Daydreamer komentáře u knih

Memoáry významných osobností bývají obvykle, ovšem zdaleka ne vždy, zdrojem zajímavých a cenných informací. Tato kniha patří podle mého k tomu nejlepšímu, co jsem četl. Je zajímavá od samého počátku, ale mne najvíce přitahovaly roky třicáté a počátek let čtyřicátých, kde také autorovy vzpomínky končí.
Namátkou vybírám : Masařík byl přesvědčen o správnosti spojenectví s Francií, měl však důvodné pochybnosti o naplnění smlouvy v případě nutnosti voj. zásahu ze strany Francie, po válce značně "vykrvácené".
A Anglie? Cituji: "Slábnoucí pozice Francie,přechod USA k politice izolacionismu i nechuť britských dominií k jakýmkoliv závazkům na evropském kontinentěpřipravily zde živnou půdu pro úvahy o revizi hranic ve východní a střední Evropě samozřejmě mimo sféru životního zájmu Velké Británie..."
V roce 1925(!!) Masaříkovi sděluje angl. diplomat Wingfield, že dle něho a převládajícího mínění v Londýně, je připojení Rakouska k Německu, ač zakázané mírovou smlouvou(!!), neodvratné...
Později sledoval s nesouhlasem angl. politiku appeasementu(klika Astorová-Chamberlain-H.Wilson, která chtěla za jakoukoliv cenu dospět k dohodě s Hitlerem) a rovněž velmi dobře věděl o neustálém tlaku na Francii, aby dala "ruce pryč od ČR(slova vyslance Addisona k fr. politiku Bonnetovi...
Se svým kriticismem a nedostatkem konformismu ovšem Masařík tvrdě narážel u rozporuplné postavy našich dějin, p. Beneše. Vystaven byl opakovaným útokům na svou osobu z Londýna, ale nejen to, po válce byl na Benešův příkaz(!!!) držen rok a půl neoprávněně ve vyšetřovací vazbě...
To je ale jen malý výčet z toho, co se v knize, zajímavé od první do poslední stránky dočtete. Vřele doporučuji.

1 11.04.2016

Hodnotit knihu mi nepřísluší, jakkoliv jsem si ji původně přečíst chtěl. Nicméně bych případné zájemce rád varoval před ukvapeným pořízením této knihy. Existuje kvalitní recenze na tuto knihu, ve které se dočtete o závažných chybách a mylných informacích, které text obsahuje. Recenzi napsal SKUTEČNÝ znalec československé armády Pavel Šrámek, který v ní samozřejmě pouze nezpochybňuje autorovův text, ale konkrétně dokládá, jak tomu bylo doopravdy. Člověk nestačí žasnout, jak například skvěle provedenou mobilizaci a nesmírné odhodlání národa může někdo označit jako "velké divadlo"...
Takže: doporučuji nejprve přečíst si zmíněnou recenzi a teprve poté uvažovat o případné koupi této knihy.
Rcenzi naleznete zde:
http://toulky.vojenstvi.cz/3-obranyschopnost-ceskoslovenska-v-roce-1938.html

Poté, co jsem si tuhle knihu přečetl, mi přijde komické, že jsem ji původně ani číst nechtěl. Zajímám se spíše o události válce předcházející. Ale právě proto se mi od Jiřího Šulce dostala do rukou kniha Zrádci a najednou nebylo co řešit :-). Obě autorovy knihy jsou prostě úžasné. U obou víte, jak to dopadne,ale přesto : znáte ten pocit, kdy si nesmírně moc přejete, aby to dopadlo jinak? Daleko příznivěji? Prožil jsem ho u obou těchto knih, ale dojmy z téhle knihy jsou pochopitelně čerstvější :-). Napadá mě, jak se dnes plýtvá na spoustu "figurek" slovem "celebrita"... Do téhle knihy se takové slovo jistě nehodí, ale - jsme dostatečně hrdí na své předky, skutečné hrdiny? Nejen ty výsadkáře, ale na všechny ty obyčejné lidi, co jim dokázali pomáhat a naprosto přesně věděli, co jim hrozí v případě prozrazení? Stačí si přečíst dovětek knihy, kde jsou jejich osudy stručně popsány, včetně dětí!...Nacistické bestie se neštítily ničeho...A proto si myslím, že těmhle skutečným hrdinům patří veškerá naše úcta.
Moc vám děkuji, pane Šulci.

