovu vydávám s Pistolníkem na cestu za Temnou věží, sám jsem zvědavý jak dopadne, protože v paměti mi ta sága jako celek zůstala jako nevyrovnaná se několika nezodpověženými otázkami, ale vzpomínám si, že mě nejvíc bavily díly 1-3. První, nejkratší zastavení v Rolandově světě, nabízí spíš krátké ochutnávky z dospívání hlavního poutníka, setkáním s jedním z budoucích tří spolupoutníků a stíháním tajemného muže v černém, oblíbence Věže, až k vzájemnému osudovému rozhovoru ale co se skrývá za střelcovou posedlostí tajemnou "stavbou" a jejím účelem, co je to za svět, ve kterém se děj odehrává a další otázky zatím zůstávají nezodpovězené - 75 %

10 30.09.2020

Stroj času je mým prvním setkáním s legendárním autorem - útlá knížečka se čte sama, i po jednom a čtvrt století od napsání je až na pár dnes už neplatných a úsměvných myšlenek je to pořád zajímavé počteníčko, především námětem, o kterém nebudu zastírat, že jsem jeho velkým fanouškem. Jedno je ale jisté, jsem přesvědčen, že lidstvo se rozhodně 800 set tisíc let nemá šanci dožít :-) - 70 %
Je to skoro k neuvěření, že jsem se dostal ke klasickému dílu Wellse až na prahu zralé dospělosti, no ale lepší někdy než nikdy. Na malém prostoru mi byl představen jednoduchý příběh o "genetických" pokusech na ostrově, kde bádá a provozuje svou praxi podivný doktor Moreau se zálibou v mutacích a polidštění božích hovádek. Na tehdejší poměry dílko myšlenkově nadčasové, samozřejmě ve srovnání s novodobými thrillery / sci-fi romány nutně zaostává hlavně kvalitou nabaleného textu, přesto to vidím jako rychlou oddychovku v lehce průměrném hodnocení - 60 %. Jako celek mi to vychází na solidních 65 %

10 21.04.2020

Další Wyndhamův počin je krátká, Protovsky laděná novelka o chlapci, který začne vykazovat schopnosti, které připisuje záhadné bytosti jménem Chocky. I na malém prostoru dokáže Wyndham čtenáře napínavě připoutat ke stránkám a donutit čekat na to, jestli je problém v Matthewově mysli nebo jestli je opravdu na scéně mimozemská entita. Konec je slabší, čekal jsem větší složitější pointu a větší dramatické zakončení, přesto John byl vizionář a je škoda, že nás nemohl poctít dalšími svými příběhy - 75 %

10 26.12.2019

Rekonvalescenční část s Edgarem, naleznuvším zapomenutý talent, je možná tou nejlepší částí knížky. Mystika záhadných panenek, skrze které promlouvá démonicky záhadná entita mě nijak zvlášť nedostávala, kdo má Kinga načteno, možná se neubrání dojmu, že už něco podobného četl s různými variacemi ( Rose Madder, Pytel Kostí … ). Za mě lehký nadprůměr i díky tomu, že se krví ve vlastních řadách nešetřilo - 75 %

10 17.12.2018

Tak trochu jiný Clarkovský příběh o jednom potopeném člunu v Měsíčním moři prachu. Jasně vyprofilované postavy, záchranné akce v atraktivním, nezvyklém prostředí, napětí do poslední chvilky a nesmí chybět ani pověstný Clarkův optimismus, který vkládá do lidského pokolení - 80 %

10 17.07.2018

K Simmonsovi jsem napotřetí přistupoval po jedné výborně ( Terror ) a podprůměrné ( Děti noci ) hodně opatrně. Pro chválené Temné / Černé léto jsem se rozhodl hlavně díky srovnávání s Kingovým To, které tu uživatelé nabízejí a výsledek je hodně solidní. V mých očích je TO sice pořád ještě o kus dál hlavně co se týče soudržnosti a celkového vyznění, u Simmonse velká škoda, že nedokázal do příběhu nacpat víc různých monster ( třeba z egyptské mytologie ), vyvarovat se překombinování děje a béčkové zakončení mě trochu zklamalo. No ale co Simmons opravdu umí, je navození perfektní, husté hororové atmosféry přesně v těch místech, kde je třeba a častokrát jsem opravdu nemohl odtrhnout oči - 85%

