ddkk komentáře u knih

Tohle je jedna z knih, které jsem obdržela zdarma k objednávce, aniž bych po ní jakkoli toužila. Ale aspoň jsem ji prolistovala.

Zjistila jsem, že existuje cosi, co se nazývá modelovací stříbro, které prý vypadá jako skutečný cenný kov. Podle googlu je to takhle: "...Japoncům se podařilo spojit práškové stříbro přírodním pojivem v hmotu podobnou hrnčířské hlíně. Po vymodelování, usušení a žíhání se promění v předmět, který vypadá jako z ryzího stříbra..." Asi se to dá i koupit. A pak už stačí vhodná příručka - třeba tato - a jde se na věc! V knize je, cituji: 50 úžasných projektů s podrobnými popisy práce pro začátečníky i pokročilé. A tak si můžete svépomocí vymodelovat stříbrné přívěsky k náramku, případně náhrdelníku: srdíčka, hvězdičky, klíčky, rybičky, sovičky, kloboučky, kabelečky (!), čtyřlístky, visací zámečky, lebky (!!) a tak podobně. V knize se dovíte, co vše patří k základní výbavě i jaké techniky k dosažení ještě lepších výsledků je třeba použít...

Já bohužel nejsem cílovou skupinou, přívěsky z čehokoli si už od své puberty nevyrábím, a tak kniha poputuje dál (až budu vědět, komu by se třeba hodila).

Je hezky uspořádaná, doplněná spoustou návodných obrázků i fotografií. Myslím, že se podle ní dá fakt něco vyrobit. A tak dávám za čtyři

43 21.04.2021

Tak především - na Večer a jitro, prequel k sérii Kingsbridge, nijak zvlášť Pilíře země nenavazují. Snad jen místem, ale s postavami série žádnou návaznost nemají, protože se odehrávají o několik desítek let později. Přesto není na škodu si Večer a jitro přečíst, je tu vysvětlena historie vzniku Kingsbridge...

Ovšem já jsem se na obsáhlý první díl série moc těšila a taky si ho pořádně užila. Už jen ten rozsah a záběr! Navíc příběhy hlavních postav docela dobře zapadaly do historických okolností raného středověku v Anglii a taky trochu ve Francii a dokonce i v tehdejším Španělsku. Všechny linky děje se navzájem prolínaly a nakonec logicky vyústily v odhalení záhady původu jednoho z hrdinů knihy a tajemství smrti jeho otce (což jsem ovšem bohužel už dopředu "odhalila" sama díky neprozřetelnému sledování stejnojmenného seriálu - velmi to nedoporučuju, přišla jsem tak zbytečně o nejnapínavější části příběhu). Vůbec mi nevadilo trochu černobílé rozdělení postav na ty dobré a zlé ani občasné bobtnání romantických výlevů doplněných poměrně prvoplánovým popisem sexuálních scén. Naopak se mi moc líbilo propojení skutečných historických událostí s těmi, které si Follet vyfabuloval. Aspoň jsem si musela oprášit zasuté znalosti z dějepisu. A navíc jsem k tématu našla skvělý film Becket...

Dávám plný počet a doporučuji.

P.S. A jen drobná poznámka - netuším, zda vůči autorovi nebo překladateli: koně, slepice, králíci, ba dokonce i vepři se chovají. Pěstuje se obilí a třeba kukuřice...Tvrdohlavé používání nesprávného slovesa mě docela vytáčelo.

79 21.04.2021

Moc hezká knížka pro malé děti. Je plná krásných ilustrací, které doplňuje jen málo textu - tak akorát pro pochopení. Obsah knihy je jednoduchý, ale nápaditý - autorky kreslí a trochu píšou o tom, co má malý vnouček dělat s dědečkem, který dorazí k nim domů, aby ho hlídal, pardón, aby byl hlídán.

Mladší vnouček, kterému jsou dva a půl, se smál, až se za bříško popadal, ten starší, předškolák, zkoumal krásné obrázky... Pro mě jasná zpráva - klukům se knížka líbí.

Doporučuji.

50 13.04.2021

Atraktivní název a anotace knihy mě přiměla k poslechu audionahrávky v podání Sylvy Talpové (kterou mám ráda), aniž jsem se orientovala podle zdejšího poměrně nízkého hodnocení.

Což o to, kniha je nabitá dějem, který se opírá o skutečné historické události a vystupuje v ní spousta reálných osob i osobností, jenže samotná trhačka, která je vypravěčkou vlastního hodně dlouhého příběhu, je více než nevěrohodná. Navíc - vyprávění bez jakékoli přímé řeči, je někdy až úmorné a pokud mám vůbec zmínit obsah, pak proplouvání Lucile životem plným pomstychtivých myšlenek a činů, na mne valný dojem neučinilo...

