ddkk komentáře u knih
Můj oblíbený autor, spolu s Twainem a Leacockem tvoří zaručenou trojku, kterou si přečtu nebo poslechnu kdykoli pocítím potřebu pohlazení po duši...
Příjemně ubíhající příběh ryze městské rodiny, která se odhodlala žít nadále v lůně přírody, byť ji to leccos stojí. A k tomu něco pravd na téma život obecně.
Hezké, příjemné, doporučeníhodné.
Nechala jsem se inspirovat svými oblíbenými a také jsem si poslechla dramatizaci této nepříliš rozsáhlé knihy. A dobře jsem udělala. Nejsem si totiž jistá, jak by se mi líbila její psaná podoba.
Autorka skvěle používá formu "svědectví" jednotlivých aktérů, nechá promlouvat různorodé svědky, popřává sluchu dospělým i dětem, seriózním sousedům i místním klepnám. Postupně se před námi rozvíjí drama rodiny, které vyvrcholí krvavým běsněním neznámého vraha... a to je právě kámen úrazu. Poslední kapitoly vyprávění pak odhalují domnělého vraha i jeho motivaci, na můj vkus příliš exaktně a navíc v rozporu se skutečným případem. Nu, proč ne...Nicméně, u mne za čtyři a doporučuji.
Honicí psy jsem poslouchala jako audioknihu v příjemné interpretaci Zdeňka Kupky. Příběh byl zajímavý, forma občas podobná citacím z policejních spisů, jak už níže někdo uvádí. Vůbec mi to ale nevadilo, naopak, případu to dodalo na autentičnosti. Je vidět, že autor je kriminalista a dokonce pracoval jako hlavní vyšetřovatel v norském Larviku, ví tedy, o čem píše. Děj knihy je docela napínavý, i když se na závěr nedočkáme žádných převratných překvapení. Možná mi tam chybělo trochu šťávy, ponoru do duší obětí i viníků a samozřejmě hlavního protagonisty a jeho dcery.
I tak ale dávám za čtyři a jen se divím, jak série v češtině vychází - vlastně spíše nevychází. Ve slovenštině je to přece jen koncepčnější práce.
Krásná, čtivá, velmi přehledná a logicky uspořádána encyklopedie, z níž jsem se o starověké egyptské historii dověděla spoustu zajímavostí. Je uspořádána chronologicky, takže jsem si udělala i pořádek ve vnímání dynastií a souslednosti faraónů. V knize je celá řada fotografií, nákresů a reprodukcí, je prostě ji radost číst nebo v ní třeba jen listovat. Knihu můžu jen doporučit.
Á propos: koupila jsem ji v Levných knihách asi za třetinu původní ceny, což je na celé věci také potěšující.
Napínavý příběh z prostředí amerického genetického výzkumu, který ještě před pár lety mohl vypadat jako naprostá sci-fi. Follet v něm naznačuje myšlenku možného zneužití vědeckých výsledků pro vojenské účely...
Oddechové čtení, napínavé až do poslední stránky.
Temný, skvěle vystavěný příběh, odehrávající se na severu Švédska. Temnota a drsnost přírody jakoby předurčovala temnotu lidských myslí a jejich konání...Není to thriller, jaký bychom očekávali od většiny severských autorů. Policie vlastně nic nevyšetřuje, nikdo nehoní žádné podezřelé, skoro se zdá, že se zas tak moc
nestalo. Až na to, že se už tři roky pohřešuje sedmnáctiletá dívka. Jediný, kdo se s tím nesmířil, je její otec. Jeho život se převrátil vzhůru nohama, i v jeho mysli zůstává temnota...A k tomu paralelní příběh další ztracené duše.
Skvěle vygradované vyprávění, jehož pomalé tempo se postupně zrychluje až k závěrečnému rozuzlení. Vůbec mi nevadilo, že skutečný viník se objevil už před koncem, napínavosti to vůbec neubralo.
Doporučuji.
Série s Freyou a Huldarem patří k těm nejlepším z obdivovaných i zatracovaných severských detektivek a thrilerů. Ani tady se sice Yrsa nevyhnula drastickým zločinům, do kterých jsou navíc zapleteny děti, ale příběh je vystavěn skvěle a obě linie, jak ta soukromá, týkající se obou protagonistů, tak ta zločinecká, mají gradaci a napětí. Podle mého názoru Černé díře nic nechybí. Dávám za pět a doporučuji.
Mimochodem, severské detektivky, tak jako jakoukoli jinou literaturu, není pro nikoho povinností číst...
Nejprve jsem kdysi viděla skvělý stejnojmenný film s Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompson. Byl vynikající. Strašně smutný a donutil k zamyšlení.
A kniha je stejná. Je o tom, jak způsob života a myšlení v extrémně konzervativním prostředí britské šlechty dokázal doslova zmrzačit psychiku těch, kdo jí oddaně sloužili. Je o tom, jak taková oddanost dokázala úplně likvidovat osobní život majordomů, hospodyň, lokajů a všech těch, kdo na sebe převzali úděl sloužit svým pánům do roztrhání těla. Nic si nemyslet, o ničem nepřemýšlet, zapomenout na sebe a své blízké....
Kniha je psaná formou jakési osobní vzpomínky majordoma jedné z anglických šlechtických rodin, která si navíc "zadala" svou angažovaností ve prospěch Němců před nástupem nacistů k moci. Ani tato doslova skandální okolnost nepřiměla oddaného sluhu svého bývalého pána ani v duchu kritizovat. Jeho výchova i jeho celý život, který byl vyplněn jen prací, ho úplně zbavil vlastní osobnosti, samostatného myšlení a veškerých emocí. Přesto ho několikrát v životě oslovila milující bytost, on sám však nikdy nebyl schopen žádné očekávané odezvy...
