danny_21 komentáře u knih
Další z Verneovek, které mě v dětství minuly a v tomto případě je to docela škoda, protože příběh o megalomanské touze Yankee nadšenců z Gun Clubu sestrojit veledělo a poslat pozdrav souputnici Luně se mi zamlouval. Samozřejmě nechybí spusta technických detailů a vizonářských myšlenek, které se staly skutečností polovině minulého století - leč dnes na Měsíc nikdo nepáchne. Určitě si dám pokračování, protože jsme zvědav jak dopadla trojčlenná posádka luxusně vybaveného projektilu, kterou jsme opustili v nezáviděníhodné a takřka beznadějné situaci - 65 %
Mezi Supy je zkrácenou verzí románu/série Satan a Jidáš vydávaná v tehdejším ABC na pokračování v letech 1968-69 s typicky krásnými ilustracemi Zdeňka Buriana, díky kterým za ně tento archivní kousek dostává zasloužených pár procent navíc - 65 %
Druhý výlet do světa OASIS byl dlouho očekávaný přiznám se ale, že s rozpaky. Mezi Ready Player One a Two jsem si střihnul Armadu, která pro mě byla velkým zklamáním a tím pádem jsem s obavami přistupoval k pokračování osudů Horní pětky. I přesto, že nedosahuje kvalit jedničky se díkybohu úplný průser nekonal – dystopický svět virtuální reality byl obohacen o vynález headsetu UNI, který umí navodit prožitky jiných lidí ve všech smyslech. Bohužel se jí zmocní jeden mocný NPC lump, který vmanipuluje Wadea do dalšího questu ve stylu původního honu na Easter Egg. Jak už jsem zmiňoval tento 6-ti dílný hunt není tak povedený a přitažlivý jako první, herní a především popkulturní odkazy posledních dvou dekád minulého století jsou snad za každou větou ( u filmů Hugherse a tvorby podivného popového stvoření jsem se jaksi nechytal ). Tolkienův Silmarillon je sám o sobě ukrutně těžká četba a co mě nejvíc vytáčelo bylo časté omílání a velebení dnešního snad všudypřítomného transgender bláznovství. Kolem a dokola návrat do světa OASIS byl fajn, ale nemyslím si, že bylo nutné tvořit pokračování a když už, dokážu si představit povedenější lov, takto jen silnější průměr – 70 %
Po výborné Cestě bylo nevyhnutelné dostat se k dalšímu Cormacovu dílku a sáhnul jsem tedy po tomto svazku. Bohužel pro mě se nadšení neopakovalo, spíš naopak bylo to hodně kostrbaté čtení bez uchopitelného směru příběhu, konání postav a jejich "trampoty" mi byly jaksi u zádele, přípomínalo mi to jednodušší šestákové oslazené westernové romány Zane Greye. Filozoficky mě to minulo, emocionálně ani nelízlo, bohužel za mě zklamání, španělské nepřeložené dialogy velký mínus - 40 %
Průměrná sbírka povídek z ranného Dickova období, většina z nich jsou se zajímavým nápadem, některé i zpracováním zakončením, jiné slabší - u mě nejvíc bodovaly Druhá série, Svět který si vysnila a Výprava na povrch. Jako slabé jsem hodnotil Za dvířky a Vesmírné pytláky, nakonec mám ale čím dál silnější pocit, že autorova povídková tvorba je lepší než ta románová - 55 %
Třetí orientální dobrodružství tentokrát začíná v Kurdistánu na hranicích Persie, odkud cestují stateční rekové podél řeky Tigridu zpět do Bagdádu, v jehož okolí navštíví také starověký Babylón. Narazí na voňavou karavanu smrti, která veze mrtvé k pohřbu do svatých islámských míst a puch rozkládajících se mrtvol je zdrojem morové nákazy, kterou se Kara i Hadží nakazí. Karlos všechno ví, zná každé nářečí všude byl nejméně 2x, od všeho má klíče - za mlada to člověk hltal, dnes je to úsměvné a shovívavé počtení, na víc než střed to nevidím, indiánské příběhy mě bavily víc - 50 %