10 04.06.2018

Tommyknockeři jsou jedním z mála Kingových románů, které mě příliš nenadchly. Střídají se tady průměrné momenty s horšími, k hlavním postavám jsem si nedokázal vytvořit závažnější vztah - mám prostě pocit, že se z této zápletky invaze mimozemských entit v bohabojných spojených státech, kterým nejde o nic jiného než rozemlít mozky dobrých občanů Havenu na sračky ( i když už poněkud u Kinga okoukané ), dalo vytřískat víc - třeba nás Stevie mohl vzít i na Altair 4 - 55 %

10 21.03.2018

Do třetice a opět výborně Thomasi ! Moc povedené završení trilogie, ve kterém se to krvavými detaily jen hemží, skvěle napsané postavy mimo požitkářského doktora a odvážné agentky ( Mason, Margot, Pazzi ... ) se spoustou detailů a informací z prostředí literatury, umění a gastronomie samozřejmě. Harris nechává na čtenáři, ať sám posoudí, na kterou stranu barikády ta či ona postava patří a navíc přidává odvážné zakončení, které rozhodně potěší svou mimo standarty se vymykající formou. Z dosavadní trilogie mě zaujal nejvíc právě Hannibal, těším se tedy na ukončení ( i když vlastně počátek ), kdy právě v Hannibalovi bylo leccos o jeho zrodu a tragédii v mládí naznačeno. I když jsem to už jednou zmiňoval, je pro mě k nepochopení, jak je možné, že takto kvalitní a vyspělý autor je ( byl ) tak neplodný - 90 %

10 06.02.2018

Jestli tohle nebyla moje nejoblíbenější robinsonáda dětství ( možná ještě společně s Verneovými Dva roky prázdnin ) ať se propadnu do Východního Německa. Na první pohled pustý ostrov, na kterém ale celá rodinka Švýcarů objevuje nečekané věci, zvířata i trosečníky a má všechno, co kluk kdysi před lety hledal při honbě za dobrodružstvím. Tohle je srdcovka - 100 %

10 10.11.2017

Výborně napsaný příběh, Levinův přímočarý styl se mi líbí, bez zbytečné vaty si jde pěkně za svým a čtenář se horko těžko odpoutává od stránek. Kdysi před lety jsou tuto knihu a četl a nevím proč jsem měl v hlavě úplně jiný konec, nicméně i toto zakončení bylo skvělé, možná se dalo přihrát Rosemary ještě víc pochyb od ostatních postav, aby to vnitřního zmatku bylo při rozhodování ještě víc, ale jinak naprostá spokojenost - 90 %

10 13.08.2017

Zajímavý a zároveň trochu netradiční počin od klasika literatury. Obžaloba lidské krutosti, zákeřnosti a zároveň oslava nesmrtelné a nezlomné duše. Některé Darrelovy astrální výlety byly kostrbaté a zdlouhavé, jiné zajímavé a poutavé, moralizovaní hlavní postavy o hodnotě lidství vyznívalo místy trochu pokřiveně, vzhledem k tomu, že hrdina byl vrahem, jako celek to vnímám tak nějak v lehkém nadprůměru, určitě se k Londonovi vrátím - 75 %

