ddkk komentáře u knih
Další moc hezká naučná encyklopedie pro menší děti Heleny Haraštové a Štěpánky Sekaninové. Je rozdělená do dvoustran, které se týkají vzduchu, vody, půdy, pralesa, recyklace a obecně ekologie. Mimozemšťan Qui-do dětem ukazuje, jak moc je naše krásná planeta nemocná a jak je potřeba ji uzdravit. Kniha je plná krásných obrázků Jakuba Cenkla a stručných textíků. Dětem se líbí odklápěcí okénka a hlavně vlepené knížečky a dalšími informacemi. Doporučuji a dávám za pět!
Po prvních dvou dílech série s Lucem Callanchem a Avou Turnerovou, které považuji za skvělé, je pro mne třetí díl tak trochu zklamáním. Výborně se rozjíždějící příběh bezcitného vraha, který zdánlivě bezdůvodně pomalu vraždí své oběti, je bohužel rozmělněn celou řadou dalších vedlejších (?) linií. Jsou sice vzájemně propojené, ale působily na mne spíš jako jakási výplň, kterou jsem měla často sto chutí přeskočit. Občas jsem se v ději i trochu ztrácela, zvlášť v části, kdy se vrah pohybuje mezi několika mladými muži, u kterých jsem si občas vůbec nebyl jista jejich identitou. A trochu potíže mám i s nyní povýšenou inspektorkou Avou Turnerovou. V minulých dílem mi byla opravdu sympatická, ale tentokrát mě svým chováním doslova mátla - že by takhle opravdu postupovala šéfka? A poslední výhradu mám ke skrumáži na konci. Tak tohle si ani Ava ani Luc snad nezasloužili.
Dávám za tři a pevně doufám, že v příštím Dokonalém.... to bude zase plný počet.
Kdo to je a kde se vzal? To nikdo neví, asi ani on sám, Příhoda, zahradník, který neumí číst ani psát a jehož jedinými dvěma světy jsou zahrada Starého pána a televize.
"Tím, že přepínal programy, mohl Příhoda měnit sám sebe. Mohl prožívat vlekoucí se údobí, jako když rostliny přecházejí z jednoho vegetačního údobí do druhého, měl ale také možnost různé fáze rychle střídat prostě tím, že přepínal kanály tam a zpátky. Stejně dobře se mohl plynule bez zastavení přibližovat k obrazovce, jako se k obrazovce blíží z druhé strany lidé v televizi. Stačilo stisknout tlačítko a Příhoda mohl ve svých očích přivítat někoho jiného. Proto se nakonec dopracoval k víře, že je to on, Příhoda, a nikdo jiný, kdo ho skrze televizi činí sebou samým."
Po smrti Starého pána je vydán napospas světu, o němž nic neví. Jen pouhou náhodou se z něj nedopatřením stane David Záhrabník, uznávaný odborník na ekonomiku a mediální hvězda. Nic nechápe, ničemu nerozumí, jen občas pronese pár vět o "své" zahradě, z nichž jeho okolí dedukuje hlubokomyslná prohlášení....
Karikatura americké společnosti druhé poloviny minulého století, která se hodí i na současnost. Jak snadno je možné jen vypadat jako někdo, kdo nejsme a jak snadno ostatní uvěří svým vlastním představám. Dedukují o vyšším významu prázdných slov a vět s absencí jakýchkoli myšlenek. Uvěří své vlastní představě o vnitřku příjemného, ale úplně dutého zevnějšku. Příhoda se v nevítané a náhodné roli ocitl bez vlastního přičinění, to jen jeho okolí z něj doslova "vyrobilo" někoho, kým nebyl a ani netoužil být. Protože jeho svět, kde se cítil být doma, byla přece jeho zahrada.
"...Otevřeným oknem proudil studený vzduch. Příhoda se opřel do těžkých, skleněných dveří a vyšel do zahrady. Uviděl napřažené větve s čerstvými výhonky a štíhlé kmínky s nesměle rašícími poupaty. V zahradě panoval klid, ještě odpočívala. Po obloze pluly cáry mraků a každou chvilku odkryly měsíc. Občas se rozhoupaly větve stromů a setřásly ze sebe kapky deště. Do korun stromů se opíral svižný větřík a zalézal pod mokré těžké listy. V Příhodově mozku se nezrodila ani jediná myšlenka. Jeho hruď naplnil klid a mír."
Určitě stojí za přečtení a já doporučuji
Velmi dobře! Simmel je velký spisovatel a dokládá to i touto knihou. Osud hrdiny zasazený do poválečného Německa, ale i amerického filmového průmyslu, problém židovství, alkoholismu, neujasněných vztahů...to vše utváří silný příběh, jenž si zaslouží být čten, i když to vůbec není čtení jednoduché.