Po povedeném Marťanovi bylo nevyhnutelné sáhnout po dalším Weirově dílku a přiznám se, očekávání byla velká. Příběh o pašeračce Jazz, provozující šmelinu na naší kosmické souputnici, která v chabé gravitaci a nulové atmosféře touží zbohatnout a kývne na kšeft, který se tváří jednoduše ale končí málem vyhlazením celé Lunární komunity mě hodně zklamal. Postava Marka Watneyho byla vtipná, sympatická a pozitivní, zato Bašarová byla vykreslená jako nesnírmě talentovaná a inteligentní superžena, která se chce být nezávislou, ale je to charakterní mrzák. Přiznám se, že hodnocení ovlivnilo i to, že autor se veze ( chci věřit, že ne záměrně ) na vlně současného sluníčkaření, nezávislého feminismu a protěžované homosexualitě. S bídou dávám čistý střed a budu doufat, že Spasitel bude naladěn "Marťanovsky" - 50 %
Francouzský legionář, toho času žijící v JúEsEj, vydatně konzumující alkoholické nápoje, se vrací do Paříže hledat svou pohřešovanou dceru. Pátrání ho zavede do pařížského podsvětí a businessu kolem natáčení porna s nezletilými a kde se objeví i tajemná nahrávka ve stylu snuff filmu. Moje očekávání byla trochu větší, nakonec se jedná o depresivní thriller ve stylu Carterova Huntera s filmovými motivy 8mm Joela Schumachera, za mě lepší průměr - 60 %
Charakterní kapitán Blood je další z řady chrabrých postav představených v oblíbené edici KOD - tento kousek mě minul a to má knihovnička počítala pěkných pár kousků titulů s e čtyřmi proužky. Zrada, čest, pirátské souboje i ta cukrovaná romance byla obsahem nejedné, v dětství by to byla minimálně čtyřhvězdičková záležitost, teď v nejlepších letech už je průměr. Přeci jen Černý Korzár Salgariho, Sokolí oko Coopera či Mayovky mě braly víc, Sabatinimu dávám lepší průměr a pár procent navíc za připomínku krásné tenistky devadesátek Gabriely, nesoucí stejné příjmení - 60 %
Druhé setkání s klasikem pera Steinbeckem dopadlo lépe než předchozí O myších a lidech. Příběh povalečů z okraje společnosti, obývající squat Grandlehárna v kalifornské ulici na Plechárně, potácejících se od ničeho k ničemu v flaškou v ruce, toužících udělat pořádnej mejdan pro místního doktora ( respektovaného vědce ) jako poděkování za lidský přístup a možnosti vydělat si kšeftíkem nějakou tu škváru. Solidně vykreslené postavy jak Macka a jeho kámošů z mokré čtvrti, hokynáře Li-Čonga nebo bordelmaminy Dory, jednoduchý příběh, který se nese v poklidném duchu a i přes počáteční rozpaky, jsem byl zvědavý, jak to hoši s večírkem nakonec skoulí - 75 %
Po velmi slabém dobrodrůžu rytířského řádu u jezera Loch Ness jsem měl trochu obavy u dalšího Altenova románu, který z anotace sliboval příběh z jiného soudku než autorův benchmark - konfrontace spřerostlými, hladovými a krvežíznivými vodními predátory. Výsledek je pro mě velkým překvapením ( ve vztahu k dosavadním počinům autora ), protože za mě šlo o výborně postavený příběh na pozadí íranského jaderného zbrojení, fundamentalismu a to vše promitnuto do jedné z variant možných důsledků závislosti (nejen) Spojených států na fosilních palivech - stačí si dohledat zdroje a k mému překvapení opravdu vyplývá, že jsme opravdu