24 17.03.2016

Holubí pošta je pro mne další z báječných Ransomeových knih. Úžasné dobrodružství - hledání zlata a ovšem Timothy, na to se nedá zapomenout :-). A je zde nakonec i kapitán Flint, jehož postavu mám také moc rád :-)
Jen bych ještě rád dodal k názoru výše nade mnou(Miloslavuvsyn), že jsem, i když staršího data narození, upřímně rád, že se mi do ruky dostala až ona novější verze překladu. Opravdu bych nechtěl číst mé oblíbené hrdiny s počeštělými jmény...to tedy opravdu ne.

7 06.03.2016

Mimořádný čtenářský zážitek. (Líbila se mi i filmová verze z roku 1963 - kdo snad, jako já, zažil někdy promítání s živým překladem :-) v bývalém Filmovém klubu v Klimentské ulici možná taky jen tak nezapomene).
Po katastrofě, kdy chlapci, bez jediného dospělého, zůstanou sami na ostrově, se pokus o soužití za zachování "pravidel civilizace" poměrně rychle zhroutí. Skupina kolem Jacka postupně klesá až na úroveň divošství a terorizuje ostatní. A dochází i k úmrtím.
Jen dvě citace:
----------------------
„Ale doufám, že zabit nebyl nikdo, co? Mrtvoly veškeré žádné?"
„Jenom dva. A ti jsou pryč."
Důstojník se sklonil a podíval se na Ralpha zblízka. „Cože? Dva zabití?"
Ralph znovu přikývl. Za jeho zády se celý ostrov otřásal v plamenech. Důstojník
zpravidla poznal, kdy lidé mluví pravdu. Tiše hvízdl.
------------------------
„Viděli jsme váš kouř. A vy vážně nevíte, kolik vás tu je?" „Ne, pane."
„Člověk by myslel," řekl důstojník a představil si, co všechno se asi ještě dozví,
„člověk by si myslel, že smečka britských chlapců - a vy jste přece všichni Britové, že
ano? - se ukáže z lepší stránky - víte –“
„Ze začátku to tak bylo," řekl Ralph, „ale pak se všechno – "
Zarazil se.
„To jsme ještě táhli za jeden provaz ...
----------------------------------
Každý knihu hodnotí pochopitelně podle svého. Nicméně, pokud někdo v tomto případě udělí "odpad", vypovídá to zcela evidentně mnohem více o čtenáři samotném, než o knize :-)

14 05.03.2016

Oba díly téhle knihy jsou četbou skutečně mimořádnou. Čas na mnoha stech stránkách plyne jen pozvolna a díky tomu si člověk lépe uvědomuje ono postupné, pomalé ale neustálé propadávání se do stále větší a větší tmy hrůzy a beznaděje. Den za dnem, týden za týdnem, sledujeme narůstající nejistotu a strach, sledujeme vzrůstající nenávist vůči židům, uvědomujeme si všechna ta omezení pro ně, omezení, která jsou stále drastičtější a drastičtější. A čas plyne - pomalu, ale neúprosně a my jsme svědky, jak autorovi přátelé a spolubydlící mizí v transportech a nidko neví dne ani hodiny, kdy bude následovat i on. A to vše za naprostého nedostatku slušného jídla, za mrazů, kdy není čím topit...Autor i jeho žena nakonec, jakoby zázrakem, přežívají...
A jsem rád, že pan Klemperer o téhle velice ostudné části německých dějin podal své svědectví.

1 04.03.2016

Oba díly téhle knihy jsou četbou skutečně mimořádnou. Čas na mnoha stech stránkách plyne jen pozvolna a díky tomu si člověk lépe uvědomuje ono postupné, pomalé ale neustálé propadávání se do stále větší a větší tmy hrůzy a beznaděje. Den za dnem, týden za týdnem, sledujeme narůstající nejistotu a strach, sledujeme vzrůstající nenávist vůči židům, uvědomujeme si všechna ta omezení pro ně, omezení, která jsou stále drastičtější a drastičtější. A čas plyne - pomalu, ale neúprosně a my jsme svědky, jak autorovi přátelé a spolubydlící mizí v transportech a nidko neví dne ani hodiny, kdy bude následovat i on. A to vše za naprostého nedostatku slušného jídla, za mrazů, kdy není čím topit...Autor i jeho žena nakonec, jakoby zázrakem, přežívají...
A jsem rád, že pan Klemperer o téhle velice ostudné části německých dějin podal své svědectví.