Taková příjemná přírodě více než blízká beskydská detektivka...žádné potoky krve ani hrůzu nahánějící zločinci. Sněžný měsíc je příběh odehrávající se v kulisách samot, lesů a luk překrásných Beskyd, kde je zapotřebí chránit divokou zvěř před pytláky a neodpovědnými myslivci. Celá první třetina je věnována místní přírodě, roubenkám a venkovskému životu. Skoro se zdá, že snad ani na žádné zločiny nedojde. Méně trpělivý čtenář už pomalu odkládá knihu v domnění, že snad omylem sáhl po vesnickém románu a ne po detektivce. Ale i zbývající - konečně už opravdu detektivní děj - ubíhá poklidně, bez vzrušení a k vlastní škodě i bez napětí. Josef Bergman, který se do beskydského vyšetřování tak nějak sám z Prahy nominoval, se vrací k oblíbenému pivu a bez viditelné námahy nakonec případ vyřeší. No, není to špatné, ale něco tomu chybí. Řekla bych, že je to taková vegetariánsko-environmentální skorodetektivka bez pořádné šťávy.
Nicméně, za mé rodné a milované Beskydy dávám za čtyři.
Silná kniha - a to doslova. Úctyhodným počtem stran a především svým obsahem. Děj, který se neustále vyvíjí a nedá vám oddechnout, postavy, které jsou dokonale vykresleny tak, že s nimi dýcháte i zápletka, jejíž řešení neodhadnete...Nenechte se odradit tloušťkou knihy ani tím, že zpočátku vás možná budou mást vsuvky, jimž hned neporozumíte. Postupně vše zapadne do sebe a řeknete si ...no tohle!...případně ...wow!
Plný počet a doporučení.
Děs a pocit absolutní bezmoci, ohrožené malé dítě a útočící příšera...skvělý horor. Navíc opět jeden z těch, v nichž se King obešel bez nadpřirozených jevů. Při čtení závěrečných kapitol vám naskakuje husí kůže a ani se neodvažujete dýchat. Horečnatě přemýšlíte, co byste v kůži nebohé Donny dělali vy...Moc dobré počtení. Doporučuji.
Á propos - ve stejnojmenném filmu (který si opět pozměnil konec příběhu) vyslovují Američané jméno bernardýna Kudžo, v audioknize - a podle mne správněji - Kucho.
Napínavé pokračování Pana Mercedese - poslouchala jsem jako audioknihu. Vůbec to nebylo špatné, jako vždy u Kinga promyšlený děj, slušný spád a překvapivé rozluštění...doporučuji.
Výtečné završení trilogie s Hodgesem, Holly a Jeromem. Nejsem zrovna příznivcem hororů plných duchů, ale v tomto případě jsem Kingovo vykročení do nadpřirozena docela uvítala. Kniha má spád, šťávu a jak již níže řečeno, strhující závěr. Pro mne výborná kingovka a doporučuji celou trilogii.
Poslouchala jsem jako audioknihu v podání dvojice Jan Kanyza - Kajetán Písařovic a moc se mi to líbilo. Vůbec mám raději ty Kingovy knihy, kde si moc nezahrává s nadpřirozenem. Myslím, že život sám o sobě přináší dost hororů...Určitě stojí za přečtení.
Jeden z nejlepších příběhů, které jsem v poslední době četla. Časově se prolínající vyprávění o osudech rodiny Tomáše Kepplera mne nenechalo knihu odložit. Hana Androniková mne dokázala beze zbytku vtáhnout do děje, prožívat všechny emoce s protagonisty její knihy a s napětím a nedočkavostí dočítat do poslední řádky, abych se konečně dověděla, co se stalo s Ráchel...V nevyhnutelném osudu rodiny se objevují náhody, či spíše osudové rozcestníky, které neúprosně jednotlivé životy posouvají k tušenému a mnohdy tragickému konci.
Perfektně dávkované napětí, emoce a především obdivuhodně fundovaná znalost všech prostředí a historických okolností, včetně těch, které sama autorka nemohla zažít, činí z knihy skvělé dílo, které stojí zato si přečíst a vlastně se všemi zúčastněnými osobně prožít. Nevšední jazyk, promyšlenost každé věty, vysoká literární úroveň a přitom tak čtivá kniha!
Doporučuji a žehrám na osud, který autorce nedopřál více času.