Na druhé straně (ačkoli netuším, co všechno si autor vyfabuloval a co je historický fakt) jsem někdy žasla nad -. údajným - pozadím slovutných činů, které pohnuly světem...

Takže tak - u mne za tři s odřenýma ušima...

44 13.04.2021

Tentokrát anotace knihy skutečně odpovídá jejímu obsahu - na historii výtvarného umění se dívá z trochu jiné strany, než je obvyklé. Dověděla jsem se mnoho nového nejen o postupném vývoji kresby a malby, o nejvýznamnějších umělcích, ale také o materiálech, barvách i technikách a jejich vývoji. V detailech jsem mohla žasnout nad skvostnými podrobnostmi uměleckých děl, nad neuvěřitelnou jemností vyobrazených krajek, leskem saténů, měkkostí sametů, nad promyšlenými metodami perspektivní malby, nad komplikovanými způsoby míchání barev z přírodních materiálů i nad pracnými postupy přenášení kartuší na plátna i na stropy...A mnoho dalšího.

Krásná kniha, kterou doporučuji.

58 08.04.2021

Bubáci mě zatím - k mé vlastní škodě - z neznámého důvodu míjeli. Teprve letošní výzva mě přiměla pátrat po knize, v níž se vyskytují nadpřirozené bytosti a přitom nejde zrovna o pohádku nebo nějakou duchařinu, kterou moc nemusím...

Naštěstí jsem se i díky zdejším spřáteleným uživatelům dostala k Bubákům pro všední den a ani vteřinu nelituji. Nejenže jsem se příjemně pobavila, ale také jsem se s určitou ironickou nostalgií vrátila do dávno zmizelé socialistické reality. Nejvíce v Plivníkovi dlaždiče Housky:

Plivník (kuře) dlaždiče Housky byl velmi nebezpečný element, s nímž si kvůli jeho nadnormativní pracovitostí nevědělo rady nejen národní hospodářství, ale ani samotný dlaždič Houska:

"...Zaměstnanci (kterým plivník kazil normy) se odebrali do nálevny, aby se poradili. Plivník tou dobou neustále pracoval a zvýšil Houskův denní výdělek na 367 korun 80 haléřů... Vyslali deputaci na ředitelství podniku, aby si na Housku stěžovala u velitele dlaždičů. Když se velitel dlaždičů doslechl o pracovitém kuřeti, domníval se býti oběti blbého vtipu a deputaci vyhnal. Po delším bloudění a postávání na chodbách nalezla deputace vedoucího oddělení práce a mezd a požádala kategoricky o přezkoumání Houskova výdělku. Když byla zjištěna cifra, vedoucí oddělení obrátil oči v sloup. Pak se vydal se svými zástupci, normovači, úkoláři a měřiči na pracoviště dlaždiče Housky. Housku i plivníka zastihli v plné práci, neboť si plivník umínil dosáhnout toho dne výdělku čtyř set korun. Vedoucí oddělení platů a mezd, když překonal počáteční zděšení, upozornil Housku, že mu bude snížena platová třída, protože koná pouze pomocnou práci přidavače, zatímco odbornou dlaždičskou práci koná kuře, které k tomu ostatně není plně kvalifikováno. Houska...odvětil, že v tom případě musí být práce proplacena plivníkovi, jehož je on odpovědným dozorcem...
Bohužel, kuře nemohlo být přijato do stavu zaměstnanců, neboť normy pro práci kuřat nebyly dosud stanoveny. Podle právního poradce by měl být plivník vykoupen od Housky, pokládán za mechanizační prostředek a předán strojnímu oddělení jako stavební stroj..."

Ovšem to plivník sám odmítl, protože ho podnik (na rozdíl od Housky) přece nevyseděl! Celé vedení podniku si lámalo hlavu, jak s agilním plivníkem naložit - nebyl on nakonec zaměstnancem soukromého sektoru? To by Houskovi tehdy skutečně neprošlo! S podivným kuřetem nepomohl ani kocour, který zděšeně prchl, a nakonec se nejen Houska, ale i národní hospodářství zachránilo pouhým zaříkáním "Fuj, fuj, nechci tě!"

A tak nějak to tehdy bylo...

Doporučuji.

52 08.04.2021

Přiznávám, že jsem si záměrně počkala na vydání Večera a jitra a nechala předchozí (?) díly série čekat v knihovně. A jsem moc zvědavá, jestli děj skutečně navazuje, když knihy navíc mají různé překladatele...