10 13.08.2017

Dan Brown umí svým příběhem a stylem připoutat čtenáře ke stránkách a díky krátkým kapitolám, strhujícímu ději bez zbytečné vaty, a tím, že padouch je nejasný až do konce ( tento vzorec se u Browna v dalších knihách opakuje se střídavými úspěchy ) téměř nemáte možnost se od knihy odtrhnout. Atraktivní konfrontace se samým srdcem zkostnatělé církve s progresivní vědou přináší spoustu zajímavých úvah o víře a náboženství v jeho podstatě a smyslu v dnešní kvapíkové době a musím přiznat, že jsem se k některým řádkům Camerlegnových úvah vracel a musel někdy pokývat hlavou i když sám sebe považuju za ateistu a použil bych Langdonova slova :"Neveřím, ale rád bych uvěřil". Bohužel posledních 50 stránek sráží kvaitu celé knihy, protože Brown zřejmě chtěl co nejvíc šokovat závěrečnou pointou i akčním výkonům profesora Langdona a tím trochu podkopal svůj předchozí výkon. Celkově ale spokojenost, na rozdíl od Zemeckisova filmového zpracování a už se těším na knižní Šifru - 80 %

10 14.04.2016

Po Noční Směně druhá nejpovedenější povídková sbírka. Vyzvidhnul bych zejména samotnou Mlhu ( kterou se povedlo skvěle převést na filmové plátno díky Franku Darabontovi, včetně odvážného zakončení ), Jaunt, Zkratku paní Toddové, Textový procesor Bohů, Prám a Plážový svět - 85 %

10 13.10.2015

Klasika klasika, kdo by neznal příběh psychologii rozdvojené osobnosti doktora Jekylla, který má v části povahy páchání neřestí a nepravostí ( nakonec nemá to tak každý z nás ? ). Stvoření Edwarda Hyda pomocí narkotik je poplatné tehdejší době, leckteré viktoriánské panny jistě omdlévali hrůzou při samotné pointě novelky, střízlivě hodnotím v lepším průměru .Ze zbylých dvou povídek je rozhodně tou povedenější Lupiči mrtvol, celkově tedy - 60 %

9 23.08.2024

Dlouho jsem se čekal až se mi dostane do rukou další Stokerův román, anotace slibovala slušnou záležitost, ale hodnocení uživatelů zdvihalo varovný prst. Výsledek bohužel překonal očekávání, je to hodně mizerné a slabé, jak stylem, tak samotným příběhem, který si nezadá s nejlepšími fláky edice Stopy Hrůzy. Otázkou je, jak je možné že podobný klenot zplodil autor Drákuly a několika poměrně slušných povídek, které jsem zatím přelouskal – 25 %

9 13.05.2024

První seznámení s autorem proběhlo s Maskami apokalypsy, které byly rozhodně hodně povedené, takže další setkání bylo nevyhnutelné. Vybral jsem tento titul i díky moc povedené obálce a těšil jsem se s očekáváním další postapo v podobném duchu. Dostal jsem tentokrát zajímavý, neotřelý námět dvou mzáckých ras, které si to přišli rozdat na matičku Zem a osud homo-sapiens je jim jaksi u buřtu, pokud je nesemele soukolí bitev, tak na ně čeká přerod ve zmutovaná monstra. V místě hrstky přeživších se ale objeví jeden mladík, který by mohl odvrátit konec díky pomalu se projevujícím mocným schopnostem a společně se vydávají na krvavou cestu za záchranou. McCammon se rozhodně nebojí postavám přihulit pod kotel, případně jim připravit krvavé finále, jak jsem zmiňoval námět hodnotím hodně vysoko, do mínusu mi vychází motivace a smysl vzájemného válčení obou ras, zakončení a celé to mesiášské vyznění – 70 %

9 04.04.2024

Pokračování románu ze Země na Měsíc bylo docela povedené, osudy tří prvních austronatů v dělostřeleckém náboji při cestě k naší Luně, kdy se snaží dosáhnout povrchu a prozkoumat místní faunu a floru, ideálně rovnou kolonizovat. Typický Verne tak jak si ho pamatujeme - spousta fantazie, technických popisů a zvratů. Samozřejmě díky době vydání úsměvně ( např. vyhazování předmětů z okna projektilu do kosmického prostoru ), ale některé myšlenky se potvrdily - 60 %

9 28.02.2024