Zajímavý příběh, který odhaluje pozadí nejen historie vydávání prvních československých známek a jejich sbírání, ale také realitu obchodování se známkami. Zajímavé je i zákulisí "slávy" nechvalně proslulého a velmi známého československého, později českého sběratele známek Ludvíka Pytlíčka, který letos začátkem roku zemřel. Mnozí si ho ještě dokážeme vybavit, neboť občas vystupoval i ve sdělovacích prostředcích...Je jen velká škoda, že kniha nese stopy zřejmého chvatu, v jakém byla sepsána a poté přeložena do češtiny. Navíc Zdeněk Tomáš, uváděný jako osoba odpovědná za jazykovou korekturu, neodvedl dobrou práci. Pro pobavení uvedu jeden ze spíše tragikomických příkladů:
"...přejde rozhodným krokem k pohovce v rohu kanceláře a usadí se na ní zkříženými pažemi." (str. 179).
Četla jsem bezprostředně po knize Občas lžu, v níž autorka pracuje s podobným námětem hrdinky v kómatu. Srovnám-li je, musím přiznat větší napínavost i překvapivost děje knize Alice Feeney.
Strašlivé tajemství, inzerované na obálce, se dle mého názoru bohužel nekonalo, přesto je to velmi slušný thriller...
Výborně napsaný psychologický thriller. Do poslední stránky nebudete vědět, co se vlastně stalo a kdo je kdo...prolínání tří časových rovin je sice přehledné a zdá se jasné, jenže pak autorka nečekaně překvapí. A koneckonců, ani samotným závěrem si nebudete tak úplně jistí...Doporučuji.
Náhodná a nezávazná e-mailová komunikace dvou neznámých...alespoň zpočátku. Nevědí, jak ten druhý vypadá, kolik mu je, ani to, zda vůbec píše pravdu. Ale jejich virtuální setkávání se stává závislostí. Rozumí si, mají si co psát, neruší je vnější stránka toho druhého. Jejich vzájemná přitažlivost je vlastně také virtuální, svou roli tu hraje tajemno a neznámo. I neukojená zvědavost a dráždivá nelegimita jejich případného osobního setkání, po kterém oba touží, ale kterého se také obávají...Emmi a Leo žijí během svých e-mailových "schůzek" virtuální část svého života, která je vtáhne více, než oba čekali...A nakonec je zradí to jediné písmenko.
Doporučuji.
Zvláštní kniha. Až do konce jsem si nebyla jista, jestli to autorka s těmi duchy myslí vážně. V každém případě je to příběh umně promyšlený a spletitý, v němž se prolínají různé časové roviny a odehrává se v něm spousta zla. Bylo to do poslední věty napínavé...Jen jsem si pořád říkala: kdo, sakra, je ta Katherine a odkud se tu vlastně vzala?
Nejsem právě fanouškem mysteriózních děl (pravda, až na Kinga), ale Zimní lidé mne docela zaujali. Nicméně, další knihu autorky zrovna číst netoužím...
Když jsem knížku kupovala pro vnuka, zaujala mne nejprve nezaměnitelnými ilustracemi Karla Franty. Pak jsem zjistila, že autoři jsou zkušenými šachovými odborníky a nakonec zvítězila naděje, že se zatím malý klučík naučí s pomocí tohoto úžasného speciálního slabikáře (a s pomocí táty, též šachisty) hrát tuto královskou hru. Nu, uvidíme. A doporučuji.
Zajímavé doplnění oficiálního životopisu Alfonse Muchy z pera jeho syna. Marta Kadlečíková, která na životopisu prakticky celý život s Jiřím Muchou bezprostředně spolupracovala, byla jistě povolanou osobou, aby ze shromážděného materiálu dokázala získat i takové informace, které Jiří, jakožto syn, nechtěl nebo nemohl do životopisu svého uctívaného otce zařadit. Ovšem žádné pikantérie tu skutečně nehledejte, ani autorka přes svou celoživotní otevřenost, je nenašla. Alfons Mucha byl opatrný a předvídavý....
Občasnou stylistickou nešikovnost odpouštím a dávám za čtyři.
Přiznám se, že tentokrát mě pan Masterton trochu zklamal. Příběh byl zdlouhavý, bylo v něm mnoho dějových linií, vyšetřování probíhalo jaksi nekonzistentně, do toho opět (tentokrát autor eroticky dosti přitvrdil - snad aby přilákal čtenáře?) vztahové potíže Katie...Četla jsem dlouho a přiznávám, že mě to moc nebavilo. Těšila jsem se na okamžik, kdy se konečně začne skutečný případ opravdu řešit...Můj dojem z knihy, který je snad nejvýstižnější - roztěkanost, zbytečná brutalita, pochybná erotika a především, Katie jakoby snad zblbla...Škoda. Dávám za tři.
Co je to vlastně sníh? Jak vzniká? A led? A co se s nimi dá dělat? Kde jsou?....Další ze skvělých dětských naučných a přitom zábavných encyklopedií se spoustou obrázků a informací s celostránkovými ilustracemi a složenými velkoformátovými kresbami...Krásná kniha pro děti, kterou mohu jen doporučit.