A Večer a jitro? Výborný příběh, který mě bavil a ke konci napínal. Prolínající se osudy mafiánsky vládnoucích členů rodiny eldormana z anglického Shiringu a Ragny, šlechtičny z francouzsko-normandského Cherbourgu, Edgara, nadaného stavitele, a Aldreda, mnicha, který se nejvíce zasloužil o vznik skutečného Kingsbridge ...

Obsáhlý román je plný intrik, krutostí, nevybíravého sexu i vražd. Ale také citů, snahy o spravedlnost a o lepší budoucnost. Zmínky o nájezdech Vikingů fungují jen jako pozadí děje ....

Občas mě Follet překvapil nečekanými romantickými pasážemi, které jsem mu ovšem odpustila, stejně jako spoustu historických domněnek, které si musel vybájit. Sám ale upozorňuje na to, že po rozpadu římské říše v 5. století nastala v Anglii na dalších pět století doba úpadku, o níž není mnoho dokladů.

Krásně jsem si početla a knihu doporučuji.

62 04.04.2021

Eduard Fiker napsal v roce 1939 detektivku, která se odehrává na švédském ostrově Gepori - zdá se, že zcela vymyšleném. Děj, nejen detektivní, místy dokonce romantický, je docela zajímavý, i když mě nejvíce bavila Fikerova soudobá čeština:

"Odevzdání této ženy se muselo prolínat propastí pohledů, musely být otevřeny a dívající se a stotisíckrát zvyšující cenu odevzdání. Nic animálního. Naopak. Nadlidské kouzlo. Láska bohyně, nikoli jen oživené k teplu života, nýbrž prostoupené mýtem, před nímž se láska sklání a jímž se posvěcuje..." .Panečku! To muselo být něco! Prvorepublikové divy by splakaly nad výdělkem!...

A takových vět je v knížečce o sto stránkách spousta. Není ta čeština úžasná? Jen se trochu bojím, že dnešní mladší čtenáři by s ní čas neztráceli. Pro mne to však bylo příjemné rozptýlení.

50 31.03.2021

Tak tohle mě opravdu bavilo. Úplně nové prostředí, které mě zaujalo, parta mladých lidí provázaných mnoha vztahy a hlavně soutěživostí, a nejen to. Bavila mě celá atmosféra příběhu, který byl dobře vystavěn, nic předem neprozrazoval a udržel svou napínavost až do samotného konce.

Partička bývalých mladých sportovců, atraktivní příroda zasněžených vrcholků Alp i způsob vyprávění - pohledy do minulosti se střídaly s aktuálním dějem. Kniha má spád, je napínavá až do konce a mně se moc líbila. I proto, že je to prvotina mladé autorky, která prostředí snowborďáků perfektně zná z vlastní zkušenosti. Knížka se jí moc povedla a já jí držím palce, aby se jí dařilo i dál.

Doporučuji.

59 30.03.2021

Na Tichou smrt jsem se opravdu s velkou nadějí těšila. Zvlášť po nepovedené Karanténě. Nicméně jsem se dočkala románu, podobajícímu se dortu pejska a kočičky, protože PM dal do svého příběhu když ne všechno, tak kdeco.

V úžasné andaluské krajině s neméně úžasnou kuchyní i s problematickou ekonomikou posledních let si podává ruku bezcitný sociopatický zločinec (z něhož se však na závěr zázračně vyvine neuvěřitelný ochránce starých postižených dam), s geniálním skotským vyšetřovatelem, trpícím zřejmě aspergerovým syndromem (a který v zásadě nedokáže lidsky komunikovat), španělská vyšetřovatelka Cristina s rodinnými potížemi (jak jinak), s tetou Anou, která je hluchoslepá (a o níž se sáhodlouze dovídáme celou její životní anabázi) a do toho pěkně vykutálený "jefe", tedy Cristinin šéf. A to zdaleka není vše...

V románu je tolik odboček, popisů a postav, které mi připadaly samoúčelné a neměly v ději žádný podstatný význam (třeba jediný Anin přítel), že se postupně vytrácí nit zločinného příběhu i jeho spád a napínavost. Ztrácela jsem postupně souvislosti i zájem a nakonec jsem byla ráda, že jsem to konečně dočetla. PM si zase neodpustil působivý dramatický závěr na gibraltarské skále, ale - pro mne - tím už nic nezachránil.

Ale nechci knihu jenom hanět, jen jsem si zvykla na jinou úroveň románů Petra Maye. Tentokrát dávám za dva. A říkám si, zase, škoda...