2 04.03.2016

Jak už psali mnozí, nádherná kniha. Četl jsem ji mnohokrát, jen o něco méně "krát" než "Sluneční město", které se mi líbilo ještě víc. Četl jsem ji i dětem. A byl jsem také nadšený z ilustrací Jaromíra Zápala. A ano, je v těch mých vzpomínkách trochu nostalgie, ale té já se vůbec nebráním...:-)

13 04.03.2016

Nádherná záležitost, jako ostatně pro mne většina autorových knih.Ale to SKUTEČNÉ mužské přátelství, to mne tedy opravdu dostalo.

9 02.03.2016

Vypůjčím si kousek komentáře uživatelky "povi" :"No a třetí část je prostě a jednoduše krásná :-) Je to takové krásné a vtipné vyprávění o tom, jak i ona našla svůj životní přístav a milujícího manžela a s dětmi a přáteli žili na ostrově Vashon, to se mi moc líbilo, snad nejvtipnější část"
Takhle přesně to vnímám i já. Líbily se mi všechny tři části, ale tou poslední pro mne kniha nádherně graduje. Už jen to získání domu byla skvělá kapitola :-). a pak samozřejmě ta pohoda života na Vashonu, včetně spousty příběhů (Anka a Janka).
Skoro bych předpokládal, že právě tohle je právě jedna z knih, které se, víceméně, mohou líbit každému ;-). Z některých komentářů(Sorrow) ovšem vyplývá, že tomu tak zjevně není...:-D.

8 02.03.2016

I já jsem byl z knihy nadšený a postupem let jsem ji četl několikrát znovu :-).

1 02.03.2016

Má první knížka, ve které jsem se seznámil s Ignátem Herrmannem, kterého mám od té doby velmi rád. Nikoliv ale pro jeho povídky. Co já shledávám na jeho díle nejcennějšího, jsou jeho vzpomínky na starou Prahu a na více či méně známé osobnosti tehdejšího života v Praze.

4 02.03.2016

Tuhle poměrně útlou knížku jsem přečetl s velkou chutí, protože se přímo dotýká velmi citlivého místa v našich dějinách - bezprecedentní mnichovské zrady (nešlo ale jen o ČSR, šlo o Evropu vůbec, o řadu ignorancí troufalého Hitlerova počínání, o řadu bojácných ústupků, a vlastně i o zradu sebe samých, aneb: "Mohli jste si vybrat mezi válkou a hanbou. Vybrali jste si hanbu a budete mít válku."W. Churchill). No, hlavně že jste získal mír, viďte, pane Chamberlaine?!?
Skutečně hodně zajímavé počtení.

02.03.2016

Většina povídek představuje opravdu silný čtenářský zážitek. Sedm pater, Něco se stalo... Přesvědčte se sami :-)

02.03.2016

Jsem na tom podobně, jak píše qwill. Nejprve jsem Ransomeovy knihy přečetl sám, pak jsem je četl oběma dcerám, a to nikoliv jednou :-), a teď se k nim zase vracím sám :-). To kouzlo pro mne z té knihy nikdy nevyprchalo :-)

7 02.03.2016

Prateta! Jak tohle mohlo strašně dopadnout! Jenže - jenže to by tu nesměly být ta tři skvělá děvčata Nancy, Peggy a Dorotka a "vědec" Dick, aby na ni něco nevymyslely :-). Takže pět hvězd je naprosto jednoznačných!

5 02.03.2016

Další z těch nejlepších Ransomeových knížek. Kdykoliv se k ní mohu vrátit znovu a prožívat ta krásná dobrodružství s nimi :-)

2 02.03.2016

Opravdu nádherná kniha. Kdysi dávno má první od tohoto autora, a hned celá má oblíbená osma pěkně pohromadě!! Příušnice a prodloužené prázdniny, Krásně popsaný návrat kapitána Flinta na Fram, až nebezpečné nedorozumění při výpravě na pól...:-)
Co více si čtenář může přát...
Od doby, kdy jsem si přečetl tuhle knihu, jsem Ransomem okouzlen, a přes vyšší věk to kouzlo přetrvává dodnes :-)

6 02.03.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších Ransomeovek. Tady bych autorovi i odpustil, že tu chybí Nancy, Peggy a Dick s Dorotkou :-).

1 02.03.2016

Ano, souhlasím, dobrá kniha, ale nejraději mám Blackettovy, Walkerovy a Callumovy pěkně pohromadě! :-)

1 02.03.2016