překročili hranici vytěžitelnosti ropných polí na Blízkém východě a jiné zdroje jsou prakticky na suchu. Ač nejsem bůhvíjaký příznivec konspiračních teorií, myslím si, že je vcelku jasné o co při válce v Perském zálivu šlo, stejně tak, jako fakt, že šejkové podporují Hizballách, Al-Kajdu nebo jiné fundamentalistické buňky z prostředků, které mají z prodeje černého zlata západním státům na pozadí politických šachů - nakonec zbrojní průmysl je business jako každý jiný a státy vydávají nemalé prostředky na vlastní vyzbrojení. Možnost jaderného útoku ať už v jakékoliv podobě a velikosti je reálnou hrozbou, když jeden vidí a čte, co za individua může držet pazouru nad spouštěcím tlačítkem. Jedinou výtku mám k dějové lince hlavního hrdiny Ace a slabšímu závěru, jinak za mě solidní nadprůměr - 85 %
Další Vašíčkova kniha záhad se zaobírá, jak už sám název napovídá, záhadami Peru a možná bych řekl, že se jedná o jednu z těch nejlepších, které jsem četl. Spousta zajímavých informací o několika civilizacích vyskytujících na území této bezesporu krásné jihoamerické země, fotograficky zdokumentované technologicky vyspělé stavby a i přes fakt, že se autor věnuje věcem o kterých už diskutovali jiní, předkládá je svým osobitým způsobem. Návštěvu Peru si dávám na svůj "Wishlist" - protože zde, stejně jako v egyptském Údolí Králů, prostě spousta věcí nehraje - 85 %
Hospoda na Mýtince je v pořadí třetí Cimrmanovskou hrou především v režii pánů Svěráka a Smoljaka. Kouzlo originálního humoru celé skupiny ať už v rámci úvodního semináře, ( který je v tomto případě rozhodně povedenější než samotná hra, protože já ty zpěvy obecně jak knižní tak filmové nemusím ) nebo následné samotné hry mě nikdy neomrzí, nicméně styl asi není pro každého a dnešní dvacetiletí jedinci z něj nadšením příst nebudou. Z Cimrmanových her není tato opereta tou nejpovedenější, já to vidím jako solidní průměr nadprůměr, prostor k zasmání obrovský, v paměti zůstalo hlavně Svěrákovo podání rázného hospodského, který má naval, a Cimrmanovo vynechání puberty - 60 %
Další Simakova kniha mě jaksi námětově a filozoficky minula nemluvě o tom, že v rámci žánru působí zastarale a drhne jako zadřené ložiska. Bez jednotné linky, roztříštěné na úseky, které mají rozdílné styly a nakonec mi vlastně celý osud pana Suttona byl úplně ukradený. Navíc některé otázky, které měly ( mohly ) být možná podstatné nebo důležité nebyly dotaženy, takže mi na konec v klíně zůstal jakýsi nekonec a to danny nemá rád - 45 %
Po Mahaněnkově Cestě Šamana jsem dostal chuť zase zabrousit do světa LitRPG a po dlouhém vybírání jsem se rozhodl pro Atamana a tuto sérii Obránce Perimetru. Ve výsledku je to ale taková space opera s někonečnými popisy počtu křižníků a torpédoborců, intrikování mezi rody a samotných RPG prvků je pomálu, víceméně jen v rámci zvýšování si reputace u různých frakcí a osob. Hlavní hrdina je prakticky okamžitě všeznalý a úspěchy sbírá na všech frontách bez nějakého postupného vývoje. Přeci jen mi je jako fanouškovi a hráči odkojenému sérií Might & Magic nebo Dragon Age bližší svět bojovníků, mágů, kostění příšer a plnění questů, než vesmírné cestování warpem z planety na planetu. V rámci jednohubky dobré, ale pokračovat nebudu, za mě čistý střed, věřím ale, že si své fanoušky tato sága našla – 50 %.