60 30.03.2021

Povídám, povídám pohádku,
že pes přeskočil hromádku.
Povídám, povídám druhou,
že teče voda struhou,
Povídám, povídám třetí,
že je plná pec dětí.
A když se pěkně vyspaly,
po koláči dostaly.

Malý čtenář Jiřího Žáčka neztrácí na půvabu. Mimo říkadel, básniček, krátkých textů o zajímavostech (Kolik je na nebi hvězd) a příběhů (třeba Teskně hučí Niagára, Proč chodí tučňáci ve fraku,...), obsahuje i hádanky a klasické pohádky (Smolíček pacholíček nebo Červená karkulka).

Už se u nás chystáme do školy a Malého čtenáře pomalu slabikujeme...

Doporučuji.

51 25.03.2021

Odcituji alespoň část jedné z nejkontroverznějších Baudelairových básní. Za Zdechlinu (originální název Une Charogne, v překladu Ivana Slavíka Zdechlina, jinak též Mršina nebo Mrcha), byl autor souzen a když jsem si ji přečetla celou, moc jsem se nedivila. V té době to musela být opravdová smrdutá bomba:

Má duše, zdali vzpomínáš si, moje štěstí:
Po ránu v sladkém podletí
Zdechlinu strašnou spatřili jsme na rozcestí
Uprostřed šutru ležeti.

S nohama ve vzduchu tak jako vilná žena,
Skvaříc a potíc samý jed,
Smrdutým břichem beze studu rozevřena
Se nabízela pro pohled.

Slunce pralo plnou silou do hniloby,
Jak by v ní chtěla vznítit var
A v zlomcích velké přírodě jak zkoušelo by
Vrátit, co spjala v jeden tvar.

Nebe se na tu pyšnou prašivinu smálo
A rozvila se jako květ.
Na trávu hnedle - tak to strašně zapáchalo -
Mohla ses mi tam poroučet.

Roj much, jenž bzučel v pupku této shnilotiny,
A červi pruhy černými
Když valili se z ní jak z husté tekutiny,
Hýbali cáry živými....

Samozřejmě, že Květy zla obsahují i jiné, méně kontroverzní verše, ale Zdechlina je pro sbírku z pohledu jejího soudobého zatracení docela signifikantní. Prokletý básník s (občas) prokletou i geniální duší. Proč si ho nepřečíst. Nebo alespoň něco...

70 23.03.2021

Linda Castillo nezahálí. V češtině je to už 10. pokračování amišské série, dalších pět (!) zatím autorka stihla vydat v angličtině. A přesto se jí stále daří držet nastavenou laťku případů Kate Burkholderové na velmi slušné výši - pokud si odmyslíme fakt, že ohijskou amišskou komunitu už pořádně zdecimovala :-)

V tomto díle není až do úplného konce nic tak, jak to vypadá. Dokonce ani závěrečné rozhodnutí Kate, jak s případem nakonec naložit, není vůbec jisté. Ale buďme v klidu, samozřejmě se zase rozhodne správně. Nečekala jsem žádnou krvelačnou akci ani hrůzostrašné scény, a taky to tak bylo. Kromě úvodní části hořící stodoly Kate poměrně poklidně a trpělivě vyšetřuje kdo, jak a proč stodolu zapálil a kdo je skutečně do zločinu zapletený. Ovšem představa ohnivého pekla byla pořádně hrůzná...

Velmi slušné, doporučuji.

72 23.03.2021

Limeriky mám moc ráda už od dob Divadla na provázku a Příběhů dlouhého nosu. Třesky plesky Edwarda Leara mám dávno v knihovně a teď i dědečky a babičku Jiřího Žáčka. Jsou to veršovánky vtipné, neuvěřitelné, inteligentní a hlavně moc zábavné:

Starý rytíř z hradu Točník
místo přilby nosil nočník.
"Kráčím s dobou! Zrovinka
je to módní novinka.
Však jsem ještě mladý ročník!"

anebo

Ptali se dědečka ze Sobotky:
"Cože vám tak vržou polobotky?"
Pravil suše: "Houby -
to mi vržou klouby.
Musím je promazat flaškou vodky!"

a ještě něco pro feministky i s absolutním veršem Járy Cimrmana:

Byl jeden dědeček z Osla,
ten koupil na trhu osla.
Babička pronesla památnou větu:
"Teď si vás, krucifix, oba dva pletu,
vy staří oslové z Osla!".