Kniha možná není pro každého, ale doporučuji ji, stejně tak jako stejnojmenný film.
Ani tentokrát mne Angela a Kim nezklamaly. Tak trochu jsem sice tušila, ale vůbec to neubralo na napínavosti příběhu až do samotného konce. Rasismus je téma, které autorka uchopila racionálně, se vší jeho hrůzností a přitom si ani trochu nezadala s tzv. politickou korektností. Žádné prvoplánové proklamace všeobjímajícího humanismu. A o to víc je příběh Kim Stone uvěřitelný, o to víc se skutečně dotkne čtenářovy duše. Doporučuji všem čtenářům dobrých detektivek.
Ach! Úžasná kniha, úžasný příběh. S obdivem skládám poklonu autorovi, který musel nastudovat obrovské množství materiálu, který se musel seznámit se zdejšími reáliemi a který musel pochopit spoustu historických souvislostí. Příběh je mimořádný stejně jako je mimořádná samotná vila Tugendhat. Navíc - její příběh neskončil v roce 1990, ale pokračoval dále a dneska je to opravdu skvost, za kterým jezdí do Brna odborníci z celého světa...
Skutečný příběh rodiny Tugendhat byl maličko odlišný, nicméně podstatné linky děje jsou reálné, včetně brněnské návštěvy Lízy (ve skutečnosti Grety) v roce 1969.
Chápu výhrady dcer původních majitelů k obsahu románu, ale Mawer nepsal dokument. Určitě stál mnohokrát před dilematem, jak příběh uchopit, aby nikomu neublížil a přitom napsal plnokrevný román. A to se mu, myslím, povedlo. Je potřeba se na Skleněný pokoj dívat jako na skvělé literární dílo, které bylo po zásluze oceněno. Pokud čtenář chce vědět, jak to skutečně bylo, najde spoustu dokumentů jinde.
Skleněný pokoj je jeden z nejkrásnějších románů, které jsem v poslední době četla. Je o živých lidech, o jejich neuvěřitelných osudech a o mimořádném místě, které je navždy ovlivnilo. Doporučuji.
Jeden z nejlepších Herculových kousků. Detektivka to je pěkně zašmodrchaná, napínavá, s překvapivým rozluštěním. Doporučuji a dávám pět.
S chutí jsem přečetla zatím poslední díl série s Kim Stone (z celkem sedmi, které už byly vydány ve Velké Británii a na dalších autorka pilně pracuje!) a skládám poklonu Angele Marsons za její fantazii, s níž vymýšlí nové hrůzné zločiny a jejich motivy i prostředí, v nichž se odehrávají. Otevřený hrob je opět výborná četba, místo, kde se vraždy odehrávají, je neuvěřitelné a Kim je jako vždy skvělá. Vyvíjí se k lepšímu, profesionálně i osobně, stejně tak, jako její autorka - každý díl byl dosud jen lepší. Dávám plný počet a doporučuji celou sérii.
Tuhle trilogii si pamatuji z dětství - v rádiu jsme ji poslouchali s mým otcem na pokračování. Utkvěla mi úžasná atmosféra vyprávění o severské přírodě i o starém a mladém Dagovi...po létech jsem knížky vylovila z knihovny. Skutečně to je jiná než současná skandinávská literatura, ale je to četba o starých časech, o klidu a jiném životním stylu i o jiných životních hodnotách. Je to četba ke krbu a pod peřinu, na kterou si člověk musí udělat čas a náladu...
Po Dětech ze stanice ZOO druhá kniha, kterou jsem si o drogách jakožto odrostlejší puberťačka přečetla ještě za socialismu. Jsou to knihy nesrovnatelné, ale v té době - alespoň v mém případě - zafungovaly jak se asi předpokládalo. Děs z tvrdých drog byl dostatečný a trvalý...Autora moc nemusím, i když toto zrovna byla kniha tehdy objevná a určitě záslužná....
Moc dobré čtení, jako všechny autorovy knihy, které dosud vyšly....ani film nebyl špatný...
Výborná kniha, výborný film, málokdy se obé povede, v tomto případě ano, stojí za doporučení.
Ranhojič - film je úžasný, kniha - jak se zdá, ještě lepší. Jdu do toho!
Výborně napsaná, atmosféra ostrova je cítit na stránkách, mlha je přímo hmatatelná...a konec? Kdo by to byl řekl? Překvapivý.
Zakoupila jsem moc hezkou únikovou knihu pro malé vnuky. I když nevím, jestli zrovna tohle je právě typ únikové knihy v pravém slova smyslu. Ale to vůbec nevadí.
Kniha je založena na plnění přiměřených úkolů a vyplňování tajenky, která je řešením hry. Pohádková tématika je zajímavá, kniha je rozdělena na čtyři nové a neotřelé pohádkové příběhy s králem, princeznou, drakem, čarodějem, Bílou paní a vodníkem, ale je v ní i spousta přírody...
Hezká kniha s hezkými ilustracemi, myslím, že si docela příjemně zahrajeme.
Tohle je jednoduchý návod jak si vlastnoručně vyrobit z obyčejných krabic garáž, k čemuž potřebujete pouze příslušné dvě obyčejné krabice určité velikosti, nůž, pravítko, tužku a oboustrannou lepící pásku. Stavbu si pak polepíte samolepkami, kterými je kniha vybavena. A kdo chce, může si ke garáži pořídit kus silnice, pumpu a pár dopravních značek. Je to vážně jednoduché a ručím za to, že děti to fakt baví.
Doporučuji.