david8843 komentáře u knih
Úžasně čtivé a nápadité. Ústřední hrdina bravurně balancuje na hraně kdy nevíte, jestli ho nesnášet nebo milovat. Děj se podívá do míst, která si na začátku neumíte ani představit. Některé části by sice zasloužily dovysvětlit, ale to rád odpouštím.
Pár let zpět jsem viděl film, který se mi dost líbil, a teď jsem se konečně dostal ke knížce. A přesto, že jsem znal hlavní zápletku a všechna velká odhalení, tak jsem si knihu náramně užil. Je to ohromně čtivé, má to spád a vše tu má svůj význam (žádná vata). Kdykoliv jsem Rohy otevřel, postavy a děj mě okamžitě vtáhly. Jen málo autorů dokáže vytvářet tak přesvědčivý svět. Kdybych neviděl prvně film, možná bych dal i plné hodnocení, takhle na mě bohužel to hlavní odhalení nemělo takový emoční dopad.
Přestávám číst v 1/5. Doufal jsem v "příběh lobotomie", ale ona je to naivní romanťárna a kýč jak bič.
Ústřední hrdinka zkoušená osudem už v lásku nevěří, dokud se na první pohled nezamiluje do arogantního pohledného cápka, víceméně chodícího stereotypu. Nechybí tomu motýli v břiše a všechen ten patos okolo. Ten cápek náhodou přijde s lobotomií, ale to vlastně není podstatné. Prim hrají pocity a emoce hlavní hrdinky. Všechno to zajímavé bádání a medicínský pokrok se odehrává pouze někde v pozadí. Občas se o tom plká, málokdy se něco ukáže.
Když jsem při zběžném prolistování zjistil, že mě čeká jen víc toho samého, rozhodl jsem se dál neztrácet svůj čas.
Carter se drží pevně toho, co se mu podařilo v prvním díle. Jakkoliv je ale šablona kvalitní, tak tomu chybí nějaký posun, invence nebo vývoj postav. Třebaže se Popravčí čte dobře, je to jen epizodní příběh s nulovým přesahem.
Dobře čtivé, plné gore a přitažlivého body horroru. Původně jsem očekávál prvoplánové béčko, ale Mrtvola kupodivu nabízí přesah a zamyšlení. Autorka se vyhnula očekávaným pokusům o konfrontování dystopie, namísto toho se soustředí na konkrétní lidské osudy. Stává se z toho intimní vhled do světa, kterému nedokážeme (nebo se možná štítíme) porozumět. Závěrečná ťafka ho krásně ukotvuje a roztáčí myšlenková kola. Nakonec nevadí, že některé otázky zůstávají nezodpovězené, převládá okouzlení knižní alternativní realitou.
Chytrý a šťavnatý úvod dává tušit něčemu výjimečnému. Potom ale spadne řetěz a přijde to, co očividně Dan Simmons umí. Vleklé natahování plné přebujelé popisnosti. To stejné se totiž děje i u jiné autorovi knihy, Terroru. Naneštěstí v případě Dětí noci ta omáčka ústí v neskutečně absurdní a naivně bombastický závěr. Festival otáčení očí v sloup.
Je k vzteku, jak kniha nevyužívá ten úžasný vědecký background, který tak dlouho buduje. Stejně tak nedávají smysl nadprůměrně inteligentní hlavní postavy, které se opakovaně vrhají do nebezpečí bez plánu a rozmyslu jak lumíci ze skály.
Za první polovinu bych dal skoro absolutní hodnocení, ale jako celek...
Když porovnám s trilogií "Vzpomínka na zemi", tak se stále jedná o dost kvalitní sci-fi založené na moderní vědě (i když znásilněné), ale něco tomu prostě chybí. Postavy nejsou nijak výjimečně zajímavé, ke knižnímu světu si člověk neudělá pouto a celé je to prostě trochu plitké. Přesto přečtení nelituji, utíkalo to dobře.
Zpočátku si autor až moc ujíždí na květnatých popisech banalit, až jsem myslel, že knihu odložím. Naštěstí po pár stránkách nastoupí klasičtější styl vyprávění, do kterého jsem se už začetl.