Doporučuji pro dobrou náladu :-)

56 19.03.2021

Kdysi jsem chodila na kreslení k paní akademické malířce Elišce Servátkové do LŠU ve Frýdku-Místku. Bylo to báječné a moc mě to bavilo. Vždycky to ale byl jen sem tam oprášený koníček, jinak nic moc. Času bylo málo a k tomu spousta jiných zájmů...A teď se ke kreslení hodlám zase vrátit. Tahle publikace je moc zajímavá a věřím, že to s ní zase dám...

Doporučuji každému, kdo se chce naučit něco nového, hezkého a zajímavého.

43 19.03.2021

Přehledná encyklopedie s mnoha výbornými fotografiemi i nákresy k lepšímu pochopení odborné terminologie. Část stránek má postranní sloupce s historickými údaji k doplňujícím architektonickým počinům. Kromě členění podle staletí a slohů, jsou v knize také zajímavé kapitoly o památkách světového dědictví, o tvorbě krajiny, o ekologické architektuře, i o hromadné bytové výstavbě a nových směrech v architektuře.

Moc zajímavé je i členění podle typů staveb: pevnosti a hrady, mosty (a tu, ejhle, Karlův most) a věže včetně mrakodrapů. A na závěr jako třešnička na dortu kratičká kapitola :Ztracené stavby-vizionářská a nerealizovaná architektura...

Publikace je vybavena i abecedním přehledem významných architektů s jejich známými díly, u těch nejvýznamnějších osobností jsou uvedeny jejich podrobnější životopisy (od Brunelleschiho a Palladia přes Wrena a Gaudího až po Zahu Hadid). Na konci publikace, kromě rejstříku, jsem našla i hodně poučný slovníček architektonických pojmů (třeba už vím, co jsou propyleje, triforium nebo tambur).

Publikace mě hodně zaujala. Doporučuji.

52 19.03.2021

Žáčkův slabikář s ilustracemi Heleny Zmatlíkové je nesmrtelný. S hezkými textíky a obrázky. Myslím, že by současné prvňáčky mohl docela bavit...uvidíme, zatím máme doma předškoláčka. Je zajímavé, jak se v čase a různých vydáních měnil vzhled titulní desky :-)
Moc hezký slabikář!

47 19.03.2021

Další z nádherně vypravených a vůbec krásných encyklopedií. Fantastické fotky, časové osy, reprodukce uměleckých děl, přehledné a srozumitelné texty, barevně odlišené zajímavosti, vyčerpávající rejstřík...Moc se mi líbí reprodukce historických map i dobových obrazů, líbí se mi chronologické uspořádání celé publikace a vysvětlení kontextu různých dějinných událostí a líbí se mi i luxusní vzhled knihy.

Plný počet a vřele doporučuji.

Á propos: Československo zmíněno na str. 212 a 213 včetně celostránkové fotografie ČTK z Prahy z 21.srpna 1968.

48 19.03.2021

Tentokrát se Monsieur et Madame Gamache odebrali na dovolenou k nepříliš vzdálenému jezeru do romantického (a opět fiktivního) penzionu. A co čert nechtěl, někdo tam vraždil. A ještě k tomu nepochopitelným způsobem. Podezřelá je celá rodina, do níž mrtvá patřila. Jak se postupně ukáže, každý má nějaký nenávistný motiv...

Je to příběh nekomunikace, falešných očekávání, sourozenecké konkurence, nedorozumění a mlčení. Opět, jako dosud vždy, klasická detektivka, s mnoha popisy prostředí i myšlenek a pocitů. Trochu mě otravoval až patetický příběh Gamachova otce, ale jinak to bylo zase příjemné čtení, které ráda doporučuji. Ovšem žádný krvavý thriller neočekávejte.

P.S. Stejně by mě zajímalo, jestli popsaná "technologie" vraždy skutečně funguje. I když - Louise si to určitě ověřila.

69 18.03.2021

Jsem ráda, že jsem si současně s touto knihou pořídila i publikaci o Karlu IV. od stejných autorů. Obě knihy jsou napsány shodným způsobem - nejprve je popsána doba a politická situace, u bratrů Václava IV. a Zikmunda i situace po smrti nepřekonatelného otce Karla.

Autoři popisují panování Václava i Zikmunda se všemi souvislostmi. Stín jejich otce, velikána evropské politiky té doby ani to, že Karel ještě před smrtí rozdělil obrovské území jím ovládaného státu mezi členy rodiny, sedmnáctiletému Václavovi situaci nijak neulehčily. Zikmundovi zas doslova hodili klacky pod nohy husité...

Je to zajímavá kniha, která přehledně a srozumitelně seznamuje s dobou po Karlu IV. Doporučuji.

51 17.03.2021