Vyšetřování ztráty třídní knihy jsou především v režii pánů Svěráka a Smoljaka ( v původních profesích pedagozích ) v samotné pozdější hře s vyjímkou krátké záchranné epizody Miloňe Čepelky a jeho postavy zemského inspektora. Kouzlo originálního humoru celé skupiny ať už v rámci úvodního semináře ( který mě stejně jako u předchozího Aktu ) bavil víc než samotná hra nebo následného představení mě nikdy neomrzí, nicméně styl asi není pro každého a dnešní dvacetiletí jedinci z něj nadšením příst nebudou. Z Cimrmanových her není Vyšetřování ztráty třídní ta nejpovedenější, ale pořád lehký nadprůměr, prostor k zasmání obrovský, v paměti zůstalo hlavně ... „ je to takový ošklivý a skoro bych řekl zlý, zlý, pane řediteli, nepěkná věc “ a stakato blbeček x debil - 75 %
Letní msta je dalším slabým dílem této série se slaboduchým námětem “tajemných“ událostí na letním táboře v soft stylu Pátku třináctého. Na stopě pachateli terorizujícímu osazenstvo tábora Nightwing je mladá praktikantka Holly, které samozřejmě při odkrývání záhad nikdo nevěří, ani policie po první a poslední z násilných činů. Zápletka a motiv pomatence, stejně jako celý děj plný neustálých autorových snad o přísun dalších podezřelých do cesty pátrající Holly, je úsměvný, hodně jsem se bavil u toho, kdy zařve buchta a ostatní si ve stejný večer vypráví duchařské historky, a stejně podobně jsem se svíjel u stylu dopisů psychotika Šéfovi s podpisem : Ahoj Já. Z této série jsem zatím dost zklamán, nějak jsem měl z pubertálních let zafixováno, že to nebyl takový brak, hlavně Stinea jsem tak nějak pamatoval v daleko lepší formě, není to moc daleko od “kvalit“ sourozenců Siegelových – tento styl a forma je fakt slabota – 30 %
Anatomie Lži / Pavučina Lží je jedním ze dvou dosavadních románů, kdy hlavní postavou není všeznalý profesor s Mickeyovskými hodinkami na ruce Michael Langdon. Jeho roli tady převzala sličná Rachel, zpravodajská analytička ( a zároveň i dcera senátora Sextona, usilujícího o prezidentský úřad ) povolaná k prezidentovi Júesej, který má pro ni speciální úkol v Antarktidě - NASA údajně našla v arktickém ledu meteorit. Jeho objevení se staně předmětem státního zájmu, a jeho následné vyzdvižení z ledu provází mimořádná aktivita vědecká, ale hlavně politická. Společně s dalšími vědci ( fešným oceánografem a otylým mineralogem ) z komerční sféry se dostanou do konfrontace se speciální jednotkou a jejich jedinou nadějí na přežití je, že se jim podaří rozplést řetěz intrik a zjistit, komu vlastně celá kontroverze kolem arktického objevu slouží. V druhé linii příběhu zase sledujeme politikaření a špinavosti kolem získání prezidentského úřadu, z řad různých politických, vládních i komerčních subjektů. Typické Brownovo šifrování a symboliku nahradilo rozplétání intrik a vyvracení zdánlivě nemožného, postavy jsou naivně černobílé až běda : agentka, který si se vším poradí a na vše má odpověd, prezident čestný skaut ve stylu Mirka Dušína, bezpáteřní záporak a vědecký švihák, který má v sobě hrdinského a romantického ducha. Hlavním hrdinům stojí v cestě hustokrutě nabušená Delta jednotka s pekelně vyzbrojeným vrtulníkem a hejno hladových zubounků, kladivounů. Nooo u mě to dopadlo v lepším průměru, tak nějak jako když Babica házel všechno do jednoho hrnce - 60 %
Pro první setkání s autorem jsem si vybral Dvojníka a nebyla to vůbec šťastná volba. Námět průměrného herce tíženého finanční situací, který je kontaktován politickými aktivisty a dostane nabídku sehrát životní roli v rouše zmizevšího státníka. Mezi Marsem a Měsícem se pomalu vžívá do myšlenkových pochodů předlohy, píše projevy, vystupuje na shromážděních a sbírá plusové body. Jak tento krátký román mohl dostat nějakou cenu je mi naprostou záhadou, prvoplánový námět s předvídatelným dějem, za mě vělká šeď a ztráta času, Henleinovi dám ještě jednu šanci - 25 %
Pro mě další neznámé Verneovo dílo Zelený paprsek, které se věnuje honbou za optickým jevem, je zatím tím nejslabším Julesovým románem.. Zápletka spočívající v tom, že se mladá skotská šlechtična v opatrovnictví dvou postarších strýců hodlá provdat jedině za podmínky, že tento paprsek uzří společně s vyvoleným což je dle pověstí znamením věrné lásky až za hrob. Samozřejmě kmetové vybrali Heleně Campbelové podivínského ženicha Aristohuluse Ursiclose, který panince nevoní, a autor samozřejmě příhodně nastrčí do cesty pohledného sekáče. Cukronáda jako hrom, bylo utrpení to dolouskat - 25 %