To co začínán jako velmi příjemný thriller vygraduje až do nefalšovaného sci-fi a filozofických úvah o vědomí a lidskosti. Byl jsem překvapený, kam až mě děj zavedl, a kolikrát mě dokázal překvapit. Frank Schätzing má očividně velký dar slova a je skvělé, když ho dokáže využít na správném místě. Především popisy myšlenkových pochodů umělé inteligence mě hrozně bavily.
Byla to moje první kniha od Schätzinga, ale asi nebude poslední.
Forma rozhovorů knize hodně ubírá. Vše je díky tomu vykresleno tak nějak povrchněji, než jsem zvyklý (postavy, svět, motivace, ...). Za celou knihu se toho příliš nestane a spíš slouží k tomu, aby se člověk mohl sžít s postavami před o něco lepším druhým dílem. Myšlenka knihy je zajímavá a lákavá, ale ne na 350 stran.
Tak trochu Lovecraft z Lidlu. Všechny suroviny tam jsou, akorát ne ve vrcholné formě. Monstra a skutky tak hrůzné, že se vymykají lidskému chápání, nejsou popsané dost působivě, abych si z nich sedl na zadek. Temná magie překračuje hranu horroru a cachtá se ve vodách fantasy a skoro soubojích čarodějů. Navíc je to podivně napsané. Nikoliv komplexně a náročně, jen divně. Často se lítá v ději sem a tam, nejdřív se popíše konec, pak začátek, následuje střed a pak se pokračuje v začátku. K tomu neintuitivní střídání časů, za které asi může 13 let psaní, během nichž se autorův styl zákonitě vyvíjel.
Přes to všechno je Rybář v dnešní době, kdy se za horor považují pohádky od Darcy Coates, nadprůměrná a vybočující kniha. Sice mi z ní nespadla čelist, ale nelituji.
Slyšel jsem, že je mainstream sci-fi, potom hard sci-fi a nakonec Greg Egan. A asi na tom něco bude.
Autor buduje komplexní uvěřitelný svět založený na současném vědeckém poznání. Přitom odpovídá na otázky, které by vás zprvu ani nenapadly položit. O lidské povaze, vlivu nesmrtelnosti, našem místě ve vesmíru… A mnohá další témata pouze otevírá a nabízí čtenáři k vlastnímu přežvykování.
Kniha je věcná, nebojí se složitých konceptů a jejich popisů. Provokuje vaši logiku a nutí k zamyšlení. A přestože mě trochu zklamal závěr (sice silný, ale zasloužil by větší péči), tak za myšlenky, které se mi zakously do hlavy, si zasluhuje absolutní hodnocení.
Je to příjemné čtení, odsýpá, ale ani třetí díl téhle série ve mně nezůstane kdovíjak dlouho obtisknutý.
Příjemné čtení splňující co od thrilleru člověk očekává. Možná trochu pomalejší úvod vynahrazuje závěr, od kterého se nedá odlepit. Trochu to kazí jen místy neuvěřitelně tupý hlavní hrdina a jeho sázení na štěstí.
Od prvního dílu se žádné překvapení nekoná. Stále podobně plytký béčkový příběh, který se ale vlastně skvěle čte a na těch pár chvil zabaví.
Moje třetí kniha od Brandona a oproti sérii Skyward docela zklamání. Ačkoliv autor jede stále podle podobných not, tak tady chybí jaksi tah na branku. Kniha se až téměř do samého konce neúnosně vleče a postavy a svět jsou popsány plitce a samy o sobě netáhnou (třeba inkvizitoři vůbec na čtenáře nepouští hrůzu, i když by asi měli). Po celou dobu jde ale vidět, že si Brandon staví základy pro nějaká velká odhalení, která, jak je mu zvykem, samozřejmě nakonec přijdou a jsou tak skvělá, jak se čeká (i když často i docela tušená). Závěr je ten hlavní důvod, proč jsem přetrpěl všechny ty úmorné pasáže o šlechtě a další nádivku, a možná díky němu sáhnu i po pokračování.